„Jsem mezi mladými dospělými jediná, komu se nedaří najít svůj účel?“, Liahona, září 2022.

Mladí dospělí

Jsem mezi mladými dospělými jediná, komu se nedaří najít svůj účel?

Maryssa Dennisová

Církevní časopisy

Měla jsem pocit, že jsem se od plánu beznadějně odchýlila – od toho, co jsem si pro sebe stanovila sama, i od plánu, který pro mě vytvořil Bůh.

Obrázek

mladá dospělá žena zdolává překážky

Na své 25. narozeniny jsem uklízela v ložnici. V mém pokoji byl nepořádek a já stále přemýšlela o tom, že nepořádek mám i v životě. V 25 letech jsem ještě nebyla tam, kde jsem si myslela, že v tomto věku budu. Nebyla jsem tam, kde se očekávalo, že budu.

Přemýšlela jsem o tom, jak jsem se cítila, když jsem jako dospívající dostala své patriarchální požehnání. Kdykoli jsem si v něm četla o své budoucnosti, představovala jsem si někoho, kdo je téměř dokonalý. Nyní jsem si ale uvědomovala, že jsem nedospěla v osobu, kterou jsem si tehdy představovala. A říkala jsem si: Kdyby mě teď vidělo moje mladší já, bylo by zklamané?

Najednou jsem se rozplakala. Měla jsem pocit, že jsem se od svého plánu pro život beznadějně odchýlila. Nedopustila jsem se žádných katastrofických chyb, ale měla jsem pocit, že nemám nic, čím bych se v životě mohla pochlubit. Že nemám žádný účel. Všichni ostatní už měli všechno vyřešeno, ale já jsem tam brečela na podlaze v ložnici a měla jsem pocit, že jsem celý svůj život promarnila.

Ve svém zmatku a zoufalství jsem se cítila sama. Ale i v té situaci jsem si říkala, že snad nemohu být mezi mladými dospělými jediná, která má obtíže najít cestu. Když jsem si o tom povídala s druhými, zjistila jsem, že je jen velmi málo těch, jejichž život probíhá přesně tak, jak si naplánovali. A to mi pomáhá, abych se necítila tolik osamělá.

Také mi pomáhá připomínat si, že Nebeský Otec si nepřeje, abych měla pocit, že jsem selhala. Přeje si, abych se tlačila „kupředu se stálostí v Kristu, [majíc] dokonalý jas naděje“ (2. Nefi 31:20). Věří v mou schopnost měnit se a růst prostřednictvím moci Spasitelova Usmíření. Jedině Satan by chtěl, abych si říkala, že jsem ztratila možnost stát se takovým člověkem, jakým Nebeský Otec ví, že se mohu stát.

Porozumějte plánu štěstí

Mnozí z nás někdy ohledně budoucnosti pociťují beznaděj. Je tomu tak možná proto, že špatně chápeme Boží plán štěstí. Možná si myslíme, že náš život je jako videohra – s pevně danou dějovou linií příběhu, které se musíme držet, abychom vyhráli. Ale tak to nefunguje. Každý den děláme rozhodnutí, měníme se a rosteme. Není na tom nic statického ani pevně daného. Naše rozhodnutí nikdy nebudou pro Nebeského Otce překvapením, ale i tak jsou to naše rozhodnutí. Píšeme si svůj vlastní příběh, ruku v ruce s Ním, za chodu.

A pokud dovolíme Kristu, aby byl „tvůrcem a dokonavatelem našeho příběhu“,¹ můžeme vždy s důvěrou očekávat věčný šťastný konec.

Někdy děláme chyby nebo ztrácíme směr a smiřujeme se s tím, že budeme na věky bezcílně bloudit.

Ale toto je evangelium naděje. Evangelium o nacházení toho, co bylo ztraceno. Je to evangelium o získávání vědomostí. O odpouštění. O tom, že je zapotřebí zkoušet to znovu a znovu. Jak učil starší Neil L. Andersen z Kvora Dvanácti apoštolů: „Pokání není žádný záložní plán; je to plán samotný.“²

Láska, kterou k nám Nebeský Otec chová, je dokonalá, stejně jako plán, který pro nás vytvořil. Je to dokonalý plán určený nedokonalým lidem, navržený s péčí a porozuměním našim potřebám a potenciálu. V Jeho plánu je místo i pro naše selhání – pro naše upřímné omyly, naše vzpurné hříchy i naše bloudění pustinou. A v Jeho plánu je místo i pro naše vítězství, jichž dosáhneme pokaždé, když k Němu vzhlédneme a zkusíme to znovu.

Najděte svůj účel

Od oněch narozenin jsem strávila spoustu času přemýšlením o svém účelu. Ještě jsem nepřišla úplně na všechno. Ale už mě to tak neznepokojuje. Vím, že Bůh mě zná, a že když se na Něj obrátím, pomůže mi najít účel tam, kde se právě nacházím.

Možná někdo jednoho dne najde lék na rakovinu, ukončí v celém světě hladomory nebo dosáhne světového míru. Ale dnes někdo utěší truchlícího přítele, pomůže cizímu člověku v nesnázích nebo se poprvé po letech opět pomodlí. A myslím si, že to všechno něco znamená – a že je to dokonce to hlavní.

Pravdou je, že většina z nás v tomto životě nedosáhne ničeho velkolepého či světoborného. To ale neznamená, že nemáme žádný účel. Naším hlavním účelem jako dětí Božích je stát se takovými, jako je On. A do tohoto účelu dorůstáme tím, že každý den děláme maličkosti tak, abychom následovali Ježíše Krista.

Přirostlo mi k srdci učení evangelia, že „malými a prostými věcmi se uskutečňují věci veliké“ (Alma 37:6). Když se ohlédnu na svůj život, nevidím v něm nic velkolepého. Vidím však mnoho malých a prostých věcí, díky nimž došlo k velké změně k lepšímu. A vím, že prostřednictvím Spasitelovy milosti mi mé malé, v dobré víře činěné skutky dláždí cestu k tomu, abych se stala takovou, jako je On.

Cesta nikoho jiného se nebude úplně podobat té vaší. Pokud se ale ze všech sil snažíte dělat kroky vedoucí ke Kristu, jste na dobré cestě. Všemohoucí Stvořitel ve vás věří, a tak buďte hrdí a věřte si i vy. Bůh pro vás má připraveny úžasné věci, a i když budete mít pocit, že jste jen malí a prostí, pomůže vám „stát se něčím větším, než jste si kdy mysleli, že je možné“.³