Pastýřská služba
Podávejme pomocnou ruku a pečujme o druhé po vzoru Spasitele, obzvláště o ty, kterým máme, na základě lásky a pověření, tu výsadu sloužit.
Drazí bratři a sestry, přátelé, vítejte na generální konferenci!
Po generální konferenci loni v říjnu jsme se sestrou Gongovou procházeli Konferenčním centrem, abychom se s vámi pozdravili a vyslechli si vaše zkušenosti a zážitky s evangeliem.
Naši členové z Mexika řekli: „Hoy es el tiempo de México.“ [„Teď je na řadě Mexiko.“]
Dozvěděli jsme se, že Gilly a Mary jsou kamarádky z Anglie. Když Mary vstoupila do Církve, přišla o byt. Gilly velkoryse Mary nabídla, aby bydlela u ní. Gilly, naplněna vírou, říká: „Nikdy jsem nepochybovala o tom, že Pán je se mnou.“ Na konferenci zažila Gilly také radostné shledání s misionářkou, která ji před 47 lety učila.
Jeff se se svou ženou Melissou generální konference účastnil poprvé. Jeff hrál profesionálně baseball (byl chytač) a nyní je anesteziologem. Řekl mi: „Ke svému velikému překvapení směřuji ke křtu, protože to vnímám jako ten nejautentičtější a nejupřímnější způsob života.“
V minulosti se Melissa omluvila bratrovi pověřenému pastýřskou službou u Jeffa: „Jeff doma nechce žádné ‚bílé košile‘.“ Onen bratr řekl: „S tím si poradím.“ Nyní jsou s Jeffem dobří přátelé. Na Jeffově křtu jsem poznal skupinu Svatých posledních dnů, které mají Jeff, Melissa i jejich dcera Charlotte moc rádi.
Jakožto následovníci Ježíše Krista se snažíme sloužit druhým tak, jak by sloužil On, protože jejich život čeká na to, aby se mohl změnit.
Když mi Peggy řekla, že její manžel John se nechá po 31 letech manželství pokřtít, zeptal jsem se, co se změnilo.
Peggy odpověděla: „S Johnem jsme studovali Nový zákon s příručkou Pojď, následuj mne a John měl otázky ohledně nauky Církve.“
Řekla mu: „Tak pozvěme misionáře.“
John řekl: „Žádní misionáři – pokud nebude moct přijít i můj kamarád.“ V průběhu deseti let se John a bratr, který byl u něj pověřen pastýřskou službou, stali blízkými přáteli. (Přemýšlel jsem, co by se stalo, kdyby onen bratr pověřený pastýřskou službou přestal za Johnem chodit po jednom, dvou nebo devíti letech.)
John naslouchal. Četl Knihu Mormonovu s opravdovým záměrem. Když misionáři vyzvali Johna ke křtu, souhlasil. Peggy uvedla: „Spadla jsem ze židle a začala plakat.“
John řekl: „Jak jsem se přibližoval k Pánu, tak jsem se měnil.“ Později byli John a Peggy zpečetěni ve svatém chrámu. Loni v prosinci John ve věku 92 let zemřel. Peggy říká: „John byl vždy dobrý člověk, ale když se nechal pokřtít, nádherným způsobem se změnil.“
Během pandemie covidu jsme se se sestrou Gongovou setkali pomocí videohovoru s Mebem a Jenny. (Během covidu jsme se takto setkali s mnoha úžasnými manželskými páry i jednotlivci, které nám vždy s modlitbou doporučil jejich president kůlu.)
Meb a Jenny s pokorou uvedli, že kvůli starostem v jejich životě přemýšlejí, zda lze ještě zachránit jejich chrámové manželství, a pokud ano, tak jak. Věřili, že by jim mohlo pomoci Usmíření Ježíše Krista a jejich smluvní závazky.
Představte si mou radost, když Meb a Jenny získali nové chrámové doporučení a znovu spolu navštívili dům Páně. Meb později málem zemřel. Je velikým požehnáním, že Meb s Jenny obnovili smluvní vztahy s Pánem a se sebou navzájem a díky pastýřské službě pociťují lásku od mnoha lidí kolem sebe.
Všude, kam jdu, se s vděčností učím od těch, kteří slouží druhým a pečují o ně tak, jak by to dělal náš Spasitel.
V Peru jsme se se sestrou Gongovou setkali se Salvadorem a jeho sourozenci.1 Salvador a jeho sourozenci jsou sirotci. Tenkrát měl Salvador narozeniny. Vedoucí a členové Církve, kteří této rodině věrně slouží, mě inspirují. „Náboženství čisté a nepoškvrněné“ je toto: „Navštěvovati sirotky a vdovy,“2 pomáhat slabým, pozdvihovat „ruce, které jsou skleslé, … a [posilovati] kolena zemdlená“.3
V Hongkongu jeden president kvora starších s jistou skromností vysvětluje, jak jejich kvorum důsledně provádí 100 procent pohovorů o pastýřské službě. „S modlitbou organizujeme jednotlivé dvojice tak, aby každý o někoho pečoval a zároveň bylo pečováno i o něj,“ říká. „Pravidelně se každé dvojice ptáme na ty, kterým slouží. Neodškrtáváme jen políčka; sloužíme služebníkům, kteří pečují o naše členy.“
V Kinshase v Konžské demokratické republice se president Bokolo podělil o to, jak on a jeho rodina vstoupili do Církve ve Francii. Když si jednou bratr Bokolo četl své patriarchální požehnání, Duch ho inspiroval k tomu, aby se s rodinou vrátil do Konžské republiky. Bratr Bokolo věděl, že pokud se vrátí, budou čelit mnoha těžkostem. A jejich církev, Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů, dosud nebyla v Kinshase přítomna.
Přesto však Bokolovi ve víře, stejně jako mnoho dalších, následovali Pánova Ducha. V Kinshase sloužili a žehnali lidem kolem sebe, překonávali těžkosti a přijímali duchovní i časná požehnání. Dnes se radují z toho, že mají ve své zemi dům Páně.4
Jistému obrácenému druzí sloužili osobním příkladem. Uvedl, že jako mladý muž trávil dny poleháváním na pláži. Řekl, že jednou „uviděl atraktivní dívku v cudných plavkách“. Udiven se šel zeptat, proč tak atraktivní dívka nosí tak cudné plavky. Byla členkou Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a s úsměvem se zeptala jeho: „Chceš v neděli přijít na církevní shromáždění?“ Souhlasil.
Starší L. Tom Perry mi před lety, zatímco jsme spolu plnili určitý úkol, vyprávěl o tom, jak se svým společníkem pravidelně sloužili sestře, která žila sama v jedné nebezpečné čtvrti Bostonu. Když k této sestře starší Perry se společníkem přišli, s opatrností jim nařídila: „Prostrčte pod dveřmi svá chrámová doporučení.“ Teprve až poté, co uviděla chrámová doporučení, odemkla svých několik zámků a dveře otevřela.5 Samozřejmě neříkám, že dvojice v pastýřské službě musí mít chrámové doporučení. Líbí se mi však myšlenka, že když ti, kteří ctí své smlouvy, slouží druhým, zámky se odemykají a srdce se otevírají.
Starší Perry nám dal také praktickou radu. Řekl: „Dejte dvojicím rozumný počet pověření zvážených s modlitbou a tam, kde je to vhodné, vzájemně ne příliš vzdálených, aby se cestovní čas dobře využil.“ Radil: „Začněte těmi, kteří nejvíce potřebují návštěvy. Zaměřte se na ty, kteří s největší pravděpodobností návštěvy uvítají a budou za ně vděční.“ A nakonec dodal: „Věrná důslednost přináší zázraky.“
K vyšší a svatější pastýřské službě6 dochází tehdy, když se modlíme o čistou lásku Kristovu7 a následujeme Ducha. Dochází k ní také tehdy, když předsednictva kvora starších a Pomocného sdružení, pod vedením biskupa, dohlížejí na úsilí týkající se pastýřské služby, včetně pověřování dvojic v pastýřské službě. Poskytujte prosím také našim mladým mužům a mladým ženám žádoucí příležitost doprovázet zkušené bratry a sestry pověřené pastýřskou službou, kteří jim budou mentory. A zároveň prosím umožněte naší mladé dorůstající generaci inspirovat jejich společníky a společnice v pastýřské službě.
Na některých místech v Církvi máme v pastýřské službě mezery. Více členů říká, že slouží oni druhým, než kolik jich říká, že druzí slouží jim. Nechceme o druhé pečovat za účelem odškrtávání nějakého seznamu. Ale často je potřeba více než jen upřímný pozdrav na chodbě nebo příležitostné „Chceš nějak pomoct?“ na parkovišti. Na mnoha místech můžeme podávat pomocnou ruku, seznamovat se se situací druhých a budovat vztahy, budeme-li členy pravidelně navštěvovat v jejich domově. Inspirované výzvy a pozvání mění život. Když nám něčí výzva či pozvání pomůže uzavřít a dodržovat posvátné smlouvy, přibližujeme se k Pánu i jeden ke druhému.
Říká se, že ti, kteří chápou skutečného ducha pastýřské služby, dělají více než dříve, zatímco ti, kteří ho nechápou, dělají méně. Dělejme toho více, tak jako by toho dělal více Spasitel. Jak hlásá jedna naše náboženská píseň: „Konat dobro je radost a rovněž povinnost.“8
Rady sborů, kvora starších a Pomocná sdružení, poslouchejte prosím Dobrého pastýře a pomáhejte Mu hledat ty, kteří se ztratili, přivádět zpět ty, kteří byli odehnáni, obvazovat ty, kteří jsou polámaní, a posilovat ty, kteří jsou nemocní.9 Můžeme nevědomky hostit anděly,10 zatímco v Jeho hostinci děláme místo pro všechny.11
Inspirovaná pastýřská služba žehná rodinám i jednotlivcům; a posiluje i sbory a odbočky. Vnímejte svůj sbor nebo odbočku jako duchovní ekosystém. V duchu alegorie o olivovnících v Knize Mormonově – Pán vinice a jeho služebníci přinášejí drahocenné ovoce a posilují každý strom tím, že spojují síly i slabosti všech stromů.12 Pán vinice a jeho služebníci se opakovaně ptají: „Co více mohu učiniti?“13 Společně žehnají srdcím a domovům, sborům a odbočkám prostřednictvím inspirované a důsledné pastýřské služby.14
Pastýřská služba – pastýřská péče – dělá z naší vinice „jedno tělo“15 – posvátný háj. Každý strom v našem háji je živým rodinným stromem. Kořeny a větve se navzájem proplétají. Pastýřská služba žehná generacím. Když je potřeba poskytnout nějakou službu, moudří biskupové a předsednictva kvor starších a Pomocného sdružení se ptají: „Kteří bratři a sestry jsou tam pověřeni pastýřskou službou?“ Rady sborů a pohovory o pastýřské službě se neptají jen na těžkosti či problémy, ale také se dívají očima, které vidí, a radují se z mnoha Pánových láskyplných milosrdenství v našem životě, zatímco sloužíme tak, jak by sloužil On.
Náš Spasitel je nám dokonalým příkladem.16 Protože je dobrotivý, může chodit a činit dobro.17 Žehná jednomu i devadesáti devíti. Je ztělesněním pastýřské služby. Takovými, jako je Ježíš Kristus, se stáváme tehdy, když činíme těm z „těchto… nejmenších“ tak, jak bychom činili Jemu,18 když milujeme bližního svého jako sebe samé,19 když se „milujeme vespolek; jakož já miloval jsem vás“,20 a když „kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým, budiž služebník váš“.21
Ježíš Kristus slouží. Andělé slouží.22 Následovníci Ježíše Krista slouží sobě navzájem,23 „[radují se] s radujícími, a [pláčí] s plačícími“,24 „[bdí] nad… lidem a [živí] jej věcmi, jež se týkají spravedlivosti“,25 pamatují „na chudé a potřebné, na nemocné a sužované“,26 a činí skrze službu svou Boží jméno známým.27 Když sloužíme tak, jak by sloužil On, jsme svědky Jeho zázraků, Jeho požehnání.28 Dosahujeme vznešenější služby.29
Můžeme být znaveni fyzicky. Ale v Jeho službě nejsme „znaveni konáním dobra“.30 Pilně děláme to nejlepší, co dokážeme, neběžíme rychleji, než kolik máme sil,31 ale důvěřujeme tomu, jak učí apoštol Pavel, že „ochotného dárce miluje Bůh“.32 Neboť Bůh, který „dává símě rozsívajícímu, dejž i vám chléb k jedení, a rozmnožiž símě vaše“.33 Jinými slovy, Bůh nás obohacuje k veškeré štědrosti.34 „Kdož rozsívá ochotně, ochotně i žíti bude.“35
Ať už jsme v tomto velikonočním období kdekoli, podávejme pomocnou ruku a pečujme o druhé po vzoru Spasitele, obzvláště o ty, kterým máme, na základě lásky a pověření, tu výsadu sloužit. Kéž se přitom přibližujeme k Ježíši Kristu a k sobě navzájem a stáváme se více takovými, jako je On, a takovými následovníky Ježíše Krista, jakými chce, aby každý z nás byl. V Jeho posvátném jménu, ve jménu Ježíše Krista, amen.