Pojď, následuj mne
„Já vás povedu kupředu“
Milton Camargo
První rádce v Generálním předsednictvu Nedělní školy
Ačkoli můžeme být z duchovního hlediska dětmi, Pán nás povede, budeme-li v Něj vkládat důvěru.
Onen misionář řekl, že mu Duch našeptal, že mu pomohu najít řešení.
Ilustrace: David Malan
V Nauce a smlouvách 78:17–18 Spasitel říká:
„Vpravdě, vpravdě, pravím vám, vy jste malé děti a dosud jste neporozuměli, jak veliká požehnání má Otec ve svých vlastních rukou a která pro vás připravil;
A vy nemůžete snésti všechny věci nyní; nicméně, buďte dobré mysli, neboť já vás povedu kupředu. Království je vaše a požehnání jeho jsou vaše a bohatství věčnosti jsou vaše.“
Když se všichni zamyslíme nad tím, co jsme v životě zažili, určitě si vzpomeneme na okamžiky, kdy nás Pán vedl.
Víra misionáře
Vzpomínám si na jeden takový případ, kdy Pán vedl několik lidí. Sloužil jsem jako president Brazilské misie Porto Alegre-jih. Jeden z našich misionářů měl jistý zdravotní problém, který se nazývá rozštěp patra, se kterým se nikdy neléčil. Když mluvil, vzduch procházel horní částí jeho úst a pak ven nosem. Pro druhé bylo těžké mu rozumět.
Tento mladý misionář mi řekl, že se ohledně svého problému modlil. A dodal, že mu Duch našeptal, že mu pomohu najít řešení. Jeho prostá a odhodlaná víra mě inspirovala. Obrátil jsem se k Bohu s žádostí o pomoc s nalezením řešení.
Problém mohla napravit jednoduchá operace, ale dostat se k operaci tak jednoduché nebylo. Pokud bychom nechali operaci provést soukromě, byla by pro rodinu tohoto misionáře příliš nákladná. Kdybychom naopak použili veřejný zdravotní systém, vyžadovalo by to několik návštěv u lékaře, a pravděpodobně by to zabralo zbývající měsíce jeho misie.
Víra mé manželky
Pokaždé, když mám splnit něco obtížného, spoléhám se na víru a pomoc své manželky. Vysvětlil jsem jí, co má onen misionář za problém, a požádal ji, aby promluvila s personálem v místní veřejné nemocnici. Existuje nějaká možnost, aby operace proběhla bezplatně a v rámci dostupného času?
Manželka se pomodlila o pomoc a pak se vydala do nemocnice. Stoupla si do dlouhé fronty lidí, kteří čekali na to, až si budou moci promluvit se službu konajícím personálem. Jak fronta postupovala, měla manželka možnost slyšet, jak se řeší případy před ní. Obvykle bylo lidem řečeno, aby přišli znovu za šest měsíců, někdy i za déle.
Manželka věděla, že to by bylo pro našeho misionáře příliš pozdě. Pocítila inspiraci z fronty odejít a projít jinými dveřmi. Tam narazila na jiného zaměstnance nemocnice. Manželka se představila a vysvětlila, co náš misionář potřebuje.
Zmíněný zaměstnanec jí řekl, aby si promluvila přímo s chirurgem, který onoho dne v nemocnici operoval na jiném patře. A tak vysvětlila chirurgovi, co misionáři dělají a jak by byl tento misionář požehnán, kdyby mohl podstoupit operaci pro napravení rozštěpu patra.
Chirurg jí položil několik otázek. A pak se zeptal: „Mohli bychom naplánovat operaci za dva týdny?“ Vyplnil formulář, kde uvedl, že tato operace je v zájmu komunity a že má na jejím provedení osobní zájem. Podal formulář asistentovi a požádal ho, aby naplánoval datum.
O deset dní později tento chirurg našeho misionáře operoval. Zanedlouho byl misionář zpátky v misijním poli, naplněný radostí, a mluvil již srozumitelně. S obnoveným nadšením si uvědomil, že Pán ho celou tu dobu vedl.
Zážitek tohoto misionáře je svědectvím toho, že Otec slyší naše modlitby a vede nás za ruku.
Bez Boha nejsme nic
Z duchovního hlediska jsme jako malé děti. Nerozumíme velikým požehnáním, která pro nás Nebeský Otec připravil. Tak, jak fyzicky rosteme, začínáme lépe chápat pozemské zákony, které řídí náš život. Ale nikdy bychom neměli dopustit, aby se pozemské poznání stalo něčím důležitějším než porozumění velikým požehnáním, která má pro nás Otec v nebi připravena.
Mojžíš, veliký prorok ze Starého zákona, zažil něco, na základě čeho poznal, jak málo toho ve skutečnosti ví. „Spatřil svět a konce jeho a všechny děti lidské, které jsou a které byly stvořeny; čemuž se velice podivoval a divil.“ Pak se Bůh stáhl. Mojžíš byl ponechán sám sobě a padl k zemi.
„A stalo se, že uplynula doba mnoha hodin, nežli Mojžíš opět obdržel svou přirozenou sílu jako člověk; a pravil sám sobě: Nyní, pro tuto příčinu vím, že člověk není ničím, což jsem se nikdy nedomníval.“ (Mojžíš 1:8–10.)
Pokud by nám Pán skutečně ukázal, co všechno bychom mohli s Jeho mocí vykonat, asi bychom se cítili přemoženi. Podobně jako Mojžíš bychom poznali, že bez Boha nejsme ničím.
Krok za krokem
Ale Pán, místo toho, aby způsobil, že se budeme cítit přemoženi, nás vede krok za krokem. To nám umožňuje dosáhnout toho mnohem více, než bychom dokázali vlastními silami.
„Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše, ani cesty vaše jako cesty mé, praví Hospodin.
Ale jakož vyšší jsou nebesa než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše, a myšlení má myšlení vaše.“ (Izaiáš 55:8–9.)
Jak praví Pán v Nauce a smlouvách 78:18: „[Nemůžeme] snésti všechny věci nyní.“ Nedokážeme dosud pochopit vše, co chápe On. Co tedy máme dělat? Pán odpovídá: „Buďte dobré mysli!“
Kráčet po cestě smlouvy s dobrou myslí zahrnuje to, že budeme pokorní, podobně jako malé dítě. Musíme být ochotní nechat se Otcem učit a vést (viz Nauka a smlouvy 112:10). Život je tak složitý, že zkrátka nemůžeme mít vliv na každý detail své cesty. A nejsme schopni porozumět všemu, čím zde na zemi my nebo naši blízcí procházíme.
Když ale budeme důvěřovat Pánu a umožníme Mu, aby nás vedl za ruku, budeme toho moci v Jeho království dosáhnout více, než bychom si dokázali představit. Budeme ve větší míře schopni žehnat životu dětí našeho Nebeského Otce. Budeme ve větší míře schopni rozpoznávat Spasitelovu ruku ve svém životě. Budeme ve větší míře schopni pociťovat vděčnost za Jeho nekonečnou milost a lásku.
Požehnání jsou vaše
A konečně, Pán nás vede tím, že nám připomíná, že „království je vaše a požehnání jeho jsou vaše a bohatství věčnosti jsou vaše“ (Nauka a smlouvy 78:18).
Vrátím se k příkladu našeho misionáře. Byl veden k tomu, aby požádal o pomoc, a byl požehnán operací, díky níž nyní může srozumitelně komunikovat. Poté byl veden k těm, kteří byli připraveni přijmout evangelium a s ním spojená požehnání, včetně křtu. Také se vrátím k příkladu své manželky. Zatímco ji Pán vedl, její svědectví sílilo. On pak otevřel okna nebes a vylil požehnání.
Jsem vděčný za to, že jsem mohl pracovat s tímto mladým misionářem, který byl naplněn prostou a mocnou vírou. A jsem vděčný za to, že mohu žít na věky se svou manželkou, která je příkladem toho, jak umožnit Pánu, aby člověka vedl.
Království a požehnání jsou vskutku naše.