Týmy a talenty
V nejlepších týmech lidé spolupracují a navzájem si pomáhají, aby se zlepšovali.
„Přidej, Jillian, přidej!“ křičel tatínek. Jillianin tatínek byl trenérem jejího fotbalového týmu. Trénovali obzvlášť tvrdě, aby se připravili na pohárový zápas. Slunce pálilo, ale Jillian běžela dál.
Konečně tatínek zapískal na píšťalku. „Dobře, dáme si přestávku.“
Jillian popadla svou lahev s vodou a sedla si s chlapci na lavičku. Byla jedinou dívkou v týmu, ale to jí nevadilo. Všichni spolupracovali a navzájem si pomáhali, aby se zlepšovali. I když byla unavená a zpocená, měla radost, že může se svým týmem hrát.
„Tati, jak nám to dnes šlo?“ zeptala se.
Tatínek se usmál. „Skvěle! Myslím, že tým je připravený na zápas.“
Jillian se také usmála. Všechna ta dřina stála za to!
Po cestě domů z tréninku Jillian zahlédla svou kamarádku Mei. Chodily spolu do stejné třídy Primárek. Mei ale v Primárkách už dlouho nebyla.
Jillian se na Mei usmála. „Ahoj Mei! Chybíš mi v Primárkách. Jsi v pořádku?“
Mei zírala na své boty. „Maminka nechce chodit na shromáždění.“
„Proč ne?“
„Nevím.“ Mei zvedla hlavu. „Už musím jít.“
Jillian Mei zamávala a dívala se, jak odchází. Jak bych mohla Mei pomoct? říkala si.
Když Jillian dorazila domů, zahrála si pár písniček z Primárek na ukulele. Potom navrhla svým bratrům, aby zpívali s ní. Zpívali, dokud je maminka nezavolala k večeři.
„Zítra navštívím sestru Aureaovou,“ řekla maminka.
„Sestra Aureaová je maminka Mei, že?“ zeptala se Jillian. „Můžu jít s tebou? Mei teď nechodí na Primárky. A když jsem ji dnes potkala, přišla mi trochu smutná.“
„Samozřejmě že můžeš jít se mnou,“ odpověděla maminka.
„Vezmu s sebou svoje ukulele. Můžu zahrát písničky z Primárek. Vsadím se, že se jí po nich stýská,“ řekla Jillian.
Jakmile Jillian s maminkou dorazily nazítří k Mei domů, Jillian Mei pevně objala. Zatímco si maminky povídaly, šly dívky ven. Jillian hrála na ukulele a Mei vybírala písničky. Vesele se spolu smály a zpívaly, dokud Jillian nemusela jít domů.
„Ráda jsem tě viděla,“ řekla Jillian. „V Primárkách nám chybíš.“
„Já vím. Kéž bych mohla přijít. Možná se znovu zeptám maminky.“
Následující neděli byla Mei na shromáždění. Jillian se posadila vedle ní. „Jsem tak ráda, že jsi mohla přijít,“ řekla.
Mei se usmála. „Já taky.“
O pár dní později konečně nadešel důležitý fotbalový zápas. Jillian požádala členy týmu, aby se před zápasem pomodlili. Potom zápas začal. Jillian běhala, co nejrychleji mohla. Se spoluhráči se snažili získat míč a dát gól. Jejich tým zápas vyhrál!
Když Jillian ten večer ležela v posteli, přemýšlela o Mei a o svém fotbalovém týmu. Byla ráda, že je součástí týmu, stejně tak, jako byla ráda, že chodí do Primárek. Všichni si vzájemně pomáhali. Jillian těšilo, že může pomáhat svým kamarádům – ať již v Církvi, nebo na fotbalovém hřišti.
Ilustrace: Marcos Calo