Jak sloužit těm, kteří jsou ve vězení
Hodnota lidské duše se v důsledku spáchání zločinu nesnižuje.
Obrázky: Getty Images
V tuto chvíli je po celém světě ve vazbě nebo vězení více než 10 milionů lidí.1 Ježíš Kristus, který miluje každého a rozumí každé obtížné situaci, nás žádá, abychom sloužili všem dětem Nebeského Otce – i těm, kteří jsou ve vězení. „Tedy odpovědí jemu spravedliví, řkouce: Pane, kdy jsme tě vídali … v žaláři, a přicházeli jsme k tobě?
A odpovídaje Král, dí jim: Amen pravím vám: Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili.“ (Matouš 25:36–40.)
Jak můžeme dělat to, o co nás Spasitel žádá, a bezpečně sloužit těm, kteří jsou ve vězení? Tento článek obsahuje základní zásady, které lze použít jako výchozí bod. S modlitbou si pohovořte s místními církevními vedoucími, co by bylo vhodné a rozumné dělat v oblasti, kde žijete.
Děti Boží jako my
I když se právní systémy liší, vězeňská problematika se společně týká všech národů a kulturních prostředí. Doug Richens je manažerem programu pro uvězněné členy Církve. Také spolupracuje s dalšími náboženskými a komunitními skupinami, aby pomáhal těm, na jejichž životy má dopad uvěznění, nehledě na okolnosti jejich uvěznění nebo jejich náboženské názory.
„Běžným stereotypním pohledem na ty, kteří jsou ve vězení, je představa, že to jsou všichni nedůvěryhodní, násilničtí a nebezpeční lidé,“ řekl bratr Richens. „Zjistil jsem ale, že většina z nich takoví nejsou. Většina z nich svých činů lituje. Snaží se povznést nad minulá špatná rozhodnutí a vést dobrý život.“
V některých zemích má dokonce až polovina občanů nějakého člena nejbližší rodiny, který byl nebo je ve vězení.2 Tito sourozenci, rodiče a děti, kteří jsou ve vězení, jsou – kromě toho, jak jsou definováni podle pozemských příbuzenských vztahů – děti Boží jako my.
Soud ve smrtelnosti a na věčnosti
Ačkoli život vyžaduje, abychom soudili a posuzovali, Nebeský Otec a Ježíš Kristus jsou těmi jedinými, kdo mohou někoho dokonale soudit na základě jeho situace, skutků a přání (viz 1. Samuelova 16:7). Tento dokonalý soud bude dozajista brát v úvahu okolnosti, do nichž se lidé narodili a které zvyšují pravděpodobnost, že se do vězení dostanou – například rodinné traumatické zážitky, generační chudoba, užívání drog atd. Schopnost člověka činit správná rozhodnutí ovlivňují i mnohé další faktory, včetně jeho zdravotního stavu a toho, jak duševně prospívá.3 I když je důležité, aby společnost prosazovala dodržování zákonů, které umožňují lidem žít v bezpečí, můžeme tak činit se soucitem a s nadhledem z hlediska věčnosti – s vědomím, že je toho hodně, čemu nerozumíme.
„Pomyslete na to, jak byste se cítili, kdybyste byli na zbytek života odsouzeni za to nejhorší, co jste kdy udělali,“ řekla Tanja Schafferová, členka Církve, která před založením skupiny poskytující právní pomoc vězňům pracovala v právní kanceláři. „Je na Bohu, aby odpustil tomu, komu odpustí, ale nám přikazuje, abychom odpouštěli každému“ (viz Matouš 18:21–22).
Zásada Božího dokonalého soudu může být také zdrojem útěchy pro oběti zločinu. Někdy se stává, že lidé, kteří druhým ublížili, zde na zemi nikdy trestu nečelí. Poškození mohou trpět i dlouho poté, co si pachatelé svůj trest ve vězení odseděli. Mnozí z těch, kteří byli uvězněni, byli v různých dobách oběťmi i pachateli, což nám připomíná, že život je spletitá pavučina mezilidských vztahů a rozhodnutí, která ovlivňují druhé. Můžeme nacházet útěchu v důvěřování tomu, že Nebeský Otec a Ježíš Kristus tomu všemu rozumí. Jejich soud bude dokonalý. Uzdravení, které nabízejí – pro ty, kteří jsou nevinní, i pro ty, kteří činí pokání – bude úplné (viz Zjevení 21:4).
Láskyplný příklad vedoucích
Starší Gerrit W. Gong z Kvora Dvanácti apoštolů popsal setkání, na kterém byli všichni kolem něho oblečeni v bílém. Lidé zpívali a modlili se a Boží láska se rozlévala v hojnosti.4 Na rozdíl od toho, co si mnozí z nás možná představují, se nejednalo o setkání v chrámu. Byla to návštěva v rámci pastýřské služby ve vězení, kde jsou standardním stejnokrojem bílé kombinézy.
„Vedoucí Církve mají zájem o všechny ty, na něž dopadají důsledky spáchaného zločinu a uvěznění,“ svědčil bratr Richens a popisoval, jak jeden vedoucí věnuje každý měsíc svůj výtisk církevního časopisu někomu, koho ve vězení navštěvuje. „Často navštěvují ty, kteří jsou ve vězení, podporují jejich rodiny a láskyplně se starají o poškozené.“
Pastýřská služba lidem v nápravných zařízeních je zodpovědností presidenta kůlu, který spolupracuje s vedoucími sboru, aby se zaopatřily potřeby těch, kteří se nacházejí v jejich oblasti. Jak vedoucí vašeho kůlu poskytují pastýřskou službu členům ve vězení a dělí se s nimi o povznášející poselství? V některých oblastech mohou být členové Církve povoláni navštěvovat a učit ty, kteří jsou ve vězení. Bratr Richens řekl, že členové, kteří jsou takto povoláni poskytovat podporu, jsou zpočátku nervózní, ale poté zjišťují, že je to povolání natolik naplňuje, že z něho nechtějí být uvolněni.
„Je to čisté náboženství,“ poznamenává (viz Jakub 1:27).
I když se nemáme cítit nuceni navštěvovat uvězněné lidi, které neznáme, existují další možnosti, jak bezpečně poskytovat pastýřskou službu. Zde je několik z nich:
-
Pamatujte na ty, kteří jsou ve vězení, v modlitbách – zejména na ty, které znáte jménem. Modlitba je mocná!
-
Zjistěte, zda v místní věznici nebo vazební věznici nepotřebují nějaké zboží či pomůcky, které by jim mohly být darovány. V mnohých zařízeních je povoleno háčkování, četba, výtvarné projekty a bádání v rodinné historii.
-
Pokud znáte někoho, kdo je ve vězení, pište mu povzbuzující dopisy. Při komunikaci pamatujte na bezpečná a moudrá rozhodnutí. Řiďte se Duchem a zachovávejte vhodné hranice.
-
Jednejte s rodinnými příslušníky těch, kteří jsou uvěznění – zejména s dětmi – s láskou a úctou a buďte k nim vstřícní. Mějte na paměti, že členové rodiny jsou obvykle také nevinnými oběťmi. Duch Svatý nám může pomoci poznat, jak nejlépe poskytovat pastýřskou službu všem členům dotyčné rodiny.
Duch Svatý není ničím omezen
Pobyt ve vězení může být v životě člověka nesmírně obtížným obdobím. Ale Duch Svatý není omezen zdmi, mřížemi ani řetězy. Modlitba, studium písem a pokora mohou přivolat Jeho útěchu přinášející přítomnost právě tak rychle uvnitř vězeňské cely jako mimo ni. A díky tomu se vězení může stát místem zázraků.
Portia Louderová, členka Církve, která během svého uvěznění psala blog, popisovala čas strávený ve vězení jako náročnou cestu víry a sebepoznávání. „Prošla jsem si v životě několika dost vážnými problémy, ale pociťuji, jak se uzdravuji skrze lásku, která je nepopsatelná,“ napsala. „Ať již právě teď čelíte jakékoli výzvě, ať již jste na své cestě kdekoli, nevzdávejte to prosím!“
Garff Cannon, který sloužil jako president odbočky ve vazbě, popsal, jak ho Duch inspiroval k tomu, aby si laskavě popovídal se zatvrzelým vězněm, který měl těžký život. „To, co jste mi právě řekl, byla ta nejlaskavější slova, která mi kdo v životě řekl,“ pronesl tento muž. „Nepamatuji se, kdy by se mnou někdo mluvil laskavě a se zájmem. Děkuji.“ Toto setkání zakončili modlitbou, kterou tento muž slyšel poprvé po mnoha letech.
„Ano, Duch Svatý v nápravných zařízeních zcela určitě působí,“ svědčil bratr Cannon. „Jsou tam Boží děti a On si přeje, aby se k Němu vrátily.“
Bůh nabízí mocná zaslíbení všem, kteří se Ho rozhodnou následovat, ať již se o Něm poprvé dozvídáme v Nedělní škole nebo ve vězení. Jak se píše v Ezechielovi 36:26: „A dám vám srdce nové, a ducha nového dám do vnitřností vašich.“
Návrat do společnosti je nesmírně náročný
Hodnota lidské duše se v důsledku spáchání zločinu nesnižuje (viz Nauka a smlouvy 18:10). Když si někdo přeje změnit se k lepšímu, umožňujeme tomuto člověku, aby rostl a aby mu bylo odpuštěno?
„Boží milost a soucit jsou nezměrné,“ řekl bratr Richens. „Někteří uvěznění lidé mají pocit, že jim Pán odpustil dlouho předtím, než jim odpustily státní orgány, společnost či dokonce někteří členové Církve.“
Návrat do společnosti po pobytu ve vězení je obtížný. Ti, kteří byli ve vězení, mají často problém sehnat práci či ubytování. Můžeme jim pomoci v tom, aby se cítili v bezpečí na vhodných místech a věnovali se hodnotným koníčkům. Možná to nejdůležitější, co můžeme udělat, je být pozitivními a posilujícími přáteli. Když Joseph Smith během své kandidatury na presidenta Spojených států hovořil o vězeňské reformě, řekl, že „přísnost a odloučenost nedokáží napravit sklony lidí do takové míry jako rozum a přátelství“.5
Soucit má na druhé velký vliv
Judas povzbuzoval Svaté, aby měli s druhými soucit (viz Judas 1:22). Jeho slova odrážejí Spasitelovu naléhavou žádost, abychom pamatovali na ty, kteří jsou ve vězení. Jak na tyto výzvy zareagujeme? Věnujme úsilí tomu, abychom ty, kteří jsou ve vězení, a jejich rodinu vyživovali dobrotivostí Boží. Náš soucit může mít na druhé velký vliv.