Kapitola 11
Respektujme klíče kněžství znovuzřízené skrze Josepha Smitha
„Dovolte mi nyní říci – velmi jasně a velmi důrazně –, že máme svaté kněžství a že klíče království Božího jsou zde. Nacházejí se pouze v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů.“
Ze života Josepha Fieldinga Smitha
President Joseph Fielding Smith prohlásil: „Mám dokonalé poznání božského poslání Proroka Josepha Smitha. Nemám pochyb o tom, že Pán ho povolal a dal mu zjevení a přikázání, otevřel mu nebesa a pověřil ho, aby stál v čele této velkolepé dispensace.“1 President Smith měl společně s tímto „dokonalým poznáním“ i hlubokou úctu ke klíčům kněžství, které byly skrze Proroka Josepha znovuzřízeny. Vždy respektoval a podporoval ty, kteří tyto klíče drželi, a radil všem členům Církve, aby projevovali tutéž úctu. Řekl: „Každý muž, který je náležitým způsobem vybrán, aby předsedal v jakémkoli postavení v Církvi, má být ve svém povolání respektován.“2
Při jedné příležitosti během apoštolské služby Josepha Fieldinga Smitha členové Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů dlouze diskutovali o jedné složité záležitosti. Starší Smith vyjádřil ohledně této záležitosti velmi jasný názor. Jednoho dne pak přišel za starším Smithem do kanceláře president Heber J. Grant, který byl tehdy presidentem Církve. President Grant vysvětlil, že poté, co s modlitbou dotyčnou záležitost zvážil, měl pocit, že má doporučit kroky, které se lišily od názoru staršího Smitha. Starší Smith ihned vyjádřil podporu rozhodnutí presidenta Granta. Později prohlásil: „Pokud se mě týče, když president Církve řekne, že Pán mu projevil nebo ho inspiroval, aby něco udělal, budu ho v těchto krocích plně podporovat.“3
Joseph Fielding Smith v tomto duchu podporoval všechny své vedoucí kněžství, nejen presidenta Církve. Například v říjnu 1962 byl jako člen Kvora Dvanácti povolán sloužit Nathan Eldon Tanner. O rok později byl povolán jako rádce v Prvním předsednictvu, čímž se dostal na předsednickou pozici nad presidenta Smitha, který byl presidentem Kvora Dvanácti. President Tanner později vyjádřil vděčnost za podporu ze strany presidenta Smitha: „Když jsem byl povolán do Prvního předsednictva, projevoval mi v tomto postavení veliký respekt a věnoval mi plnou podporu a důvěru, i když byl služebně starším členem Dvanácti a působil v tomto úřadu déle než padesát let.“4
President Smith respektoval také vedoucí kněžství ve svém sboru. Když sloužil jako člen Kvora Dvanácti apoštolů, řekl: „Nemám právo … pokřtít některé ze svých dětí, aniž bych nejprve zašel za biskupem ve sboru, kde žiji, a získal jeho svolení, protože on drží klíče pro sbor, do kterého jako člen patřím. Nikdy jsem nepokřtil žádné ze svých dětí, … aniž bych zašel za biskupem a získal jeho schválení, abych tento obřad mohl vykonat a abych je mohl konfirmovat za členy Církve.“5
Učení Josepha Fieldinga Smitha
1
Klíče kněžství představují moc a pravomoc řídit Pánovo dílo na zemi.
Existuje rozdíl mezi přijetím úřadu v kněžství a obdržením klíčů kněžství. Tomu bychom měli rozumět zcela jasně. …
… I když jsou všichni muži, kteří jsou vysvěceni do nějakého úřadu, držitelé kněžství, existují zvláštní neboli řídící pravomoci, které jsou udíleny těm, kteří jsou povoláni předsedat. Těmto pravomocem se říká klíče.6
Klíče [kněžství] jsou právem předsednictví; jsou mocí a pravomocí, kterou se vedou a řídí všechny Pánovy záležitosti na zemi. Ti, kteří je drží, mají moc spravovat a řídit způsob, kterým mohou sloužit v kněžství všichni ostatní.7
Když jsou muži pověřeni tím, kdo drží tyto klíče, jsou jejich úkony platné. To, co činí, je zpečetěno a schváleno v Církvi jak na zemi, tak v nebesích.8
2
Pán seslal svaté posly ze své přítomnosti, aby znovuzřídil klíče kněžství.
Věříme, že po dlouhé noci temnoty, nevíry a odchýlení se od pravd čistého a dokonalého křesťanství Pán ve své nekonečné moudrosti znovuzřídil plnost věčného evangelia na zemi.
Víme, že Joseph Smith je prorok; že se mu na jaře 1820 zjevili Otec a Syn, aby uvedli tuto poslední dispensaci evangelia; že přeložil Knihu Mormonovu darem a mocí Boží; že obdržel klíče a pravomoc od andělů, kteří k tomuto účelu byli posláni; a že mu Pán zjevil nauky spasení.9
Pán neuznává žádný obřad ani ceremonii, i kdyby byly provedeny v Jeho jménu, ledaže by byly v souladu s Jeho vůlí a byly vykonány někým, kdo je uznán jako Jeho oprávněný služebník. Právě z tohoto důvodu Pán seslal Josephu Smithovi a dalším svaté posly ze své přítomnosti, aby znovuzřídil to, co bylo ze země odňato, ano, plnost evangelia a plnost klíčů kněžství.10
Klíče kněžství musely být znovuzřízeny. Nestačilo, aby přišli Jan Křtitel s klíči Aronova kněžství a Petr, Jakub a Jan s klíči kněžství Melchisedechova, jehož mocí byla Církev zorganizována, ale muselo dojít k otevření nebes a ke znovuzřízení klíčů, které drželi všichni proroci, kteří stáli v čele dispensací ode dnů Adamových až ke dnům Petra, Jakuba a Jana. Tito proroci přišli v příslušném pořadí a každý z nich udělil pravomoc, jíž byl držitelem.11
Když Petr, Jakub a Jan předali Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu Melchisedechovo kněžství, udělili jim také klíče kněžství.
Všechny klíče všech dispensací musely být přineseny, aby se naplnila slova proroků a záměry Páně a uskutečnilo se úplné znovuzřízení všech věcí. Musel tudíž přijít otec lidské rodiny, první člověk na zemi – Adam, a přišel se svou mocí. Přišel i Mojžíš a další. Přišli všichni, kteří měli klíče, a udělili svou pravomoc. … Neznáme přesná data, kdy se některé z těchto autorit zjevily, ale Prorok Joseph Smith, když psal Svatým v Nauvoo ohledně spasení mrtvých, prohlásil, jak to máme zaznamenané ve 128. oddíle Nauky a smluv [verše 17–21], že všichni tito proroci přišli se svými klíči v dispensaci, v níž žijeme.12
Poté, co byla Církev zorganizována, Pán přikázal svým Svatým, aby Jeho jménu postavili dům. Svatí si stěží uvědomovali význam tohoto příkazu a nepustili se ihned do práce, aby tento dům postavili, a tak je Pán pokáral. [Viz NaS 95:1–4.] Po tomto pokárání se s veškerou mocí a ve své chudobě pustili do stavby chrámu Kirtland. K jakému účelu byl chrám postaven? Jako svatostánek, kam mohl přijít Ježíš Kristus, kam mohl poslat své služebníky proroky s jejich klíči pravomoci. … Víme, že 3. dne měsíce dubna roku 1836 vskutku přišli tři velcí proroci z dávných dob, kteří drželi důležité klíče.
Nejprve přišel Mojžíš. [Viz NaS 110:11.] Předal Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu klíče shromažďování Izraele. … Mojžíš shromáždil Izrael, a i když neměl tu výsadu přivést Izraelity k tomu, aby vlastnili onu zemi, tyto klíče určené pro shromažďování byly přesto v jeho rukou. Přišel k Petrovi, Jakubovi a Janovi na hoře proměnění a tam jim udělil tytéž klíče pro shromažďování Izraele v době, v níž žili. Byl poslán i k Proroku Josephu Smithovi a k Oliveru Cowderymu, aby jim předal klíče pro shromažďování Izraele v dispensaci plnosti časů. …
Poté, co Mojžíš předal své klíče, přišel Elias a přinesl evangelium dispensace, v níž žil Abraham. [Viz NaS 110:12.] Vše, co přináleží k oné dispensaci, požehnání, která byla udělena Abrahamovi, zaslíbení, která byla dána jeho potomstvu – to vše muselo být znovuzřízeno, a Elias, který držel klíče oné dispensace, přišel.
Pak přišel Eliáš, poslední z proroků, kteří ve starém Izraeli drželi klíče pečeticí moci, a předal tuto moc – moc pečetění. [Viz NaS 110:13–16.] Někteří členové Církve se mylně domnívají, že Eliáš přišel s klíči křtu za mrtvé nebo spasení mrtvých. Eliášovy klíče zahrnovaly ale více než jen toto. Byly to klíče pečetění a tyto klíče pečetění přináležejí žijícím a zahrnují i mrtvé, kteří jsou ochotni činit pokání.13
Prorok Eliáš … jim [Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu] předal pečeticí moc – moc používat kněžství k tomu, aby mohli vázat na zemi a pečetit v nebi.14
Pečeticí moc dává pečeť schválení na každý obřad, který je v této Církvi vykonán, a zvláště na obřady, které jsou vykonávány v chrámech Páně.15
V chrámu Kirtland se Josephu Smithovi a Oliveru Cowderymu zjevil Eliáš a udělil jim klíče pečetění.
Bratří a sestry, toto je velkolepá dispensace. Všechny ostatní dispensace do ní vyúsťují. Všechny pravomoci, všechny moci se soustředí do této dispensace, v níž žijeme. Máme tu výsadu čerpat z těchto požehnání skrze svou věrnost.16
Dovolte mi nyní říci – velmi jasně a velmi důrazně –, že máme svaté kněžství a že klíče království Božího jsou zde. Nacházejí se pouze v Církvi Ježíše Krista Svatých posledních dnů.17
3
President Církve drží klíče pro celou Církev.
Prorok [Joseph Smith] krátce před svou mučednickou smrtí udělil Dvanácti apoštolům – kteří tvoří druhé kvorum v Církvi – všechny klíče a všechny obřady a kněžství, které museli mít k tomu, aby mohli nést kupředu toto veliké a vznešené dílo všeobecného spasení.18
Toto kněžství a tyto klíče … byly dány každému muži, který byl ustanoven jako člen Rady Dvanácti. Ale protože představují právo předsednictví, může je v plnosti používat pouze služebně nejstarší apoštol Boží na zemi, kterým je president Církve.19
President Církve drží klíče pro celou Církev. … V něm je soustředěna moc kněžství. Drží všechny klíče každého druhu, které přináležejí k dispensaci plnosti časů. Spočívají na něm všechny klíče dřívějších dispensací, které byly zjeveny.20
4
Máme respektovat ty, kterým president Církve delegoval klíče pravomoci.
[President Církve] má právo delegovat pravomoc a odnímat pravomoc, podle toho, jak se mu zdá vhodné, a podle toho, jakou pro to obdrží inspiraci.21
Pamatujte na to, že existuje jen jeden člověk na tváři země, který drží pečeticí moc kněžství, a tuto moc může delegovat druhým, aby mohli konat a aby mohli pečetit na zemi – a pokud to on schválí, je to platné a je to závazné; pokud ale tuto moc odejme, žádný člověk ji nemůže používat.22
Nikdo nemůže úřadovat v chrámu a udílet požehnání chrámu bez pravomoci tak činit, aniž by mu tuto pravomoc delegoval president Církve. Nikdo nemůže v této Církvi úřadovat v žádném povolání bez moci, která ho při tomto konání bude doprovázet, neboť tato moc se získává skrze moc a klíče, které drží president Církve. … Pokud mocí svých klíčů řekne, že určité výsady mají být lidem odňaty, pak nemá nikdo pravomoc úřadovat při udílení oněch konkrétních výsad. Pokud by se o to někdo pokusil, bude příslušný úkon neplatný, a ten, který se takto pokusí úřadovat, se bude muset zodpovídat před soudnou stolicí Boží, ne-li před Církví, a bude shledán přestupníkem. …
… Když apoštolové nebo jiní bratří navštěvují kůly Sionu a jsou pověřeni uvést do pořádku cokoli, co si vyžaduje pozornost, činí tak mocí svého pověření neboli pravomocí, kterou jim deleguje president Církve. Tatáž zásada platí na nižší úrovni i v kůlech a sborech.23
Každý muž, který je náležitým způsobem vybrán, aby předsedal v jakémkoli postavení v Církvi, má být ve svém povolání respektován. Když je muž vysvěcen do úřadu biskupa, jsou mu dány klíče předsednictví nad sborem, v němž žije, a každý člen sboru ho má v jeho povolání respektovat, ať již má tento člen jakýkoli úřad. Totéž platí o presidentovi kůlu, presidentovi kvora nebo o komkoli jiném. Mám-li uvést na příkladu, co to znamená, učíme se, že žádný otec, i když může být nositelem Melchisedechova kněžství, nemá právo pokřtít jedno ze svých dětí, aniž by nejprve obdržel schválení od svého biskupa. Když otec toto schválení získá, má oprávnění vykonat pro své dítě tento obřad. Kdyby se některý otec sám od sebe rozhodl vykonat křest nebo vysvětit svého syna, aniž by nejprve obdržel schválení od předsedajícího úředníka ve sboru či kůlu, podle situace, který drží klíče pravomoci, dopustil by se přestupku. Toto platí pro apoštola, stejně jako pro staršího ve sboru. Dokonce ani presidenta Církve by nenapadlo konat v podobné záležitosti, aniž by nejprve respektoval biskupa svého sboru či presidenta svého kůlu a pravomoc, která byla tomuto biskupovi či presidentovi kůlu delegována.24
5
Sjednocený hlas těch, kteří drží klíče království, nás vždy povede tam, kde nás chce Pán mít.
Myslím, že je jedna věc, která nám má být mimořádně jasná. Ani president Církve, ani První předsednictvo, ani sjednocený hlas Prvního předsednictva a Dvanácti nikdy nesvede Svaté z cesty ani nevyšle světu radu, která je v rozporu s úmyslem a vůlí Pána.
Člověk může sejít z cesty nebo mít osobní názory nebo může udílet rady, které jsou v rozporu s Pánovými záměry. Ale hlas Prvního předsednictva a sjednocený hlas těch dalších, kteří s nimi drží klíče království, vždy povede Svaté a svět stezkami, na nichž Pán chce, aby byli. …
Svědčím o tom, že budeme-li hledět k Prvnímu předsednictvu a řídit se jeho radami a vedením, žádná moc na zemi nás, jakožto Církev, nemůže zastavit ani nemůže změnit náš směr, a my, jakožto jednotlivci, získáme pokoj v tomto životě a budeme dědicové věčné slávy ve světě, který přijde. [Viz NaS 59:23.]25
Náměty ke studiu a k výuce
Otázky
-
Jak můžeme následovat příklad presidenta Smitha ve snaze podporovat ty, kteří drží klíče kněžství? (Viz „Ze života Josepha Fieldinga Smitha“.)
-
Jak vám informace uvedené v 1. oddíle pomáhají porozumět rozdílu mezi držením úřadu v kněžství a držením klíčů kněžství? Proč se podle vás jedná o podstatný rozdíl?
-
Jaká požehnání jste obdrželi díky tomu, že byly na zemi znovuzřízeny klíče kněžství? (Viz 2. oddíl.)
-
Jak je podle vás posilována Církev díky svému uspořádání, které je popsáno ve 3. a 4. oddíle? Jak jsou posilováni jednotliví členové Církve?
-
Co vás napadá, když uvažujete o slovech presidenta Smitha ohledně jednoty mezi členy Prvního předsednictva a Kvora Dvanácti apoštolů? Kdy jste například obdrželi vedení skrze jejich „sjednocený hlas“? (Viz 5. oddíl.)
Související verše z písem
Matouš 16:13–19; Skutkové 3:21; NaS 21:4–6; 27:5–13; 65:2; 128:8–21; 132:7
Pomůcka k výuce
„Mohou nastat situace, kdy nebudete znát odpověď na otázku. Pokud toto nastane, prostě řekněte, že nevíte. Možná byste mohli říci, že se pokusíte nalézt odpověď. Nebo můžete vyzvat studenty, aby nalezli odpověď, a během příští lekce jim poskytnout čas k tomu, aby přednesli, co zjistili.“ (Učení – není většího povolání, [2000], 64.)