Největší velikonoční příběh, který byl kdy vyprávěn

Starší Gary E. Stevenson

Kvorum Dvanácti apoštolů

Podívejte se na Knihu Mormonovu v novém světle a zamyslete se nad hlubokým svědectvím, které vydává o tom, že vzkříšený Kristus skutečně žije.

Dopis Prvního předsednictva na téma Velikonoc

Nejspíš si vzpomenete na dopis od Prvního předsednictva, který byl před několika týdny čten ve vašem sboru či odbočce. V onom dopisu bylo oznámeno, že příští neděli – o velikonoční neděli – se mají všechny sbory a odbočky sejít pouze na shromáždění svátosti, a ponechat tak více času na uctívání Boha doma, kdy si rodiny budou připomínat tento nanejvýš důležitý svátek.¹

Onen dopis Prvního předsednictva upoutal mou pozornost a přiměl mě k zamyšlení nad tím, jak naše rodina slavila Velikonoce v průběhu let. Čím více jsem přemýšlel o našich oslavách, tím více jsem si kladl otázku, zda se nevědomky nešidíme o pravý význam tohoto svátku, který je pro všechny věřící v Ježíše Krista tak ústředním bodem.

Vánoční a velikonoční tradice

Tyto myšlenky mě vedly k přemítání o rozdílu mezi tím, jak v porovnání s Velikonocemi slavíme Vánoce. V prosinci se nám tak nějak daří začlenit k zábavné stránce představované písní „Rolničky“, vánočními punčochami a dárky i další tradice, které mají hlubší smysl, jako je péče o potřebné, zpěv oblíbených vánočních koled a náboženských písní a samozřejmě otevření písem a četba vánočního příběhu ve 2. kapitole Lukáše. Každý rok, když z velké staré Bible čteme tento oblíbený příběh, naše rodina dělá to, co pravděpodobně dělá i ta vaše – s ručníky na hlavě a přes ramena a v županech jsme oblečeni za Jozefa, Marii a další, kteří přišli uctívat malého Ježíška, a ztvárňujeme tento drahocenný vánoční příběh o Spasitelově narození.

Naše rodinné oslavy o Velikonocích jsou však poněkud jiné. Mám pocit, že naše rodina se spoléhá spíše na „návštěvu shromáždění“, která nám zajistí hodnotnou a na Krista zaměřenou část Velikonoc; a pak se jako rodina scházíme, abychom se účastnili dalších tradic souvisejících s Velikonocemi. Rád jsem sledoval, jak naše děti hledají velikonoční vajíčka a zkoumají své velikonoční košíčky, a i nyní při tom rád sleduji naše vnoučata.

Avšak onen dopis Prvního předsednictva byl výzvou k probuzení. Nejenže nás všechny vyzvalo, abychom dbali na to, aby byly oslavy té nejdůležitější události, která se kdy na této zemi stala – Usmíření a Vzkříšení Ježíše Krista – spojeny s uctivostí a úctou, které si Pán zasluhuje, ale také nám poskytlo o velikonoční neděli více času s rodinou a přáteli, abychom podle toho mohli jednat.

Dodatečný kontext k významu událostí souvisejících s Velikonocemi poskytují tato slova Proroka Josepha Smitha: „Základními zásadami našeho náboženství jsou svědectví apoštolů a proroků ohledně Ježíše Krista, že On zemřel, byl pohřben, opět vstal třetího dne a vystoupil na nebesa; a vše ostatní, co se týká našeho náboženství, jsou pouhé přídavky.“²

Společně s Lesou jsme probírali, co může naše rodina během velikonočního období dělat lépe. Otázka, kterou jsme si položili, je možná otázkou, nad kterou bychom se mohli zamyslet všichni: Jak můžeme z nauky a oslav Vzkříšení Ježíše Krista, velikonočního příběhu, vytvořit tutéž vyváženou, naplněnou a bohatou náboženskou tradici, jako je oslava narození Ježíše Krista, příběh vánoční?

Zdá se, že se o to všichni pokoušíme. Sleduji, jak se Svatí posledních dnů více snaží zaměřovat Velikonoce na Krista. To zahrnuje intenzivnější a hlubší pozornost věnovanou Květné neděli a Velkému pátku, jak to činí někteří naši příbuzní z rodiny křesťanů. Také si možná osvojujeme vhodné velikonoční tradice zaměřené na Krista, které jsou součástí kultur či zvyků zemí z celého světa.

N. T. Wright, odborník na Nový zákon, řekl: „Měli bychom podniknout určité kroky, abychom Velikonoce slavili novými a kreativními způsoby: v umění, literatuře, dětských hrách, poezii, hudbě, tanci, festivalech, zvoncích, speciálních koncertech. … Jsou to naše nejdůležitější svátky. Odejměte Vánoce, a z hlediska Bible ztratíte dvě kapitoly na začátku Matouše a Lukáše, nic dalšího. Odejměte Velikonoce, a nemáte Nový zákon; nemáte křesťanství.“³

Velikonoce, Bible a Kniha Mormonova

Vážíme si Bible kvůli všemu, čemu nás učí o narození, službě, Ukřižování a Vzkříšení Ježíše Krista. Žádná dvě slova nepředstavují více naděje a věčných důsledků pro celé lidstvo než ta, která pronesl nebeský anděl během velikonočního rána u zahradního hrobu: „Vstalť jest.“⁴ Jsme nesmírně vděčni za verše z Nového zákona, které zachovávají velikonoční příběh a popis Spasitelovy velikonoční služby v Judeji a v Galileji.

Když jsme s Lesou dál přemítali a bádali, jak rozšířit naše rodinné velikonoční oslavy, aby se více zaměřovaly na Krista, diskutovali jsme o tom, jakou tradici četby písem bychom mohli v naší rodině zavést – jakousi velikonoční obdobu 2. kapitoly Lukáše, chcete-li.

A pak jsme měli toto nebeské vnuknutí: Kromě důležitých veršů o Velikonocích v Novém zákoně jsme jako Svatí posledních dnů obdařeni nanejvýš pozoruhodným velikonočním darem! Darem jedinečného svědectví, dalším svědectvím o velikonočním zázraku, který obsahuje možná ty nejúžasnější velikonoční verše z písem v celém křesťanství. Mám samozřejmě na mysli Knihu Mormonovu a konkrétněji příběh o tom, jak se Ježíš Kristus ve vzkříšené slávě zjevil obyvatelům v Novém světě.

Prorok Joseph Smith popsal Knihu Mormonovu jako „nejsprávnější ze všech knih“⁵ a tato kniha – počínaje 3. Nefim 11 – vypráví velkolepý příběh o návštěvě vzkříšeného Krista u Nefitů – o Spasitelově velikonoční službě. Tyto velikonoční verše vydávají svědectví o Vzkříšení Pána Ježíše Krista.

V těchto kapitolách Kristus povolává dvanáct učedníků, učí tomu, čemu učil ve svém Kázání na hoře, oznamuje, že naplnil zákon Mojžíšův, a prorokuje o shromažďování Izraele v posledních dnech. Uzdravuje nemocné a modlí se za lidi tak úžasným způsobem, že „žádný jazyk nemůže vypověděti ani nikdo nemůže napsati ani srdce lidské si nemůže představiti tak veliké a podivuhodné věci, jaké… viděli i slyšeli Ježíše promlouvati; a nikdo si neumí představiti onu radost, která naplnila duši [jejich] ve chvíli, kdy… ho slyšeli modliti se za [ně] k Otci“.⁶

O těchto Velikonocích se naše rodina zaměří na prvních 17 veršů ze 3. Nefiho 11, které dobře znáte. Jistě si vzpomínáte na onen veliký zástup lidí kolem chrámu v zemi Hojnosti, který slyšel hlas Boha Otce a viděl Ježíše Krista sestupujícího z nebe, aby přednesl tu nejkrásnější velikonoční výzvu:

„Vstaňte a pojďte ke mně, … abyste mohli pocítiti stopy hřebů v rukou mých a v nohou mých, abyste mohli věděti, že já jsem… Bůh celé země a že jsem byl zabit pro hříchy světa.

A… zástup předstoupil, … jeden po druhém, … a uviděli očima svýma a pocítili rukama svýma… a vydali svědectví, že to je [On]. …

A… zvolali jedním hlasem řkouce:

Hosana! Velebeno budiž jméno Boha Nejvyššího! A padli k nohám Ježíšovým a uctívali ho.“⁷

Představte si: Nefité se u chrámu skutečně dotkli rukou vzkříšeného Pána! Doufáme, že z těchto kapitol ve 3. Nefim vytvoříme součást naší velikonoční tradice natolik, nakolik je součástí naší vánoční tradice 2. kapitola Lukáše. Kniha Mormonova ve skutečnosti popisuje ten největší velikonoční příběh, který byl kdy vyprávěn. Nedopusťme, aby to byl ten největší velikonoční příběh, který se nikdy nevypráví.

Vyzývám vás, abyste se podívali na Knihu Mormonovu v novém světle a zamysleli se nad hlubokým svědectvím, které vydává o tom, že vzkříšený Kristus skutečně žije, a také nad bohatostí a hloubkou nauky Kristovy.

Kniha Mormonova svědčí o Ježíši Kristu

Mohli bychom se zeptat: Jak může čtení veršů z Knihy Mormonovy o Velikonocích hodnotným způsobem požehnat našemu životu i našim blízkým? Více, než si člověk možná uvědomuje. Kdykoli čteme a studujeme Knihu Mormonovu, můžeme očekávat pozoruhodné výsledky.

Nedávno jsme se s Lesou zúčastnili smutečního rozloučení s jednou drahou přítelkyní – ženou naplněnou vírou, jejíž život předčasně skončil kvůli nemoci. Sešli jsme se s její rodinou a blízkými přáteli a vyměňovali si drahocenné vzpomínky na tuto nádhernou duši, která obohatila náš život.

Zatímco jsem stál v určité vzdálenosti od rakve a povídal si s druhými, všiml jsem si dvou malých dívek ve věku Primárek, které přišly k rakvi a postavily se na špičky – oči měly stěží u okraje rakve – aby své milované tetě vzdaly poslední hold. Nikdo jiný poblíž nebyl, a tak Lesa přistoupila a dřepla si k nim, aby jim poskytla útěchu a něčemu je naučila. Zeptala se jich, jak se mají a zda vědí, kde teď jejich teta je. Sdělily jí, že jsou smutné, ale pak tyto drahocenné dcery Boží s jiskrou sebedůvěry v očích řekly, že vědí, že jejich teta je teď šťastná a že může být s Ježíšem.

Již v tomto útlém věku nalézaly pokoj ve velikém plánu štěstí a svým dětským způsobem svědčily o dalekosáhlé skutečnosti a prosté kráse Spasitelova Vzkříšení. Věděly to v srdci díky pečlivé výuce ze strany milujících rodičů, rodinných příslušníků a vedoucích Primárek, kteří zasadili semínko víry v Ježíše Krista a ve věčný život. Tyto dívenky rozuměly, s moudrostí přesahující jejich věk, mnohým z pravd, které k nám přicházejí díky velikonočnímu poselství a službě vzkříšeného Spasitele a slovům proroků obsažených v Knize Mormonově.

Všiml jsem si, že když president Russell M. Nelson daruje Knihu Mormonovu někomu, kdo není naší víry, včetně vedoucích představitelů z celého světa, často nalistuje 3. Nefiho a čte jim o tom, jak se Nefitům zjevil vzkříšený Kristus. Tímto způsobem žijící prorok v podstatě vydává svědectví o žijícím Kristu.

Nemůžeme stát jako svědkové Ježíše Krista, dokud o Něm nebudeme moci vydávat svědectví. Kniha Mormonova je dalším svědectvím o Ježíši Kristu, protože na jejích posvátných stranách jeden prorok za druhým svědčí nejen o tom, že Kristus přijde, ale že skutečně přišel.

Díky Němu

V ruce držím výtisk prvního vydání Knihy Mormonovy. To mě vždy dojímá. Po většinu mého dospělého života mě fascinuje a okouzluje to, co mladý Joseph Smith vykonal, aby tuto posvátnou knihu písem přeložil a vydal. Zázraky, k nimž muselo dojít, jsou ohromující, když se nad nimi zamyslíme.

To však není ten důvod, proč na mě tato kniha tak působí. Je to proto, že tato kniha, více než kterákoli jiná, která kdy byla na této zemi publikována, vydává svědectví o životě, službě, učení, Usmíření a Vzkříšení Ježíše Krista. Drazí bratři a sestry, pravidelné studium této knihy o Ježíši Kristu vám změní život. Otevře vám oči vůči novým možnostem. Prohloubí vaši naději a naplní vás pravou láskou. A především prohloubí a posílí vaši víru v Ježíše Krista a požehná vám spolehlivou znalostí, že On a náš Otec vás znají a milují a že si přejí, abyste našli cestu zpět k domovu s velkým D.

Drazí bratři a sestry, přišel čas, který předvídali dávní proroci, „kdy se znalost o Spasiteli rozšíří v každém národě, pokolení, jazyku a lidu“.⁸ Jsme svědky toho, jak se toto proroctví naplňuje přímo před našima očima, a to díky svědectví o Ježíši Kristu, které se nachází v Knize Mormonově.

Žádná jiná kniha tolik nepoukazuje na to, že:

díky Ježíši Kristu se vše změnilo,
díky Němu je vše lepší,
díky Němu je život zvládnutelný – a obzvláště bolestivé okamžiky,
díky Němu je vše možné.

Jeho návštěva jakožto vzkříšeného Spasitele, kterého představil Bůh Otec, je nanejvýš nádherným a vítězoslavným velikonočním poselstvím. Pomůže členům naší rodiny získat osobní svědectví o Ježíši Kristu jakožto našem Spasiteli a Vykupiteli, který zlomil pouta smrti.

Na závěr vydávám svědectví o pravdivosti Knihy Mormonovy a o Ježíši Kristu jakožto Synu živého Boha. Ve jménu Ježíše Krista, amen.