„Starší Ezra Taft Benson na návštěvě Svatých v Polsku“, Liahona, září 2022.
Příběhy ze třetího dílu knihy Saints
Starší Ezra Taft Benson na návštěvě Svatých v Polsku
Starší Benson z Kvora Dvanácti apoštolů dohlížel z pověření Prvního předsednictva na pomoc, kterou Církev po 2. světové válce poskytovala v Evropě. Během jedenácti měsíců, které zde strávil, urazil na cestách více než devadesát šest tisíc kilometrů. V pozadí zničená polská Varšava.
Fotografie laskavě poskytla Knihovna církevní historie, Salt Lake City
Jednoho chladného nedělního večera v létě roku 1946 projížděl Ezra Taft Benson se dvěma společníky, kteří ho na cestě doprovázeli, podivně ztichlými ulicemi polské vesnice Zełwągi. Po celý den trápily cestovatele nerovné silnice a prudký déšť, ale když se muži blížili k cíli své cesty, špatné počasí se nakonec umoudřilo.
Zełwągi byla dříve součástí Německa a nazývala se Selbongen. Po válce se však státní hranice posunuly a většina střední a východní Evropy se dostala do sféry vlivu Sovětského svazu. V roce 1929 postavila v Selbongenu tamní vzkvétající odbočka první sborový dům Svatých posledních dnů v Německu. Ovšem po šesti letech války Svatí ve vesnici stěží přežívali.1
Skutečnost, že byl starší Benson v Polsku, byla sama o sobě téměř zázrak. V Polsku nefungovalo telefonní spojení, a tak měl spolu se svými společníky velké potíže spojit se s úředníky a získat dokumenty pro vstup do země. Potřebná víza apoštol získal až po mnohých modlitbách a opakovaném kontaktování polských úřadů.2
Když se džíp přiblížil v Zełwągi ke starému sborovému domu, většina lidí v ulicích se rozešla a vytratila. Starší Benson a jeho společníci před budovou zastavili a vystoupili. Představili se ženě stojící opodál a zeptali se jí, zda to je kaple Svatých posledních dnů. Ženě se oči zalily slzami úlevy. „Jsou tady bratří!“ zvolala německy.
Zpoza zavřených dveří okamžitě vyšli lidé a začali se vesele smát a z radosti plakat. Zełwągští Svatí nebyli v kontaktu s generálními církevními vedoucími po tři roky a mnozí z nich se ten den v průběhu dopoledne postili a modlili se, aby je navštívil misionář nebo vedoucí Církve. Během několika hodin se shromáždilo asi sto Svatých, aby si apoštola vyslechli.
Zatímco k nim starší Benson hovořil, do kaple vstoupili dva ozbrojení polští vojáci. Kongregace ztuhla hrůzou, ale apoštol vojákům pokynul, aby se usadili v přední části místnosti. Ve svém proslovu zdůrazňoval význam svobody. Vojáci pozorně naslouchali, zůstali na svých místech až do závěrečné písně a poté odešli, aniž by došlo k nějaké kontroverzi. Starší Benson se následně sešel s presidentem odbočky, zanechal Svatým jídlo a peníze a ujistil je, že další pomoc je na cestě.3
Krátce poté napsal starší Benson Prvnímu předsednictvu. Byl potěšen, že pomoc Církve se již ke Svatým v Evropě dostává, ale dělal si starosti kvůli obtížím, s nimiž se Svatí nadále potýkali.
„O některých z mnoha přínosů vynikajícího církevního programu sociální péče pro tyto i další naše Svaté v Evropě se možná nikdy nedozvíme,“ psal, „ale dozajista se podařilo zachránit mnoho životů a významně posílit víru a odvahu řady našich oddaných členů.“4
Členové Církve v německém Selbongenu (který po válce připadl Polsku a byl přejmenován na Zełwągi) shromážděni kolem roku 1930 před svou kaplí.