Chrámová práce a práce na rodinné historii – jedno a totéž dílo
Ústředním bodem, na nějž se plán našeho Nebeského Otce zaměřuje, je sjednocení rodiny pro tento život i na věčnost.
Jsem opravdu vděčný za pokračující budování chrámů v této dispensaci „plnosti časů“ (Nauka a smlouvy 128:18). Již od prvních dnů Znovuzřízení přinášeli věrní Svatí mnoho obětí, aby mohli přijmout chrámové obřady a smlouvy. S mou drahou manželkou Evelií jsme následovali jejich úžasný příklad a v roce 1975, po mnohých finančních obětech, které jsme přinesli, abychom se mohli vydat na cestu z Mexico City, jsme byli v doprovodu našich drahých rodičů zpečetěni jako věční manželé v chrámu Mesa v Arizoně. Onoho dne, když jsme byli v domě Páně spojeni pravomocí kněžství, jsme vskutku jakoby na okamžik zakusili nebe.
Práce v chrámech a jejich účel
Tento zážitek mi umožnil mnohem více si vážit toho, jak Svatí v Kirtlandu ve státě Ohio po třech letech náročné práce a značných obětí konečně na jaře roku 1836 dostavěli svůj nádherný chrám – první v této dispensaci. V březnu téhož roku se v chrámu a u jeho dveří shromáždilo více než tisíc lidí při zasvěcovací bohoslužbě. Prorok Joseph Smith povstal, aby pronesl zasvěcovací modlitbu, kterou obdržel prostřednictvím zjevení (viz Nauka a smlouvy 109). V ní popsal mnoho mimořádných požehnání, jež jsou udělována těm, kteří způsobile vstupují do chrámů Páně. Pěvecký sbor poté zazpíval píseň „Duch Boží“ a shromáždění povstalo a provedlo zvolání hosana s takovou silou, „až se zdálo, že… [se zvedla střecha] na budově“ (Učení presidentů Církve: Joseph Smith [2008], 307).
O týden později Prorok popsal, jak se v chrámu zjevil Pán, který pravil:
„Neboť vizte, přijal jsem tento dům a jméno mé zde bude; a budu se v tomto domě projevovati lidu svému v milosrdenství. …
A věhlas tohoto domu se bude šířiti do cizích zemí; a toto je počátek požehnání, jež budou vylévána na hlavu lidu mého.“ (Nauka a smlouvy 110:7, 10.)
Po tomto a dalších viděních se před Prorokem Josephem Smithem a Oliverem Cowderym zjevil prorok Eliáš, který byl vzat do nebe, aniž by okusil smrt, a řekl:
„Vizte, již nadešel čas, o němž bylo promlouváno ústy Malachiáše – který svědčil, že on [prorok Eliáš] bude poslán, dříve než přijde veliký a hrozný den Páně –
Aby obrátil srdce otců k dětem a dětí k otcům, aby celá země nebyla stižena prokletím –
Tudíž, klíče této dispensace jsou předány do rukou vašich; a tím můžete věděti, že veliký a hrozný den Páně je blízko, dokonce ve dveřích.“ (Nauka a smlouvy 110:14–16).
Chrám a rodinná historie
Poté, co Pán znovuzřídil pečeticí klíče a předal je Josephu Smithovi, započala v naší dispensaci práce na spasení na obou stranách závoje (viz 1. Korintským 15:22, 29; Nauka a smlouvy 128:8–18).
President Boyd K. Packer učil, že „tato pozoruhodná událost proběhla bez povšimnutí světa, ovlivnila však osud každého člověka, který kdy žil nebo bude žít. Věci se začaly pomalu dít. Církev se stala Církví stavějící chrámy.
Ve světě se domněle samovolně začali tu a tam objevovat lidé a organizace a společnosti zajímající se o vyhledávání rodokmenů. Toto vše se stalo od té doby, co se v chrámu Kirtland zjevil Eliáš.“ (The Holy Temple [1980], 141.)
Od téhož dne, 3. dubna 1836, se začala srdce dětí obracet k jejich otcům. Od té doby nebyly obřady prozatímní, ale trvalé. Měli jsme pečeticí moc. Není cennějšího oprávnění než toto. Tato moc dává smysl a věčné trvání všem obřadům vykonaným s náležitou pravomocí jak pro žijící, tak pro mrtvé.“ (Příprava na vstup do svatého chrámu [2002], 26.)
Drazí bratři a sestry, výstavba a správné využívání chrámů byly v jakékoli dispensaci známkou pravé Církve Ježíše Krista. Po zasvěcení chrámu Salt Lake v roce 1893 povzbudil president Wilford Woodruff členy Církve, aby nacházeli záznamy o svých předcích a zaznamenávali svůj rodokmen co nejdále do minulosti, aby tak mohli přinášet tato jména do chrámu a vykonávat obřady týkající se spasení a oslavení (viz Teachings of Presidents of the Church: Wilford Woodruff [2004], 174).
Práce na rodinné historii a chrámová práce – jedno dílo
O rok později (1894) dohlížel tentýž president Woodruff na vytvoření Genealogické společnosti Utahu. O sto let později, v roce 1994, starší Russell M. Nelson, tehdy člen Kvora Dvanácti apoštolů, řekl: „Události onoho historického roku zřídily bádání v rodinné historii a chrámovou službu jako jedno dílo v Církvi.“ („The Spirit of Elijah“, Ensign, Nov. 1994, 85.)
Práce na rodinné historii
Drazí bratři a sestry, Pán nás jakožto členy své Církve povzbuzuje, abychom uchovávali svou rodinnou historii, abychom se učili od svých předků a abychom učinili nezbytná opatření pro to, aby mohli v chrámech přijmout obřady evangelia, které jim pomohou kráčet po cestě smlouvy, jež jim požehná věčnou rodinou. Toto je ústřední bod, na nějž se plán našeho Nebeského Otce zaměřuje: sjednocení rodiny pro tento život i na věčnost.
Pokud jde o ty z vás, kteří máte pocit, že nejste schopni tuto práci vykonávat, měli byste vědět, že na to nejste sami. Všichni můžeme využívat nástroje, které Církev připravila a které se nacházejí ve střediscích FamilySearch, jež jsme dříve znali jako střediska rodinné historie. Tato střediska FamilySearch jsou navržena tak, aby téměř každý mohl s drobnou pomocí najít informace o svých předcích a náležitě je uspořádat, aby je mohl vzít do domu Páně. Obraťte se prosím na konzultanty pro práci na rodinné historii ve svém sboru či odbočce, kteří vás povedou krok za krokem.
Když se budeme řídit vedením proroků a budeme se učit, jak pracovat na rodinné historii a vykonávat chrámové obřady za své předky, budeme zažívat velikou radost až do té míry, že s tím nebudeme chtít přestat. Když budeme vyhledávat jména svých předků, Duch nám zaplaví srdce, probudí naše schopnosti, abychom to zvládli, a povede nás. Pamatujme ale na to, že rodinná historie je něco více než jen vyhledávání jmen, dat a míst. Jde o spojování rodin a pociťování radosti, která se dostavuje, když jim nabízíme obřady evangelia.
Mám rád inspirovaná slova našeho milovaného proroka, presidenta Russella M. Nelsona, který řekl: „Chrám je ústředním místem posilování naší víry a duchovní houževnatosti, protože v samotném srdci chrámu se nacházejí Spasitel a Jeho nauka. Všechno, čemu se v chrámu učíme prostřednictvím předávaných ponaučení a prostřednictvím Ducha Svatého, prohlubuje naše porozumění Ježíši Kristu. Jeho nezbytné obřady nás k Němu poutají prostřednictvím posvátných kněžských smluv. Když pak své smlouvy dodržujeme, obdarovává nás svou uzdravující a posilující mocí.“ („Chrám a vaše duchovní základy“, Liahona, listopad 2021, 93–94.)
Chrámová práce a práce na rodinné historii jsou v Církvi zcela jistě jedním a týmž dílem.
O těchto pravdách vydávám svědectví. Vím, že toto je Církev Pána Ježíše Krista, našeho Spasitele a Vykupitele, na kterého v tomto velikonočním období pamatujeme a kterého uctíváme. Vím, že nás miluje, a když dodržujeme své smlouvy a vkládáme v Něj důvěru, obdarovává nás uzdravující a posilující mocí. Ve jménu Ježíše Krista, amen.