„Dovolte Pánu, aby vedl váš život“, Liahona, září 2022.
Mladí dospělí
Dovolte Pánu, aby vedl váš život
Nedokázal jsem vždy předvídat, jak vše dopadne, ale když jsem jednal s vírou, Pán mi požehnal.
Když jsem vyrůstal, náboženství nebylo v našem domově populární – ačkoli moji rodiče byli po většinu svého života velmi nábožensky založení, otcovo nevyléčitelné onemocnění spolu s dalšími zkouškami vedlo k tomu, že náboženství, ve kterém vyrůstali, opustili. Když otec zemřel, byl jsem jako čtyřletý nejmladší ze 13 dětí a moje ovdovělá matka nemohla zkrátka uvěřit, že by Bůh dopustil, aby se něco takového stalo naší rodině.
Když mi však bylo 14, měl jsem pocit, že se mi něčeho v životě nedostává. Přemýšlel jsem, zda můj život má nějaký vyšší účel, o kterém nevím. Cítil jsem se jako Joseph Smith, neboť „moje mysl [byla] pobízena k vážnému uvažování a k velikému neklidu“ (Joseph Smith–Životopis 1:8). I když jsem v té době o Josephu Smithovi nikdy neslyšel, započal jsem hledání podobné tomu jeho, když jsem navštěvoval mnohé církve v naději, že najdu pravdu.
A jednoho dne, když jsem uviděl dva mladé muže v oblecích vcházet do domu mého souseda, jsem ji našel. Byl jsem zvědavý a zeptal jsem se, zda bych se mohl zúčastnit jejich schůzky. Poté, co jsem získal matčino svolení, jsem začal mít diskuse s misionáři a nakonec jsem vstoupil do Církve.
Vstup do Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů mi pomohl najít účel mého života, obzvláště v době, kdy jsem byl mladý dospělý a musel jsem činit mnohá rozhodnutí, se kterými lidé kolem mne nesouhlasili. Ale přestože jsem znal účel svého života a směr, kterým se mám ubírat, nebyl jsem si vždy jistý tím, jak vše dopadne.
Když jsem však čelil neznámým a nejistým okolnostem a mnohým změnám, vedení Nebeského Otce bylo stálé díky tomu, že jsem se na Něj obracel. Naučil jsem se, jak se mohu spoléhat na Něj a na svou víru, což mi pomáhalo kráčet kupředu a nadále nacházet účel svého života.
Rozhodnutí jít na misii
Ve věku, kdy se většina mých vrstevníků chystala studovat na vysoké škole, jsem se snažil přijít na to, jak budu moci odjet na misii. Každý, kdo chce v Chile studovat na univerzitě, musí absolvovat písemný test. Lze ho absolvovat pouze jednou v roce, takže kdybych odjel na misii, neodložil bych studium pouze o dva roky, ale musel bych čekat další rok, než bych mohl jít studovat.
Moje rodina, zejména moje matka, byla proti tomu, abych sloužil na misii. Bylo pro ni velice důležité, abych získal vysokoškolské vzdělání. Ale já jsem věřil, že Pán mi pomůže udělat to, co je nezbytné, a tak jsem se přesto začal s modlitbou připravovat.
Když se u nás biskup zastavil s vyplněnými dokumenty na misii a požádal mou matku o podpis, byla překvapená; neřekl jsem jí, že v přípravě na misii pokračuji. Stálo mě to hodně přesvědčování, ale Pán obměkčil její srdce a pomohl jí porozumět, že si přeji sloužit.
Evangelium mi poskytlo ujištění, že dělám to, co je správné, ale bylo to jen díky tomu, že jsem kráčel kupředu, krok za krokem, s vírou – že jsem pokračoval navzdory svým otázkám a nejistotám.
Následování zjevení za zjevením
Návrat z misie byl pro mne zároveň návratem do nejistoty. Když jsem prostřednictvím modlitby a půstu usiloval o vedení od Nebeského Otce, dostal jsem zjevení, že se mám přestěhovat do Spojených Států a studovat na Univerzitě Brighama Younga, což se zdálo téměř nemožné.
Udělal jsem vše, co bylo v mých silách, a podnikl nejlepší následné kroky. Občas jsem měl pocit, že to nikam nevede – pracoval jsem, jak nejlépe jsem dovedl, ale nevěděl jsem jistě, zda mi mé úsilí pomůže dosáhnout mých cílů. Mým hlavním cílem však bylo řídit se tím, co si přeje Pán, abych udělal, a tento cíl byl pro mě drahocenný.
Když jsem pokračoval ve svém úsilí, jednoho dne jsem pocítil inspiraci spojit se se svým dobrým přítelem, který pocházel ze Spojených Států a žil v mém rodném městě. V té době jsem nevěděl, jak se vše bude vyvíjet – spojil jsem se s ním pouze proto, že mě k tomu vedl Duch – ale můj kamarád a jeho otec mi nakonec nejvíce pomohli s vyplňováním přihlášky a získáním víza nezbytného pro studium na BYU. S jejich pomocí a díky obrovské oběti ze strany mé matky, která zaplatila náklady na cestu, jsem se dostal na BYU. Byl to zázrak.
Můj život se i nadále vyvíjel stejným způsobem. Dělal jsem vše, co bylo v mých silách, a poté jsem obdržel inspiraci, jednu po druhé, ohledně toho, co mám dělat dál. Tímto způsobem jsem získal zaměstnání v misionářském výcvikovém centru, našel způsob, jak uhradit školné, zvolil si hlavní obor studia, nakonec školu absolvoval a oženil se.
Odpovědi, které jsem obdržel, nepřišly vždy okamžitě a nikdy jsem neobdržel dokonale podrobný plán, ale obdržel jsem ujištění, že Pán je potěšen tím, jakým směrem se ubírám.
Když zjevení nedává smysl
O několik let později jsem poznal, jak je v životě podle evangelia zásadní oběť. Jestliže chceme, aby Pán dal našemu životu účel a směr, musíme být ochotni se tímto směrem vydat.
Ve společnosti, kde jsem po škole pracoval, nešlo vše podle plánu, takže jsme s manželkou měli dvě možnosti: zůstat ve Spojených Státech, nebo se vrátit do Chile. Oba jsme jasně cítili, že se máme vrátit do Chile. Může se zdát normální, že se chce člověk vrátit domů, ale bylo to velmi obtížné období. V Chile nebylo mnoho pracovních příležitostí. Měl jsem problémy s prodejem domu. Z finančního a logistického hlediska to nebyl příliš prozíravý počin; dokonce i naše rodiny si myslely, že nejednáme moudře.
Co dělat, když se zjevení dostane do konfliktu se zdravým rozumem? Moje žena i já jsme věděli, co máme udělat, i když to bylo těžké. Připomněli jsme si, že vše, čeho jsme doposud dosáhli, jsme dosáhli díky evangeliu. Bez Pána bych neobdržel inspiraci, která mi pomohla sloužit na misii, získat vzdělání a seznámit se se svou manželkou. Museli jsme jen důvěřovat tomu, že ať jsou důvody jakékoli, je nás potřeba v Chile.
Zanechali jsme náš dům biskupovi, aby jej pronajímal, dokud ho nebude schopen prodat, a odstěhovali jsme se. Bylo to obtížné, ale když jsme přijali Pánovu výzvu, zažívali jsme mnohá požehnání a zázraky. Pán ví, kde je nás potřeba a kde můžeme nejlépe posloužit Jeho účelům, a žehná nám za naši poslušnost.
Nacházení řešení s Pánem
Doufám, že dnešní mladí dospělí se budou řídit příkladem bratra Jaredova. Ačkoli Jaredité věděli, že musí odejít do zaslíbené země, nebyli si zcela jistí, jak se tam dostanou. Když bratr Jaredův „vzýval jméno Páně“ (Eter 2:15), Pán mu nabídl několik řešení. Řekl mu, aby postavil čluny, a poskytl mu vedení ohledně toho, jak zajistit vzduch pro ty, kteří se budou ve člunech plavit.
Ale pak Pán položil bratru Jaredovu tuto otázku: „Co chceš, abych učinil, abyste měli v plavidlech svých světlo?“ (Eter 2:23.) Místo toho, aby mu Pán řekl, co má přesně udělat, ho požádal, aby šel a našel vlastní řešení.
Tak to bylo i v mém životě. Někdy mi Pán dává jasné pokyny. Jindy čeká, že k Němu přijdu s vlastními nápady. Ať tak či onak, je nezbytné, abych Ho do tohoto procesu zapojoval. Půst, modlitba a radění se s Pánem jsou nezbytné kroky pro každého, kdo se snaží činit rozhodnutí ohledně svého života.
Každému mladému dospělému, který v životě hledá vyšší účel, radím toto: Obraťte se k Pánu s žádostí o osobní zjevení. Často si pročítejte své patriarchální požehnání. A jestliže vám Pán řekne, že má pro váš život vyšší účel, buďte ochotni obětovat v životě to, co je méně důležité.
Miluji Pána. Evangelium je pro mě vším. Vím, že Pán vidí váš potenciál a přeje si pomoci vám dosáhnout vašeho božského účelu.