„Zůstaneš ve mně a já v tobě; tudíž choď se mnou“

Starší David A. Bednar

Kvorum Dvanácti apoštolů

Spasitelův slib, že v nás bude zůstávat, je pravdivý a dostupný každému členovi Jeho znovuzřízené Církve, který dodržuje smlouvy.

Dávný prorok Enoch, o němž se píše ve Starém zákoně, v Nauce a smlouvách i v Drahocenné perle,¹ pomohl založit město Sion.

Záznam v písmech o Enochově povolání ke službě uvádí, že Enoch „uslyšel hlas s nebe řkoucí: Enochu, synu můj, prorokuj tomuto lidu a řekni jim – Čiňte pokání, … neboť srdce jejich se zatvrdilo a uši jejich jsou otupělé k slyšení a oči jejich nemohou viděti daleko.“²

„A když Enoch uslyšel tato slova, sklonil se k zemi… a mluvil před Pánem řka: Proč jsem našel přízeň v očích tvých, a jsem mládencem pouhým a všichni lidé mne nenávidí; neboť jsem pomalý v řeči; proč jsem služebníkem tvým?“³

Všimněte si prosím, že Enoch si v době svého povolání ke službě zcela jasně uvědomoval své osobní nedostatky a omezení. A myslím, že i my všichni se tu a tam v naší církevní službě cítíme podobně jako on. Věřím však, že Pánova odpověď na Enochovu naléhavou otázku je poučná a vztahuje se na každého z nás i dnes.

„A Pán řekl Enochovi: Jdi a čiň, jak jsem ti přikázal, a žádný člověk tě neprobodne. Otevírej ústa svá, a budou naplněna a dám ti promlouvati. …

Viz, Duch můj je na tobě, pročež všechna slova tvá ospravedlním; a hory budou před tebou prchati a řeky se obrátí v toku svém; a ty zůstaneš ve mně a já v tobě; tudíž choď se mnou.“⁴

Enoch se nakonec stal mocným prorokem a nástrojem v rukou Božích k uskutečnění velikého díla, ale na počátku jeho působení tomu tak nebylo! Jeho schopnosti se rozvíjely spíše v průběhu času, zatímco se učil zůstávat v Synu Božím a chodit s Ním.

Upřímně se modlím, aby nám Duch Svatý pomáhal, zatímco se budeme společně zamýšlet nad radami, které dal Pán Enochovi, a nad tím, co mohou znamenat pro vás i pro mě v dnešní době.

Zůstaneš ve mně

Pán Ježíš Kristus každému z nás nabízí, abychom v Něm zůstávali.⁵ Jak se ale vůbec učíme v Něm zůstávat a jak k tomu dospějeme?

Slovo zůstávat znamená být pevnými nebo stálými a vytrvávat, aniž bychom podlehli. Starší Jeffrey R. Holland vysvětlil, že „zůstávání“ jakožto činnost znamená „‚přebývat – ovšem přebývat na věky‘. K tomu vyzývá poselství evangelia… všechny [lidi]… na světě. Přijďte, ale přijďte natrvalo. Přijďte s přesvědčením a vytrvalostí. Přijďte nastálo, ve vlastním zájmu i v zájmu všech generací, které musí přijít po vás.“⁶ A tak zůstáváme v Kristu, když jsme pevní a stálí v oddanosti Vykupiteli a Jeho svatým záměrům, v časech dobrých i zlých.⁷

V Pánu začínáme zůstávat tím, že uplatňujeme morální svobodu jednání a bereme na sebe Jeho jho⁸ prostřednictvím smluv a obřadů znovuzřízeného evangelia. Toto smluvní spojení, které s Nebeským Otcem a Jeho vzkříšeným a žijícím Synem máme, je nadpozemským zdrojem nadhledu, naděje, moci, pokoje a trvalé radosti; je to také skálopevný základ,⁹ na němž máme stavět svůj život.

V Kristu zůstáváme tím, že se neustále snažíme posilovat své osobní smluvní pouto s Otcem a Synem. Například upřímné modlitby k Věčnému Otci ve jménu Jeho Milovaného Syna naše smluvní spojení s Nimi prohlubují a upevňují.

V Kristu zůstáváme tím, že skutečně hodujeme na Jeho slovech. Nauka Spasitele nás jakožto děti smlouvy k Němu přitahuje¹⁰ a řekne nám vše, co máme činit.¹¹

V Kristu zůstáváme tím, že se svědomitě připravujeme k účasti na obřadu svátosti, přičemž si procházíme sliby, které jsme dali při uzavření svých smluv, a přemýšlíme o nich a také činíme upřímné pokání. Způsobilé přijímání svátosti je svědectvím Bohu, že jsme ochotni vzít na sebe jméno Ježíše Krista a snažit se „vždy na něj pamatovati“¹² i po oné krátké chvíli potřebné k účasti na tomto posvátném obřadu.

A v Kristu zůstáváme i tím, že sloužíme Bohu prostřednictvím služby Jeho dětem a pastýřské služby svým bratrům a sestrám.¹³

Spasitel řekl: „Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v [mé lásce], jakož i já přikázaní Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho [lásce].“¹⁴

Stručně jsem popsal několik z mnoha způsobů, jak můžeme zůstávat ve Spasiteli. A nyní vyzývám každého z nás, jakožto Jeho učedníky, abychom prosili, hledali, klepali a sami mocí Ducha Svatého poznali i další smysluplné způsoby, jak můžeme z Krista učinit středobod svého života ve všem, co děláme.

A já v tobě

Spasitelovo zaslíbení Jeho následovníkům má dvě stránky: Budeme-li my zůstávat v Něm, bude On zůstávat v nás. Je však opravdu možné, aby Kristus přebýval ve vás i ve mně – osobně a jednotlivě? Odpovědí na tuto otázku je jednoznačné ano!

V Knize Mormonově se dozvídáme o tom, jak Alma učil chudé, jejichž strasti je donutily k tomu, aby byli pokorní, a jak jim vydával svědectví. Ve svém učení přirovnal slovo k semínku, které musí být zasazeno a vyživováno, a toto „slovo“ popsal jako život, poslání a smírnou oběť Ježíše Krista.

Alma řekl: „Začněte věřiti v Syna Božího, že přijde, aby vykoupil lid svůj, a že bude trpěti a zemře, aby usmířil hříchy jejich; a že opět vstane z mrtvých, což uskuteční vzkříšení, takže všichni lidé stanou před ním, aby byli souzeni posledního a soudného dne podle skutků svých.“¹⁵

Na základě tohoto Almova popisu onoho „slova“ se prosím zamyslete nad inspirující spojitostí, o níž mluví následně.

„A nyní, … přeji si, abyste si zasadili toto slovo do srdce svého, a jak počne bobtnati, pak ho vyživujte vírou svou. A vizte, stane se stromem, který ve vás vyroste k věčnému životu. A pak nechť vám Bůh dá, aby břemena vaše byla lehká skrze radost ze Syna jeho. A vpravdě toto vše můžete činiti, chcete-li.“¹⁶

Semínko, které se máme snažit zasadit si do srdce, je slovo – totiž život, poslání a nauka Ježíše Krista. A když je toto slovo vyživováno vírou, může se stát stromem vyrůstajícím v nás k věčnému životu.¹⁷

Co symbolizoval strom v Lehiově vidění? Tento strom lze považovat za zpodobnění Ježíše Krista.¹⁸

Milovaní bratři a sestry, je ono Slovo v nás? Jsou pravdy Spasitelova evangelia zapsány na deskách našeho srdce?¹⁹ Přicházíme k Němu a stáváme se postupně více takovými, jako je On? Roste v nás strom Kristův? Snažíme se stát novým stvořením²⁰ v Něm?²¹

Možná že tento zázračný potenciál inspiroval Almu k tomu, aby se zeptal: „Jste duchovně zrozeni z Boha? Přijali jste obraz jeho do své tváře? Prožili jste tuto mocnou změnu v srdci svém?“²²

Vždy máme pamatovat na Pánův pokyn Enochovi: „Ty zůstaneš ve mně a já v tobě.“²³ A já svědčím o tom, že Spasitelův slib, že v nás bude zůstávat, je pravdivý a dostupný každému členovi Jeho znovuzřízené Církve, který dodržuje smlouvy.

Tudíž choď se mnou

Apoštol Pavel nabádal věřící, kteří přijali Pána: „Tak v něm choďte.“²⁴

Chodit ve Spasiteli a s Ním vyzdvihuje dvě životně důležité stránky učednictví: 1) poslušnost Božích přikázání a 2) pamatování na posvátné smlouvy, které nás spojují s Otcem a Synem, a dodržování těchto smluv.

Jan prohlásil:

„A po tomť známe, že jsme jej poznali, jestliže přikázaní jeho [dodržujeme].

Dí-liť kdo: Znám jej, a přikázaní jeho [nedodržuje], lhářť jest, a pravdy v něm není.

Ale kdožť [dodržuje] slova jeho, v pravděť láska Boží v [něm] jest dokonalá. Po tomť známe, že jsme v něm.

Kdo praví, že v něm zůstává, tenť má, jakž on chodil, tak choditi.“²⁵

Ježíš každého z nás vybízí: „Poď, následuj mne“²⁶ a „choď se mnou“.²⁷

Svědčím o tom, že když se budeme tlačit kupředu s vírou a kráčet v mírnosti Pánova Ducha,²⁸ budeme požehnáni mocí, vedením, ochranou a pokojem.

Svědectví a slib

Alma popisuje láskyplnou naléhavou prosbu od Pána adresovanou všem živým duším:

„Vizte, on nabízí pozvání všem lidem, neboť rámě milosrdenství je k nim vztaženo a on praví: Čiňte pokání a já vás přijmu. …

Pojďte ke mně a pojíte z ovoce stromu života; ano, budete volně jísti a píti z chleba a z vod života.“²⁹

Zdůrazňuji, že Spasitelova prosba zahrnuje absolutně všechny. Touží žehnat svou milostí a milosrdenstvím každému jednotlivci, který nyní žije, který kdy žil a který kdy bude na zemi žít.

Někteří členové Církve přijímají za pravdu nauku, zásady a svědectví, které druzí opakovaně hlásají od tohoto řečnického pultu v Konferenčním centru i v místních kongregacích po celém světě – a přesto pro ně může být těžké věřit, že tyto věčné pravdy se vztahují konkrétně i na jejich život a na jejich situaci. Upřímně věří a svědomitě slouží, ale jejich smluvní vztah s Otcem a Jeho vykupujícím Synem se zatím v jejich životě nestal živoucí a proměňující skutečností.

Slibuji vám, že mocí Ducha Svatého můžete poznat a pocítit, že pravdy evangelia, které jsem se pokusil popsat, se týkají vás – vás osobně a jednotlivě.

S radostí svědčím o tom, že Ježíš Kristus je náš milující a žijící Spasitel a Vykupitel. Budeme-li my zůstávat v Něm, bude On zůstávat v nás.³⁰ A budeme-li chodit v Něm a s Ním, budeme požehnáni tím, že přineseme mnohé ovoce. O tom svědčím v posvátném jménu Pána Ježíše Krista, amen.