„Bratři a sestry v Pánu“, Liahona, září 2023.
Bratři a sestry v Pánu
„Bůh [tak] miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal“ – a dal nám i jeden druhého.
Kristus křísí z mrtvých syna vdovy z města Naim.
Spasitel přišel cestou z Kafarnaum do města, které se jmenovalo Naim. Poblíž městské brány spatřil pohřební průvod. Po předčasném úmrtí jediného dítěte zůstala chudobná vdova zcela sama.
„Kteroužto uzřev Pán, milosrdenstvím hnut jest k ní, a řekl jí: Neplačiž.
A přistoupiv, dotekl se már. (Ti pak, kteříž nesli, zastavili se.) I řekl: Mládenče, toběť pravím, vstaň.“
Když se onen mladý muž posadil a začal mluvit, Ježíš jej „dal… mateři jeho“ (viz Lukáš 7:11–15; zvýraznění přidáno).
Zatímco náš Spasitel sloužil, ať již jednomu, nebo devadesáti devíti,1 byl vždy dokonalým ztělesněním soucitu, víry, naděje, pravé lásky, lásky, odpuštění, milosrdenství a služby.2 Každého z nás vyzývá, abychom šli a následovali Jej (viz Lukáš 18:22) a abychom se stali takovými, jako je On sám (viz 3. Nefi 27:27).3
„Dokonce jako já jsem“
Abychom mohli následovat dokonalý příklad našeho Spasitele a stát se takovými, jako je On, přijímáme Jeho výzvu k tomu, abychom s Ním kráčeli po cestě smlouvy (viz Mojžíš 6:34). Někdy cestu smlouvy rozpoznáváme prostřednictvím obřadů týkajících se spasení a oslavení, které ji vytyčují – křest a konfirmace, abychom mohli přijmout dar Ducha Svatého a stát se členem Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů; vysvěcení k Melchisedechovu kněžství (pro bratří); obdarování v domě Páně (pro každého z nás jako jednotlivce); a chrámové pečetění.
Obřady, které jsou nutné pro spasení a oslavení, jsou posvátné úkony vykonané oprávněnou kněžskou autoritou, která nás učí smlouvě, s níž se daný obřad pojí. V určitém smyslu můžeme obřady týkající se spasení a oslavení vnímat jako vnější skutky, které nám prostřednictvím smluv do života přinášejí zavazující vztah s Bohem a s Jeho svatým Synem.
Každý z nás jakožto milovaný syn nebo milovaná dcera Boží uzavírá s Bohem své vlastní posvátné smlouvy. Činíme tak jako jednotlivci, svým vlastním jménem, jeden po druhém. Toto smluvní spojení s Bohem obdařuje každého z nás mocí, nadějí a zaslíbením. Tyto smlouvy dokáží měnit samotný náš charakter, posvěcovat naše tužby a skutky a pomáhat nám odkládat přirozeného člověka, když se poddáváme nutkáním Svatého Ducha. Prostřednictvím smluv se každý z nás díky Usmíření Krista Pána může stát dítětem Božím – „poddajným, mírným, pokorným, trpělivým, plným lásky“ (Mosiáš 3:19).
Sloužíme společně prostřednictvím smluv
„Bůh [tak] miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal“ (Jan 3:16) – a dal nám i jeden druhého. Přináležitost ke smlouvám – skutečnost, ze jsme spojeni smlouvami s Bohem a se sebou navzájem – nás podněcuje k tomu, abychom naplňovali svou božskou identitu a účel tak, že budeme v těsném kontaktu s nebem a že budeme vytvářet společenství Svatých tím, že budeme mít rádi jeden druhého a lidi kolem sebe a sloužit sobě navzájem i druhým. Pokud jde o poskytování příležitostí k uzavírání smluv a přináležitosti k nim, Bůh nikomu nestraní. Vybízí každého z nás, muže i ženy, sezdané i svobodné, ať již jsme z jakéhokoli prostředí či v jakékoli situaci, abychom přicházeli k Němu a jeden k druhému prostřednictvím smluv.
Když prostřednictvím smluv přináležíme k Pánu, přináležíme prostřednictvím smluv také jeden k druhému. Když milujeme Pána a vzájemně spolupracujeme, radíme se a sloužíme jeden druhému, dějí se pozoruhodné věci. Služba v souladu se smlouvami posiluje naše pouto k Pánu a k sobě navzájem. To platí i o našich osobních vztazích s Nebeským Otcem, s rodinou, s církevní kongregací, s lidmi v našem okolí i s generacemi našich předků. Když žijeme v souladu se svými smlouvami, ztrácíme své já zaměřené na sebe sama a nacházíme své nejlepší já zaměřené na Krista.
Nadpozemský plán štěstí, který vytvořil Bůh
President Russell M. Nelson uvedl, že v nadpozemském plánu štěstí, který vytvořil Bůh, jsou „nebesa… právě tak otevřena ženám, jež jsou obdařeny Boží mocí vyplývající z jejich kněžských smluv, jako jsou otevřena mužům, kteří jsou nositeli kněžství“.4
Presidentka Camille N. Johnsonová, generální presidentka Pomocného sdružení, poznamenala: „Máme nárok na přístup ke kněžské moci na základě osobní způsobilosti.“5 A uvedla citát presidenta Nelsona: „Potřebujeme ženy, které umějí čerpat z moci, již Bůh poskytuje těm, kteří dodržují smlouvy.“6 Lidé, kteří dodržují smlouvy a jejichž život je naplněn vírou, pokorou a pílí, mohou, jak učí presidentka Johnsonová, obdržet vedení, inspiraci, dary Ducha, zjevení a „pomoc a sílu potřebné k tomu, aby se stali více takovými, jako je Ježíš Kristus a Nebeský Otec“.7 Když všichni nabízíme své jedinečné dary v partnerství s Pánem a jeden s druhým, tvoříme „jedno tělo“ (1. Korintským 12:13).
V Božím plánu jsou si matky a otcové společníky a pomocníky. Pomáháme si navzájem jako rovnocenní partneři v lásce a spravedlivosti, abychom dokázali vyživovat jeden druhého a svou rodinu a zajišťovat své potřeby. Nutným předpokladem, který musí ženy a muži splňovat, aby mohli získávat zjevení a inspiraci, je čistota mysli a chování. Otcové a manželé mají ve svých domovech předsedat s jemností, mírností a láskou nepředstíranou, což jsou spravedlivé vlastnosti, které muži i ženy potřebují ve všech svých vztazích.8
Nebe pláče, když se muži či ženy v jakémkoli vztahu dopouštějí jakéhokoli zneužívání či týrání, nadřazeného chování nebo nátlaku. Křesťanskými vlastnostmi, o které všichni usilujeme – ať jsme sezdaní, svobodní, ovdovělí či rozvedení – jsou přesvědčovací schopnosti, trpělivost, laskavost a ryzí poznání (viz Nauka a smlouvy 121:41–42). A to proto, že to, jak si stojíme před Pánem a v Jeho Církvi, je určeno naším osobním charakterem a spravedlivostí, pokud jde o dodržování smluv.
Jak se radit v radách
V témže duchu se v Pánově Církvi ohledně naší společné služby druhým radíme v radách. Vedoucí na našich radách chtějí slyšet postřehy a nápady všech účastníků. Jsem vděčný za všechny mimořádné ženy a muže, s nimiž mám výsadu sloužit bok po boku ve výkonných radách Církve. Tyto ušlechtilé sestry a tito ušlechtilí bratři pomáhají shromažďovat Izrael pomocí misionářské služby, připravovat nás na setkání s Bohem prostřednictvím kněžské služby a služby v rodině, sjednocovat rodiny na věčnost prostřednictvím chrámové práce a práce na rodinné historii a sloužit potřebným prostřednictvím služeb pro sociální péči a podporu soběstačnosti.
V každém případě v Pánově službě dosahujeme lepších rozhodnutí a jsme úspěšnější tehdy, když si navzájem vážíme toho, čím přispíváme, a když spolupracujeme na Jeho díle jako bratři a sestry.
Podobně jsem vděčný za to, že vedoucí z řad bratrů i sester a členové jsou v našich kůlech a sborech v práci na spasení a oslavení sjednoceni. V radách vedoucích misie napříč Církví působí pod vedením oddaných vedoucích misie školicí vedoucí z řad starších a sester, kteří vedou naše misionáře, přičemž práce a zodpovědnosti každého z nich jsou ceněné a významné. V armádě Spojených států žehnají kaplani Svatých posledních dnů, důstojníci z řad mužů i žen schválení Církví, těm, kteří slouží napříč nejrůznějšími armádními útvary.9 Naši mladí muži a mladé ženy získávají příležitosti a naplňují svou potřebu sloužit v rámci pastýřské služby. Ve své službě stojíme všichni bok po boku.
Jedním ze způsobů, jak můžeme stát jako svědkové Boží, je sloužit jako svědkové obřadů znovuzřízeného evangelia. Sestry a bratři slouží jako svědci křtů, a to jak křtů žijících osob, tak křtů za mrtvé. Bratři a sestry slouží jako svědci dalších obřadů v domě Páně. Sestry tam prostřednictvím klíčů, jež drží president chrámu, vykonávají posvátné obřady ve prospěch sester a bratři vykonávají posvátné obřady ve prospěch bratrů.
President Dallin H. Oaks, první rádce v Prvním předsednictvu, uvedl, že v nadpozemském plánu štěstí, který vytvořil Bůh, je „kněžská moc… požehnáním pro nás všechny. Kněžské klíče poskytují vedení jak ženám, tak mužům, a obřady a pravomoc kněžství se vztahují na ženy, stejně jako na muže. … Kdokoli slouží v úřadu nebo v povolání, které přijal od někoho, kdo drží kněžské klíče, používá při plnění úkolů, které mu byly svěřeny, kněžskou pravomoc.“10
Povzneste se nad svět
Zatímco usilujeme o to, abychom byli zajedno stejně, jako jsou zajedno Ježíš Kristus a Otec (viz Jan 17:21), musíme se obléci „v Pána Jezukrista“ (Římanům 13:14).
Můžeme být posvěceni, když si budeme milost za milostí osvojovat a vytvářet své osobní vlastnosti podobné vlastnostem Ježíše Krista – abychom dokázali v plnější míře milovat, lehčeji odpouštět, méně ochotně soudit, ochotněji sloužit a obětovat a být v hlubší míře a častěji příkladem soucitu.
Věřme Kristově nauce a příkladu, radujme se z pravdy a staňme se Jeho pokornými následovníky (viz 2. Nefi 28:14) – jako jednotlivci i jako bratři a sestry v Pánu.11