„Vděčná za to, že Jej slyším“, Liahona, září 2023.
Vděčná za to, že Jej slyším
Na církevních shromážděních špatně slyším, ale tento příběh z Nového zákona mi pomohl dívat se na mou situaci jinak.
Většinu svého života trpím těžkou poruchou sluchu a rozumím pouze zhruba 20 procentům toho, co se říká u řečnického pultu na většině církevních shromážděních. Občas se kvůli své hluchotě cítím opuštěná a izolovaná, například když se lidé na shromáždění smějí vtipu, který řečník pronesl, ale já se nesměji, protože jsem ho neslyšela. A nejsem jediná. Starší členové sboru se mi svěřili, že také špatně slyší.
Někdy, když mám problém slyšet tiše mluvícího řečníka nebo když učitel Nedělní školy prohlásí, že není potřeba použít mikrofon, protože všichni slyší, si říkám, proč vlastně chodím na shromáždění, když tam slyším tak málo. Nebylo by lepší trávit čas doma čtením lekcí v příručce Pojď, následuj mne nebo studiem písem?
Přesto jsem chtěla být poslušná a nadále jsem se s rodinou shromáždění účastnila, abych obnovovala své smlouvy křtu a pamatovala na Spasitele přijímáním svátosti. Vždy bylo požehnáním pociťovat Ducha a to, co jsem mohla slyšet, mě vždy povzneslo.
Jednou v neděli promlouval na shromáždění vysoký rádce, který mluvil jasným a výrazným hlasem, který bylo snazší slyšet. Rozebíral příběh z Nového zákona o ženě, která 12 let trpěla krvácením a věřila, že může být uzdravena, natáhne-li ruku a dotkne-li se Ježíšova roucha, až Ježíš půjde okolo (viz Lukáš 8:43–48).
Řečník pak vyslovil dojemný postřeh, který mě hluboce zasáhl – vysvětlil totiž, že kvůli svému onemocnění byla tato žena považována za nečistou a pravděpodobně se nesměla účastnit církevních shromáždění. Po dobu dvanácti let!
Když jsem si to promyslela do důsledku, vyrazilo mi to dech. Tato žena se i přes svou nemoc pravděpodobně necítila tak špatně, aby alespoň jednou za čas nemohla navštívit církevní shromáždění. Ale kvůli společenským zvyklostem té doby jí to nebylo dovoleno. Jak hrozná zkouška pro věřícího člověka!
Když jsem přemítala o zármutku, který musela pociťovat kvůli tomu, že jí bylo zakázáno uctívat Boha společně s ostatními věřícími kvůli jejím fyzickým obtížím – které nemohla nijak ovlivnit – Duch mi pomohl uvidět, jak je její situace podobná té mojí. Díky tomu jsem si uvědomila, že i když se nemohu plně zapojovat, mám alespoň výsadu se shromáždění účastnit a slyšet to, co mohu. Tato žena žádnou takovou volbu neměla. Styděla jsem se za chvíle, kdy jsem krátce zvažovala, že zůstanu doma.
Bůh promluvil v tom okamžiku k mému srdci a dal mi vědět, že si nepřeje, abych se cítila provinile. Přál si, abych pociťovala vděčnost – vděčnost za výsadu účastnit se církevních shromáždění a být posilována tím, že se setkávám s věrnými následovníky Krista. I když jsem neslyšela všechno, rozuměla jsem alespoň něčemu – a pokaždé mi to v životě požehnalo. V určitých výjimečných okamžicích mi Duch také pomohl porozumět tomu, co jsem neslyšela.
Pociťovala jsem vděčnost za svobodu uctívat Boha a těšit se z požehnání toho, že navštěvuji Jeho dům. Duch mi dosvědčil, že je pro mě mnohem lepší účastnit se církevních shromáždění, přijímat svátost a dozvědět se to, co mohu, než se shromáždění neúčastnit vůbec.
Toho dne se můj postoj změnil. Namísto toho, abych se kvůli svým omezením cítila sklíčeně, mé srdce naplnil pokoj a já se rozhodla zaměřovat se na požehnání plynoucí z účasti na shromáždění. Rozhodla jsem se, že se budu upřímně snažit být vděčná za to, co mohu slyšet, namísto toho, abych byla zklamaná z toho, co slyšet nemohu.
Starší Dieter F. Uchtdorf z Kvora Dvanácti apoštolů řekl: „Být vděčný v těžkých dobách neznamená, že jsme spokojeni se svou situací. Znamená to, že očima víry hledíme až za své nynější problémy a výzvy.“1 Žena, která natáhla ruku, aby se dotkla Ježíšova roucha pro mě byla úžasnou připomínkou toho, že mám mít dostatek víry v Pána k tomu, abych mohla vidět za hranice svých omezení, a že mám Bohu dostatečně důvěřovat, abych věděla, že mi požehná, a já budu díky tomu schopná pozvednout se nad svá fyzická omezení.
V životě zažíváme různé obtíže, které jsou náročné duchovně, emocionálně nebo fyzicky, ale i v dobách zkoušek jsme povzbuzováni, abychom byli vděčni za požehnání, která máme. Pán pravil:
„Nebojte se, nechť srdce vaše je utěšeno; ano, radujte se nadále a ve všem vzdávejte díky. …
A všechny věci, kterými jste byli sužováni, budou působiti společně pro dobro vaše a k slávě jména mého.“ (Nauka a smlouvy 98:1, 3.)
Autorka žije v Utahu v USA.