Pionýři v každé zemi
Harriet se setkává s misionáři
Bude moct být zase s tatínkem?
Harriet se dívala na fotografii tatínka, která visela na stěně. Od jeho smrti uplynulo osm měsíců. Přemýšlela, zda ho ještě někdy uvidí. Tolik jí chyběl!
Ťuk, ťuk, ťuk.
Harriet otevřela dveře jejich malého bytu. Venku stáli dva mladí muži.
„Guten Tag! Dobrý den! Jsme misionáři z Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Rádi bychom si s vaší rodinou promluvili o Ježíši Kristu.“
Harriet se usmála. Z toho, co řekli, měla dobrý pocit. „Zeptám se Mutti (maminky).“
Harriet našla Mutti. „U dveří jsou misionáři,“ řekla. „Chtějí s námi mluvit o Ježíšovi.“
Mutti se zamračila. „Řekni jim, že nemáme čas.“
„Ale vypadají tak mile,“ řekla Harriet. „Dlouho nás nezdrží.“
Mutti se podívala na hodiny. „Tak dobře. Na pár minut.“
Misionáři vešli dovnitř a povídali si s Mutti, Harriet a její sestrou Carmen. Vyprávěli jim o Ježíšovi a o knize nazvané das Buch Mormon, Kniha Mormonova. Pak dali Harrietině rodině výtisk této knihy k přečtení.
„Myslím, že pár stránek si přečíst můžeme,“ řekla Mutti a otevřela knihu. Během několika následujících dnů Mutti četla dál a dál. Některé části četla pro Harriet a Carmen nahlas.
Přála bych si, aby si to mohl přečíst tatínek. Moc by se mu to líbilo, pomyslela si Harriet.
Když se k nim misionáři vrátili, učili je o Božím plánu. „Než jsme se narodili, žili jsme s Bohem. Přišli jsme na zemi, abychom se učili a stali se takovými, jako je On. Až zemřeme, budeme moci být s znovu Ním.“
A co tatínek? zamyslela se Harriet.
Misionář se na Harriet podíval. „Protože Ježíš zemřel a znovu ožil, můžeme být se svou rodinou na věky. Dokonce i se svými blízkými, kteří již zemřeli.“
Harriet pocítila příliv naděje. Mohla by být zase s tatínkem! Mutti se také zeširoka usmívala – poprvé po dlouhé době.
Harriet, Mutti a Carmen se od misionářů učily dál. Chodily na shromáždění. Harriet se skamarádila s hodným chlapcem, který se jmenoval Dieter.
Nyní měla Harriet pocit, jako by každý pokoj jejich bytu zalévaly sluneční paprsky. Ona i její rodina se brzy rozhodly, že se dají pokřtít.
Večer před křtem Harriet s Mutti a Carmen poklekly, aby se pomodlily. „Nebeský Otče,“ řekla Harriet, „jsme nesmírně vděčné za misionáře, za evangelium a za naši rodinu. Už se moc těšíme na náš křest.“
Když Harriet otevřela oči, podívala se na fotografii tatínka a usmála se. Nemohla se dočkat, až ho jednoho dne znovu uvidí.