Samuelův nový tým
Dají mu ostatní chlapci šanci?
Byla sobota, brzy ráno. Samuel seděl u kuchyňského stolu a díval se na svoji misku s lupínky. Nechtělo se mu jíst.
„Tati?“ řekl tiše. „Rozmyslel jsem si to. Dnes na basketbal jít nechci.“
„Vím, že je to pro tebe těžké, když tam jdeš poprvé, ale určitě si tam najdeš kamarády,“ řekl tatínek.
„Ne, o to nejde… Jenom se bojím, co si pomyslí.“
Tatínek se posadil vedle něj. „Myslíš, co si budou říkat o novém hráči, který má jenom jednu ruku?“
Samuel se narodil bez levé ruky. Jeho paže končila zápěstím.
„Ano,“ řekl Samuel. „Neznají mě, a tak si budou možná myslet, že jednoruký kluk nemůže hrát basketbal.“
„Možná si to budou myslet, ale ty jsi skvělý hráč. A když budeš trénovat, budeš hrát ještě lépe,“ řekl tatínek s úsměvem. „Tak pojď. Vezmi si triko a láhev s vodou. Jdeme se seznámit s tvým týmem!“
Samuel si povzdechl. „Tak jo.“
Hned jak vstoupili do tělocvičny, zamířil k nim trenér.
„Dobrý den! Jsem trenér Monroe. A ty jsi jistě náš nový hráč.“
„Ano, jsem Samuel.“
„Jsme rádi, že tě máme v týmu,“ řekl trenér Monroe. „Pojď se seznámit s ostatními chlapci.“
Tatínek se posadil na lavičku. Samuel si vzal míč a šel za trenérem.
„Chtěl bych vám představit Samuela, našeho nového hráče,“ řekl trenér Monroe. Několik chlapců na Samuela zamávalo. „Máme štěstí, že přišel ještě před prvním zápasem. Myslím, že to bude skvělý tým, skvělá hra a skvělá sezóna.“
Trenér Monroe zapískal na píšťalku a tým se začal rozcvičovat. Samuel viděl, jak ho několik spoluhráčů sleduje, jak dribluje a hází míč pouze pravou rukou. Snažil se nenechat se tím rozptýlit.
O přestávce na pití si na lavičku vedle Samuela sedl jiný chlapec. „Ahoj, já jsem Jackson. Co se ti stalo s rukou?“
„Nic. Takhle jsem se už narodil,“ řekl Samuel.
„Ještě nikdy jsem neviděl nikoho hrát basket jenom s jednou rukou,“ řekl Jackson. „Jsi vážně dobrý.“
Samuel se usmál. „Díky.“
Trenér Monroe znovu zapískal. „V posledních třiceti minutách si zahrajeme cvičný zápas.“ Rozdělil chlapce do dvou týmů. Samuel byl rád, že v jeho týmu je i Jackson.
Minutu před koncem hry měly oba týmy stejný počet bodů. Jeden ze Samuelových spoluhráčů dostal míč a rozhlédl se kolem, komu by ho mohl přihrát. Samuel byl poblíž a byl připraven míč chytit. Chlapec ho ale místo toho přihrál Jacksonovi.
Jackson udělal několik kroků. Pak si všiml Samuela a míč mu přihrál. Samuel míč chytil, otočil se a hodil ho na koš.
Svist! Míč do něj vletěl, právě když trenér Monroe zapískal na píšťalku. Samuelův tým se radoval.
„Skvělá přihrávka,“ řekl Samuel Jacksonovi, když šli k lavičkám.
„Skvělá trefa,“ opáčil Jackson „Ostatní kluci pochopí, že jedna ruka na hraní basketbalu stačí.“
Samuel se usmál a plácl si s Jacksonem. Měl pocit, že trenér Monroe měl pravdu. Bude to skvělý tým, skvělá hra a skvělá sezóna.
Ilustrace: Sandra Eide