„Získejme empatii a projevujme ji“, Liahona, září 2023.
Mladí dospělí
Získejme empatii a projevujme ji
Spasitelův dokonalý příklad nás učí, jak mocným požehnáním pro druhé je, když jim projevujeme empatii.
Co se stane, když se v malém letadle ocitne vyčerpaná matka s mrzutým chlapečkem? Vznikne velmi stresující situace. Ze sedadla o několik řad za nimi jsem viděl, jak tato dramatická situace vznikla. Stalo se to asi takto:
Chlapeček: Mám hlad!
Matka: Tak se podíváme do mé kabelky a uvidíme, co tu mám.
Chlapeček: Ne!
Matka: Ty nemáš hlad?
Chlapeček: Dej mi to!
Matka: A co?
Chlapeček: Tamto!
Matka: Miláčku, náhrdelník ti nemůžu dát.
Chlapeček: Já ho chci!
Asi je vám jasné, jak to vypadalo. Během dalších 20 minut matka použila řadu taktik, aby chlapečka uklidnila: uplácení, odvedení pozornosti, humor, dokonce i pár drobných výhrůžek. Nic nezabralo. „Je to jen krátký let,“ připomněl jsem si. „Ona to zvládne.“
Ale nezvládla. Její stres se hromadil a začala si z koutků očí otírat slzy. I když jsem ji neznal, pociťoval jsem touhu jí pomoci. Instinktivně jsem se začal za oba modlit.
Nebyl jsem mezi cestujícími jediný, na koho ta scéna dolehla. Když její emoční zátěž vrcholila, přišla jí na pomoc jiná cestující. Byla to mnohem starší žena, která seděla přes uličku přímo vedle nich. Vyzařovala z ní laskavost, a když se k mladé matce otočila, tichým hlasem jí řekla pár uklidňujících slov a vzala ji za ruku. To bylo celé. A to stačilo.
Tyto dvě ženy se držely za ruce přes uličku po zbytek letu. I když chlapeček nadále zlobil s ohromnou intenzitou, jeho matka se zdála být klidná. Byl to zázrak.
Empatie a soucit – dva rysy učednictví
Tento zázrak má v novodobém slovníku název: empatie. Empatie je podle definice citlivé prožití myšlenek, pocitů nebo zkušeností druhého člověka. Empatie je novodobý termín; v písmech ho nikde nenajdete. Ale jazykovědci si všímají, že empatie je úzce spojená se soucitem. A termín soucit se v písmech vyskytuje často.
Empatie je schopnost ztotožnit se s bolestí druhého člověka a soucit je laskavý skutek, který z této schopnosti pochází. Ježíš Kristus při své službě a při svém žehnání, uzdravování a usmíření dával najevo empatii i soucit. Jako Kristovi učedníci se musíme naučit pociťovat empatii a projevovat soucit. Tyto vlastnosti patří mezi charakteristické rysy Jeho učedníků.
Největším zázrakem empatie je, že nám pomáhá pochopit něčí bolest, potřebu, strach či smutek a pak na ně reagovat. V případě mladé matky to byla starší žena, která měla pravděpodobně dlouholeté zkušenosti s péčí o děti a vnoučata a která dokázala mladé matce poskytnout útěchu, jelikož si podobnými těžkostmi sama prošla. Díky vlastním zkušenostem dokázala poskytnout druhému člověku útěchu.
Díky čemu dokáže Ježíš Krist poskytnout útěchu nám? Starší Neal A. Maxwell (1926–2004) z Kvora Dvanácti apoštolů učil: „Ježíš přesně ví, jak nám pomoci v našich strastech a nemocech, protože naše strasti a nemoci již nesl [viz Alma 7:11–12]. Zná je z vlastní zkušenosti; takto svou empatii získal.“1
Christ in the Land Bountiful [Kristus v zemi Hojnosti], Simon Dewey
Získejme empatii a pomáhejme druhým
Díky jakým těžkostech, které jste přestáli, jste „získali“ schopnost mít pro druhé empatii a projevovat jim soucit? Zakusili jste následky chudoby, zneužívání či týrání, nevědomosti, nemoci, zanedbávání, hříchu nebo nějakých jiných obtíží? Pokud ano, tak jste se díky těmto strastem nejspíš stali moudřejším, silnějším a citlivějším člověkem.
Stručně řečeno, naučili jste se empatii. Jste připraveni ovlivnit život těch, kteří trpí. Kde začít? Navrhuji dvě možnosti:
Zaprvé se snažte stát vnímavějšími vůči utrpení druhých. Naneštěstí je možné být ve společnosti někoho, kdo prožívá bolest, a přesto si jeho utrpení neuvědomovat. Jak se můžeme stát vnímavějšími? Může nás tomu naučit příklad Ježíše Krista.
Ježíš po svém Vzkříšení navštívil Nefity, kterým vysvětloval svou nauku a vyučoval je evangeliu. Když se zastavil, podíval se na lidi a řekl: „Cítím, že jste slabí, že nemůžete porozuměti všem slovům mým.“ (3. Nefi 17:2.) Pak je vyzval, aby šli domů, odpočinuli si, přemítali o tom, čemu je učil, a vrátili se následujícího dne posíleni a připraveni naslouchat Mu dále (viz 3. Nefi 17:3).
Je to konec příběhu? Ne tak docela. Když Ježíš viděl výraz ve tvářích svých následovníků, Jeho vnímavost se prohloubila:
„A stalo se, že když Ježíš takto promluvil, opět se rozhlédl po zástupu a spatřil, že pláčí a upřeně na něho hledí, jako by ho chtěli prositi, aby s nimi zůstal ještě chvíli.
A on jim pravil: Vizte, nitro mé je naplněno soucitem vůči vám.“ (3. Nefi 17:5–6.) Soustředěněji je pozoroval, a díky tomu je viděl jasněji. A to vedlo k Jeho soucitné odpovědi.
V padlém světě plném padlých lidí se nemusíme dívat ani příliš usilovně, abychom našli slzy v očích dětí našeho Nebeského Otce. Ale hledat je musíme. Stejně jako Spasitel si můžeme zvolit, že se budeme na lidi dívat pohledem jejich potřeb. A jakmile takto uvidíme, můžeme sloužit.
Starší Ulisses Soares z Kvora Dvanácti apoštolů poznamenal, že „když budeme záměrně usilovat o to, aby se soucitný postoj stal součástí našeho života, tak jak nám to svým příkladem ukázal Spasitel, budeme vnímavější k potřebám druhých. Díky této větší citlivosti bude každý náš skutek prodchnut opravdovým zájmem a láskou.“2
Zadruhé nabízejte takovou pomoc, jakou dokážete poskytnout. Když Ježíš pochopil potřeby Nefitů ve městě Hojnosti, přivolal je blíž. Pak uzdravoval jejich nemocné a žehnal jejich dětem. Dělal věci, které může dělat jen Spasitel světa.
Vy a já můžeme podobným způsobem přizpůsobit své zkušenosti a schopnosti, abychom dokázali naplňovat potřeby druhých. Nemůžeme vyřešit problémy všech, ale můžeme ulehčit zátěž těm, jejichž utrpení rozumíme. Možná nebudeme schopni uzdravit malomocného, ale můžeme utěšit nemocné. Možná nebudeme schopni pozvednout někoho z chudoby, ale můžeme mu povědět o zásadách šetrného způsobu života, podělit se o pokrm nebo darovat štědřejší postní oběť. Možná nebudeme schopni odpustit hřích, ale můžeme odpustit těm, kteří se vůči nám provinili.
Uplatňujme empatii v činech
Co se stane, když se v malém letadle ocitne vyčerpaná matka s mrzutým chlapečkem? Jde o příležitost vyjádřit empatii a soucit.
Naše letadlo přistálo a mladá matka vystupovala s příručním zavazadlem v jedné ruce a chlapečkem v druhé. Ukázalo se, že ji čeká další let a nestíhá ho. Viděl jsem, jak panikaří na letištní ploše, když jí vytahovali zavazadla. Popadl jsem její věci: kočárek, autosedačku, zavazadlo, příruční zavazadlo a tašku s plenkami. Potřebovala pomoc. Moje empatie se potřebovala rozrůst do soucitu.
Bez toho, že bych se zastavil, abych se představil, jsem sáhl pro její četné věci a řekl jsem: „Já to vezmu. Vy vezměte jeho. Běžte ke své odletové bráně. Půjdu za vámi.“ Vděčně souhlasila a vydali jsme se na sprint letištěm. Když jsme se přiblížili k odletové bráně, viděl jsem další ženu, jak prosí letištního pracovníka, aby letadlo zůstalo ještě pár minut na zemi. Dorazili jsme tam bez dechu, ale vítězně. Před nástupem mladá matka tuto ženu objala se slzami radosti a úlevy.
Tento malý skutek služby nezměnil svět, ale smysluplně požehnal život Božího dítěte v nouzi. Mé nové kamarádce to pomohlo dostat se blíž k jejímu fyzickému cíli a mně to pomohlo dostat se blíž k mému duchovnímu cíli. To, že jsem se rozhodl pro empatii a soucit, mi pomohlo stát se více takovým, jako je Ježíš Kristus. A to mi udělalo radost.
Bez ohledu na to, kde jsme – v práci nebo ve škole, na shromáždění nebo v letadle – můžeme být empatickými zástupci Spasitele. Komu máte dnes podle Spasitelova přání projevit soucit?