Kapitola 24
Práce žen Svatých posledních dnů – „Nesobecká oddanost této velkolepé věci“
„Dobro, jež naše milé sestry mohou vykonat, nezná hranic.“
Ze života Josepha Fieldinga Smitha
Na generálním shromáždění Pomocného sdružení 2. října 1963 president Joseph Fielding Smith řekl: „My, bratří v Církvi, ctíme a respektujeme naše dobré sestry za jejich nesobeckou oddanost této velkolepé věci.”1
President Smith pronesl tato slova na základě svých dlouholetých zkušeností. Celý život sloužil po boku věrných žen Svatých posledních dnů. Tato služba začala koncem 80. let 19. století, kdy mu bylo přibližně 10 let. V té době byly ženy Svatých posledních dnů povzbuzovány, aby se vzdělávaly v lékařství a ve zdravotní péči. Jeho matka, Julina L. Smithová, se touto radou řídila a absolvovala kurzy, aby mohla být porodní asistentkou. Často ho probudila uprostřed noci, aby ji dovezl na voze taženém koněm k rodině, kde se mělo narodit miminko. Díky tomu, že Joseph Fielding Smith takto sloužil se svou matkou, již v mládí viděl příklad síly a soucitu žen Církve.2 Sestra Smithová později sloužila jako rádkyně v generálním předsednictvu Pomocného sdružení.
President Smith si Pomocného sdružení velmi vážil – řekl o něm, že „je životně důležitou součástí království Božího na zemi“.3 Jeho druhá žena Ethel sloužila 21 let jako členka generální komise Pomocného sdružení. Sestra Amy Brown Lymanová, která v komisi sloužila s Ethel a později sloužila jako generální presidentka Pomocného sdružení, řekla: „Sestra Smithová byla jednou z nejlepších žen, které jsem kdy poznala. Podle mého názoru uměla z nás, členek komise, nejlépe psát a mluvit.“4 Ethel v této funkci navštěvovala konference kůlů a školila při nich sestry z místního Pomocného sdružení. Presidenta Smitha doprovázela při plnění některých církevních úkolů a oba často promlouvali od řečnického pultu ke členům.5
Poté, co Ethel zemřela, se president Smith oženil s Jessie Evansovou. Jessie ho doprovázela téměř na všech cestách za Svatými. Měla krásný zpěvný hlas a president Smith vždy chtěl, aby zazpívala na shromážděních, kterých se účastnili. Starší Francis M. Gibbons, který sloužil jako tajemník Prvního předsednictva, vzpomínal: „Kdykoli Joseph Fielding předsedal, chtěl, aby zazpívala – již jen proto, že ho její zpěv nikdy neomrzel. Kromě toho však její školený kontraalt přispíval zpěvem posvátných náboženských písní k duchovnosti celého shromáždění, inspiroval posluchače a jemu samotnému poté pomáhal předat to, co chtěl říci. Později, díky tomu, že na něj Jessie s žertem a vytrvale naléhala, se Joseph občas ke své manželce připojil v duetu, v němž k jejímu hlasu připojil svůj ušlechtilý baryton. Při těchto příležitostech většinou seděli spolu na stoličce u piana, přičemž Jessie hrála doprovod a snažila se tlumit svůj obvyklý sytý hlas, aby nepřehlušila zpěv svého manžela.“6
Joseph Fielding Smith v roli presidenta Církve často spolupracoval se sestrou Belle S. Spaffordovou, generální presidentkou Pomocného sdružení. Sestra Spaffordová o spolupráci s ním později řekla: „President Joseph Fielding Smith byl citlivý muž s velkou láskou ke všem lidem, který vždy projevoval hluboké porozumění pro práci žen Církve a toto porozumění bezpočtukrát a mnoha způsoby předával předsednictvu Pomocného sdružení, čímž rozšiřoval naši vizi a vedl naše kroky.“7
Učení Josepha Fieldinga Smitha
1
V písmech se píše o věrných ženách, které měly zodpovědnosti v Pánově Církvi.
V Drahocenné perle se můžeme dočíst, že poté, co na Evu a Adama dolehly následky pádu, Eva pronesla kázání. Je sice krátké, ale nádherně smysluplné a zní takto:
„… Kdyby nebylo našeho přestupku, nikdy bychom neměli símě a nikdy bychom neznali dobré a zlé a radost svého vykoupení a věčný život, který Bůh dává všem poslušným.“ [Mojžíš 5:11.]
„A Adam a Eva velebili jméno Boží a oznámili všechny tyto věci svým synům a dcerám.“ [Mojžíš 5:12; kurzíva přidána.]
Zde se dozvídáme, že Adam i Eva obdrželi zjevení a přikázání, aby své děti učili cestám věčného života.8
Čteme, že v [dávném] Izraeli byly ženy aktivní a vykonávaly určité zodpovědnosti. [Viz Exodus 15:20; Soudců 4–5.]9
V Novém zákoně čteme o mnoha věrných ženách, které vyhledávaly a udílely rady. Mnohé z nich následovaly Pána a sloužily Mu. [Viz Lukáš 8:1–3; 10:38–42.]10
Po celou historii Církve zastávaly ženy zásadní roli v Pánově díle posledních dnů.
2
Sestry z Pomocného sdružení zastávají ve znovuzřízené Církvi Ježíše Krista v těchto posledních dnech zásadní roli.
17. března 1842 se Prorok Joseph Smith v Nauvoo sešel s několika sestrami z Církve a zorganizoval je do společenství, které bylo pojmenováno „Pomocné sdružení žen v Nauvoo“. … Není pochyb o tom, že tato organizace vznikla na základě zjevení. Tato skutečnost se hojně projevuje již řadu let a i dnes se význam a potřebnost této organizace hojně potvrzuje.11
Církev Ježíše Krista by dozajista nebyla plně zorganizována, kdyby nedošlo ke vzniku této úžasné organizace. … Toto znovuzřízení by nebylo úplné bez Pomocného sdružení, v němž sestry mohou vykonávat Bohem stanovenou službu, jež je tak nezbytná pro blaho Církve.12
„Pomocné sdružení žen v Nauvoo“ bylo zorganizováno Prorokem Josephem Smithem za pomoci staršího Johna Taylora. Pán zjevil, že ženy Církve mají být zorganizovány do společenství, neboť mají odvést důležitou práci, která přispěje k „nastolení a utvrzení věci Sionu“. [NaS 6:6.] Tato práce sester měla především přinášet užitek, povzbuzení a pokrok ženám v Církvi, aby mohly být ve všech věcech připraveny na místo v celestiálním království. Byla jim také dána zodpovědnost pomáhat v díle milosrdenství a přinášet úlevu v nouzi v a utrpení všem chudým, nemocným a souženým členům v Církvi. Po všechna ta léta od tohoto zorganizování byly sestry v tomto sdružení věrny svému povolání a zvelebují se ve věrnosti, s níž tuto práci vykonávají. Žádný úkol, který jim byl zadán, pro ně nebyl příliš obtížný; žádná zodpovědnost nebyla zanedbána a díky jejich službě bylo a je požehnáno tisícům lidí.13
Pomocné sdružení … vyrostlo v mocnou sílu v Církvi. Naprosto nezbytnou – hovoříme o něm jako o pomocné organizaci, což znamená podporu, ale Pomocné sdružení je více než to. Je potřebné.14
Rád bych pochválil sestry z této skvělé organizace za jejich bezúhonnost a věrnost, kterou neustále projevují již od dob v Nauvoo.15
Pána vaše práce těší. Svou službou pomáháte budovat a posilovat království Boží. Práce Pomocného sdružení v Církvi je stejně nezbytná jako – mohu-li to tak říci – práce kněžských kvor. Někteří mohou mít pocit, že to jsou poněkud silná slova, ale podle mého názoru práce, kterou vy, milé sestry, vykonáváte, má v tomto království své místo a je stejně tak důležitá pro jeho budování, jeho posilování a pro to, aby se šířilo a abychom měli základ, na němž můžeme všichni stavět, jako je důležitá práce bratrů, kteří jsou držiteli kněžství Božího. Nemůžeme se bez vás obejít.16
[Sestry v Pomocném sdružení] jsou členkami největší organizace žen na světě, organizace, která je životně důležitou součástí království Božího na zemi a která je navržena a pracuje tak, aby pomáhala svým věrným členkám získat věčný život v království našeho Otce. …
Pomocné sdružení bylo ustanoveno duchem inspirace, je tímto duchem [od té doby] vedeno a vštípilo do srdce bezpočtu našich drahých sester onu touhu po spravedlnosti, která těší Pána.17
Pomocné sdružení je „největší organizace žen na světě, organizace, která je životně důležitou součástí království Božího na zemi“.
3
Sestry v Pomocném sdružení pomáhají pečovat o časné a duchovní blaho Božích dětí.
Pán skrze svou moudrost povolal naše sestry, aby pomáhaly kněžství. Díky jejich soucitu, citlivému srdci a laskavosti Pán na [ženy] pohlíží a dává jim povinnosti a zodpovědnosti, aby sloužily potřebným a trpícím. Vyznačil cestu, po které mají jít, a dal jim tuto skvělou organizaci, v níž mají pravomoc sloužit pod vedením biskupa sboru a v souladu s biskupem sboru a pečovat o zájmy našich členů z hlediska duchovního i časného.
A Pán může naše sestry povolat, aby chodily do domovů utěšovat potřebné, aby pomáhaly trpícím, aby s nimi poklekaly a modlily se s nimi, a Pán modlitby těchto sester vyslyší, budou-li pronášeny upřímně v zájmu nemocných, stejně jako vyslyší modlitby starších Církve.18
Cílů a povinností Pomocného sdružení je mnoho. … Můj otec president Joseph F. Smith [řekl]: „Je to organizace, která byla zřízena Prorokem Josephem Smithem. Je tedy nejstarší pomocnou organizací Církve a má prvořadou důležitost. Nezabývá se pouze potřebami chudých, nemocných a nuzných, ale součástí jeho povinností – a to součástí větší – je dohlížet na duchovní blaho a spasení matek a dcer Sionu; dbát na to, aby žádná nebyla zanedbávána, ale aby všechny byly ochraňovány před nepřízní osudu, pohromou, mocnostmi temnoty a zly, které jim ve světě hrozí. Povinností Pomocných sdružení je pečovat o duchovní blaho sebe samých a všech členek Církve.“19
Povinností Pomocného sdružení je nejen pečovat o ty, které jsou členkami Pomocného sdružení, ale jejich úsilí má přesahovat za tyto meze. Kdykoli je někdo v nouzi, potřebuje pomoc, má těžkosti, je nemocný nebo nějak trpí, obracíme se na Pomocné sdružení. … Sestry mohou vykonat skvělou a úžasnou práci tím, že povzbuzují svéhlavé, pomáhají jim, přivádějí je zpět k aktivitě, pomáhají jim překonat slabosti nebo hříchy a nedokonalosti a přivádějí je k pochopení pravdy. Říkám, že dobro, jež naše milé sestry mohou vykonat, nezná hranic.
… Nevím, co by si naši presidenti kůlů a biskupové ve sborech počali, kdyby neměli tyto skvělé sestry v Pomocném sdružení, na něž spoléhají; které mohou povolat ke službě a často i k řešení situací, které by, alespoň pro bratry, byly příliš choulostivé, ale které naše sestry mohou velmi úspěšně zvládnout. Bylo by nádherné, kdyby všichni členové Církve byli dokonalí. Kdyby tomu tak bylo, všichni bychom měli méně zodpovědností, jak muži, tak ženy, ale k tomu ještě nedošlo. Mezi našimi členkami máme sestry, které potřebují povzbuzení, trochu pomoci duchovně i časně, a nikdo to nedokáže udělat lépe, než naše sestry, které patří k této velké a úžasné organizaci.
V této práci sestry mohou pomoci tím, že nabízejí povzbuzení a pomoc svéhlavým, lhostejným, lehkomyslným, právě tak jako bratři z kněžství jsou povoláni, aby se o totéž snažili ve vztahu ke svéhlavým, lhostejným a lehkomyslným bratrům. Všichni máme pracovat na uskutečňování spravedlivosti a usilovat o to, abychom přivedli zpět k aktivitě ty, kteří se odchýlili a zanedbali své církevní povinnosti.20
Od skromných počátků v těch nejobtížnějších podmínkách, kdy členů Církve bylo jen málo, jsme byli svědkem toho, jak se toto sdružení rozrostlo. … Nikdy se přesně nedozvíme o dobru, které bylo vykonáno při péči o chudé a při péči o nemocné a trpící a o ty, kteří jsou tělesně, duševně nebo duchovně v nouzi. … Toto všechno bylo uskutečněno skrze ducha lásky v souladu s pravým duchem evangelia Ježíše Krista.21
4
Pán od žen očekává, že budou usilovat o světlo a pravdu, aby tak měly nárok na celestiální slávu.
Evangelium má pro sestry stejně velký význam jako pro bratry. Mají o něj stejně velký zájem jako bratří. A když Pán řekl Proroku Josephu Smithovi: „Zkoumejte tato přikázání, neboť jsou pravdivá a věrná a proroctví a zaslíbení, která jsou v nich, budou všechna splněna,“ [NaS 1:37] neomezil toto přikázání jen na mužské členy Církve. … Rozumět plánu spásy je pro naše sestry stejně důležité jako pro muže. Stejně tak je důležité, aby dodržovaly přikázání. Žádná žena nebude spasena v království Božím bez křtu na odpuštění hříchů a bez vkládání rukou pro dar Ducha svatého. …
… Když Pán řekl, že nikdo nemůže být spasen v nevědomosti [viz NaS 131:6], domnívám se, že tím myslel muže i ženy, a myslím, že ženy v Církvi mají tutéž povinnost studovat písma.22
Pán od žen, stejně jako od mužů v Církvi, požaduje, aby znaly Jeho božskou vůli a aby měly v srdci neochvějné svědectví o zjevené pravdě ohledně spasení v království Božím. Pán nezjevil Knihu Mormonovu pouze pro dobro těch, kteří jsou držiteli kněžství, ale pro každou duši, která hledá pravdu, jak pro muže, tak pro ženy.23
„Pán od žen … v Církvi požaduje, aby znaly Jeho božskou vůli a aby měly v srdci neochvějné svědectví.“
Pán od sester očekává, že díky svědectví o pravdě získají schopnost rozumět naukám Církve, tak jako to očekává od těch, kteří jsou držiteli kněžství. Chceme-li dosáhnout oslavení, v což doufáme, je nezbytné, abychom se připravili znalostí, vírou a modlitbou. A když Pán řekl: „… Hledejte nejprv království Božího a spravedlnosti jeho,“ [Matouš 6:33; 3. Nefi 13:33] nemluvil jen ke skupině mužů – bylo to shromáždění mužů i žen.24
Každé ženě, která je pokřtěna do Církve, vloží starší ruce na hlavu pro dar Ducha svatého, aby ji Duch svatý mohl vést ve veškeré pravdě. Je vůlí Páně, aby nikdo nezůstal bez božského vedení, které mu zjeví pravdu a umožní mu rozlišovat světlo od tmy a získat tak posilu a moc odolávat všem falešným naukám, teoriím a názorům, které jsou v dnešním světě tak rozšířeny.25
Naše sestry mají v každém ohledu právě takový nárok získávat pro své potřeby inspiraci od Svatého Ducha, jaký mají muži. Mají nárok na dar proroctví ohledně záležitostí, jejichž znalost je pro ně nezbytná. … Když se modlí, mají se modlit upřímně a očekávat na svou modlitbu odpověď. Pán je vyslyší, jsou-li upřímné, věrné a spravedlné, stejně jako vyslyší bratří.26
Pán slíbil všem – mužům i ženám – dar Ducha Svatého pod podmínkou věrnosti, pokory a opravdového pokání. Mají studovat a poznávat pravdy evangelia a připravovat se studiem, vírou a poslušností všech přikázání a usilovat o světlo a pravdu, aby mohli mít nárok na celestiální slávu.27
5
Prostřednictvím kněžství Bůh svým dcerám nabízí každý duchovní dar a požehnání, které mohou obdržet Jeho synové.
Myslím, že všichni jsme si vědomi toho, že požehnání kněžství nejsou omezena jen na muže. Tato požehnání jsou vylévána … i na všechny věrné ženy Církve. Tyto dobré sestry se mohou dodržováním přikázání a službou v Církvi připravit na požehnání domu Páně. Pán svým dcerám nabízí každý duchovní dar a požehnání, které mohou získat jeho synové, neboť ani muž bez ženy, ani žena bez muže v Pánu. [Viz 1. Korintským 11:11.]28
Všichni víme, že Pán řekl Abrahamovi, že bude otcem mnoha národů a že jeho sémě bude jako hvězdy nebeské a jako písek, kterého je na břehu moře bezpočtu, ale nesmíme přehlížet, že stejná zaslíbení dostala i Sára.
„Řekl také Bůh Abrahamovi: Sarai manželce své nebudeš říkati Sarai, ale Sára bude jméno její. Nebo požehnám jí a dámť z ní syna; požehnámť jí, a bude v národy; králové národů z ní vyjdou.“ [Genesis 17:15–16.]29
Když Pán mluvil o kněžství a o moci kněžství a o obřadech Církve, kterých se nám prostřednictvím kněžství dostává, řekl toto: „A toto větší kněžství spravuje evangelium a drží klíč tajemství království, a to klíč poznání Boha.“
… Dovolte mi to přečíst znovu: „A toto větší kněžství spravuje evangelium a drží klíč tajemství království, a to klíč poznání Boha. Tudíž, v obřadech jeho se projevuje moc božskosti. A bez obřadů jeho a bez pravomoci kněžství se moc božskosti lidem v těle neprojevuje. Neboť bez tohoto žádný člověk nemůže viděti tvář Boží, vpravdě Otcovu, a žíti.“ [NaS 84:19–22.]
Když něco takového čteme, měl by se každý muž, který je držitelem kněžství, zaradovat při pomyšlení, že máme tuto velkou pravomoc, díky níž můžeme poznat Boha. Tuto velkou pravdu znají nejen muži, kteří jsou držiteli kněžství, ale díky tomuto kněžství a jeho obřadům může Boha poznat každý člen Církve, muž i žena.30
Náměty ke studiu a k výuce
Otázky
-
Čemu se můžeme naučit ze zkušeností, které jsou popsány v oddíle „Ze života Josepha Fieldinga Smitha“? Jaké podobné zážitky jste měli?
-
President Smith hovořil o ženách z různých dob, které měly v království Božím důležité zodpovědnosti. (Viz 1. oddíl.) Jak podle vašich zkušeností ženy přispívají k síle svých rodin a Církve?
-
V jakém smyslu je podle vašich zkušeností služba Pomocného sdružení „nezbytná pro blaho Církve“? (Viz 2. oddíl.) Jak sestry z Pomocného sdružení a držitelé kněžství vzájemně spolupracují na budování království Božího?
-
Jak Pomocné sdružení pečuje o duchovní blaho žen Svatých posledních dnů? Jak sestry z Pomocného sdružení přesahují svým vlivem hranice své organizace? (Některé příklady jsou uvedeny ve 3. oddíle.)
-
President Smith zdůraznil, že všechny ženy a všichni muži potřebují rozumět naukám evangelia, posilovat svědectví a přijímat zjevení. (Viz 4. oddíl.) Proč je podle vašeho názoru důležité, abychom všichni usilovali o tyto dary?
-
President Smith učil, že požehnání kněžství jsou „vylévána … na všechny věrné ženy Církve“. (5. oddíl.) Proč ženy potřebují požehnání kněžství, aby mohly plnit své zodpovědnosti v rodině a v Církvi? Jaké znáte příklady žen, které obdržely duchovní dary?
Související verše z písem
Pomůcka k výuce
„Často pomáhá, když začnete přemýšlet o následující lekci krátce poté, co jste odučili lekci předcházející. Pravděpodobně budete nejvíce pamatovat na ty, které učíte, a uvědomíte si nejlépe jejich potřeby a zájmy ihned poté, co jste s nimi byli.“ (Učení – není většího povolání [2000], 97.)