Role proroků

Budeme-li při hledání odpovědí na své otázky uplatňovat správné zásady, budeme moci těsněji přilnout k Ježíši Kristu. Když hledáme odpovědi, je důležité porozumět tomu, jak obdržet zjevení. Viz téma „Vnímejte zjevení jako proces“, kde najdete další náměty týkající se hledání odpovědí na otázky.

Přehled

Bůh již od dávných dob povolává proroky, aby svědčili o Ježíši Kristu a oznamovali Jeho slovo. Bůh proroky připravuje, povolává a vede, aby uskutečňovali Jeho věčné záměry. Písma obsahují učení mnohých proroků – například Mojžíše, Izaiáše, Eliáše či Nefiho. Každý z nich promlouval k lidem jejich jazykem, v daném čase a místě, a poskytoval jim inspirované pokyny a včasná varování.

Bůh dál povolává proroky i v naší době. Prorok Joseph Smith od Boha obdržel pravomoc spravovat smlouvy evangelia a kněžské obřady a znovuzřídit Církev Ježíše Krista. Také obdržel zjevení objasňující důležité pravdy týkající se Boha a Jeho plánu pro Jeho děti. Nástupci Josepha Smitha ve funkci presidenta Církve mají tutéž pravomoc přijímat zjevení, aby prohlubovali poznání evangelia a vedli Církev. Tato zásada pokračujícího zjevení je nejdůležitějším rysem znovuzřízeného evangelia.

Svatí posledních dnů vyjadřují presidentovi Církve, jeho rádcům v Prvním předsednictvu a členům Kvora Dvanácti apoštolů podporu jakožto prorokům, vidoucím a zjevovatelům. Učení Církve je hlásáno jednotným hlasem těchto žijících proroků. Nauku oznamuje a vykládá president Církve, kterému vyjadřují podporu členové Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti, kteří jednají jednomyslně podle vzoru uvedeného v Nauce a smlouvách 107:27–31.

Pán jako své proroky povolává smrtelníky. I oni – podobně jako všechny Boží děti – procházejí zkouškami smrtelnosti, ale Pán jejich prostřednictvím uskutečňuje své dílo. Přikázal členům Církve, aby dbali jejich rad „ve vší trpělivosti a víře“. Budeme-li tak činit, slibuje, že před námi „rozptýlí… moci temnoty a způsobí, aby se nebesa zachvěla pro [naše] dobro“.

Související průvodci ke studiu evangelia:

„Proroci“
„Kněžské klíče“

Odpovědi na vaše otázky

Proč je pro mě důležité naslouchat prorokům?

Ježíš Kristus znovuzřídil v posledních dnech svou Církev, aby Mu pomáhala uskutečňovat Jeho podivuhodné dílo: Přeje si učit všechny Boží děti o požehnáních vyplývajících ze smluv, pomáhat jim dosahovat odpuštění hříchů a nabízet jim pomoc během zkoušek; sjednocovat rozdělený svět pomocí svého učení a příkladu; a propojit všechny generace lidské rodiny prostřednictvím obřadů spasení a oslavení.

Pán povolává proroky a dává jim pravomoc řídit toto dílo. Udílí jim zjevení, aby jim pomohl poznat, na co klást důraz a jak mohou Boží dílo posouvat kupředu. Přestože proroci pocházejí z různého prostředí a mají různé talenty a stanoviska, pokorně usilují o to, aby poznali a obdrželi Pánovu vůli ohledně Jeho Církve.

Jedním z prvků učednictví je snaha porozumět božskému povolání proroků a získat ohledně toho potvrzení tím, že budeme věrně uplatňovat učení proroků v praxi. Následování proroků může vyžadovat trpělivost a víru, protože se může stát, že ne vždy porozumíme božskému účelu zjevení a ponaučení, která jsou prorokovi zjevena. I když můžeme mít otázky, Pán nás žádá, abychom se řídili pokyny Jeho služebníků s vírou v Jeho dokonalé poznání a v moc Jeho Usmíření.

Když dbáme slov proroků, přivoláváme tím do svého života Svatého Ducha. Připojujeme se k celosvětovému společenství učedníků Ježíše Krista, kteří jsou odhodláni budovat království Boží na zemi. Když se řídíme radami proroků, získáváme přístup k požehnáním v podobě božské moci a věčného pokoje, která jsou slíbena těm, kdo uzavírají a dodržují smlouvy evangelia.

Jak mohu získat svědectví o tom, že Pán vede svou Církev prostřednictvím proroků?

Bůh si přeje, aby Jeho děti naslouchaly Jeho prorokům a důvěřovaly jim. Když o to budeme s opravdovým záměrem usilovat, budeme moci získat osobní svědectví o tom, že On vede svou Církev i v dnešní době.

Můžeme v praxi vyzkoušet radu proroka Almy. „[Vyzkoušejte] slova má,“ žádal naléhavě Zoramity, „a… [uplatněte] trochu víry, ano, nemůžete-li činiti ničeho více, nežli si přáti, abyste uvěřili, nechte toto přání v sobě působiti, dokud neuvěříte tak, abyste mohli dopřáti místa části slov mých.“

Alma dále vysvětlil: „Přirovnáme slovo k seménku. Nyní, jestliže dopřejete místa, aby v srdci vašem mohlo býti zasazeno seménko, vizte, je-li to pravé seménko neboli dobré seménko“ a „nevypudíte-li je nevírou svou, … počne v prsou vašich bobtnati“ a vy řeknete: „Musí nezbytně býti, že to je dobré seménko, neboli ono slovo je dobré, neboť počíná rozšiřovati duši mou; ano, počíná osvěcovati porozumění mé, ano, počíná mi býti lahodným.“

Jak učil Alma, slova proroků můžeme vyzkoušet. Tam, kde je to možné, můžeme například jednat podle rady proroka a pravidelně uctívat Boha v domě Páně. Přitom můžeme vyhlížet požehnání, která prorok slíbil. Když tato požehnání rozpoznáme, posílí to naši víru ve slova žijících proroků.

Pěstování onoho semínka pomocí vlastní víry je celoživotní proces, ale již dnes můžeme začít získávat duchovní ujištění ohledně žijících proroků a trpělivě a s vírou dbát jejich rad.

Jsou církevní vedoucí neomylní?

Dokonalý život vedl pouze Ježíš Kristus. Vedoucí Církve se snaží vést spravedlivý život a přivádět druhé k Ježíši Kristu prostřednictvím svých slov a skutků, ale podléhají lidským slabostem. Vedoucí Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů nejsou neomylní.

Neměli bychom však ztrácet ze zřetele jejich zásadní roli. Pán povolává členy Prvního předsednictva Církve a Kvora Dvanácti apoštolů, aby byli „zvláštními svědky jména Kristova“ a působili jako proroci, vidoucí a zjevovatelé v dnešní době. Podobně jako proroci v dávných dobách i oni rozmlouvají s Bohem a zjevují Jeho vůli. Mají božskou pravomoc řídit Církev prostřednictvím zjevení, vykonávat obřady evangelia a řídit Pánovo dílo na zemi. To neznamená, že vědí všechno. Pracují na základě světla, které jim Pán uděluje, usilují o další poznání prostřednictvím pokračujícího zjevení a spoléhají se na posilující moc, kterou získávají prostřednictvím Ježíše Krista a Jeho Usmíření.

Pán vždy působil prostřednictvím smrtelných proroků navzdory jejich slabostem. Proroci mohou někdy chybovat – Jonáš utekl před svým povoláním kázat v Ninive, Petr uťal ucho vojákovi a Joseph Smith předal přeložené stránky Knihy Mormonovy Martinu Harrisovi. V takových případech Pán své služebníky napravuje a poté, co tito proroci učiní pokání, jim žehná, aby mohli naplňovat dílo, k němuž je povolal.

Je důležité pamatovat na to, jak se nauka Církve stanovuje. Nauku oznamuje a vykládá president Církve, kterému vyjadřují podporu členové Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti, kteří jednají jednomyslně podle vzoru uvedeného v Nauce a smlouvách 107:27–31. „Tento požadavek jednomyslnosti zajišťuje pojistku proti předpojatostem a osobním antipatiím. Zajišťuje, že vládne Bůh prostřednictvím Ducha, nikoli člověk prostřednictvím většiny nebo kompromisu.“ Učení konkrétního vedoucího Církve může představovat „osobní, byť dobře uvážený názor, který nebyl pronesen jako oficiální či závazné stanovisko pro celou Církev“.

Každý z nás může prostřednictvím Svatého Ducha získat osobní ujištění, že proroci jsou povoláni Bohem a že Bůh jejich prostřednictvím řídí své dílo.

Co znamená, že prorok nikdy nesvede Církev na scestí?

President Wilford Woodruff řekl: „Pán nikdy nedovolí mně ani žádnému jinému muži, jenž stojí jako president této Církve, aby vás svedl z cesty.“ Proroci a apoštolové toto učení potvrzují již po mnoho generací. Nauku oznamuje a vykládá president Církve, kterému vyjadřují podporu členové Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti, kteří jednají jednomyslně podle vzoru uvedeného v Nauce a smlouvách 107:27–31.

Svatí posledních dnů věří, že plnost znovuzřízeného evangelia a pravomoc kněžství již nikdy nebudou ze země odňaty. To znamená, že Bůh bude vždy proroky vést, aby zajistil, že Církev bude naplňovat své poslání připravovat Boží děti na požehnání věčného života. Bude dál zjevovat svou vůli prorokům řádku za řádkou, prohlubovat naše porozumění a odstraňovat chyby v rámci probíhajícího procesu Znovuzřízení evangelia.

Proč se některé záležitosti v Církvi v průběhu času mění?

V Nauce a smlouvách 1:30 Pán prohlašuje, že tato Církev představuje „jedinou pravou a živou církev na tváři celé země“. Přesto se vše živé vyvíjí a mění. Dnešní církevní zvyklosti či postupy se liší od těch, které platily před pouhými několika lety. Toto je neodmyslitelná charakteristická vlastnost Církve, která byla založena na zásadě pokračujícího zjevení. Svatí posledních dnů věří, že Bůh „ještě zjeví mnohé veliké a důležité věci“.

Pokračující zjevení může rozšiřovat či tříbit naše vědomosti, vést nás ke změně některých našich tradic a pomáhat nám přibližovat se čím dál více ideálu Sionu. Celosvětová Církev přizpůsobuje svá pravidla tak, aby odpovídala potřebám konkrétní doby a míst. Potřeby Svatých žijících v 19. století v americkém pohraničí se koneckonců v mnohém výrazně lišily od potřeb milionů členů Církve roztroušených po celém světě v dnešní době.

Většina změn, jimiž v Církvi procházíme, se týká praktického uplatňování zásad evangelia – například toho, jak vést bohoslužby během sabatního dne nebo jak si navzájem sloužit ve sborech a v odbočkách. Někdy na základě zjevení dochází k významnějším změnám v učení a praktikách Církve. Příkladem jsou oficiální prohlášení, která se nacházejí v Nauce a smlouvách a která vedla k ukončení praktikování plurálního manželství a k rozšíření kněžských a chrámových požehnání na všechny lidi bez ohledu na rasu.

Je učení žijících proroků důležitější než učení proroků z písem nebo než učení dřívějších vedoucích Církve?

Všichni jsou důležití – žijící proroci, písma i minulí vedoucí Církve. Hlavním účelem těchto tří zdrojů pravdy je vydávat svědectví o spásném poslání Ježíše Krista. Máme se snažit porozumět tomu, jak důležitou roli jednotlivé zdroje hrají a jak spolu souvisejí.

Písma jsou zdrojem důležitých pravd zjevených v průběhu tisíciletí v různých kulturních prostředích. Díky nim máme vždy před očima základní pravdy evangelia. Svědčí o Kristu a umožňují Duchu, aby k nám promlouval. Podobný duchovní zdroj poskytuje i učení dřívějších proroků Znovuzřízení. Máme se snažit porozumět písmům a učení dřívějších proroků v kontextu, ve kterém byly dány, a s vděčností přijímat zjevené pravdy, které nám sdělují.

Žijící proroci jsou držiteli kněžských klíčů, které jsou nutné k vedení Církve a k vykonávání obřadů evangelia v dnešní době. Tito proroci připojují své svědectví o Kristu k těm, která vydávali proroci dřívější. Pomáhají nám chápat, jak se pravdy evangelia vztahují na naši současnou situaci. Získávají nové zjevení pro Církev a podle pokynů Páně přizpůsobují pokyny z dřívějška současným okolnostem. Někdy svým učením ruší platnost učení dřívějších proroků. Jejich slova však nejčastěji učení obsažené v písmech a slova proroků z dřívějška podporují.

Další informace

Russell M. Nelson, „Zjevení pro Církev, zjevení pro náš život“, Liahona, květen 2018, 93–96
Neil L. Andersen, „Prorok Boží“, Liahona, květen 2018, 24–27