Mladí dospělí
Ve chvílích pochybností nechejte otevřené dveře pro víru
Ačkoli o svých duchovních prožitcích můžeme občas pochybovat, může nás znovu zaplavit jistota.
Ať už jsme v Církvi vyrostli, nebo jsme se obrátili v životě až později, řada z nás si nejspíše prošla chvílemi naplněnými nejistotou či pochybnostmi. Možná jsme prožili úžasné duchovní okamžiky, ale nyní si říkáme: Byly ony duchovní prožitky skutečné, nebo se mi to, že pociťuji Ducha, pouze zdálo? Co když nic z toho není pravda? A co otázky, na něž stále nemám odpověď? Jak mohu zůstat v Církvi, když už nevím jistě, zda je to vše pravda?
Překvapilo mě, že jsem si tyto otázky začala klást poté, co jsem se vrátila z misie! Předtím jsem byla o pravdě přesvědčena natolik, že jsem si přála ji rok a půl kázat druhým – a najednou jsem pochybovala o všem, co jsem dříve věděla a čemu jsem učila. Bylo by to úplně zbytečné, kdyby nic z toho nebyla pravda. Je tedy všechno, čemu jsem učila, pravda? Anebo jsem si pouze přála, aby tomu tak bylo? Poté, co někteří přátelé Církev opustili a já jsem o vlastní víru sváděla boj, mě napadlo, zda jsem sama sebe neklamala.
V této době, kdy jsem si kladla zásadní otázky, jsem nepřestala chodit na shromáždění ani dodržovat přikázání. Naopak – právě proto, že jsem si tyto otázky kladla, jsem se snažila řídit radou presidenta Russella M. Nelsona, abychom „rozšířili svou duchovní schopnost získávat zjevení“.1
Věděla jsem, že „nic nedokáže otevřít nebesa tak jako kombinace větší čistoty, naprosté poslušnosti, horlivého hledání, každodenního hodování na slovech Kristových v Knize Mormonově a času pravidelně věnovaného chrámové práci a práci na rodinné historii“.2 Měla jsem pocit, že je velmi důležité, abych zůstala Bohu nablízku. Přece jenom On je tím jediným, kdo by mi na mé otázky mohl dát odpovědi.
Eunicin příběh
Když jsem si jednou četla v knize Svatí – příběh Církve Ježíše Krista v posledních dnech, narazila jsem na pozoruhodný příběh ženy z počátků Znovuzřízení. Eunice Franklinová se podle všeho zaobírala stejnými otázkami a obavami jako já.
Dala se pokřtít ve státě New York a pokřtil ji misionář, který se jmenoval Elijah Able. V době svého křtu byla skutečně obrácená k evangeliu. Eunice však poté, co Elijah odjel kázat do Kanady, začala o evangeliu a o tom, co dříve považovala za pravdivé, pochybovat. Začala přemýšlet, zda je Joseph Smith skutečně prorok a zda je Kniha Mormonova opravdovým písmem. Probděla mnoho nocí, protože se domnívala, že se možná dala oklamat.
Pán zjevil Eunicino trápení ve snu Elijahovi, a ten se neprodleně vrátil do státu New York. Když u Eunice zaklepal na dveře, ohromilo ji to – hodlala mu totiž říct, až se znovu uvidí, že už nevěří. Namísto toho ho pozvala dál. Když ji Elijah pozval na kázání, které měl toho večera mít, váhala a nechtěla jít. Nakonec však svolila a vydala se vyslechnout si jeho slova.
Elijah během kázání citoval 1. Petra 4:12, kde se praví: „Nebudiž vám divný ten přišlý na vás oheň, [jenž vás má vyzkoušet].“ Ten oheň, který se pokusil zničit Eunicinu víru, nemohl uspět, protože s tím, jak naslouchala Elijahovým slovům, se její pochybnosti rozplývaly. V publikaci Svatí se o tom píše: „Jistota, kterou kdysi pociťovala, ji znovu zaplavila.“3
Jistota nás znovu zaplaví
Eunicin zážitek mě zasáhl a znovu a znovu jsem o něm přemýšlela. Stejně jako Eunice jsem se i já poučila z Elijahových prostých a silných slov. „Nebudiž vám [divné]“ klást si otázky ohledně víry. Je to naprosto v pořádku. Zatímco dříve se nám mohlo zdát, že nás pravda skrápí jako déšť z nebes, později mohou nastat období duchovní vyprahlosti. Začneme pochybovat, zda jsme onen déšť vůbec někdy skutečně pociťovali. I když se nám zatím nedostalo odpovědí či potvrzení, můžeme se nadále modlit o déšť zjevení. Abychom poznali, že to, co bylo pravda včera, je pravda i dnes, můžeme usilovat o svědectví. Starší Jeffrey R. Holland z Kvora Dvanácti apoštolů učil: „Pokud to bylo správné, když jste se o to modlili, věřili jste v to a žili jste pro to, je to správné i nyní. … Postavte se pochybnostem. Překonejte obavy.“4
Tím, že Eunice svému příteli misionáři znovu otevřela dveře, i když váhala, zda tak učinit, otevřela znovu i své srdce. Pán ji mohl opět oslovit a pomoci jí, aby pocítila potvrzení všeho, co věděla již dříve. Podobně i my můžeme nechat otevřené dveře víře, i když se potýkáme s pochybnostmi. Můžeme pokračovat v tom, co je správné, a usilovat o zjevení, i když si nejsme jisti, proč přesně tak postupujeme.
Dělejme nadále malé kroky, o nichž nám Bůh řekl, že jsou pro naši duši správné, a nechávejme tak dveře otevřené. Svěťme den sabatu a účastněme se shromáždění. Čtěme písma, i kdyby to občas měl být jen jeden verš. Poslechněme si nějakou náboženskou píseň nebo proslov z konference. Mluvme o svých starostech a nadějích s Nebeským Otcem a prosme Ho, aby nám pomohl poznat pravdu. Dodržujme přikázání, čiňme pokání a usilujme o společenství Ducha Svatého.
I když nemůžeme mít nic více, než pouhé přání věřit, můžeme ve všech těchto malých krocích pokračovat a nechat své přání v sobě působit. Můžeme si v srdci vyhradit místo k tomu, aby se v něm mohla rozrůst víra. (Viz Alma 32:27.)
Co vím
Ačkoli jsem občas váhala, bloudila a kolísala, zjišťovala jsem sama pro sebe znovu a znovu, že toto je Kristova Církev. I když byl Joseph Smith možná nedokonalý člověk, vím, že to byl inspirovaný prorok Boží, který obětoval vše a konal tak, jak nejlépe dokázal. Rovněž vím, že Kniha Mormonova je pravdivý historický záznam a svaté písmo, které se do dnešních dob zachovalo právě pro nás. Nebeský Otec mi tyto pravdy nepřestává každý den potvrzovat. Jsem ráda, že je potvrdil také Eunice Franklinové.
Vím, že když necháme dveře i srdce otevřené pravdě, Bůh nám pomůže, abychom prostřednictvím Ducha Svatého pocítili, co je skutečné, a co nikoli. V takové chvíli budou naše duchovní zážitky nepopiratelné. A potom si pokaždé, když se nám na mysl začnou vkrádat pochybnosti, můžeme připomenout, jak jsme se tehdy cítili. Stejně jako se to stalo Eunice, i nás pak může opět zaplavit jistota ohledně pravd evangelia.
Pokud se přimkneme ke svým duchovním zážitkům, nebudeme muset žít ve vyprahlosti pochyb příliš dlouho. Starší Neil L. Andersen z Kvora Dvanácti apoštolů říká, abychom „[se zabývali] posvátnými vzpomínkami. … Věřte, že k vám přicházejí od Nebeského Otce a Jeho Milovaného Syna. Umožněte jim vnést trpělivost do vašich pochybností a porozumění do vašich těžkostí. Slibuji vám, že budete-li ve svém životě tyto duchovně určující události ochotně brát na vědomí a pečlivě je opatrovat, bude k nim docházet čím dál více.“5
Vím, že pro ty, kdo usilují o další duchovní zážitky a uplatňují svou víru v Krista, platí tento slib: „Kdož věří [v Krista], nebude žízniti nikdy.“ (Jan 6:35.) Odpovědi, které potřebujeme, přijdou. Dokážeme ten „přišlý na nás oheň“, který nám do cesty uvrhl Satan, přemoci. A dokážeme po celý život zůstat věrní milujícímu Bohu.