POJĎME A NASLOUCHEJME HLASU PROROKA
Odpouštějte
Guy de Maupassant, francouzský spisovatel, vypráví příběh o sedlákovi, který se jmenoval Hauchecorne. Jednou, když šel přes náměstí, padl jeho pohled na kousek provázku, který ležel na dlažební kostce. Zvedl ho a dal si ho do kapsy.
Tentýž den o něco později někdo nahlásil, že se mu ztratila peněženka. Hauchecorne byl uvězněn a předveden před starostu. Tvrdil, že je nevinen, a poukazoval na kousek provázku s tím, že to je to jediné, co zvedl. Ale nikdo mu nevěřil a vysmáli se mu.
Druhý den se peněženka našla a Hauchecorne byl zproštěn jakékoli viny. Ale on nesl nelibě křivé obvinění, zahořkl a nechtěl na tuto záležitost zapomenout. Nebyl ochoten odpustit a zapomenout, skoro na nic jiného nemyslel a skoro o ničem jiném nemluvil. Každému, koho potkal, musel vyprávět o této nespravedlnosti. Posedlý svým rozhořčením onemocněl a zemřel. I na smrtelné posteli si stále dokola mumlal: „Kousek provázku, kousek provázku.“ (Viz „The Piece of String“, v The Works of Guy de Maupassant [n.d.], 34–38.)
Takový příběh bychom mohli s obměněnými postavami a okolnostmi vyprávět mnohokrát i v dnešní době. Je to těžké, pro kohokoli z nás, odpustit těm, kteří nám ublížili.
Bratři a sestry, obvažme rány, které způsobily plány na odplatu těm, kteří nám ukřivdili. My všichni máme v sobě trochu tohoto ducha odplaty. Naštěstí my všichni máme moc se nad to pozvednout. Prosím vás, abyste žádali Pána o sílu odpouštět. Nemusí to být snadné a nemusí to přijít rychle. Jestliže se však o to budete snažit, do srdce vám vstoupí pokoj. Je to příjemný pokoj Kristův, který řekl: „Blahoslavení pokojní, nebo oni synové Boží slouti budou.“ (Matouš 5:9.)
Z článku „Of You It Is Required to Forgive“, Tambuli, Nov. 1991, 2–7.