„Naděje a útěcha v Kristu“, Liahona, září 2022.
Naděje a útěcha v Kristu
Držme se zaslíbení, že Pán pamatuje na své věrné Svaté a odměňuje je.
Svou vrcholnou naději můžeme ukotvit v Ježíši Kristu a Jeho Usmíření.
Fotografie ruky sochy Krista: Scott Law
Jens a Ane Cathrine Andersenovi měli hluboké a trvalé svědectví o pravdivosti znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista. Navzdory pronásledování ze strany rozlíceného davu, svého okolí i farnosti vstoupili v roce 1861 do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
Ještě než následujícího roku nastalo jaro, uposlechli volání Sionu, který je očekával v 8 000 kilometrů vzdáleném údolí Solného jezera. Shromáždit se v Sionu znamenalo nechat za sebou svůj dobrý život v Dánsku – včetně přátel, širší rodiny a krásného hospodářství, které se po generace předávalo z otce na nejstaršího syna. Hospodářství se nacházelo ve vesnici Veddum, poblíž Aalborgu, na úrodném Jutském poloostrově v severním Dánsku, a bylo rozlehlé a výnosné. Pracovaly na něm desítky lidí a rodině Andersenových přinášelo uznání a finanční prostředky.
Jens a Ane Cathrine, kteří se o tyto prostředky podělili s dalšími obrácenými, zaplatili náklady na emigraci přibližně 60 dalších Svatých, kteří zamířili do Sionu. Andersenovi se se svým 18letým synem Andrewem 6. dubna 1862 připojili k dalším 400 dánských Svatých na malém parníku Albion a vypluli do německého Hamburku. Když tam o dva dny později dorazili, připojili se k dalším shromážděným Svatým na palubě větší lodi a vydali se na cestu přes Atlantik.
Radost pramenící ze shromažďování do Sionu se nicméně zanedlouho změnila v zármutek. Několik dětí, které se nalodily na Albion, přenášelo vir spalniček. Když se nákaza prohnala řadami imigrantů, 40 dětí a několik dospělých zemřelo a bylo pohřbeno do moře. Byl mezi nimi i 49letý Jens Andersen, můj prapradědeček.
Jensův sen o dosažení a budování Sionu se svou rodinou a dalšími dánskými Svatými skončil pouhých deset dní poté, co opustili Hamburk. Jeden historik napsal: „Vysvoboditel, který stejně jako Mojžíš nikdy nevkročil do zaslíbené země, to byl Jens Andersen z [Veddumu] u Aalborgu, který pomohl svým ne méně než šedesáti druhům emigrovat; smrt ho zastihla v Severním moři v roce 1862 krátce poté, co opustil [Německo].“1
Zkouška smrtelnosti
Stála oběť rodiny Andersenových – to, že opustili své útulné hospodářství a přišli o milujícího manžela a otce – za to? Jsem si jist, že svět by řekl ne. Světu se však nedostává víry, prozíravosti a náhledu z perspektivy věčnosti,2 které nabízí znovuzřízené evangelium Ježíše Krista.
Tato perspektiva nám pomáhá porozumět našemu smrtelnému životu a jeho mnoha zkouškám. Čelíme strachu, zradě, pokušení, hříchu, ztrátě a osamělosti. Nemoci, katastrofy, deprese či smrt tříští naše sny na kusy. Někdy se zdá, že naše břemena jsou větší, než jaká dokážeme unést.
„Ačkoli podrobnosti budou odlišné, tragické události, nečekané zkoušky a protivenství – fyzické i duchovní – potkávají každého z nás, protože toto je smrtelnost,“ prohlásil starší Neil L. Andersen z Kvora Dvanácti apoštolů. A dodal: „Usilujeme o štěstí. Toužíme po míru a pokoji. Doufáme v lásku. A Pán nás zahrnuje úžasnou hojností požehnání. Jedno je však jisté – s radostí a štěstím se budou mísit okamžiky, hodiny, dny, a někdy i roky, kdy vaše duše bude zraněná.“3
Čelíme hořkému, abychom si mohli vychutnat to sladké (viz Nauka a smlouvy 29:39). Slovy proroka Izaiáše jsme všichni tříbeni – a vybíráni – „v peci ssoužení“ (Izaiáš 48:10).
Zaslíbení plynoucí z Usmíření
Fotografie sochy Krista: Alan Brent Harder
Strasti jsou součástí Otcova velikého plánu štěstí (viz Alma 42:8; viz také 2. Nefi 2:11). Ústředním bodem tohoto plánu je však útěcha a naděje pramenící z „velkého a slavného Usmíření“.4 Ježíš Kristus nás prostřednictvím svého Usmíření přišel zachránit. (Viz Alma 36:3.)
Spasitel „sestoupil pod všechny věci“ (Nauka a smlouvy 88:6), aby na sebe mohl vzít naše těžkosti a chyby. Ví, jak nám pomoci, a plně chápe, kde a proč to bolí.
„Vzhledem k tomu, že Spasitel vytrpěl vše, co bychom kdy mohli pocítit nebo zažít, může pomáhat slabým stát se silnějšími,“ uvedl president James E. Faust (1920–2007), druhý rádce v Prvním předsednictvu. „Prožil osobně vše. Rozumí naší bolesti a bude při nás i v našich nejtěžších chvílích.“5
Proto můžeme svou vrcholnou naději ukotvit v Něm a v Jeho Usmíření.
„Náš svět je pesimistický a cynický – svět, který do značné míry nemá žádnou naději v Ježíše Krista ani v Boží plán pro lidské štěstí,“ řekl president Russell M. Nelson. „Proč existují takové celosvětové sváry a sklíčenost? Důvod je prostý. Není-li žádné naděje v Krista, není ani žádného pochopení božského plánu pro vykoupení lidstva. Bez této znalosti se lidé mylně domnívají, že po dnešní existenci následuje zítřejší zánik – a že štěstí a rodinné vztahy jsou pouze pomíjivé.“6
Když navštěvuji chrám a naslouchám slovům žijících proroků, nacházím naději a uzdravení v Ježíši Kristu. Když studuji písma, která svědčí o Něm a o Jeho Usmíření, nacházím útěchu. Když smrtelnost hrozí, že vás připraví o klid,7 obracejte se k tomu, co nazývám „ochranné verše z písem“. Zde je několik z mých nejoblíbenějších:
Starý zákon
-
„Sehltí i smrt u vítězství, a setře Panovník Hospodin slzu s všeliké tváři.“ (Izaiáš 25:8.)
-
„Ještotě on nemoci naše vzal, a bolesti naše vlastní on nesl. … On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; [trestání pro pokoj náš bylo na něj vloženo; a ranami jeho jsme uzdraveni].“ (Izaiáš 53:4–5.)
Nový zákon
-
„Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.“ (Matouš 11:28.)
-
„Na světě ssoužení míti budete, ale [buďte dobré mysli], jáť jsem přemohl svět.“ (Jan 16:33.)
Kniha Mormonova
-
„A vezme na sebe smrt, aby mohl uvolniti pouta smrti, jež spoutávají lid jeho; a vezme na sebe slabosti jejich, aby nitro jeho mohlo býti naplněno milosrdenstvím podle těla, aby poznal podle těla, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho.“ (Alma 7:12.)
-
„A v co budete doufati? Vizte, pravím vám, že budete míti naději skrze usmíření Krista a skrze moc jeho vzkříšení, abyste byli pozvednuti k životu věčnému, a to pro svou víru v něho, podle příslibu.“ (Moroni 7:41.)
Nauka a smlouvy
-
„Pročež, buďte dobré mysli a nebojte se, neboť já, Pán, jsem s vámi a budu státi při vás; a budete vydávati svědectví o mně, a to o Ježíši Kristu, že jsem Syn živého Boha, že jsem byl, že jsem a že mám přijíti.“ (Nauka a smlouvy 68:6.)
-
„Pročež, nebojte se dokonce ani smrti; neboť na tomto světě radost vaše není plná, ale ve mně je radost vaše plná.“ (Nauka a smlouvy 101:36.)
Tyto verše a množství dalších svědčí – slovy presidenta Boyda K. Packera (1924–2015), presidenta Kvora Dvanácti apoštolů – o „zaslíbeních plynoucích z Usmíření Krista“.8
Prosby proroka
Když porozumíme tomu, jak důležitou úlohu Spasitel zastává v našem štěstí nyní i ve světě, který přijde, pochopíme, proč nás president Nelson naléhavě žádá, abychom Krista učinili duchovním základem svého života:
„Snažně vás prosím, abyste si udělali čas na Pána! Postarejte se o to, aby byly vaše duchovní základy pevné a schopné obstát ve zkoušce času, a to tak, že se budete věnovat tomu, co Duchu Svatému umožní, aby byl vždy s vámi.“ President Nelson dodal, že udělat si čas na Pána zahrnuje i to, že si uděláme „čas na Pána v Jeho svatém domě“ prostřednictvím chrámové služby a uctívání.9
„Vás všechny, kdo jste uzavřeli chrámové smlouvy, naléhavě žádám, abyste se snažili – s modlitbou a důsledně – chrámovým smlouvám a obřadům porozumět. …
Kdykoli ve vašem životě dojde k jakémukoli otřesu, je z duchovního hlediska nejbezpečnějším místem život vedený uvnitř vašich chrámových smluv!
Věřte mi, prosím, když říkám, že když budou vaše duchovní základy pevně postaveny na Ježíši Kristu, nebudete mít žádný důvod se bát.“10
Vyryti na Jeho dlaních
Andrew se členy své rodiny
A co se stalo s Ane Catherine a s jejím synem Andrewem? Propadli zoufalství a navrátili se po skličující šestitýdenní plavbě do New Yorku zpět do Dánska? Ne. Spoléhali se na své svědectví o Spasiteli a plánu spasení, důvěřovali Bohu a odvážně se tlačili kupředu vlakem, parníkem a krytým vozem. 3. září 1862 dorazili do údolí Solného jezera a zapojili se do budování Sionu.
Usadili se v utažském Ephraimu, kde se Andrew oženil a založil rodinu. Později se Andrew s rodinou, včetně své matky, přestěhoval do města Lehi v Utahu, kde se stal úspěšným farmářem, bankéřem a starostou. Sloužil tři roky na misii ve své rodné zemi, více než dvě desetiletí v biskupstvu a více než tři desetiletí ve vysoké radě nebo v kvoru vysokých kněží. Tři jeho synové sloužili na misii v Dánsku a Norsku.
Očima smrtelníka nemůžeme z počátku plného slz spatřit onen slavný konec. Ale s vírou v Krista můžeme do budoucnosti hledět s nadějí. A můžeme se držet onoho slibu, že Pán pamatuje na své věrné Svaté – včetně Jense, Ane Catherine a Andrewa – a odměňuje je. Pán pamatoval na ně a pamatuje i na nás. Slíbil:
„Já však nezapomenu se na tě.
Aj, na dlaních vyryl jsem tě.“ (Izaiáš 49:15–16.)