Kapitola 2
Modlete se vždy
„Rád bych všechny pokorně vyzval …, aby zůstávali v těsném kontaktu se svým Otcem v nebi prostřednictvím modlitby.“
Ze života Ezry Tafta Bensona
„Po celý život si cením rady, že se mám spoléhat na modlitbu, více než téměř kteréhokoli jiného doporučení, které jsem kdy dostal,“ uvedl president Ezra Taft Benson. „Stala se nedílnou součástí mne samotného, kotvou, stálým zdrojem síly a základem mých znalostí věcí Božích.
‚Pamatuj na to, že ať děláš cokoli, nebo ať jsi kdekoli, nikdy nejsi sám,‘ říkával mi často otec, když jsem byl malý. ‚Náš Nebeský Otec je vždy nablízku. Můžeš se na Něj obrátit skrze modlitbu a On ti pomůže.‘ Přesvědčil jsem se o tom, že tato rada je pravdivá. Díky Bohu můžeme vztáhnout ruku a získat onu neviditelnou moc, bez níž žádný člověk nedokáže v nejvyšší míře zúročit své možnosti.“1
President Benson se touto radou řídil v každé oblasti svého života. Když byl jmenován, aby sloužil jako ministr zemědělství Spojených států, vybral si „s modlitbou a pečlivě“ skupinu mužů, s nimiž měl pracovat, přičemž „prosil Boha, aby [mu] dal ducha rozlišování“.2 Při prvním setkání se zeptal, „zda má někdo námitky proti tomu, aby se porady začínaly modlitbou. Všichni souhlasili. A tak byl zaveden postup, který zachovával osm let. Požádal každého ze zaměstnanců, aby se střídali při pronášení úvodní modlitby.“3 Jeho spolupracovníci si časem tohoto zvyku začali vážit, i když z počátku možná byli kvůli němu nesví. Jeden ze zaměstnanců později připustil, že někteří z oněch mužů se nahlas nemodlili od dětství. „Zadrhávali jsme se a pracně jsme hledali slova,“ řekl. „Ale šéf [president Benson] na sobě nikdy nedal znát, že by si toho všiml. Poté, co si to několikrát vyzkoušeli, se všichni uvolnili. Pomáhá to? Inu, řekl bych, že když poradu začnete tímto způsobem, lidé se nebudou namyšleně zaměřovat na své názory. Velice rychle se tak v jakékoli situaci dohodnete na tom, co je třeba udělat.“4
Pro bratří presidenta Bensona z Prvního předsednictva a z Kvora Dvanácti apoštolů byla jeho zbožná povaha rovněž přínosem. President Gordon B. Hinckley, jenž v Prvním předsednictvu sloužil jako první rádce presidenta Bensona, uvedl:
„Poklekal jsem s ním a poslouchal, jak se modlí.
Jeho modlitby byly vždy velmi zajímavé. Téměř bez výjimky z valné většiny sestávaly z díků. Žádal jen velmi málo. Vyjadřoval vděčnost za velkou spoustu věcí.
Děkoval Pánu za život, za rodinu, za evangelium, za víru, za sluneční světlo a za déšť, za nádheru přírody a za přirozený sklon člověka milovat svobodu. Děkoval Pánu za přátele a spolupracovníky. Vyjadřoval lásku ke Spasiteli a vděčnost za Jeho smírnou oběť. Děkoval Pánu za příležitost sloužit lidem.“5
President Benson se svou manželkou Florou vytvářeli domov, v němž se každý člen rodiny modlil – jak o samotě, tak spolu s ostatními. Jejich syn Mark poznamenal: „Když tatínek poklekal k modlitbě, nespěchal. Jeho slova měla hluboký význam. Jasně a zřetelně z nich zaznívalo, že hovoří s naším Otcem v nebi.“6 President a sestra Bensonovi vštěpovali svým dětem, aby se modlily o vedení a sílu pro sebe sama, a také aby se modlily za sebe navzájem. Jedna rodinná přítelkyně si kdysi povšimla vlivu tohoto učení, když se s Bensonovými účastnila jednoho zasedání generální konference. Napsala:
„Jednoho dubnového dne … jsem zjistila, co je zdrojem síly generální autority.
Seděla jsem se šesti dětmi staršího Ezry Tafta Bensona, přičemž jedno z nich byla moje spolubydlící na koleji. Zpozorněla jsem, když president [David O.] McKay povstal a ohlásil dalšího řečníka. S úctou jsem sledovala, jak starší Benson, jehož jsem do té doby osobně neznala, kráčí k mikrofonu. Byl to velký muž, vysoký dobře přes metr osmdesát. Byl to … muž, který byl ve světě známý jako ministr zemědělství Spojených států a zvláštní svědek Páně, muž, který vypadal klidně a sebejistě a který promlouval k obecenstvu po celém světě. Najednou jsem na paži ucítila něčí ruku. Naklonila se ke mně holčička a naléhavě zašeptala: ‚Modli se za tatínka.‘
Poněkud mě to vylekalo a pomyslela jsem si: ‚Tento vzkaz předávají jeden druhému a já ho mám poslat dál. Mám říct: „Modli se za staršího Bensona“? Nebo mám říct: „Máš se pomodlit za svého otce“?‘ Vycítila jsem, že je třeba jednat okamžitě, tak jsem se naklonila a prostě zašeptala: ‚Modli se za tatínka.‘
Sledovala jsem, jak je šeptaný vzkaz předáván dál, až tam, kde seděla sestra Bensonová, s hlavou už skloněnou. …
Jak léta běžela a s nimi míjely i generální konference, pokaždé když povstal president Benson, aby promluvil, pomyslela jsem si: ‚Jeho děti, které jsou rozesety po celém kontinentě, jsou nyní sjednoceny v modlitbě za svého otce.‘“7
„Chceme-li kráčet ve svatosti, prospívat milostí u Boha, nic nemůže modlitbu nahradit.“
Učení Ezry Tafta Bensona
1
Ježíš Kristus učil, že se máme modlit vždy.
Během své pozemské služby nás Ježíš učil tomuto vzoru modlitby:
„A protož vy takto se modlte: Otče náš, kterýž jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé.
Přiď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám viny naše, jakož i my odpouštíme vinníkům našim.
I neuvoď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.“ (Mat. 6:9–13.)
Dále přikázal: „[Je] potřebí … vždycky se modliti a neoblevovati.“ (Lukáš 18:1.)
„Bdětež a modlte se,“ pravil, „abyste nevešli v pokušení.“ (Mat. 26:41.)
V této dispensaci nabádal: „Modli se vždy, aby onen zlovolný neměl v tobě moci a neodstranil vás z místa vašeho.“ (NaS 93:49.)
Spasitel řekl Josephu Smithovi: „V ničem se člověk neprohřešuje proti Bohu neboli proti nikomu není hněv jeho roznícen kromě těch, již neuznávají ruku jeho ve všech věcech a neposlouchají jeho přikázání.“ (NaS 59:21.)
Když vzkříšený Pán sloužil mezi lidem Nefitů na západní polokouli, dal nám toto ponaučení: „Musíte bdíti a modliti se vždy, aby vás ďábel nepokoušel a neuvedl vás do zajetí. …
Musíte bdíti a modliti se vždy, abyste nevešli v pokušení; neboť Satan si přeje, aby vás měl, aby vás mohl prosívati jako pšenici.
Tudíž se musíte vždy modliti k Otci ve jménu mém;
A o cokoli, co je správné, budete prositi Otce ve jménu mém věříce, že obdržíte, vizte, bude vám dáno.“ (3. Nefi 18:15, 18–20.)8
Chceme-li kráčet ve svatosti, prospívat milostí u Boha, nic nemůže modlitbu nahradit. A tak vás vyzývám, abyste dali modlitbu – každodenní modlitbu – modlitbu v skrytu – ve svém životě na nejpřednější místo. Nenechte bez ní minout jediný den. Spojení s Všemohoucím bylo a je v historii světa zdrojem síly, inspirace a osvícení mužům a ženám, kteří mění osudy jednotlivců a národů k lepšímu.9
2
Rodiny, které se společně modlí, jsou požehnány silnějšími pouty lásky a nebeským pokojem.
Pán říká, že rodiče mají zodpovědnost za to, aby učili své děti, aby se modlily. [Viz NaS 68:28.] Nejsou tím míněny pouze modlitby v skrytu. Jsem si jistý, že je tím myšleno, aby je učili pomocí vlastního příkladu prostřednictvím rodinných modliteb. Potřebujeme onen posvěcující vliv, který pramení ze zbožnosti v domově – z rodinné modlitby.10
Je zapotřebí, abychom poklekali se svou rodinou k rodinné modlitbě každé ráno i večer. Jen několik slov navrch při žehnání jídla, jak se stává někde zvykem, nepostačuje. Je potřeba, abychom v modlitbě a s vděčností poklekli.11
Modlitba byla a je všudypřítomnou kotvou, jež je během činností naší rodiny zdrojem síly a vedení. Vzpomínám si, jak jsem klečel vedle postele s našimi malými dětmi a pomáhal jim s modlitbami, když byly ještě maličké, a později jsem sledoval, jak starší bratři a sestry pomáhají mladším sourozencům. Měli jsme rodinnou modlitbu každé ráno a večer, přičemž děti dostávaly příležitost ji vést, a pronášeli jsme zvláštní modlitby, abychom si poradili s určitými problémy. V rodinné modlitbě jsme se například zmiňovali o dětech, které měly [církevní] povolání. … Prosili jsme o pomoc, když mělo jedno z dětí před důležitou zkouškou na střední škole. Zvláště jsme se zmiňovali o členech rodiny, [kteří byli] pryč. … Když jsme se ve svých rodinných modlitbách takto zmiňovali o určitých obavách, členům rodiny, kteří čelili složitým problémům nebo úkolům, to dodávalo sebevědomí, jistotu a sílu.12
„Potřebujeme onen posvěcující vliv, který pramení … z rodinné modlitby.“
Neshody a nepříjemnosti, které s sebou nese každý den, se rozplývají, když se rodina společně přibližuje k nebeskému trůnu. Prohlubuje se jednota. Posilují se pouta lásky a náklonnosti a do domova vstupuje nebeský pokoj.
V takových domovech pronášejí členové rodiny ráno i večer modlitby v skrytu. K problémům jednotlivců i rodiny se s důvěrou přistupuje poté, co požádáme o nebeskou milost. Srdce mladých lidí, kteří se účastní takovýchto rodinných pobožností, je osvobozeno od nekalých záměrů, když večer odcházejí za zábavou. Vliv těchto [mladých lidí] udrží jejich skupinu pod kontrolou, když se vyskytnou přitažlivá pokušení. Rodiče, kteří obklopují své děti očišťujícím vlivem každodenní zbožnosti, přispívají k ochraně … domova.13
3
Můžeme zlepšit svou komunikaci s Nebeským Otcem.
Zde je pět způsobů, jak můžeme zlepšit svou komunikaci s Nebeským Otcem:
1. Máme se často modlit. Měli bychom být se svým Nebeským Otcem o samotě každý den alespoň dvakrát či třikrát – „jak ráno, tak v poledne i večer“, jak se píše v písmech. (Alma 34:21.) Kromě toho je nám řečeno, že se máme modlit vždy. (Viz 2. Nefi 32:9; NaS 88:126.) To znamená, že naše srdce má být plné, pohnuté neustále v modlitbě k našemu Nebeskému Otci. (Viz Alma 34:27.)
2. Máme si najít vhodné místo, kde bychom mohli přemítat a modlit se. Jsme nabádáni k tomu, že bychom měli být „v komůrce své a na tajných místech svých a v pustině své“. (Alma 34:26.) To znamená, že bychom měli být na místě, kde nebudeme rozptylováni, kde budeme v skrytu. (Viz 3. Nefi 13:5–6.)
3. Na modlitbu se máme připravit. Pokud postrádáme touhu modlit se, pak bychom se měli modlit tak dlouho, dokud ji nezískáme. Máme být pokorní. (Viz NaS 112:10.) Máme se modlit o odpuštění a milosrdenství. (Viz Alma 34:17–18.) Musíme odpustit každému, vůči komu pociťujeme něco negativního. (Viz Marek 11:25.) Písma nás však varují, že naše modlitby budou marné, pokud „[budeme] odmítati potřebné a nahé a [nebudeme] navštěvovati nemocné a soužené a [nebudeme] udíleti ze jmění svého“. (Alma 34:28.)
4. Naše modlitby mají být smysluplné a relevantní. Máme se vyhýbat tomu, abychom v každé modlitbě používali tatáž slova. Každý z nás by se urazil, kdyby nám některý z přátel každý den říkal tatáž slova, k rozhovoru přistupoval jako k nepříjemné povinnosti a nemohl se dočkat, až skončí, aby si mohl zapnout televizi a pustit nás z hlavy. …
Za co se máme modlit? Máme se modlit za svou práci, za ochranu před mocí svých nepřátel a ďábla, za své blaho a za blaho všech kolem nás. Máme se s Pánem radit ohledně všech svých rozhodnutí a činností. (Viz Alma 37:36–37.) Máme být dostatečně vděční na to, abychom vzdávali díky za vše, co máme. (Viz NaS 59:21.) Máme uznávat Jeho ruku ve všech věcech. Nevděčnost je jedním z našich velkých hříchů.
Pán v novodobém zjevení řekl: „A ten, kdo přijímá všechny věci s vděčností, bude učiněn slavným; a věci této země mu budou přidány, až stonásobně, ano, a více.“ (NaS 78:19.)
Máme žádat o to, co potřebujeme, a dbát na to, abychom nežádali o věci, které by byly k naší škodě. (Viz Jakub 4:3.) Máme žádat o sílu překonat své problémy. (Viz Alma 31:31–33.) Máme se modlit o inspiraci a blaho presidenta Církve, generálních autorit, svého presidenta kůlu, svého biskupa, svého presidenta kvora, svých domácích učitelů, členů rodiny a svých občanských vedoucích. Bylo by možné uvést i další návrhy, ale s pomocí Ducha Svatého se dozvíme, o co se máme modlit. (Viz Řím. 8:26–27.)
5. Když prostřednictvím modlitby o něco požádáme, je naší povinností napomoci naplnění své žádosti. Máme naslouchat. Je možné, že zatímco jsme na kolenou, chce nám Pán udělit radu.14
4
Bůh na nás myslí a je připraven odpovídat na naše modlitby, pokud v Něj vkládáme důvěru a děláme to, co je správné.
V modlitbě se skrývá moc. Skrze modlitbu lze uskutečnit cokoli. Právě modlitba způsobila, že se v této dispensaci otevřela nebesa. Modlitba čtrnáctiletého chlapce v Posvátném háji otevřela novou dispensaci evangelia a přinesla zjevení Otce a Syna, kteří se chlapci, Josephovi, ukázali jako oslavené nebeské bytosti. [Viz Joseph Smith–Životopis 1:11–17.]15
Svědčím o tom, bratři a sestry a přátelé, že Bůh slyší modlitby a odpovídá na ně. O této skutečnosti jsem nikdy nepochyboval. Od dětství, kdy jsem se poprvé jako malý po boku matky učil modlit se; jako mladý muž v období dospívání; jako misionář v cizině; jako otec; jako církevní vedoucí; jako člen vlády – vím bez nejmenších pochyb, že muži a ženy mohou s pokorou a modlitbou vztáhnout ruku a získat onu Neviditelnou moc; získat odpověď na své modlitby. Člověk není sám, anebo přinejmenším být sám nemusí. Modlitba otevře dveře; modlitba odstraní překážky; modlitba zmírní stres; modlitba dodá vnitřní klid a útěchu v časech vypětí, stresu a obtíží. Díky Bohu za modlitbu.16
Dokonce i ve chvílích zkoušek a obav je možné přilnout těsněji k Pánu, abychom díky Jeho vlivu a posilující moci pociťovali, že nejsme nikdy sami, pokud se jen pokoříme před Všemohoucím. Jsem vděčný za toto svědectví, za toto ujištění.17
Z osobní zkušenosti vím, jak účinná a mocná je modlitba. …
V roce 1946 jsem byl pověřen presidentem Georgem Albertem Smithem, abych odjel do válkou zničené Evropy a znovu založil naše misie od Norska po Jihoafrickou republiku a vytvořil plán pro distribuci humanitární pomoci.
Zřídili jsme ústředí v Londýně. Poté jsme spolu s armádou na kontinentě vytvořili předběžné plány. Jeden z prvních lidí, s nimiž jsem si přál hovořit, byl velitel amerických ozbrojených sil v Evropě. Jeho základna byla v německém Frankfurtu.
Když jsme tam dorazili, šli jsme si se společníkem sjednat s generálem schůzku. Důstojník v přijímací kanceláři řekl: „Pánové, nebudete mít příležitost dostat se ke generálovi dříve než za tři dny. Je velmi zaneprázdněn a jeho diář je zaplněn schůzkami.“
Odpověděl jsem: „Je velmi důležité, abychom si s ním promluvili, a tak dlouho čekat nemůžeme. Zítra máme být v Berlíně.“
Řekl: „Je mi líto.“
Vyšli jsme z budovy a šli k autu, sundali jsme si klobouk a sjednotili se v modlitbě. Pak jsme šli zpátky do budovy a v přijímací kanceláři jsme našli jiného důstojníka. Za necelou čtvrthodinu jsme byli uvedeni ke generálovi. Modlili jsme se o to, abychom s ním mohli hovořit a dotknout se jeho srdce, neboť jsme věděli, že všechny humanitární zásoby z jakéhokoli zdroje musely být tehdy svěřeny k distribuci armádě. Naším záměrem bylo, jak jsme vysvětlili generálovi, distribuovat svou vlastní humanitární pomoc svým vlastním členům prostřednictvím svých vlastních kanálů a také darovat potraviny pro děti.
Objasnili jsme mu humanitární program a také to, jak funguje. Generál nakonec řekl: „Dobrá, pánové, tak se do toho pusťte a shromážděte zásoby; a než s tím budete hotovi, třeba se předpisy změní.“ Odvětili jsme: „Pane generále, naše zásoby už jsou shromážděny; jsou shromážděny neustále. Během čtyřiadvaceti hodin poté, co zatelegrafujeme Prvnímu předsednictvu Církve do Salt Lake City, se vydají vagóny plné zásob na cestu do Německa. Máme mnoho skladišť plných základních komodit.“
Pak řekl: „Ještě nikdy jsem neslyšel o lidech s takovou vizí.“ V srdci byl dojat tak, jak jsme se o to předtím modlili. Než jsme odešli z jeho kanceláře, měli jsme písemné povolení zařídit svou vlastní distribuci svým vlastním lidem prostřednictvím svých vlastních kanálů.
Starší Ezra Taft Benson a jeho společníci se modlili o vedení, když po 2. světové válce řídili v Evropě poskytování humanitární pomoci.
Vědět, že Bůh na nás myslí a je připraven odpovědět, když v Něj vkládáme důvěru a děláme to, co je správné, naplňuje duši spokojeností. Muži a ženy, kteří vkládají důvěru ve Všemohoucího a kteří se neváhají pokořit, když prostřednictvím modlitby usilují o božské vedení, se nemusí ničeho obávat. I když dochází k pronásledování, i když zažíváme velké nezdary, v modlitbě můžeme nalézt útěchu, neboť Bůh umožní naší duši nalézt pokoj. Onen pokoj, onen duch klidu, je v životě tím největším požehnáním.
Jako chlapec v Aronově kněžství jsem se naučil tuto básničku o modlitbě. Dodnes ji umím zpaměti:
Neznám Jeho vzácné metody,
vím však jedno, Bůh modlitbu zodpoví.
Vím, že mi dal své slovo,
jež praví, že modlitby mé vždy slyší,
a dříve nebo později je zodpoví.
A tak jen tiše čekám.
Nevím, zda vysněné požehnání
přijde tak, jak se domnívám,
avšak modlitbu svou nechávám
u Toho, který ví víc než já,
a s ujištěním, že mi dá, oč žádám,
nebo odpoví daleko větším požehnáním.
… Svědčím vám o tom, milovaní bratři a sestry, že Bůh žije. Není mrtev. … Svědčím, že v nebi je Bůh, který slyší naše modlitby a odpovídá na ně. Vím, že je to pravda. Rád bych všechny pokorně vyzval …, aby zůstávali v těsném kontaktu se svým Otcem v nebi prostřednictvím modlitby. V této dispensaci evangelia nebylo modlitby nikdy předtím zapotřebí tolik, jako je tomu nyní. Upřímně si přeji, abychom se neustále spoléhali na svého Nebeského Otce a svědomitě usilovali o to, abychom s Ním dokázali lépe rozmlouvat.18
Náměty ke studiu a k výuce
Otázky
-
President Benson řekl, že „[nemáme nechat] … minout jediný den“ bez osobní modlitby. (1. oddíl.) Jaká požehnání získáváte díky osobním modlitbám?
-
Ve 2. oddíle se president Benson zmiňuje o některých požehnáních, jichž se dostává rodinám, kde se všichni společně pravidelně modlí. Kdy jste byli například svědkem toho, že rodinná modlitba vedla k těmto požehnáním? Co můžeme dělat pro to, abychom rodinnou modlitbu učinili prioritou?
-
Zamyslete se nad pěti návrhy presidenta Bensona uvedenými ve 3. oddíle. Jak nám tyto návrhy mohou pomoci „zlepšit [naši] komunikaci s Nebeským Otcem“? Přemýšlejte o tom, co budete dělat, abyste se touto radou řídili.
-
Jak by slova presidenta Bensona uvedená ve 4. oddíle mohla pomoci někomu, kdo má pochybnosti o moci modlitby? Jakými slovy byste se mohli připojit ke svědectví presidenta Bensona?
Související verše z písem
Jakub 1:5–6; Enos 1:1–8; 3. Nefi 14:7–8; NaS 10:5; 19:38; 88:63
Pomůcka ke studiu
Zásada je pravda, která řídí naše rozhodnutí a skutky. „Během četby se ptejte sami sebe: ‚Jaké zásadě evangelia učí tato pasáž? Jak toto mohu uplatnit v životě?‘“ (Učení – není většího povolání [2000], 17.)