Nebeský Otec si přeje, abychom se k Němu vrátili
Starší Ulisses Soares
Kvorum Dvanácti apoštolů
Na cestě vedoucí zpátky k Nebeskému Otci jste možná dál, než si uvědomujete.
Moji rodiče, Aparecido a Mercedes Soaresovi, vždy snili o službě na misii. Chtěli splatit Pánu mnohá požehnání, která jako rodina získali od doby, kdy vstoupili do Církve. Jejich příležitost nadešla v roce 1989, kdy přijali povolání sloužit v chrámu São Paulo v Brazílii.
Avšak pouhých několik měsíců po zahájení misie můj otec utrpěl infarkt a zemřel. Když jsme na pohřbu s maminkou stáli před tatínkovou rakví, objal jsem ji.
„Mami, co si teď počneš?“ zeptal jsem se.
„S tvým tatínkem jsme snili o této misii,“ odvětila. „Sloužím na ní a budu sloužit dál – za něj i za sebe.“
Laskavý president chrámu pověřil jinou vdovu, aby sloužila jako společnice mé matky, a maminka pokračovala ve službě na misii ještě přes 20 měsíců. Misionářská služba pro ni byla požehnáním a její víra a příklad byly požehnáním pro mou rodinu i pro mě.
Během její misie také zemřeli dva moji bratři a já s manželkou jsme přišli o dvě děti. Jedno se narodilo předčasně a nepřežilo a druhé jsme ztratili kvůli samovolnému potratu. Během této pro naši rodinu náročné doby byla maminka každý den v chrámu a upevňovala svou víru v plán spasení – a posilovala tu naši.
Její víra ve slavné znovushledání s mým otcem a zaslíbení věčného života v přítomnosti našeho Nebeského Otce ji posilovaly celých 29 let, které prožila jako vdova, až do konce jejího života ve věku 94 let.
Plán štěstí
Jak požehnaní jsme, jakožto Svatí posledních dnů, díky poznání, že evangelium bylo znovuzřízeno! Plán spasení je vskutku „veliký plán štěstí“ (Alma 42:8). Těm, kteří jsou pravdiví a věrní, slibuje věčnou odměnu v Boží přítomnosti.
Jak je zjeveno v Nauce a smlouvách, téměř všechny děti Nebeského Otce vstoupí do některého království slávy. Díky Spasitelovu Usmíření budou ti, kteří vyjdou „ve vzkříšení spravedlných“ (Nauka a smlouvy 76:17), učiněni dokonalými a zdědí celestiální slávu.
Většina členů Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů tuto nauku přijímá. Naneštěstí někteří možná nevěří, že se týká i jich osobně. Dopouštějí se chyb. Jejich duchovní pokrok – ačkoli vytrvalý – je pomalý. Pochybují o tom, zda budou vůbec někdy na celestiální království dostatečně dobří.
Pokud k těmto lidem patříte i vy, pamatujte na Pánova slova určená jiné skupině věřících: „Pozdvihněte hlavu svou a buďte dobré mysli, neboť já vím o smlouvě, kterou jste se mnou učinili.“ (Mosiáš 24:13.)
Bůh nás miluje a přeje si, abychom se všichni vrátili do Jeho přítomnosti. Na cestě vedoucí zpátky k Němu jste možná dál, než si uvědomujete.
„Spravedlní a pravdiví“
V 76. oddíle Nauky a smluv Pán zjevuje, jak mohou Jeho děti zdědit celestiální království. Pokud jste členem Církve a máte svědectví, pak jste se již na tuto cestu vydali, jak se popisuje v Nauce a smlouvách:
-
Musíme obdržet „svědectví o Ježíšovi“ a věřit „ve jméno jeho“ (verš 51).
-
Musíme být pokřtění ponořením (viz verš 51).
-
Musíme „obdržeti Svatého Ducha vkládáním rukou“ někoho, kdo má kněžskou pravomoc (verš 52).
Další kroky ale představují celoživotní úsilí, a někteří členové pociťují zklamání, když klopýtají. Všichni pracujeme na tom, abychom tyto požadavky splnili. A díky Usmíření Ježíše Krista toho můžeme všichni dosáhnout:
-
Dodržovat přikázání a „býti omyti a očištěni od všech hříchů svých“ (verš 52).
-
Přemáhat vírou (viz verš 53).
-
Být „zpečetěni Svatým Duchem zaslíbení“ (verš 53), což je Duch Svatý dosvědčující „Otci, že spásné obřady byly vykonány správně a že smlouvy s nimi spojené jsou zachovávány“.1 Otec slibuje toto zpečetění všem těm, „kdož jsou spravedlní a pravdiví“ (verš 53).
Být „spravedlný a pravdivý“, řekl president Ezra Taft Benson (1899–1994), je „výstižným popisem těch, kteří jsou udatní ve svědectví o Ježíšovi. Jsou odvážní při obraně pravdy a spravedlivosti. Jsou to členové Církve, kteří zvelebují své povolání v Církvi (viz NaS 84:33), platí desátky a oběti, vedou morálně čistý život, podporují církevní vedoucí slovem i skutkem, světí den sabatu a jsou poslušni všech přikázání Božích.“2
K získání nejvyššího stupně celestiálního království, kterému se často říká oslavení, je zapotřebí splnit jeden poslední požadavek. Musíme vstoupit do nové a věčné smlouvy manželství (viz Nauka a smlouvy 131:2), která se skrze náležitou kněžskou pravomoc uzavírá v chrámu. Víme, že podle milosrdného plánu našeho Otce budou celestiální požehnání pro ty, kteří neměli možnost obdržet obřad chrámového pečetění v tomto životě, ale věrně vytrvají až do konce, dostupná v životě příštím.
V Knize Mormonově se dozvídáme, že všechny Boží děti, které dodržují Jeho přikázání a jsou věrné, bez ohledu na okolnosti ve svém životě, budou požehnány a budou přijaty „v nebi, aby takto [mohly] přebývati s Bohem ve stavu nikdy nekončícího štěstí“ (Mosiáš 2:41). V milosrdném a láskyplném plánu spasení, který připravil náš Nebeský Otec, se pro nás vždy nachází naděje.
Požehnání plynoucí z pokání
Foto Hyun Lee
Náš milovaný prorok, president Russell M. Nelson, učil: „Pán od nás v této fázi našeho věčného vývoje neočekává, že budeme dokonalí. Ale očekává od nás, že budeme čím dál tím čistší. Každodenní pokání vede k čistotě a čistota je zdrojem moci.“3
President Nelson také řekl, že když si „každý den [povedeme] o něco lépe a [budeme] o něco lepší“, přinese nám to „posilující moc“.4 Když tuto posilující moc uplatníme vůči přirozenému muži či ženě (viz Mosiáš 3:19), postoupíme na cestě vedoucí k našemu Otci ještě dále.
Vzhledem k tomu, že v Boží přítomnosti nemůže přebývat nic nečistého (viz Mojžíš 6:57), pracujeme denně na opravdové duchovní proměně – ve svých myšlenkách, přáních i v chování. Slovy apoštola Pavla se snažíme stát novým stvořením v Kristu a postupně nahrazovat své staré já novým já (viz 2. Korintským 5:17). Tato změna přichází řádku za řádkou, zatímco se snažíme být každý den o trochu lepšími.
Následovat Spasitele tím, že se snažíme stát takovými, jako je On, je proces sebezapírání, který On sám popsal jako úsilí vzít na sebe svůj kříž (viz Matouš 16:24–26). Svůj kříž na sebe bereme tímto způsobem:
-
Ovládáme své tužby, choutky a vášně.
-
Trpělivě se podrobujeme „všemu, co Pán považuje za vhodné na [nás] vložiti“ (Mosiáš 3:19).
-
Popíráme v sobě veškerou bezbožnost (viz Moroni 10:32).
-
Podrobujeme svou vůli vůli Otce, podobně jako to činil Spasitel.
A co uděláme, když klopýtneme? Obrátíme se na Otce a požádáme Ho, aby „k nám [obrátil] smírnou krev Kristovu, abychom mohli obdržeti odpuštění hříchů svých“ (Mosiáš 4:2). A znovu se budeme snažit překonat svou slabost a zanechat hříchu. Modlíme se o milost, onu „uschopňující moc a duchovní uzdravení“ od Ježíše Krista.5 Zvedáme svůj kříž a vydáváme se opět na cestu, ať již je jakkoli dlouhá a těžká, do zaslíbené země Jejich přítomnosti.
Důvěřujte Jeho zaslíbením
Naše nesmrtelnost a věčný život je Boží dílo a sláva (viz Mojžíš 1:39). Součástí našeho úsilí této slávy dosáhnout je být v době, kdy jsme zde na zemi, udatnými ve svém svědectví.
Prorok Joseph Smith ve vidění spatřil, že věrní „přemohou všechny věci“ (Nauka a smlouvy 76:60). Později prohlásil: „Všechny trůny a panství, knížectví a moci budou zjeveny a uděleny všem, kdo vytrvali udatně pro evangelium Ježíše Krista.“ (Nauka a smlouvy 121:29.)
Když budeme těmto zaslíbením důvěřovat, nevzdáme to sami se sebou, se svými blízkými ani s dalšími dětmi Božími. Budeme se snažit dělat to nejlepší, co umíme, a budeme s tímtéž pomáhat i druhým. Nikdo z nás, ponechán sám sobě, nebude nikdy dost dobrý na to, aby mohl být spasen v celestiálním království, ale „skrze zásluhy a milosrdenství a milost Svatého Mesiáše“ (2. Nefi 2:8) zůstává toto požehnání v našem dosahu.
Svědčím o tom, že když budeme i nadále věrní, zdědíme „nikdy [nekončící] štěstí“ v přítomnosti Otce a Syna. „Ó pomněte, pomněte, že tyto věci jsou pravdivé; neboť Pán Bůh to pravil.“ (Mosiáš 2:41.)