Kapitola 11
Následujte žijícího proroka
„Tím nejdůležitějším prorokem, pokud jde o nás, je ten, který žije v naší době.“
Ze života Ezry Tafta Bensona
Jednou večer seděl tehdy patnáctiletý Ezra Taft Benson s ostatními členy své rodiny u večeře a poslouchal, jak jeho otec čte dopis od presidenta Josepha F. Smitha a jeho rádců v Prvním předsednictvu. V jedné části dopisu stálo: „Radíme, a naléháme na to, aby byl v celé Církvi zaveden ‚domácí večer‘, v kteréžto době mohou otcové a matky kolem sebe doma shromáždit své chlapce a dívky a učit je slovu Páně. … Budou-li Svatí poslušni této rady, slibujeme, že výsledkem budou veliká požehnání. Láska v rodině vzroste a děti budou více poslouchat rodiče. V srdci mládeže Izraele se bude rozvíjet víra, a oni získají moc bojovat se zlými vlivy a s pokušeními, která je obklopují.“1
President Benson později vzpomínal: „Když [otec] dopis dočetl, řekl: ‚Předsednictvo promluvilo a toto je pro nás slovem Páně!‘ Od té doby jsme u nás během mého dětství svědomitě pořádali rodinné domácí večery.“2
Když president Benson založil vlastní rodinu, spolu s manželkou pokračovali v této tradici, kterou si osvojil u svých rodičů. Řekl: „Na základě této zkušenosti [získané doma u rodičů] a zkušenosti s pořádáním rodinných večerů ve svém vlastním domově svědčím o tom, že z nich mohou pramenit velká duchovní požehnání.“3
V roce 1947 vyzvalo První předsednictvo členy Církve, aby obnovili své úsilí pořádat domácí večery. President Benson, který byl tehdy členem Kvora Dvanácti apoštolů, toto téma zdůraznil ve svém proslovu na generální konferenci. Svědčil o rodině jakožto o „božské instituci“,4 a připomněl Svatým požehnání, která přijdou tehdy, pokud se budou řídit radou proroka, aby posilovali svou rodinu a pořádali domácí večery. Svědčil: „Naše štěstí zde i v životě, který přijde, je spojeno s tím, zda budeme úspěšně plnit tuto svou velkou zodpovědnost. Zasluhuje si, bratři a sestry, abychom ji s modlitbou plánovali a věnovali jí pozornost, a v srdci jsem si jist, že pokud budeme dbát této rady tak, jako dbáme všech ostatních rad Předsednictva Církve, ponese to ovoce a získáme velkou radost a uspokojení.“5
Po svých zkušenostech s požehnáními, která pramení z poslušnosti rad vyvolených služebníků Páně, Ezra Taft Benson často nabádal Svaté posledních dnů, aby upírali zrak k žijícímu prorokovi. Směle svědčil o božském povolání každého presidenta Církve, s nímž sloužil.6 Když president Spencer W. Kimball, jenž byl vysvěcen apoštolem stejného dne jako president Benson, pronesl svou první řeč ke skupině církevních vedoucích jakožto president Církve, president Benson povstal a hlasem naplněným pohnutím, které odráželo pocity všech přítomných, řekl v podstatě toto: ‚Presidente Kimballe, za všechny ty roky, kdy se pořádají tato setkání, jsme ještě nikdy neslyšeli takový proslov jako ten, který jste právě pronesl. Izrael má vskutku proroka.‘“7 A když ono božské povolání obdržel po smrti presidenta Kimballa president Benson sám, přijal ho s pokorou a odhodlaností. Řekl: „S manželkou Florou jsme se neustále modlili za to, aby dny presidenta Kimballa zde na zemi byly prodlouženy a aby byl v jeho prospěch vykonán další zázrak. Nyní, když Pán promluvil, se pod Jeho vedením vynasnažíme, abychom Jeho dílo zde na zemi posunuli dále.“8
Dnes se Svatí posledních dnů shromažďují v Konferenčním centru a po celém světě, aby naslouchali žijícímu prorokovi.
Učení Ezry Tafta Bensona
1
President Církve je mluvčím Páně na zemi.
Naučte se upírat zrak k prorokovi. On je mluvčím Páně a jediným mužem, který za Pána v této době může hovořit. Upřednostňujte jeho inspirované rady. Učiňte jeho inspirovaná slova základem, jehož prostřednictvím budete vyhodnocovat rady všech nižších autorit. Pak žijte v těsném spojení s Duchem, abyste mohli poznat pravdu o všech věcech.9
Dnešní mluvčí Páně a prorok na tváři země získal svou pravomoc skrze linii proroků, která vede zpátky k Josephu Smithovi, jehož vysvětili Petr, Jakub a Jan, které vysvětil Kristus, jenž byl a je hlavou Církve, Stvořitelem země a Bohem, který bude volat všechny lidi k zodpovědnosti.10
Tato Církev není řízena moudrostí lidí. Vím to. Tato Církev je řízena mocí a vlivem Všemohoucího Boha.11
2
Tím nejdůležitějším prorokem pro nás osobně je prorok žijící.
Bůh zná všechny věci, konec od počátku, a žádný muž se nestane presidentem Církve Ježíše Krista náhodou ani jím nezůstane shodou okolností ani není povolán domů souhrou náhod.
Tím nejdůležitějším prorokem, pokud jde o nás, je ten, který žije v naší době. Toto je ten prorok, který má pro nás od Boha pokyny pro dnešní dobu. Boží zjevení dané Adamovi neobsahovalo pokyny pro Noéma, jak má postavit archu. Každá generace potřebuje dávná písma i písma současná od žijícího proroka. Proto tím nejzásadnějším, co máme číst a o čem máme přemítat, jsou nejnovější inspirovaná slova mluvčího Páně. Proto je nezbytné, abyste měli přístup k jeho slovům a pozorně je pročítali. …
Ano, ó, Bože, my Tobě děkujeme, že Tvůj prorok je s námi zas. [Viz Náboženské písně, č. 10.]12
Varujte se těch, kteří stavějí mrtvé proroky do opozice vůči těm žijícím, neboť žijící proroci mají vždy přednost.13
Každý president byl vybrán výhradně pro danou dobu a situaci, aby byly naplněny potřeby světa a Církve. Všichni byli „muži své doby“, tak jak jsme toho byli svědky u presidenta Spencera W. Kimballa. Přemýšlejte o zázraku předustanovení a přípravy! Přestože presidenti byli povoláni a obdrželi klíče mnoho let před tím, než na jejich ramenou spočinul prorocký plášť, byli to v dané době vždy správní muži na správném místě. Tento zázrak sám o sobě je jedním ze znaků božskosti Církve.14
Mohu se zeptat, zda v této době potřebujeme na zemi pravého proroka Páně? Potřebovali lidé v době Noémově proroka k tomu, aby je varoval jak duchovně, tak časně? Kdyby člověk odmítl Noéma následovat, zachránil by se před potopou? Bible nám však říká, že v posledních dnech, v nichž žijeme, bude zlovolnost lidí srovnatelná se zlovolností, která vládla v době Noémově, kdy Bůh očistil zemi prostřednictvím potopy. [Viz Matouš 24:37–39.] Myslíte si, že dnes potřebujeme proroka, aby nás varoval a připravoval nás na to, že Bůh opět očistí zemi, jak slíbil, tentokrát prostřednictvím ohně?15
Chceme-li vědět, jak si stojíme v očích Páně, ptejme se sami sebe, jak si stojíme v očích Jeho vedoucího ve smrtelnosti – nakolik je náš život v souladu s pomazaným Páně, žijícím prorokem, presidentem Církve a s Kvorem Prvního předsednictva.16
Jako president Církve hovořil Ezra Taft Benson s velkou láskou a naléhavostí.
3
Prorok nám říká to, co potřebujeme vědět, což nemusí být nutně to, co chceme slyšet.
Příznačným znakem pravého proroka je to, že oznamuje Boží poselství. Za ono poselství se neomlouvá, ani nemá obavy ze žádných společenských následků, které mohou vést k výsměchu a pronásledování.17
Někteří lidé se občas domnívají, že jejich světská znalost určitého tématu je nadřazená nebeské znalosti, kterou Bůh na dané téma dává svému prorokovi. Mají pocit, že prorok musí mít totéž světské renomé nebo průpravu, jakou mají oni sami, než budou ochotni přijmout cokoli z toho, co prorok říká, co by mohlo odporovat jejich světskému vzdělání. Kolik světského vzdělání měl Joseph Smith? A přesto měl zjevení ohledně všemožných záležitostí. … Podporujeme světské znalosti v mnoha oblastech, ale pamatujte na to, že pokud někdy dojde k rozporu mezi světskými znalostmi a slovy proroka, že se máte postavit na stranu proroka a bude vám požehnáno; a čas ukáže, že jste udělali dobře.
… Prorok nemusí říci „Tak praví Pán“, chce-li nám dát písmo.
Někteří lidé se občas dohadují kvůli slovíčkům. Mohou tvrdit, že nám prorok dal radu, ale že nejsme povinni se jí řídit, ledaže by řekl, že se jedná o přikázání. Avšak Pán o prorokovi říká: „Budeš dbáti na všechna jeho slova a přikázání, která ti bude dávati.“ (NaS 21:4.)
… Prorok nám říká to, co potřebujeme vědět, a ne vždy to, co vědět chceme.
„Oznámil jsi nám tvrdé věci, tvrdší, nežli jsme schopni snésti,“ stěžovali si Nefiovi bratří. Ale Nefi jim odpověděl: „Provinilí považují pravdu za tvrdou, neboť se jim zařezává hluboko do nitra.“ (1. Nefi 16:1–2.)
President Harold B. Lee řekl:
„Možná se vám nelíbí to, co přichází od autority Církve. Může to odporovat vašim politickým názorům. Může se to příčit vašim společenským názorům. Může to do určité míry nabourávat váš společenský život. … Vaše i naše bezpečnost závisí na tom, zda následujeme, nebo nenásledujeme. … Upírejme zrak k presidentovi Církve.“ (Conference Report, October 1970, str. 152–153.)
Avšak je to právě žijící prorok, kdo opravdu znepokojuje svět. „Dokonce i v Církvi,“ řekl president Kimball, „mají mnozí tendenci zdobit hrobky včerejších proroků, a žijící proroky v mysli kamenovat.“ (Instructor, 95:257.)
Proč? Protože žijící prorok se zabývá tím, co nyní potřebujeme vědět, zatímco svět má raději proroky, kteří jsou buď mrtví, nebo se starají o sebe. …
To, jak reagujeme na slova žijícího proroka, když nám říká, co musíme vědět, ale co bychom raději nechtěli slyšet, je zkouškou naší věrnosti. …
Učení se mohou domnívat, že prorok je inspirován jedině tehdy, když s nimi souhlasí, v opačném případě pak prorok pouze vyjadřuje svůj názor – hovoří jako člověk. Bohatí se možná domnívají, že není zapotřebí brát v úvahu rady prostého proroka. …
… Prorok nemusí být ve světě a světskými lidmi právě oblíben.
Když prorok odhaluje pravdu, lidi to rozděluje. Upřímní v srdci dbají jeho slov, ale nespravedliví proroka buď ignorují, nebo proti němu bojují. Když prorok poukáže na hříchy světa, ti ze světa mu buďto chtějí zavřít ústa, nebo se chovají, jako kdyby prorok neexistoval, než aby činili pokání ze svých hříchů. Popularita nikdy není zkouškou pravdy. Mnoho proroků bylo zabito nebo zapuzeno. Tak jak se přibližuje Pánův Druhý příchod, lze očekávat, že jak budou lidé ze světa čím dál tím zlovolnější, prorok u nich nebude tolik oblíbený.18
4
Když budeme následovat žijícího proroka, bude nám požehnáno.
Abych vám pomohl obstát v rozhodující zkoušce, která je před vámi, dám vám … veliký klíč, na základě něhož, pokud ho budete ctít, budete korunováni Boží slávou a navzdory Satanovu nesmírnému vzteku vyjdete jako vítězové.
… Jako Církev zpíváme píseň „Ó, Bože, my Tobě děkujeme [za proroka]“. [Náboženské písně, č. 10.] Zde je onen veliký klíč – následujte proroka. …
… Prorok je jediným člověkem, který ve všem hovoří za Pána.
Ve 132. oddíle ve verši 7 Nauky a smluv Pán hovoří o prorokovi – presidentovi – a říká:
„Na zemi v určitém čase je vždy jen jeden, jemuž jsou tato moc a klíče tohoto kněžství předány.“
Pak ve 21. oddíle ve verších 4–6 Pán uvádí:
„Pročež, míním tím církev, budeš dbáti na všechna jeho slova a přikázání, která ti bude dávati, když je obdrží, kráčeje ve vší svatosti přede mnou;
neboť slovo jeho budete přijímati jako z mých vlastních úst, ve vší trpělivosti a víře.
Neboť konáním těchto věcí vás brány pekelné nepřemohou.“19
Prorok nikdy nesvede Církev z cesty.
President Wilford Woodruff uvedl: „Říkám Izraeli, [že] Pán nikdy nedovolí mně ani žádnému jinému muži, jenž stojí jako president této Církve, aby vás svedl z cesty. To není v programu. Není to Božím záměrem.“ [Viz Teachings of Presidents of the Church: Wilford Woodruff (2004), 199.]
President Marion G. Romney vypráví o příhodě, která se mu stala:
„Pamatuji si, jak před lety, když jsem byl biskupem, přijel ke členům našeho sboru promluvit president Heber J. Grant. Po shromáždění jsem ho odvezl domů. … Jak stál u mě, dal mi paži kolem ramen a řekl: ‚Chlapče, vždy upírej zrak na presidenta Církve, a pokud ti někdy řekne, abys něco udělal, a bude to něco špatného, a ty to uděláš, Pán ti za to požehná.‘ Pak na mě mrkl a doplnil: ‚Ale nemusíš se bát. Pán nikdy nedopustí, aby Jeho mluvčí svedl lid na scestí.‘“ (Conference Report, October 1960, str. 78.)20
Vypráví se příběh o tom, jak Brigham Young, když projížděl jednou osadou, uviděl muže, který stavěl dům, a prostě mu řekl, aby zdvojnásobil tloušťku zdí. Protože onen muž přijímal presidenta Younga jako proroka, změnil plány a tloušťku zdí zdvojnásobil. Brzy poté se městem prohnala záplava, která natropila mnoho škod, ale zdi onoho muže vydržely. Když pak dával na dům střechu, bylo ho slyšet, jak si zpívá: „Ó, Bože, my Tobě děkujeme, že Tvůj prorok je s námi zas.“21
Jako členové Církve, pokud se máme dostat v bezpečí zpátky domů, budeme muset čelit určitým těžkostem. Někteří nám budou dávat protichůdné rady a my budeme mít možnost se mezi nimi rozhodnout. Z tohoto důvodu se musíme naučit – a čím dřív se to naučíme, tím lépe – upírat zrak k prorokovi, k presidentovi Církve.22
Náměty ke studiu a k výuce
Otázky
-
President Benson řekl: „Naučte se upírat zrak k prorokovi.“ (1. oddíl.) Co to podle vás znamená?
-
Proč je pro nás podle vašeho názoru tím nejdůležitějším prorokem současný president Církve? (Viz 2. oddíl.) Jakých rad se nám v poslední době od žijícího proroka dostalo?
-
Zatímco si budete znovu procházet 3. oddíl, zamyslete se nad okamžikem, kdy jste uposlechli nějaké rady proroka i přesto, že jste jí zcela nerozuměli. Čemu se můžeme z takovýchto zkušeností naučit?
-
Zamyslete se nad oním „velikým klíčem“, o němž president Benson hovoří ve 4. oddíle. Jmenujte některá požehnání, kterých se vám dostalo na základě toho, že jste tomuto velikému klíči byli věrní.
Související verše z písem
2. Paralipomenon 20:20; Amos 3:7; Efezským 2:19–20; 4:11–15; NaS 1:14–16, 37–38; 107:91–92; Články víry 1:6
Pomůcka k výuce
„Neobávejte se ticha. Lidé často potřebují čas na to, aby mohli o otázce přemýšlet a odpovědět na ni, nebo aby mohli vyjádřit, co si myslí. Odmlčet se můžete poté, co jste položili otázku, poté, co byla popsána nějaká duchovní zkušenost, nebo když má jednotlivec problémy s tím, aby se vyjádřil.“ (Učení – není většího povolání [2000], 67.)