„Uzdravení v chrámu“, Liahona, září 2023.
Hlasy Svatých posledních dnů
Uzdravení v chrámu
V chrámu jsem pocítila silné ujištění, že mě Pán miluje a že ví o mém trápení.
Fotografie použita se svolením autora; fotografie chrámu Durban v Jihoafrické republice v pozadí: Matthew Reier
Náš první syn přišel na svět v roce 2017 jako mrtvě narozený. Náš druhý syn se narodil jako mrtvě narozený devět měsíců před zasvěcením chrámu Durban v Jihoafrické republice v roce 2020.
Tehdy jsem se cítila jako Anna ze Starého zákona. Byla jsem „v hořkosti srdce, modlila se Hospodinu a plakala velmi“ (1. Samuelova 1:10).
Pociťovala jsem bezmoc, vztek a mučivou bolest. Měla jsem vážné těžkosti emoční, fyzické a duchovní. Držet se tyče mi připadalo jako držet se nitě, která mi postupně vyklouzávala z rukou. Opravdu jsem hořela v „peci ssoužení“ (Izaiáš 48:10).
Jsem velmi vděčná, že se mi dostalo pomoci a uzdravení od mé rodiny a díky písmům a modlitbě. Pomohly mi také psychoterapie. Vrchol mého uzdravení však přišel v chrámu.
Když jsem začala sloužit v chrámu, začalo mě naplňovat stále větší a větší světlo. Cítila jsem se tam, jako bych byla doma. Cítila jsem také silné ujištění, že mě Pán miluje a že ví o mém trápení.
Jak jsem dále sloužila v domě Páně, začala jsem nahlížet na jména svých předků jinýma očima. Nebyla to jen jména. Uvědomila jsem si například, že jedna žena z mé rodové linie byla dcerou, matkou, babičkou, tetou, sestrou a neteří. Její smrt musela být pro pozůstalé příbuzné těžká. Ale požehnání nabídnutá této ženě v chrámu prostřednictvím posvátných zástupných obřadů představují obrovskou a úžasnou radost, jež překonává jakoukoli bolest, kterou mohli příbuzní při jejím úmrtí pocítit.
Toto pochopení mi požehnalo, když jsem přemýšlela o našich drahých chlapečcích, o věčné podstatě našeho ducha a o plánu spasení, který připravil Nebeský Otec. Ztráta našich chlapečků mi připomíná, že mám žít podle evangelia, jak nejlépe dokáži.
Některé dny jsou stále těžší než jiné. Ale to, že se držím svých smluvních slibů, mi tyto dny ulehčuje.
Dovolím si použít slova presidenta Russella M. Nelsona: „[Synové] nám velmi chybí. Ale díky znovuzřízenému evangeliu Ježíše Krista o [ně] nemáme strach. Díky tomu, že neustále ctíme smlouvy, jež jsme s Bohem uzavřeli, žijeme v očekávání, že se s [nimi] znovu setkáme.“1