Kapitola 2
Náš Spasitel Ježíš Kristus
„Kéž vždy v prvé řadě pamatujete na to, nyní i kdykoli jindy, že Ježíš je Kristus, Syn živého Boha, který přišel na svět položit život kvůli tomu, abychom my mohli žít. Taková je pravda, a je to pravda naprosto základní. Na tomto je postavena naše víra.“
Ze života Josepha Fieldinga Smitha
President Joseph Fielding Smith byl jako apoštol věrný svému povolání být jedním z těch, kteří jsou „zvláštními svědky jména Kristova na celém světě“. (NaS 107:23.) Řekl: „Snažím se Ho milovat, našeho Vykupitele, více než cokoli jiného. Taková je má povinnost. Cestuji křížem krážem po tomto státě jako jeden z Jeho zvláštních svědků. Nemohl bych být zvláštním svědkem Ježíše Krista, kdybych neměl nepochybné a spolehlivé poznání, že On je Syn Boží a Vykupitel světa.“1
I jako otec byl president Smith oddaný své zodpovědnosti svědčit o Spasiteli. 18. července 1948 poslal dopis svým synům Douglasovi a Miltonovi, kteří sloužili jako misionáři na plný úvazek. Napsal:
„Občas si sednu a rozjímám – a čtu písma – a přemýšlím o poslání našeho Pána, o tom, co pro mě vykonal; a když mě napadají tyto myšlenky, říkám si, že Mu nemohu být nevěrný. Miloval mě dokonalou láskou, tak jako miluje všechny lidi, zvláště ty, kteří Mu slouží, a já Ho musím milovat tou největší láskou, jakou dokáži, a to i když je nedokonalá, ačkoli by být neměla. Je to úžasné. Nežil jsem ve Spasitelově době; nepřišel ke mně osobně. Neviděl jsem Ho. On i Jeho Otec se nedomnívají, že je nutné udělit mi takovéto veliké požehnání. Ale ono to není nutné. Pocítil jsem Jeho přítomnost. Vím, že Svatý Duch mi osvítil mysl a zjevil mi Ho, takže svého Vykupitele skutečně miluji – doufám, a myslím, že je to pravda – více než cokoli jiného v tomto životě. Nechtěl bych, aby tomu bylo jinak. Chci Mu být věrný. Vím, že zemřel za mě, za vás i za celé lidstvo, abychom mohli díky vzkříšení žít znovu. Vím, že zemřel, aby mi mohly být odpuštěny pošetilosti a hříchy a abych od nich mohl být očištěn. Jak úžasná je tato láska! Když toto vím, jak bych Ho, svého Vykupitele, mohl nemilovat? Chtěl bych, aby moji synové v misijním poli pociťovali totéž. Chtěl bych, aby moje děti a vnoučata pociťovaly totéž a aby nikdy nesešly z cesty pravdy a spravedlivosti.“2
Jeden ze synů presidenta Smitha vzpomínal:
„Jako děti jsme ho často slýchávali říkat: ‚Kdyby tak lidé ve světě chápali zkoušky, strasti a hříchy, které na sebe náš Pán vzal pro naše dobro!‘ Kdykoli toto říkal, zaleskly se mu v očích slzy.
[Jednou], když jsem seděl sám s otcem v jeho studovně, jsem si všiml, že je hluboce zamyšlen. Nechtěl jsem to ticho přerušovat, ale on nakonec promluvil. ‚Můj synu, přál bych si, kdybys tak mohl být se mnou minulý čtvrtek, když jsem se v chrámu setkal s Bratřími. Kdybys je tak mohl slyšet svědčit o jejich lásce k jejich Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu!‘ A pak sklonil hlavu a po tváři se mu kutálely slzy, které mu dopadaly na košili. Poté, po mnoha vteřinách, aniž by zvedl hlavu, pokýval hlavou a řekl: ‚Tolik miluji svého Pána a Spasitele Ježíše Krista!‘“3
Učení Josepha Fieldinga Smitha
1
Ježíš Kristus je Jednorozený Syn Boží a Spasitel světa.
Dovolte mi říci, tak jasně a důrazně, jak jen to dokáži, že věříme v Krista. Přijímáme Ho bez výhrad jako Syna Božího a Spasitele světa.4
„Vše se soustřeďuje na Pána Ježíše Krista, Vykupitele světa, a kolem Něj.“
Víme, že spasení spočívá v Kristu; že byl Prvorozeným Synem Věčného Otce; že byl vyvolen a předustanoven v nebeských radách, aby vykonal nekonečné a věčné Usmíření; že se narodil na svět jako Syn Boží; a že skrze evangelium vynesl na světlo život a nesmrtelnost.
Věříme s dokonalou jistotou, že Kristus přišel vykoupit lidi z časné a duchovní smrti, kterou na svět přivodil pád Adamův, a že na sebe vzal hříchy všech lidí, pod podmínkou pokání. …
Věříme, že milostí jsme spaseni po všem, co můžeme učinit [viz 2. Nefi 25:23], a že všichni lidé musí, stavějíce na základě Kristova Usmíření, pracovat na svém vlastním spasení s bázní a třesením před Pánem [viz Filipenským 2:12; Mormon 9:27].5
Rozdíl mezi Spasitelem a námi ostatními je ten, že my jsme měli otce, který byl smrtelný, a tudíž byl podroben smrti. Náš Spasitel smrtelného Otce neměl, a smrt byla tudíž podrobena Jemu. Měl moc položit svůj život a opět si ho vzít [viz Jan 10:17–18], ale my tuto moc – položit svůj život a opět si ho vzít – nemáme. A právě skrze Usmíření Ježíše Krista získáváme věčný život – skrze vzkříšení mrtvých a poslušnost zásad evangelia.6
On je vskutku jednorozený Syn Boží a skrze Jeho milost a milost Jeho Otce nás vykoupil z hříchu pod podmínkou našeho pokání. Víme, že vstal z mrtvých, že vystoupil na výsost, vzal zajaté vězně [viz Žalm 68:18] a stal se původcem spasení pro všechny ty, kteří chtějí věřit, kteří chtějí činit pokání z hříchů a přijmout Ho jako Vykupitele světa [viz Židům 5:9]. Svatí posledních dnů o tomto nepochybují.7
Ačkoli lidé mohou vytvářet plány, přijímat teorie, předkládat podivné tradice a shromažďovat a vyučovat mnoho zvláštních nauk, jedno učení je zcela základní a od něho se nemůžeme odchýlit: vše se soustřeďuje na Pána Ježíše Krista, Vykupitele světa, a kolem Něj. Přijímáme Ho jako Jednorozeného Otcova v těle, jediného, kdo přebýval v těle a kdo měl nesmrtelného Otce. Díky svému původu a podmínkám, které panovaly při Jeho příchodu na zem, se stal Vykupitelem lidí; a tím, že prolil svou krev, máme výsadu vrátit se do přítomnosti našeho Otce pod podmínkou, že budeme činit pokání a přijmeme tento veliký plán vykoupení, jehož je Kristus původcem.8
Svědčíme o tom, že evangelium Ježíše Krista je plán spasení; a že skrze smírnou oběť našeho Pána budou všichni lidé pozvednuti k nesmrtelnosti, aby Jím byli souzeni podle skutků učiněných v těle; a ti, kteří věří a jsou poslušni plnosti zákona evangelia, budou pozvednuti k věčnému životu v království našeho Otce.9
2
Skrze Usmíření Ježíše Krista a skrze smlouvu poslušnosti vůči Němu se stáváme Jeho syny a dcerami.
Náš Otec v nebi je Otcem Ježíše Krista – v duchu i v těle. Náš Spasitel je Prvorozený v duchu, Jednorozený v těle.10
On [Ježíš Kristus] je naším starším Bratrem a Otec Ho poctil plností pravomoci a moci jakožto člena svrchovaného Předsednictva, jež se skládá z Otce, Syna a Ducha Svatého.11
Naše písma učí tomu, že Ježíš Kristus je Otcem i Synem. Tato jednoduchá pravda znamená, že je Synem Božím skrze narození, v duchu i v těle. A Otcem je díky dílu, které vykonal.12
Spasitel se stává naším Otcem v tom smyslu, v jakém se tento výraz používá v písmech – protože nám nabízí život, věčný život, skrze Usmíření, které pro nás vykonal. V úžasném ponaučení, které pronesl král Beniamin, nacházíme toto: „A nyní, pro smlouvu, kterou jste učinili, budete nazýváni dětmi Kristovými, syny jeho a dcerami jeho; neboť vizte, tohoto dne vás duchovně zplodil; neboť vy pravíte, že srdce vaše je změněno vírou ve jméno jeho; tudíž jste z něho zrozeni a stali jste se syny jeho a dcerami jeho.“ [Mosiáš 5:7; viz také verše 8–11.]
A tak se stáváme dětmi, syny a dcerami Ježíše Krista, skrze svou smlouvu poslušnosti vůči Němu. Díky Jeho božské pravomoci a oběti na kříži se stáváme duchovně zrozenými syny a dcerami a On je naším Otcem.13
„Stáváme [se] dětmi, syny a dcerami Ježíše Krista, skrze svou smlouvu poslušnosti vůči Němu.“
Svatí posledních dnů, podobně jako Nefité ve dnech krále Beniamina, na sebe berou jméno Kristovo. [Viz Mosiáš 5:1–9; 6:1–2.] Tak jak je nám přikázáno, na sebe každý týden na shromáždění svátosti bereme Jeho jméno, abychom na Něj vždy pamatovali, a právě k tomuto se Nefité zavázali smlouvou.14
3
Spasitel se zjevil v této dispensaci a každý z nás může mít ohledně Něho neochvějné svědectví.
Ježíše přijímáme jako Vykupitele světa. Víme, … že se zjevil v této dispensaci. Nejsme závislí na svědectví … úctyhodných lidí z dávných dob, kteří žili v Jeho době a rozmlouvali s Ním během Jeho služby a kterým se zjevil po svém vzkříšení. Máme svědky, kteří žili v naší době, kteří Ho viděli, kteří věděli, že žije, a kteří o této skutečnosti svědčili nám i světu. Víme, že jejich svědectví jsou pravdivá. Joseph Smith nebyl jediným, kdo v této dispensaci vydával svědectví o poslání Ježíše Krista, neboť Pán povolal i další svědky, kteří společně s Prorokem Josephem Smithem viděli Vykupitele, obdrželi od Něj ponaučení a spatřili Ho, jak sedí na nebesích po pravici Otcově, obklopen svatými anděly. Vydali nám své svědectví, které bude stát proti světu, aby odsoudilo všechny ty, kteří na něj nedbají.
Jako členové Církve ale nejsme závislí ani na svědectvích Josepha Smitha, Olivera Cowderyho, Sidneyho Rigdona či ostatních, kteří jsou nyní již mrtví a kteří v této dispensaci obdrželi od Pána úžasná zjevení a vidění, díky nimž věděli, že Ježíš žije a že je Vykupitel světa. Máme osobní svědectví, které je skrze Ducha Páně dáno všem, kteří žijí v souladu s evangeliem. Pokud jsme poté, co jsme byli pokřtěni na odpuštění hříchů a konfirmováni vkládáním rukou pro přijetí daru Svatého Ducha, žili v souladu s pravdou, Pán nám každému jednotlivě zjevil, že tyto věci jsou pravdivé. Pokud jde o tuto znalost, nejsme závislí na svědectví nikoho jiného, neboť skrze Ducha víme, že Ježíš je Kristus, Vykupitel světa.15
Je-li něco, co do srdce člověka, více než cokoli jiného, o čem vím, vnáší radost, pokoj a spokojenost, pak je to neochvějné svědectví, které mám já a které máte i vy, že Ježíš Kristus je Syn Boží. Toto je pravda, kterou nelze změnit. Lidé ji mohou napadat; mohou se jí vysmívat; mohou prohlašovat, že Kristus není Vykupitelem světa, že Jeho poslání nebylo skutečné nebo že účelem Jeho poslání, skrze prolití Jeho krve, nebylo udělit všem lidem odpuštění hříchů pod podmínkou jejich pokání. Mohou odmítat věřit ve vzkříšení z mrtvých, či dokonce v to, že sám Kristus byl vzkříšen poté, co Ho Jeho nepřátelé usmrtili, jak to prohlašují písma; nicméně pravda zůstává pravdou. On vskutku zemřel za hříchy světa, On vskutku uskutečnil vykoupení ze smrti, On vskutku dal lidem možnost činit pokání a získat odpuštění hříchů skrze jejich víru a přijetí zásad evangelia a Jeho poslání. Tyto pravdy jsou zcela zásadní a budou platit i nadále; nelze je zničit, ať již lidé mohou říkat nebo si myslet cokoli.16
Kéž vždy v prvé řadě pamatujete na to, nyní i kdykoli jindy, že Ježíš je Kristus, Syn živého Boha, který přišel na svět položit život kvůli tomu, abychom my mohli žít. Taková je pravda, a je to pravda naprosto základní. Na tomto je postavena naše víra.17
4
My všichni máme žít podle vzoru života Ježíše Krista.
Tím největším příkladem, který kdy byl lidem dán, byl samotný Syn Boží. Jeho život byl dokonalý. Vše činil správně a byl schopen říci všem lidem: „Následujte mne“ [2. Nefi 31:10] – a my všichni máme žít podle vzoru Jeho života.
Dám vám jeden příklad z Jeho života. Učil lidi, jak se mají modlit, a poté řekl: „Vpravdě, vpravdě pravím vám, musíte bdíti a modliti se vždy, aby vás ďábel nepokoušel a neuvedl vás do zajetí. A jako já jsem se modlil mezi vámi, právě tak se budete vy modliti v církvi mé mezi lidem mým, který činí pokání a je pokřtěn ve jménu mém. Vizte, já jsem světlo; já jsem vám dal příklad. … Tudíž, vyzdvihněte světlo své, aby mohlo svítiti světu. Vizte, já jsem to světlo, které budete vyzdvihovati – to, co jste mne viděli činiti. …“ [3. Nefi 18:15–16, 24.]
Snad Jeho nejlepší radou byla v tomto ohledu rada, kterou dal nefitským učedníkům. „Jakými lidmi máte býti?“ zeptal se a poté takto odpověděl: „Vpravdě pravím vám, dokonce jako já jsem.“ [3. Nefi 27:27.]18
Musíme věřit v Krista a žít podle vzoru Jeho života. Musíme být pokřtěni, jako byl pokřtěn On. Musíme uctívat Otce, jako to činil On. Musíme konat vůli Otce, jako to činil On. Musíme se snažit konat dobro a činit skutky spravedlivosti, jako to činil On. On je naším Příkladem, velikým Pravzorem spasení.19
Když se setkáte s nějakým problémem a potřebujete se rozhodnout, rozhodněte se na základě toho, že si položíte tuto otázku: „Co by udělal Ježíš?“ A pak udělejte to, co by udělal On.
Pokud se o to budete snažit a budete žít tak, abyste toho byli hodni, můžete pociťovat radost z Jeho přítomnosti a můžete mít Jeho inspiraci, která vás povede každý den vašeho života. Ježíšova láska a utěšující síla pramenící z Jeho Svatého Ducha může být pro vás právě tak skutečná, jako byla pro děti, které k sobě přivinul, když žil na zemi.20
Dovolte mi říci, že ti, kteří následují Jeho příklad, se stanou takovými, jako je On, a budou s Ním oslaveni v království Jeho Otce; aby se jim dostalo cti, moci a pravomoci. Jistým nefitským učedníkům, kteří Ho následovali s celým úmyslem srdce řekl: „… Budete právě jako já jsem, a já jsem právě jako Otec; a Otec a já jedno jsme.“ [3. Nefi 28:10.] …
Modlím se o to, abychom mohli všichni kráčet v Jeho šlépějích a dodržovat Jeho přikázání, abychom mohli být takovými, jako je On. Takové je mé přání. A doufám, že i vaše.21
Náměty ke studiu a k výuce
Otázky
-
Jaký vliv mělo podle vašeho názoru svědectví presidenta Smitha a to, jak vyjadřoval lásku ke Spasiteli, na jeho děti? (Viz „Ze života Josepha Fieldinga Smitha“.) Zamyslete se nad tím, co můžete dělat, abyste prohloubili svou lásku ke Spasiteli a dělili se o své svědectví o Něm s druhými.
-
President Smith prohlásil, že „vše se soustřeďuje na Pána Ježíše Krista … a kolem Něj“. (1. oddíl.) Jaký vliv může mít tato pravda na náš život? Jaký vliv může mít na naši rodinu?
-
Jak vám nauky uvedené v 2. oddíle pomáhají porozumět vašemu vztahu ke Spasiteli? Co podle vás znamená vzít na sebe jméno Kristovo?
-
President Smith upozorňoval na to, že někteří lidé budou napadat pravdy týkající se Ježíše Krista a Jeho Usmíření a budou je zesměšňovat. (Viz 3. oddíl.) Jak můžeme posílit své svědectví, abychom těmto výzvám dokázali odolat? Jak mohou rodiče pomáhat svým dětem posilovat jejich svědectví?
-
Přemítejte o radě presidenta Smitha, abychom si kladli otázku: „Co by udělal Ježíš?“ (4. oddíl.) Jak konkrétně můžeme žít podle vzoru života Ježíše Krista? Jak můžeme ovlivnit život druhých, když následujeme Jeho příklad?
Související verše z písem
Jan 14:6; 1. Nefi 10:6; Mosiáš 3:5–7; Helaman 5:12; 3. Nefi 11:3–7; NaS 34:1–3; 76:22–24; Joseph Smith–Životopis 1:17
Pomůcka k výuce
„[Vyvarujte se] pokušení probrat toho příliš. … Učíme lidi, nikoli témata jako taková; a … osnova každé lekce, kterou jsem kdy viděl, nezbytně pokrývá více látky, než kolik lze v daném čase probrat.“ (Jeffrey R. Holland, „Teaching and Learning in the Church“, Ensign, June 2007, 91.)