Ženy a moc plynoucí ze smluv
Presidentka Jean B. Binghamová
Generální presidentka Pomocného sdružení
Můžeme se radovat z výsad a moci, které získáváme prostřednictvím kněžství.
Ilustrace Amber Eldredge
President Russell M. Nelson učil, že nebesa jsou právě tak otevřena ženám, jež jsou obdařeny Boží mocí vyplývající z jejich kněžských smluv, jako jsou otevřena mužům, kteří jsou nositeli kněžství.
„Modlím se, aby této pravdě porozuměla v srdci každá z vás, neboť se domnívám, že vám změní život,“ řekl. „Chtěl [bych vám] zanechat své požehnání – abyste rozuměly kněžské moci, kterou jste obdařeny, a abyste onu moc prohlubovaly prostřednictvím uplatňování víry v Pána a v Jeho moc.“
President Nelson vyzval ženy Církve, aby „s modlitbou“ studovaly o moci kněžství a „zjistily, čemu [nás] Duch Svatý bude učit“. Moc se mi líbí, že náš žijící prorok vyzval každou z nás, abychom se učily a abychom získaly zjevení a lépe jsme získávaly, chápaly a uplatňovaly „tuto moc, kterou [jsme] obdařeny“1.
Mnohokrát jsem ve svém životě získala zaslíbená požehnání, jež dostáváme, když se řídíme radami proroků. Týkalo se to i této výzvy. Když jsem o výzvě presidenta Nelsona přemýšlela, v mysli se mi okamžitě vybavil chrám – ono místo, kde jsem byla obdarována kněžskou mocí – a také to, jakým ohromným darem pro mne tato moc vždy byla po celý můj život. Několik let mi trvalo, než jsem si uvědomila, jak se tato moc v mém životě projevuje.
Kněžská moc, podobně jako dar Ducha Svatého, pochází od našeho milujícího Otce v nebi a získáváme ji skrze osobní spravedlivost. Když dodržujeme smlouvy, které jsme s Pánem uzavřely, můžeme od Něj získávat zjevení pro svůj život, rodinu, zaměstnání, školu – pro vše, ohledně čeho usilujeme o vedení. Nic z toho, co je pro nás důležité, není nedůležité pro Pána. A když přizveme Ducha, aby byl s námi, můžeme získat větší porozumění moci kněžství skrze vedení Ducha Svatého.
Čím více se toho skrze své osobní studium a zkušenosti dozvídám o moci kněžství, tím více rozumím tomu, jak důležitá je tato moc pro všechny aspekty našeho života. Kněžská moc nám pomáhá získat zjevení pro naše každodenní výzvy.
Ve svých povoláních, jelikož sloužím s kněžskou pravomocí, již mi udělil ten, kdo k tomu má klíče, jsem mnohokrát zažila, jak mi v mysli vytanula přesně ta slova nebo myšlenky, které některá mladá žena nebo sestra Pomocného sdružení nebo dítě v Primárkách potřebovaly slyšet. Vím, že tato slova ke mně přišla díky kněžské pravomoci, kterou jsem obdržela, když jsem byla do toho povolání ustanovena.
V manželství, jako v kterémkoli vztahu, lidé procházejí stádii a fázemi učení se a růstu. Naučila jsem se, že když mám na paměti, kdo je můj manžel, kdo jsem já a na čem máme společně jako děti Boží pracovat, mění to mé srdce. To, že jsme byli společně zpečetěni kněžskou pravomocí, nás oba obdařilo mocí a motivovalo nás k tomu, abychom dosáhli větší vzájemné jednoty. Když Spasitel řekl: „nejste-li jedno, nejste moji“ (Nauka a smlouvy 38:27), neměl tím na mysli jen jednotu v Církvi. Měl tím na mysli i naše rodinné vztahy.
A vzpomínám si, jak jsem se jako matka strachovala o nedávno dospělé dítě, které dělalo něco, o čem jsem věděla, že ho to neučiní šťastným. Domluvili jsme se, že si o tom promluvíme, a vybrali jsme si čas. Před tímto zvoleným časem pro náš telefonát jsem si své kázání připravila; věděla jsem přesně, co řeknu. Modlila jsem se, aby při mně stál Duch. A slova, která pak ve skutečnosti od začátku našeho hovoru až do jeho konce z mých úst vycházela, byla úplně jiná než to, co jsem si naplánovala, že řeknu. Ale bylo to přesně to, co toto dítě potřebovalo. Dar Ducha Svatého umožnil, aby se srdce obměkčila a našlo se lepší řešení. To je ukázkou toho, jak v našem životě pracuje kněžská moc.
Ženy se až příliš často srovnávají s druhými. Ale nikdo z nás se při srovnávání s druhými necítí dobře. Každá žena byla obdařena výjimečnou kombinací schopností a nadání, a vše to jsou dary pocházející od Boha. To, že vy a já nejsme stejné – nebo že ženy v libovolném počtu nejsou stejné – nás nečiní někým horším nebo lepším. Je potřeba, abychom své dary objevily a rozvíjely je a pamatovaly přitom na to, kdo nám je dal, a poté je používaly pro Jeho záměry. Když své dary využíváme k tomu, abychom žehnaly druhým, pociťujeme ve svém životě moc kněžství.
Měla jsem tu výsadu setkat se s tolika výjimečnými ženami, které projevovaly víru a moc skrze své skutky. Ženy žehnají druhým prostřednictvím svých nadání a svých schopností neuvěřitelnými a rozmanitými způsoby. Mají velký vliv na život všech těch, kteří jsou kolem nich – v rodině, v zaměstnání, v církvi, ve škole nebo kdekoli jinde, kde tráví svůj čas.
Jednou věcí, které jsem se o kněžství naučila, je ta, že pracujeme nejlépe tehdy, když navzájem spolupracujeme. Takto to Pán zamýšlel; toto je podle božského vzoru. Nemusíme spolu soupeřit, protože všechny tyto odlišné dary a nadání a schopnosti jsou potřebné – jak ty, které mají ženy, tak ty, které mají muži. Pán nás jemně vede po cestě, abychom tak všichni mohli získat lepší porozumění toho, jak spolupracovat a jak si vážit přispění každého z nás. Je to vskutku ten nejlepší způsob, jak Jeho dílo uskutečnit.
Ženy nemusejí čekat, dokud jim někdo neřekne, jak mají naložit se svými dary, nadáními a svou mocí. Máme schopnost obdržet zjevení samy pro sebe. Nemáme čekat, až bude jednáno za nás či ohledně nás; musíme mít odvahu jednat na základě zjevení, které získáváme.To, že usilujeme o inspiraci a reagujeme na takové duchovního vedení, dokazuje, že čerpáme z kněžské moci, která nám je přislíbena, dodržujeme-li své smlouvy s Bohem.
Jak učil president Nelson: „Vždyť co může být úžasnější než pracovat s Duchem ve snaze porozumět Boží moci – kněžské moci?“ Slíbil, že „s rostoucím porozuměním a používáním víry v Pána a Jeho kněžské moci se bude prohlubovat i vaše schopnost čerpat z tohoto duchovního pokladu, který vám Pán dává k dispozici“2. A já vím, že tyto sliby od našeho žijícího proroka se naplní.