Poselství územních vedoucích
První pravda
Když však opravdu porozumíme tomu, že jsme dítě Boží, začínáme na sebe nahlížet tak, jak nás vidí Bůh. Vidíme dobro, které v nás je, i svůj skutečný potenciál.
Společnost se nás snaží přesvědčit o tom, že naše identita a pocit vlastní hodnoty jakýmsi způsobem souvisejí s majetkem, vlivnými funkcemi či uznáním druhých. Nabádá nás k tomu, abychom se soustředili více na to, co máme, než na to, kdo jsme.1 Tato cesta však často vede k životu založenému na soutěžení a srovnávání se, následkem čehož se mnozí z nás potýkají s pocity úzkosti, osobního nenaplnění a rostoucí osamělosti. Jen málo lidí se nesetká s oněmi častými a nelítostnými poselstvími a sděleními, že za nic nestojíme nebo že nejsme dost dobří.
Toto je velmi promyšlený omyl.
Protivník rozumí důležitosti osobní identity a nechce, abychom zjistili ani chápali, kdo ve skutečnosti jsme. Jsme však něčím mnohem větším, než co nám svět podsouvá. Možná i větším, než si vůbec dokážeme sami představit či uvědomit.
Spasitel strávil čtyřicet dnů a nocí v judské poušti, kde se postil, rozmlouval se svým Otcem a připravoval se na své oficiální pozemské působení.2 A právě v této době Ho protivník pokoušel tím, že Ho sváděl, aby uspokojil své tělesné touhy, usiloval o veřejné uznání a získal bohatství světa nebo moc mezi lidmi.3 James E. Talmage ale poznamenal, že ještě větším a záludnějším pokušením,4 než byla tato tři veliká pokušení, bylo pokušení spočívající ve slovech „Jsi-li Syn Boží“. Protivník chtěl, aby Kristus pochyboval o tom, kdo je.
Ten však naštěstí zůstal věrný a neochvějný. Kristus věděl, kdo je. A to dodalo Jeho božskému poslání moc, sílu, účel a směr. Vznešenost této skutečnosti lze spatřit ve chvíli, kdy Kristus stojí v synagoze v Nazarétu, recituje proroka Izaiáše a jasnými a nepochybnými slovy oznamuje své božské synovství.5
Nad nádvořím Apollónova chrámu v Delfách jsou uvedena slova „poznej sám sebe“ (v dávné řečtině „gnothi seauton“). O tomto prostém rčení, sestávajícím z pouhých dvou řeckých slov, debatovali v průběhu světové historie Sokrates, Platon, Emerson, Rousseau a bezpočet dalších. A všichni uznávají, že v uvědomování si toho, kdo jsme, se skrývá veliká moc.
Tak jako v případě Spasitele může i naše uvědomění si toho, kdo skutečně jsme, pomoci určovat naše chování a dodávat nám v životě sílu a směr. A právě z tohoto důvodu se protivník tak usilovně snaží o to, abychom o sobě pochybovali. Pochyby jsou pro něj mocným nástrojem a zároveň jsou v dnešní době ve světě metlou. On nechce, abychom měli sílu, moc, pokoj, mír a vedení. Chce, abychom vy i já pochybovali o svých schopnostech, rozhodnutích, osobní hodnotě, a obzvláště své identitě. A aby toho nebylo málo, život v této moderní době nás občas může dostat do situací, kdy se cítíme přemoženě, osamoceně, zapomenutě, odsunutě a někdy i nedostatečně.
Když však opravdu porozumíme tomu, že jsme dítě Boží, začínáme na sebe nahlížet tak, jak nás vidí Bůh. Vidíme dobro, které v nás je, i svůj skutečný potenciál. A díky tomu jednáme a smýšlíme jinak. Méně soudíme, ochotněji odpouštíme a máme více sklon mít druhé rádi, sloužit jim a pozvedat je a navzájem se utěšovat. To, na co se primárně zaměřujeme, přechází od toho, co máme, k tomu, kdo jsme, a rozvíjíme vztahy s druhými. Starší Jeffrey R. Holland učil, že první velikou pravdou ve vesmíru je skutečnost, že nás Bůh miluje. Miluje nás celým srdcem a bez výhrad či kompromisů.6
Tato první pravda je mocná. Bůh vás miluje a vy jste Jeho dítě. Toto je součást vaší věčné identity. Nic to nemůže změnit. Starší Dieter F. Uchtdorf učil: „Jste synem či dcerou největší a nejvznešenější bytosti v celém vesmíru. Bůh vás miluje nekonečnou láskou.“7
Ve světě, který se utápí v pochybnostech, nezpochybňujte svou hodnotu ani to, jak na vás nahlíží Nebeský Otec. Snažte se hledět za hranici nedokonalostí a pochybností o sobě samých a přijměte za své, kdo skutečně jste.8
Jedním z účelů života je to, abychom poznali Boha a Ježíše Krista.9 Je však také důležité „poznat sám sebe“ a porozumět své božské identitě.
Naší nejzákladnější naukou je to, že jsme děti našeho Otce v nebi. Tento božský vztah je to nejdůležitější. V Novém zákoně je mnoho míst, kde se učíme o opětovném získávání toho, co je ztracené a pro Boha nejcennější. Co je pro Otce a Syna prioritou, je jasné. Záleží Mu na vás. Jste Jeho dílo a Jeho sláva. Jste zdrojem Jeho radosti. A Usmíření Ježíše Krista je nejvyšším vyjádřením lásky, kterou k vám Nebeský Otec chová.10
První velikou pravdou je to, že Bůh vás miluje. Jste Jeho dítě a záleží Mu na vás. O tom svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.