Kapitola 8

Moc slova

„Slovo Boží, jež se nachází v písmech, ve slovech žijících proroků a v osobním zjevení, má moc opevnit Svaté a vyzbrojit je Duchem, aby mohli odolávat zlu, aby se mohli pevně držet toho, co je dobré, a aby mohli v tomto životě nacházet radost.“

Ze života Ezry Tafta Bensona

Když president Thomas S. Monson sloužil jako druhý rádce presidenta Ezry Tafta Bensona v Prvním předsednictvu, poznamenal: „President Benson hbitě chápe záležitosti, s nimiž přichází do kontaktu. Než získá inspiraci od Pána, která ho při rozhodnutí vede, nemusí danou věc dlouze zvažovat. Vzhledem k expanzivní povaze dnešní Církve, která se šíří po celém světě, a vzhledem k množství záležitostí, které jsou předkládány Prvnímu předsednictvu, je tato schopnost zpracovat všechny detaily a proniknout k jádru věci pro vykonávání administrativní práce Církve zcela nezbytná.“¹

4. dubna 1986 president Benson na své první generální konferenci v povolání presidenta Církve předsedal zvláštnímu shromáždění pro vedoucí kněžství. Přítomní bratří byli svědky jeho schopnosti „zpracovat všechny detaily a proniknout k jádru věci“. Když promlouval ke shromážděným, zmínil mnoho těžkostí, s nimiž se Svatí posledních dnů potýkali, například pokušení, rodinné problémy a těžkosti s dodržováním přikázání a s vykonáváním církevních povinností, a podělil se o to, co považoval za řešení těchto problémů.

President Benson pronesl na onom shromáždění pro vedoucí jen část svého proslovu, a tak požádal o to, aby celé jeho kázání bylo uvedeno v konferenčním vydání církevních časopisů. Tato kapitola obsahuje celý tento proslov. I když president Benson adresoval svá slova vedoucím kněžství, uvedl zásady, které platí pro všechny členy Církve.

Učení Ezry Tafta Bensona

Zatímco čelíme velkým problémům naší doby, musíme se pevně držet slova Božího.

Drazí bratří, je úžasné dívat se na toto shromáždění vedoucích kněžství a uvědomovat si, kolika tisícům Svatých sloužíte a kolik oddanosti a věrnosti společně představujete! Nikde na světě dnes není shromáždění, které se schází kvůli témuž spravedlivému účelu, jako právě tato skupina, ani neexistuje jiná skupina, ať již politická, náboženská nebo vojenská, která by měla takovou moc, jakou máte dnes večer vy.

Žijeme v době velkých těžkostí. Žijeme v době, o níž Pán mluvil, když řekl: „Mír bude odňat ze země a ďábel bude míti moc nad svým vlastním panstvím.“ (NaS 1:35.) Žijeme v oné době, kterou předvídal Jan Zjevovatel, kdy „rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž [dodržují přikázání Boží], a mají svědectví Ježíše Krista“. (Zjev. 12:17.) Oním drakem je Satan; žena představuje Církev Ježíše Krista. Satan vede válku proti členům Církve, kteří mají svědectví a kteří se snaží dodržovat přikázání. A i když mnozí naši členové zůstávají věrní a pevní, někteří klopýtají. Někteří padají. Někteří naplňují Janovo proroctví, že ve válce se Satanem budou někteří Svatí přemoženi. (Viz Zjev. 13:7.)

Také prorok Lehi spatřil ve svém vizionářském snu o stromu života naši dobu. Viděl, jak mnozí slepě bloudili v mlhách temnoty, které symbolizovaly ďáblova pokušení. (Viz 1. Nefi 12:17.) Viděl, jak někteří odpadli „na zakázané cesty“, jiní se utopili v řekách špinavosti a další bloudili po „podivných cestách“. (1. Nefi 8:28, 32.) Když čteme o šířícím se drogovém prokletí nebo o zkázonosné záplavě pornografie a nemorálnosti, pochybuje snad někdo z nás o tom, že toto jsou ony zakázané cesty a řeky špinavosti, které Lehi popisoval?

Ne všichni ti, které Lehi spatřil, jak hynou, byli lidé ze světa. Někteří již přišli ke stromu a okusili ovoce. Jinak řečeno, někteří členové Církve v dnešní době patří mezi ony duše, které Lehi viděl a které byly ztraceny.

Apoštol Pavel také viděl naši dobu. Popsal ji jako období, kdy se bude hojně vyskytovat rouhání, nečestnost, hrubost, nepřirozené náklonnosti, pýcha a hledání potěšení. (Viz 2. Tim. 3:1–7.) Také varoval, že „zlí pak lidé a svůdcové půjdou v horší, i ti, kteříž v blud uvodí, i ti, kteříž jsou bludem pojati“. (2. Tim. 3:13.)

Takto pochmurné předpovědi dávných proroků by byly důvodem pro velké obavy a sklíčenost, kdyby ovšem titíž proroci zároveň nenabízeli řešení. V jejich inspirovaných radách můžeme najít odpověď na duchovní krize naší doby.

Lehi ve svém snu viděl železnou tyč, která vedla mlhami temnoty. Viděl, že pokud se lidé oné tyče pevně drželi, mohli se vyhnout řekám špinavosti, mohli se vyvarovat zakázaných cest a mohli přestat bloudit po podivných cestách, které vedou k záhubě. Jeho syn Nefi později jasně vysvětlil symbolický význam oné železné tyče. Když se Laman a Lemuel zeptali: „Co znamená ona tyč ze železa?“ Nefi odpověděl: „To je slovo Boží; a [všimněte si tohoto zaslíbení] ti, již budou slovo Boží poslouchati a budou se ho pevně držeti, nikdy nezahynou; ani pokušení a ohnivé šípy protivníka je nemohou přemoci ke slepotě a svésti ke zničení.“ (1. Nefi 15:23–24; kurzíva přidána.) Slovo Boží nás nejen povede k ovoci, které je žádoucí nade vše ostatní, ale ve slově Božím a skrze něj můžeme najít moc odolávat pokušení, moc zhatit dílo Satana a jeho vyslanců.

Pavlovo poselství se shoduje s tím Lehiovým. Poté, co popsal strašlivou zlovolnost budoucího věku – budoucího pro něj, ale přítomného pro nás! – řekl Timoteovi: „Ale ty zůstávej v tom, čemužs se naučil. …

Od dětinství svatá písma znáš, kteráž tě mohou moudrého učiniti k spasení.“ (2. Tim. 3:14–15; kurzíva přidána.)

Drazí bratří, toto je odpověď na onu velikou výzvu naší doby. Slovo Boží, jež se nachází v písmech, ve slovech žijících proroků a v osobním zjevení, má moc opevnit Svaté a vyzbrojit je Duchem, aby mohli odolávat zlu, aby se mohli pevně držet toho, co je dobré, a aby mohli v tomto životě nacházet radost.²

President Ezra Taft Benson vydával často svědectví o moci Božího slova.

Když se jednotliví členové a rodiny ponoří do písem, automaticky přijdou ke slovu i další oblasti církevní aktivity.

Vám, vedoucím kněžství, nyní pravíme – čerpejte z prorockých rad Lehiho a Pavla i dalších jim podobných. V těchto radách najdete řešení problémů, kterým čelíte při ochraňování svého stáda před „vlky hltavými“, kteří ho obklopují. (Viz Mat. 7:15; Skut. 20:29.) Víme, že i vy máte velkou starost o členy svých sborů a kůlů a věnujete jim mnoho času a úsilí. Od vás, kteří jste byli vybráni jako vedoucí, toho hodně požadujeme. Vkládáme na vaše bedra velké břímě. Požaduje se po vás, abyste řídili církevní programy, abyste měli pohovory se členy a radili se s nimi, abyste dohlíželi na to, že finanční záležitosti kůlů a sborů jsou náležitě spravovány, abyste řídili projekty sociální péče, stavěli budovy a účastnili se mnoha dalších časově náročných činností.

I když žádnou z těchto činností nelze opomíjet či odkládat stranou, nejsou tím nejdůležitějším, co můžete udělat pro ty, kterým sloužíte. V posledních letech jsme vás znovu a znovu upozorňovali na to, že určité činnosti přinášejí větší duchovní výsledky než jiné. Již v roce 1970 president Harold B. Lee řekl oblastním reprezentantům:

„Jsme přesvědčeni, že naši členové hladovějí po nezředěném evangeliu s jeho hojnými pravdami a jasnozřivými pohledy. … Zdá se, že někteří zapomněli, že nejmocnější zbraně, které nám Pán dal proti všemu tomu, co je zlovolné, jsou Jeho vlastní slova, prosté a jednoduché nauky spasení, které se nacházejí v písmech.“ (Seminář oblastních reprezentantů, 1. října 1970, str. 6.)

„Když se jednotliví členové a rodiny ponoří do písem,“ dostaví se velká požehnání.

V poselství Prvního předsednictva z roku 1976 president [Spencer W. Kimball] řekl:

„Jsem přesvědčen, že každý z nás, v určitém období života, musí pro sebe objevit písma – a nejenom je objevit jednou, ale objevovat je stále znovu a znovu. …

Pán si s námi nezahrává, když nám toto dává, neboť ‚komuž jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požádáno‘. (Lukáš 12:48.) To, že máme k těmto věcem přístup, znamená, že máme vůči nim určitou zodpovědnost. Musíme studovat písma podle Pánova přikázání (viz 3. Nefi 23:1–5); a musíme dovolit, aby řídila náš život.“ (Ensign, Sept. 1976, str. 4–5.)

V dubnu 1982 starší Bruce R. McConkie mluvil k oblastním reprezentantům o tom, jakou prioritu mají písma představovat v naší práci. Řekl: „Jsme natolik zaměstnáni programy a statistikami a trendy, majetkem, pozemky a mamonem a dosahováním cílů, které vyzdvihnou znamenitost naší práce, že opomíjíme důležitější věci zákona. … Jakkoli talentovaní mohou lidé být v administrativních záležitostech; jakkoli výmluvní mohou být při vyjadřování svých názorů; jakkoli učení mohou být ve světských věcech – pokud nezaplatí cenu spočívající v tom, že budou studovat písma, přemítat o nich a modlit se o ně, budou jim odepřena ona jemná našeptávání Ducha, která by jinak mohli mít.“ (Seminář oblastních reprezentantů, 2. dubna 1982, str. 1–2.)

Tentýž den starší Boyd K. Packer promlouval k presidentům kůlů a oblastním reprezentantům. Řekl: „Budovy a rozpočty, zprávy a programy a postupy práce jsou velmi důležité. Samy o sobě ale neobsahují onu zcela základní duchovní výživu a nedosáhnou toho, co nám Pán dal za úkol. … To pravé, to, co poskytuje duchovní výživu, je soustředěno v písmech.“ (Setkání s presidenty kůlů a oblastními reprezentanty, 2. dubna 1982, str. 1–2.)

Připojuji svůj hlas k těmto moudrým a inspirovaným bratřím a pravím vám, že jednou z nejdůležitějších věcí, které jako vedoucí kněžství můžete udělat, je ponořit se do písem. Bádejte v nich pilně. Hodujte na slovech Kristových. Učte se nauce. Osvojujte si zásady, které se v nich nacházejí. Je jen málo jiného úsilí, které vašemu povolání přinese více užitku. Je jen málo jiných způsobů, kterými můžete při své službě získat větší inspiraci.

To však samo o sobě, ať je to jakkoli cenné, nestačí. Musíte také přizpůsobit své úsilí a činnosti tomu, abyste podporovali smysluplné studium písem mezi členy Církve. Často vynakládáme veliké úsilí ve snaze zvýšit úroveň aktivity v našich kůlech. Pilně usilujeme o to, abychom zvýšili procento těch, kteří se účastní shromáždění svátosti. Pracujeme na tom, abychom získali větší procento mladých mužů, kteří půjdou na misii. Snažíme se zvyšovat počet těch, kteří jsou oddáni v chrámu. Toto vše je chvályhodné úsilí a je to důležité pro růst království. Když se ale jednotliví členové a rodiny budou pravidelně a důsledně nořit do písem, tyto ostatní oblasti aktivity se dostaví automaticky. Vzroste svědectví členů. Posílí se oddanost. Upevní se rodiny. Bude přicházet osobní zjevení.³

Když studujeme Boží slovo, získáváme v každodenním životě vedení, naše duše se uzdravuje a máme moc vyvarovat se klamů a odolávat pokušení.

Prorok Joseph Smith řekl, že „Kniha Mormonova je nejsprávnější ze všech knih na zemi a že je závěrným kamenem našeho náboženství a že se člověk dodržováním jejích předpisů přiblíží Bohu více nežli prostřednictvím kterékoli jiné knihy“. (Kniha Mormonova, Úvod, kurzíva přidána.) Není to snad právě to, co si přejeme pro členy svých sborů a kůlů? Netoužíme snad po tom, aby se více přiblížili Bohu? Všemožně je tudíž povzbuzujte k tomu, aby se ponořili do tohoto úžasného svědectví posledních dnů o Kristu.

Musíte Svatým pomoci pochopit, že studium písem a bádání v nich není břímě, které na ně Pán vkládá, ale úžasné požehnání a příležitost. Všimněte si, co sám Pán řekl o přínosech plynoucích ze studia Jeho slova. Velikému proroku a vůdci Jozuovi řekl:

„Neodejdeť kniha zákona tohoto od úst tvých, ale přemyšlovati budeš o něm dnem i nocí, abys [zachovával] a činil všecko podlé toho, což psáno jest v něm; nebo tehdáž šťastný budeš na cestách svých, a tehdáž opatrný budeš.“ (Jozue 1:8; kurzíva přidána.)

Pán nesliboval Jozuovi hmotné bohatství a slávu, nýbrž to, že jeho život bude úspěšný ve spravedlivosti a že dosáhne úspěchu v tom, na čem v životě záleží nejvíce – totiž ve snaze dosáhnout opravdové radosti. (Viz 2. Nefi 2:25.)

Máte ve svém kůlu členy, jejichž život je v troskách kvůli hříchu nebo nějaké tragédii, členy, kteří si zoufají a nepociťují naději? Přejete si jim nějak pomoci a zhojit jejich rány, utišit jejich ztrápenou duši? Přesně to nám nabízí prorok Jákob s tímto pozoruhodným zaslíbením: „[Přišli si sem] vyslechnouti příjemné slovo Boží, ano, slovo, jež hojí zraněnou duši.“ (Jákob 2:8; kurzíva přidána.)

Svět je dnes plný svůdných a lákavých názorů, které mohou svést dokonce i naše nejlepší členy k omylu a klamu. Studenti na univerzitách jsou občas natolik naplněni naukami světa, že začínají pochybovat o naukách evangelia. Jak vy, jakožto vedoucí kněžství, pomáháte posilovat své členy vůči takovým klamným naukám? Spasitel nám dal odpověď ve svém velikém kázání na hoře Olivové, když slíbil: „A kdokoli uchovává jako poklad slovo mé, nebude oklamán.“ (JS–M 1:37; kurzíva přidána.)

V písmech se hojně vyskytují podobná zaslíbení týkající se hodnoty slova. Máte členy, kteří si přejí ve svém životě získat vedení? Žalmista nám říká: „Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé“ (Žalm 119:105) a Nefi nám slibuje, že hodování na slovech Kristových nám řekne „vše, co [máme] činiti“ (2. Nefi 32:3).

Máte ve svém stádu členy, kteří hluboce zabředli do hříchu a potřebují se z něho dostat? Pro ně je určeno toto Helamanovo zaslíbení: „Ano, vidíme, že kdokoli si to přeje, může se chopiti slova Božího, které je živé a mocné a které rozetne vedví veškerou vychytralost a pasti a nástrahy ďáblovy.“ (Hel. 3:29.)

Úspěch ve spravedlivosti, schopnost vyvarovat se oklamání a odolávat pokušení, vedení v každodenním životě, uzdravení duše – to jsou jen některá ze zaslíbení, která Pán dává těm, kteří touží přicházet k Jeho slovu. Slibuje snad Pán a své sliby neplní? Pokud nám říká, že chopíme-li se Jeho slova, tyto věci se dozajista stanou, pak můžeme tato požehnání získat. A pokud tak nečiníme, můžeme o tato požehnání přijít. Jakkoli pilní můžeme být v jiných oblastech, určitá požehnání lze nalézt jedině v písmech, jen když přijdeme ke slovu Páně a pevně se ho držíme, zatímco se prodíráme mlhami temnoty ke stromu života.⁴

Slovo Páně je cenný dar a nesmíme s ním nakládat lehkovážně.

Nedbáme-li toho, co nám Pán dává, můžeme přijít právě o tu moc a požehnání, o něž usilujeme. Pán ve svém vážném varování určeném prvním Svatým řekl o Knize Mormonově toto: „Mysl vaše byla v časech minulých zatemněna pro nevíru, a protože jste zacházeli lehkovážně s věcmi, jež jste obdrželi –

Kterážto domýšlivost a nevíra přivedla celou církev k odsouzení.

A toto odsouzení spočívá na dětech Sionu, vpravdě na všech.

A zůstanou pod tímto odsouzením, dokud nebudou činiti pokání a pamatovati na novou smlouvu, a to Knihu Mormonovu.“ (NaS 84:54–57.)

Bratří, nezacházejme lehkovážně s těmito důležitými věcmi, které jsme obdrželi z rukou Páně! Jeho slovo je jedním z nejcennějších darů, které nám dává. Naléhavě vás žádám, abyste se znovu zavázali, že budete studovat písma. Ponořte se do nich každý den, abyste měli moc Ducha, která vás bude provázet ve vašem povolání. Čtěte je s rodinou a učte své děti, aby písma milovaly a cenily si jich jako pokladu. Poté se s modlitbou a po poradě s ostatními všemožně snažte povzbuzovat členy Církve k tomu, aby následovali váš příklad. Budete-li tak činit, zjistíte, podobně jako Alma, že „[slovo má] velikou schopnost vésti lid tak, aby činil to, co je spravedlné – ano, [má] mocnější účinek na mysl lidu nežli meč nebo cokoli jiného, co se jim přihodilo“. (Alma 31:5.)

A podobně jako Alma vám pravím: „Je žádoucí, [abyste] zkusili působivost slova Božího.“ (Alma 31:5.)⁵

Náměty ke studiu a k výuce

Otázky

Zamyslete se nad tím, co bylo podle slov presidenta Bensona „[odpovědí] na onu velikou výzvu naší doby“. (1. oddíl.) Jak nám tato odpověď pomáhá čelit výzvám, s nimiž se setkáváme?
Projděte si, jaké výsledky se podle presidenta Bensona dostaví, když se „jednotliví členové a rodiny budou pravidelně a důsledně nořit do písem“. (2. oddíl.) Proč podle vás studium písem vede k takovým výsledkům?
President Benson řekl, že studium písem je požehnání, nikoli břímě. (Viz 3. oddíl.) Jaká požehnání jste vy a vaše rodina získali nebo získáváte díky studiu písem? Co byste mohli poradit někomu, kdo má pocit, že studium písem je břímě?
Jaká nebezpečí se skrývají v tom, když se slovem Božím zacházíme lehkovážně? (Viz 4. oddíl.) Co můžeme například dělat, abychom věnovali slovu Božímu větší pozornost?

Související verše z písem

Skutkové 17:11; 2. Timoteovi 3:16–17; 1. Nefi 19:23–24; Alma 32:21–43; NaS 18:33–36; 21:4–6; 68:1–4

Pomůcka k výuce

„Mnozí považují za nejlepší čas pro studium ráno, po nočním odpočinku. … Jiní dávají přednost studiu v nerušených hodinách poté, co mají po práci a po každodenních starostech. … Možná není až tak důležité, ve kterou hodinu dne budeme studovat, jako to, abychom v určitou hodinu studovali pravidelně.“ (Howard W. Hunter, „Reading the Scriptures“, Ensign, Nov. 1979, 64.)