Kapitola 16

Starší lidé v Církvi

„Kéž jsou pro vás tato zlatá léta těmi nejlepšími léty, v nichž budete plně žít, milovat a sloužit. A Bůh žehnej těm, kteří slouží vašim potřebám – vaší rodině, přátelům a ostatním členům a vedoucím Církve.“

Ze života Ezry Tafta Bensona

Když se Ezra Taft Benson stal presidentem Církve, bylo mu 86 let. Chápal radosti i výzvy, které k člověku přicházejí v pozdějších letech života. On se radoval mimo jiné z přetrvávajícího vztahu se svou manželkou Florou. Během prvního roku, kdy sloužil jako president, spolu oslavili 60. výročí svatby. Nacházeli potěšení ve společnosti toho druhého a téměř každý pátek chodívali ráno do chrámu. Když president Benson slavil své 87. narozeniny, někdo se ho zeptal, co je tajemstvím jeho dlouhého, šťastného života. „Než stihl odpovědět, sestra Bensonová v žertu, ale upřímně podotkla: ‚Má dobrou ženu.‘“¹

V důchodovém věku trávili president a sestra Bensonovi rádi čas se svými dětmi a vnoučaty a jejich rodina se i nadále učila z jejich příkladu. „Jedna vnučka bydlela u svých prarodičů po velkou část prvního roku a půl, kdy sloužil jako president, a na jejich žádost s nimi často cestovala, aby jim pomáhala a starala se o jejich osobní potřeby. A měla příležitost z první ruky sledovat své prarodiče doma – jejich schůzky v cukrárně; jak sedávali ruku v ruce na pohovce a vzpomínali, zpívali si a smáli se spolu; jak vřele vítali své domácí učitele a ostatní, kteří se u nich zastavili.“²

Vnoučata si uvědomovala, jakým požehnáním je vliv moudrých a milujících prarodičů. „Jedna z vnuček napsala presidentu Bensonovi děkovný dopis poté, co jí a jejímu manželovi poradil ohledně jistého nelehkého rozhodnutí. ‚Zeptali jsme se tě, co si o tom myslíš, a ty jsi odpověděl: „Pomodlete se o to. Mám víru v to, že se rozhodnete správně.“ Víra, kterou jsi v nás vložil, nám dodala mimořádnou sebedůvěru.‘“³

Na generální konferenci, která se konala bezprostředně poté, co president Benson oslavil své 90. narozeniny, si připravil proslov, v němž se obracel „ke starším členům Církve, k jejich rodinám a k těm, kteří se starají o jejich potřeby“. V úvodu vyjádřil svůj osobní vztah k tomuto tématu: „Chovám zvláštní sympatie ke starším lidem – k této úžasné skupině mužů a žen. Mám pocit, že jim do jisté míry rozumím, neboť jsem jedním z nich.“⁴

„Chovám zvláštní sympatie ke starším lidem. … Mám pocit, že jim do jisté míry rozumím, neboť jsem jedním z nich.“

Učení Ezry Tafta Bensona

Pán zná a miluje starší lidi a uděluje jim mnohé ze svých největších zodpovědností.

Pán zná a miluje ty ze svého lidu, kteří dosáhli požehnaného věku. Vždy tomu tak bylo, a jsou to právě oni, na něž vkládá mnohé ze svých nejdůležitějších zodpovědností. V různých dispensacích vedl svůj lid skrze proroky, kteří byli pokročilého věku. Pán potřebuje moudrost a zkušenost jejich věku, inspirované vedení těch, kteří během mnoha let prokázali věrnost Jeho evangeliu.

Pán požehnal Sáře, když již byla v letech, a ona porodila Abrahamovi dítě. Král Beniamin pronesl své možná nejúžasnější kázání, když již byl velmi starý a blízko smrti. Byl vpravdě nástrojem v rukou Páně, jelikož dokázal vést svůj lid a nastolit mír.

I mnoho jiných mužů a žen dokázalo během věků uskutečnit veliké věci, když vyšli, aby sloužili Pánu a Jeho dětem navzdory svému pokročilému věku.

Mezi proroky, kteří byli povoláni v naší dispensaci, bylo mnoho takových, kteří své povolání obdrželi v době, kdy jim bylo více než sedmdesát či osmdesát let, přičemž někteří byli ještě starší. Pán dobře zná a velmi miluje své děti, které toho za léta svých zkušeností tolik poskytly!

Máme vás, starší členy Církve, velmi rádi. Jste tou nejrychleji rostoucí součástí lidstva nejen v dnešním světě, ale i v Církvi.

Přejeme si, aby váš zlatý věk byl úžasný a přinášel vám uspokojení. Modlíme se, abyste pociťovali radost z dobře prožitého života naplněného milými vzpomínkami a ještě úžasnějšími očekáváními skrze Kristovo Usmíření. Doufáme, že budete pociťovat pokoj, který Pán přislíbil těm, kteří se budou neustále snažit dodržovat Jeho přikázání a následovat Jeho příklad. Doufáme, že vaše dny budou naplněny činnostmi a možnostmi poskytovat službu těm, kteří nemají takové štěstí jako vy. Starší téměř vždy znamená lepší, neboť hojnost vaší moudrosti a zkušeností se může nadále prohlubovat a růst, zatímco budete vztahovat pomocnou ruku k druhým lidem.⁵

Ze svého pokročilého věku můžeme vytěžit maximum.

Chtěl bych navrhnout osm oblastí, v rámci nichž můžeme ze svého pokročilého věku vytěžit maximum:

1. Často se věnujte chrámové práci a navštěvujte chrám. My, kteří jsme starší, bychom svou energii měli využívat nejen k tomu, abychom žehnali svým předkům, ale také k tomu, abychom v nejvyšší možné míře zajistili, aby v chrámu přijalo obřady oslavení i celé naše potomstvo. Pracujte se svou rodinou; raďte se s těmi, kteří zatím možná nepociťují touhu se na to připravit, a modlete se za ně.

Naléhavě žádáme všechny, kteří mohou, aby často navštěvovali chrám a přijímali povolání sloužit v chrámu, pokud to dovolí jejich zdraví, síly a vzdálenost. Při chrámové službě se spoléháme na vaši pomoc. S rostoucím počtem chrámů je zapotřebí, aby se na tuto nádhernou službu připravilo více našich členů. Se sestrou Bensonovou jsme vděční za to, že můžeme společně navštěvovat chrám téměř každý týden. Je to v našem životě obrovským požehnáním!

2. Shromažďujte a sepisujte rodinnou historii. Vyzýváme vás, abyste se s vervou věnovali shromažďování a sepisování osobní a rodinné historie. V mnoha případech nosíte v sobě historii, vzpomínky na své blízké, data a události jen vy samotní. V některých případech jste rodinnou historií vy sami. Existuje málo způsobů, jak lépe zachovat své dědictví, než ten, že shromáždíte a sepíšete své příběhy a zkušenosti.

3. Začněte se podílet na misionářské službě. Pro misionářskou službu je zapotřebí rostoucího počtu starších misionářů. Tam, kde to umožňují zdraví a prostředky, vyzýváme další stovky párů, aby uvedly do pořádku svůj život a své záležitosti a šly na misii. V misijním poli je vás opravdu zapotřebí! Dokážete vykonávat misionářskou službu způsoby, jimiž naši mladší misionáři pracovat nemohou.

Jsem vděčný za to, že dvě mé ovdovělé sestry mohly spolu sloužit jako misionářské společnice v Anglii. Když byly povolány, bylo jim šedesát osm a sedmdesát tři let a pro obě to byla úžasná zkušenost.

Když prarodiče slouží na misii, je to skvělým příkladem a požehnáním pro budoucí generace jejich rodiny. Pro většinu starších manželských párů, které jdou na misii, je misionářská služba posílením a vzpruhou. Mnozí jsou skrze tuto posvátnou službu posvěceni a pociťují radost z toho, že mohou druhým zprostředkovávat poznání plnosti evangelia Ježíše Krista. …

4. Poskytujte vedení skrze budování rodinné sounáležitosti. Naléhavě žádáme všechny starší členy, aby, kdykoli to bude možné, k sobě svolávali svou rodinu. Organizujte je do soudržných jednotek. Veďte rodinná setkání. Pořádejte rodinná setkání, při nichž bude možné pociťovat a poznávat přátelství a rodinné dědictví. Některé z mých nejmilejších vzpomínek pramení právě z našich rodinných sešlostí a setkání. Pěstujte úžasné rodinné tradice, které vás navzájem spojí na věky. Budeme-li tak činit, budeme moci v jednotlivých rodinách vytvořit kousek nebe přímo zde na zemi. Konec konců, věčnost bude jen rozšířením a pokračováním spravedlivého rodinného života.

5. Přijímejte a vykonávejte církevní povolání. Věříme, že všichni starší členové, kteří jsou toho schopni, budou přijímat církevní povolání a důstojně je vykonávat. Jsem vděčný za to, že osobně znám bratry, kterým je přes sedmdesát či osmdesát let a kteří slouží jako biskupové a presidenti odboček. Velmi potřebujeme vaše rady a váš vliv, protože vy jste na cestě životem získali již mnoho zkušeností! Všichni potřebujeme slyšet příběhy o vašich úspěších a o tom, jak jste se povznesli nad zlomené srdce, bolest či zklamání a vyšli z oné zkušenosti silnější.

Ve většině organizací Církve existuje spousta příležitostí ke službě. Vy máte čas a pevný základ v evangeliu, což vám umožňuje vykonávat veliké dílo. V mnoha ohledech jste zodpovědní za věrnou službu v Církvi. Děkujeme vám za vše, co děláte, a modlíme se o to, aby vás Pán posiloval, abyste toho mohli dělat ještě více.

6. Plánujte si svou finanční budoucnost. Tak jak se v životě blížíte důchodovému věku a desetiletím, která budou následovat, chceme vás, všechny starší členy Církve, vyzvat k tomu, abyste šetrně plánovali s ohledem na léta, která budou následovat po období, kdy jste pracovali na plný úvazek. Vyhýbejme se zbytečným dluhům. Nabádáme rovněž k opatrnosti při podepisování dlužních úpisů, a to i v případě, že by se jednalo o členy rodiny, pokud by to mohlo ohrozit váš příjem v době penze.

V pokročilém věku buďte ještě opatrnější, pokud jde o spekulativní plány, jak rychle zbohatnout, o hypotéky nebo o investice do nejistých podniků. Postupujte opatrně, aby celoživotní plánování nepřišlo vniveč následkem jednoho špatného finančního rozhodnutí či několika takových rozhodnutí za sebou. Svou finanční budoucnost si naplánujte brzy a potom se plánu držte.

7. Poskytujte křesťanskou službu. Křesťanská služba povznáší. Toto víme, a proto vyzýváme všechny starší členy, kteří to zvládnou, aby se rozmachovali svým srpem ve službě druhým. Může to být součástí posvěcujícího procesu. Pán slibuje, že ti, kteří ztratí svůj život ve službě druhým, naleznou sami sebe. Prorok Joseph Smith nám řekl, že máme „[využít] život“ uskutečňováním záměrů Páně. (NaS 123:13.)

Ty, kteří slouží druhým, bude provázet pokoj, radost a požehnání. Ano, křesťanskou službu doporučujeme každému, ale v životě starších lidí je obzvláště naplňující.

8. Udržujte se fyzicky zdatnými, zdravými a aktivními. Jsme nadšeni z toho, že se tolik starších lidí snaží zajistit si v pokročilém věku pevné zdraví. …

Velice nás těší, když vidíme, že naši starší členové jsou stále vitální a aktivní! Budete-li stále činorodí, vaše tělo i mysl budou lépe fungovat.⁶

„Kéž jsou pro vás tato zlatá léta těmi nejlepšími léty, v nichž budete plně žít, milovat a sloužit.“

Služba druhým pomáhá uzdravovat ty, kteří ztratili své blízké nebo které trápí strach z osamělosti.

Rádi bychom rovněž vyjádřili lásku těm, kteří ztratili svého manžela či manželku. Někteří z vás občas trpí pocity neužitečnosti či osamělosti, které mohou být téměř nepřekonatelné. V mnoha případech tomu tak být nemusí. Kromě výše zmíněných osmi návrhů je zde několik dalších příkladů činností, které se druhým osvědčily.

Někteří osamělí lidé tráví čas výrobou prošívaných přikrývek pro každé vnouče, které má uzavřít sňatek, či pro každé děťátko, které se v rodině narodilo. Jiní píší svým vnoučatům dopisy k narozeninám nebo, je-li to možné, navštěvují jejich školní akce či sportovní utkání. Někteří každému ze svých vnoučat sestavují fotoalba, která jim pak dají k narozeninám. …

Vídáme mnohé další ovdovělé členky, které pracují jako dobrovolnice … v nemocnicích nebo vykonávají jiné formy služby veřejnosti. Mnohým lidem takováto pomoc přináší naplnění.

Pro lidi bez fyzických omezení je klíčem k překonání osamělosti a pocitu neužitečnosti přestat se zaměřovat na sebe tím, že budou pomáhat těm opravdu potřebným. Těm, kteří se takové službě budou věnovat, slibujeme, že budou do určité míry ze ztráty svých blízkých nebo ze strachu z osamělosti uzdraveni. Klíčem k tomu, jak mít lepší pocit ze situace, ve které se nacházíme, je zlepšit životní podmínky někoho jiného.⁷

I v době nemoci a bolesti si můžeme zachovat neochvějný postoj a silného ducha.

Rádi bychom vyjádřili velikou lásku a zájem těm, kteří jsou nemocní a trpí bolestí či nepříjemnými zvraty osudu. V srdci s vámi soucítíme a modlíme se za vás. Pamatujte, co řekl otec Lehi, když žehnal svému synu Jákobovi, který trpěl vinou svých starších bratrů Lamana a Lemuela. Řekl: „Ty znáš velikost Boha; a on posvětí strasti tvé ku prospěchu tvému.“ (2. Nefi 2:2.) A tak tomu bude i u vás.

Modlíme se, abyste se neustále snažili zachovat si neochvějný postoj a silného ducha. Víme, že to není vždy snadné. Modlíme se o to, aby ti, kteří za vás nyní dělají věci, jež vy sami už nezvládáte, tak činili s láskou a mírností a v duchu starostlivosti.

Doufáme, že si v srdci i mysli budete neustále vytvářet dobré myšlenky a pocity a že budete okamžitě zavrhovat ty, které jsou pro vás škodlivé a zhoubné. Věříme, že se modlíte každý den, a je-li to zapotřebí, dokonce i každou hodinu. Jak učí Kniha Mormonova: „Denně [žijte] v díkůvzdání za mnohá milosrdenství a požehnání, která vám [Bůh] udílí.“ (Alma 34:38.)

Uvidíte, že každodenní četba Knihy Mormonovy vás bude pozvedat na duchu, přivádět vás blíže ke Spasiteli a bude vám pomáhat být studentem evangelia, který se bude moci o ony veliké pravdy dělit s druhými.⁸

Je důležité, aby se starším rodičům a prarodičům dostávalo od jejich rodiny lásky, péče a úcty, jež si zasluhují.

Chtěl bych teď několik minut promlouvat k rodinám starších lidí. Připomínáme verš z knihy Žalmů: „Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.“ (Žalm 71:9.)

Vyzýváme rodiny, aby svým starším rodičům a prarodičům poskytovaly lásku, péči a pozornost, jež si zasluhují. Pamatujme na přikázání z písem, že se musíme starat o ty, již patří k našemu domu, nebo budeme shledáni „horší než nevěřící“. (1. Timoteovi 5:8.) Jsem nesmírně vděčný za svou drahou rodinu a za láskyplnou péči, kterou její členové celá ta léta svým rodičům poskytují.

Pamatujte, že za své rodiče a prarodiče zodpovídáme a máme se o ně starat, jak nejlépe dovedeme. Pokud starší lidé nemají rodinu, která by se o ně postarala, vedoucí kněžství a Pomocného sdružení mají udělat stejným, láskyplným způsobem všechno pro to, aby jejich potřeby byly naplněny. Rádi bychom rodinám starších lidí poskytli několik návrhů.

Od doby, co Pán vyryl na kamenné desky Desatero přikázání, znějí Jeho slova ze Sinaje napříč staletími: „Cti otce svého i matku svou.“ (Exodus 20:12.)

Ctít a respektovat rodiče znamená hluboce si jich vážit. Máme je rádi, jsme jim vděční a leží nám na srdci jejich štěstí a blaho. Jednáme s nimi zdvořile a ohleduplně. Snažíme se porozumět jejich úhlu pohledu. To, že je ctíme, se jistě zčásti projevuje tím, že jsme poslušní jejich spravedlivých tužeb a přání.

A co víc, naši rodiče si zasluhují, abychom je ctili a respektovali i proto, že nám dali život jako takový. Mimoto téměř neustále přinášeli nesčetné oběti, zatímco se o nás starali a vyživovali nás během našeho dětství, poskytovali nám životní nezbytnosti a pečovali o nás v době nemocí a duševního stresu v období dospívání. V mnoha případech nám poskytli možnost získat vzdělání a v určitém smyslu nás vzdělávali sami. Mnoho z toho, co víme a děláme, jsme se naučili díky jejich příkladu. Kéž jsme jim navždy vděční a svůj vděk jim dokážeme projevovat.

Naučme se také svým rodičům odpouštět – možná v naší výchově chybovali, ale téměř vždy dělali to nejlepší, čeho byli schopni. Kéž jim vždy odpouštíme tak, jak bychom si přáli, aby naše děti odpouštěly prohřešky nám samotným.

I když rodiče zestárnou, máme je ctít tím, že jim dopřejeme svobodu volby a možnost být nezávislí tak dlouho, jak je to jen možné. Nepřipravujme je o rozhodnutí, která mohou stále činit sami. Někteří rodiče zvládnou žít sami a starat se o sebe i ve velmi pokročilém věku a tento model upřednostňují. Když to zvládnou, nechme je.

Když už jsou schopni samostatného života jen v omezenější míře, bude pak možná zapotřebí pomoci rodiny, Církve a společnosti. Když už se starší lidé o sebe nedokáží postarat ani s přídavnou péčí, je možno, tam, kde to lze, prostřednictvím některého člena rodiny zajistit péči u něj doma. V takovéto situaci mohou být zapotřebí i zdroje Církve nebo společnosti.

Role pečovatele je nesmírně důležitá. Takováto osoba má nesmírně zapotřebí podpory a pomoci. Obvykle to bývá starší manželský partner nebo dcera ve středním věku s vlastními dětmi, o něž se stará stejně jako o svého rodiče v pokročilém věku.⁹

Ti, jimž je požehnáno blízkostí prarodičů a jiných starších lidí, mívají spoustu přátel a známých.

Rovněž doufáme, že kdykoli to bude možné, budete starší lidi zahrnovat do činností rodiny. Máme velikou radost z toho, když vidíme čilá, roztomilá vnoučata, v jejichž středu je milující prarodič. Děti si takové příležitosti nesmírně užívají. Jsou rády, když k nim prarodiče přijdou na návštěvu, na večeři, na rodinný domácí večer nebo při jiné zvláštní příležitosti. Dostávají tak možnost učit se úctě, lásce, ohleduplnosti a péči o lidi v pokročilejším věku.

Prarodiče mohou mít na svá vnoučata značný vliv. Většinou nejsou tak časově vytížení a zaneprázdnění jako rodiče, a tak mohou otevřít knihu a číst, vyprávět příběhy a učit druhé, jak uplatňovat zásady evangelia. Děti pak získávají náhled na život, který je nejenže naplňuje, ale také jim přináší bezpečí, pokoj a sílu. Zvláště tam, kde prarodiče žijí daleko a rodina se nemůže tak často scházet, je možné si posílat dopisy, [nahrávky] a fotografie. Ti, jimž je požehnáno blízkostí prarodičů a jiných starších lidí, mívají spoustu přátel a známých. Prarodiče mohou být spolu s ostatními členy rodiny přítomni na promocích, svatbách, cestách do chrámu … i při jiných zvláštních příležitostech.

Těší nás sledovat své děti a vnoučata vyrůstat a dosahovat vytčených cílů, neboť s nimi sdílíme mnohé radosti a radujeme se z jejich vítězství. Když naše děti ve svém životě o něco usilují a dosahují vytčených cílů, je náš život naplněn štěstím. Ve 3. Janově 1:4 čteme: „Nemámť větší radosti, než abych slyšel, že synové moji chodí v upřímnosti.“ Toto vědomí nám může přinášet novou dávku lásky a odvahy, abychom i nadále dokázali čelit svým vlastním potížím.¹⁰

Církevní vedoucí mají s modlitbou usilovat o Ducha, aby mohli ostatním pomáhat naplňovat potřeby starších lidí.

Vyzýváme vedoucí kněžství, kteří bdí nad staršími členy, aby při vyhodnocování a uspokojování duchovních, fyzických, duševních a finančních potřeb starších lidí byli vnímaví vůči Duchu našeho Otce v nebi. Věříme, že v této veliké zodpovědnosti budete využívat své rádce, vedoucí kvor Melchisedechova kněžství a vedoucí Pomocného sdružení, domácí učitele a navštěvující učitelky, protože tyto povinnosti je třeba plnit ochotně a bez váhání.

Doufáme, že vedoucí kněžství a pomocných organizací budou i nadále dávat starším lidem povolání, v nichž budou moci využívat své bezedné studnice moudrosti a rad. Doufáme, že tam, kde je to možné, může být každý z nich povolán jako domácí učitel nebo navštěvující učitelka. Dokonce i ti, kteří jsou do určité míry upoutáni na lůžko či nemohou vycházet z domu, mohou někdy pomáhat bdít nad ostatními a starat se o ně prostřednictvím telefonátů, psaní vzkazů či jiných zvláštních úkolů.

Vedoucí kněžství může v mnohém poskytnout pomoc a povzbuzení jedincům a manželským párům, kteří se připravují na službu na misii. Tvorba chrámových výpisů [dnes nazývaná indexování rodinné historie] a programy sociální péče jsou ve velké míře požehnány těmi, kteří mají ve svém pokročilém věku příležitost v těchto oblastech sloužit.

Doufáme, že každý starší člověk a manželský pár má přiděleny vnímavé a starostlivé domácí učitele a navštěvující učitelky. Těm, kteří vědí, že se v případě nouze či potřeby mají na koho obrátit, přináší toto vědomí velikou útěchu a pokoj. Při vyhodnocování a naplňování takovýchto potřeb je důležité, aby přicházely ke slovu takt, diplomacie a upřímnost.

Doufáme, že budete zapojovat samostatné starší lidi do činností soucitné služby. Zapojujte je také do společenských akcí kůlu a sboru, a to zejména ty, kteří jsou svobodní či ovdovělí nebo jejichž manželský partner je odkázaný na péči druhých. Tolikrát se na ně zapomíná. Láskyplná péče je třeba především ve chvíli, kdy někomu zemře manželský partner. Pro většinu lidí je to velmi bolestivé období.

Někdy členové rodiny, kteří zajišťují neustálou fyzickou a citovou péči o osoby se zvláštními potřebami, ve velké míře potřebují a ocení časnou pomoc. Je důležité, abychom takové rodině pomáhali zachovat její funkci tím, že jí pravidelně ulehčíme od těžkého břemena zodpovědnosti, které na ni mohlo být uvaleno dlouhodobou nebo smrtelnou nemocí. Všichni potřebují láskyplnou podporu a úlevu od nesmírně tíživých povinností spojených s vážnou nemocí či problémy.

Velkým zdrojem obav starších lidí je často doprava. Můžeme jim pomoci tím, že zajistíme, aby se dostali na nedělní shromáždění, aby mohli navštívit ty, které mají rádi, aby si mohli nakoupit a dostat se k lékaři či do nemocnice.

Znovu opakuji, že máme s modlitbou usilovat o inspiraci a vedení ohledně toho, jak máme o starší lidi pečovat. Lidé byli vždy velmi různorodí, a stejně různorodé jsou i jejich potřeby.¹¹

Poslední léta našeho života mohou být léty nejlepšími.

Bůh žehnej starším lidem v Církvi. Mám vás rád z celého srdce. Jsem jedním z vás.

Máte tolik důvodů, proč žít. Kéž jsou pro vás tato zlatá léta těmi nejlepšími léty, v nichž budete plně žít, milovat a sloužit. A Bůh žehnej těm, kteří slouží vašim potřebám – vaší rodině, přátelům a ostatním členům a vedoucím Církve.

Zanechávám vám své svědectví o radosti ze života – o radosti z toho, když můžeme plně žít podle evangelia a procházet ohněm Tavičovým, který nás posvěcuje. Apoštol Pavel výstižně prohlásil: „Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, [totiž] těm, kteříž podlé uložení [jeho] povoláni jsou.“ (Římanům 8:28.)

Zanechávám vám své požehnání. Spasitel žije. Toto je Jeho Církev. Toto dílo je pravdivé a slovy našeho Pána a Spasitele: „Hleďte ke mně a vytrvejte do konce a budete žíti; neboť tomu, kdo vytrvá do konce, dám věčný život.“ (3. Nefi 15:9.)¹²

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Jakým přínosem je pro vás „moudrost a zkušenost“ lidí, kteří jsou starší než vy? (Viz 1. oddíl.)
Ve 2. oddíle president Benson uvádí osm věcí, které mohou starší lidé dělat, aby „ze svého pokročilého věku … [vytěžili] maximum“. Zamyslete se nad každým návrhem. Jak nám tyto návrhy mohou bez ohledu na věk obohatit život?
Proč je podle vás služba „klíčem k překonání osamělosti a pocitu neužitečnosti“? (Viz 3. oddíl.) Kdy jste byli v životě svědky toho, že je to pravda?
Zamyslete se nad tím, co nám president Benson radí, abychom dělali, když zažíváme nemoc a bolest. (Viz 4. oddíl.) Jak nám mohou tyto rady pomoci k tomu, abychom si „[zachovali] neochvějný postoj a silného ducha“?
Uvažujte nad učením presidenta Bensona uvedeným v 5. oddíle. Jak mohou děti a vnoučata ctít své starší rodiče a prarodiče?
Kdy jste byli svědky toho, jak se mladí a starší lidé radovali z toho, že mohou být spolu? (Viz 6. oddíl.) Co můžeme ve své rodině a v Církvi dělat pro to, abychom rozvíjeli takovéto vztahy?
Uveďte, jak mohou církevní vedoucí nebo členové sboru či odbočky napomáhat tomu, aby byly naplňovány potřeby starších lidí. (Několik příkladů je uvedeno v 7. oddíle.)
Co pro vás znamená zažívat „radosti z toho, [že] můžeme plně žít podle evangelia“? (Viz 8. oddíl.) Jakých příkladů toho, jak lidé věrně vytrvali až do konce, jste byli v životě svědky?

Související verše z písem

Přísloví 20:29; Izaiáš 46:3–4; Lukáš 2:36–38; Efezským 6:1–3; Titovi 2:1–5; Jakub 1:27; NaS 121:7–8

Pomůcka ke studiu

„Budete-li jednat podle toho, čemu jste se naučili, vaše poznání se rozšíří a utvrdí (viz Jan 7:17).“ (Kažte evangelium mé [2004], 19.) Zvažte možnost zeptat se sami sebe, jak můžete učení evangelia uplatňovat doma, v práci a při plnění církevních zodpovědností.