Ježíš Kristus – Mistr Léčitel
Víra, pokání, křest, svědectví a trvalé obrácení vede k uzdravující moci Páně.
Milovaní bratři a sestry, vyjadřuji lásku a pozdravy každému z vás. Předávám vám od Bratří vyjádření vděčnosti za vaši dobrotu, za mnohé štědré skutky laskavosti, za vaše modlitby a podporu, kterou pociťujeme. Naše výzvy se podobají vašim. Všichni jsme podrobeni zármutku a utrpení, nemoci a smrti. V dobrých i špatných časech Pán od každého z nás očekává, že vytrvá do konce. Jak všichni společně postupujeme vpřed v Jeho posvátném díle, Bratří si uvědomují význam vaší ohleduplné pozornosti s takovou láskou nabízené a s takovou vděčností přijímané. Máme vás rádi a modlíme se za vás, jako i vy se modlíte za nás.
Vyjadřuji zvláštní vděčnost Pánu Ježíši Kristu. Jsem vděčný za Jeho milující laskavost a za Jeho otevřenou výzvu, abychom přišli k Němu.1 Žasnu nad Jeho nesrovnatelnou mocí uzdravovat. Svědčím o Ježíši Kristu jako o Mistru Léčiteli. Je to jen jeden z mnoha přívlastků, které charakterizují Jeho jedinečný život.
Ježíš je Kristus, Mesiáš, Syn Boží, Stvořitel, velký Jehova, zaslíbený Immanuel, náš usmiřující Spasitel a Vykupitel, náš Přímluvce u Otce, náš velký Příklad. A jednoho dne budeme před Ním stát jako před svým spravedlným a milosrdným Soudcem.2
Zázraky uzdravení
Ježíš jako Mistr Léčitel nařídil svým přátelům: „Jdouce, povězte… co jste viděli a slyšeli, že slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní očištění přijímají, hluší slyší [a] mrtví z mrtvých vstávají.“3
Kniha Matoušova4, Markova5, Lukášova6 a Janova7 opakovaně sdělují, že Ježíš chodil a kázal evangelium a uzdravoval všechny druhy nemocí.
Když se vzkříšený Vykupitel zjevil lidem dávné Ameriky, milosrdně vyzval ty, kteří byli „jakkoli sužovaní“8, aby přišli k Němu a byli uzdraveni.
Zázračným způsobem byla jeho pravomoc uzdravovat nemocné přenesena na způsobilé nositele kněžství v dřívějších dispensacích9 a opět v těchto posledních dnech, kdy Jeho evangelium bylo znovuzřízeno ve své plnosti.10
Vliv modlitby na uzdravení
K Jeho uzdravující moci můžeme mít také přístup modlitbou. Nikdy nezapomenu na zážitek, který jsme měli se sestrou Nelsonovou asi před třiceti lety s presidentem Spencerem W. Kimballem a jeho milovanou ženou Camillou. Byli jsme v Hamiltonu na Novém Zélandu na velké konferenci se Svatými. V té době jsem nebyl generální autoritou. Byl jsem pozván, abych se zúčastnil tohoto i podobných shromáždění na dalších ostrovech Tichomoří, protože jsem sloužil jako generální president Nedělní školy. A jako lékař jsem po mnoho let pečoval o presidenta a sestru Kimballovy. Znal jsem každého z nich velmi dobře – uvnitř i navenek.
Místní mládež Církve si pro tuto konferenci na sobotu večer připravila kulturní program. President i sestra Kimballovi naneštěstí velmi onemocněli a oba měli vysokou horečku. Po přijetí kněžských požehnání odpočívali doma u presidenta novozélandského chrámu, který bydlel nedaleko. President Kimball požádal svého rádce, presidenta N. Eldona Tannera, aby kulturní akci předsedal a aby jeho i sestru Kimballovou omluvil.
Sestra Nelsonová odešla s presidentem a sestrou Tannerovými a s dalšími vedoucími na akci, zatímco tajemník presidenta Kimballa, bratr D. Arthur Haycock, a já jsme bděli nad našimi přáteli sužovanými horečkou.
President Kimball spal a já jsem si potichu četl v jeho pokoji. Náhle se president Kimball probudil. Zeptal se: „Bratře Nelsone, kdy měl tento večerní program začít?“
„V sedm hodin, presidente Kimballe.“
„Kolik je nyní?“
„Téměř sedm,“ odpověděl jsem.
President Kimball rychle řekl: „Povězte sestře Kimballové, že jdeme!“
Změřil jsem presidentu Kimballovi teplotu. Byla normální! Změřil jsem teplotu sestře Kimballové. Byla také normální!
Rychle se oblékli a nastoupili do auta. Dovezli nás na stadion církevní vysoké školy na Novém Zélandu. Když auto vjelo do arény, spontánně vypukl velmi hlasitý jásot. Bylo to nanejvýš neobvyklé! Když jsme zaujali svá místa, zeptal jsem se sestry Nelsonové, co to bylo za náhlý výskot. Řekla, že když president Tanner zahajoval shromáždění, řádně presidenta a sestru Kimballovy omluvil kvůli nemoci. Potom byl jeden z mladých Novozélanďanů požádán, aby se pomodlil.
S velkou vírou pronesl to, co sestra Nelsonová popsala jako poněkud dlouhou, ale mocnou modlitbu. Modlil se takto: „Je nás 3000 mladých z Nového Zélandu. Shromáždili jsme se zde po šestiměsíční přípravě, abychom zazpívali a zatančili Tvému prorokovi. Mohl bys ho prosím uzdravit a přivést ho sem?“ Po vyslovení „amen“ vjelo auto s presidentem a sestrou Kimballovými na stadion. Všichni je ihned poznali a rázem propukli v jásot!11
Byl jsem svědkem uzdravující moci Páně! Byl jsem také svědkem toho, jak Jeho žijící prorok přijal zjevení a jak na něj zareagoval!
Uvědomuji si, že příležitostně mohou některé z našich nejvroucnějších modliteb zůstat zdánlivě nevyslyšeny. Přemýšlíme: „Proč?“ Znám tento pocit! Znám obavy a slzy, které doprovázejí tyto chvíle. Vím ale také, že naše modlitby nejsou nikdy ignorovány. Naše víra nezůstane nikdy bez povšimnutí. Vím, že úhel pohledu všemoudrého Nebeského Otce je mnohem širší než náš. Zatímco my známe své smrtelné problémy a bolesti, On zná náš nesmrtelný pokrok a možnosti. Budeme-li se modlit, abychom poznávali Jeho vůli a s trpělivostí a odvahou se jí podrobovali, může Jeho vlastním způsobem a v Jeho čase nastat nebeské uzdravení.
Kroky vedoucí k uzdravení
Soužení se může dostavit jak z duchovních, tak z fyzických příčin. Alma mladší vzpomínal, že jeho hřích byl tak bolestivý, že si přál „zaniknouti jak duší, tak tělem, [aby] nemusel býti předveden, [aby] stál v přítomnosti… Boha, [aby] byl souzen za skutky své“.12 Jak nás v takových dobách může Bůh uzdravit?
Můžeme činit upřímnější pokání! Můžeme se opravdověji obrátit! Potom nás „Syn Spravedlivosti“13 může plněji požehnat svou uzdravující rukou.
Ježíš na začátku své smrtelné služby oznámil, že byl vyslán „uzdravovati skroušené srdcem“.14 Kdykoli je učil, řídil se důsledně svým vzorem. Až budu citovat Jeho slova pronesená ve čtyřech různých dobách a na čtyřech různých místech, povšimněte si tohoto vzoru.
-
Lidem ve Svaté zemi Pán řekl, že Jeho lidé „neviděli očima, a ušima neslyšeli, a srdcem nesrozuměli, a neobrátili se, abych jich [uzdravil]“.15
-
Lidem v dávné Americe vzkříšený Pán adresoval tuto výzvu: „Nevrátíte se… ke mně a nebudete činiti pokání z hříchů svých a neobrátíte se, abych vás mohl uzdraviti?“16
-
Vedoucí své Církve učil: „Budete nadále sloužiti; neboť nevíte, zda se jednou nevrátí a nebudou činiti pokání a nepůjdou ke mně s celým úmyslem srdce a já je neuzdravím.“17
-
Později během „napravení všech věcí“18 Pán učil proroka Josepha Smitha ohledně pionýrů: „A po jejich pokušeních a mnohém soužení, viz, já, Pán, je vyhledám, a nebudou-li zatvrzovati srdce své a nebudou-li zatvrzovati šíji svou proti mně, budou obráceni a já je uzdravím.“19
Pořadí událostí v rámci Jeho vzoru je velmi významné. Víra, pokání, křest, svědectví a trvalé obrácení vede k uzdravující moci Páně. Křest je smluvní úkon – znamení závazku a slibu. Svědectví vzniká, když Duch Svatý dodává přesvědčení dychtivému hledači pravdy. Pravé svědectví posiluje víru; podporuje pokání a poslušnost Božích přikázání. Svědectví plodí nadšení sloužit Bohu a svým spolubližním.20 Anglický ekvivalent slova obrácení znamená „obrátit se s něčím“.21 Obrácení znamená odvrátit se od cest světa k cestám Páně a zůstat s nimi. Obrácení zahrnuje pokání a poslušnost. Obrácení způsobuje mocnou změnu srdce.22 A tak ti, kteří se skutečně obrátí, jsou „znovuzrozeni“23 a kráčejí v novotě života.24
Jako opravdoví obrácení jsme motivováni dělat to, co chce Pán,25 a být tím, kým nás chce mít.26 Prominutí hříchů, které přináší božské odpuštění, uzdravuje ducha.
Jak poznáme, zda jsme skutečně obráceni? Testy pro vlastní přezkoušení se nacházejí v písmech. Jeden měří stupeň obrácení, které je nezbytné pro křest.27 Jiný měří naši ochotu sloužit druhým. Pán svému učedníku Petrovi řekl: „Jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.“28 Ochota sloužit druhým a posilovat je představuje symbol připravenosti člověka být uzdraven.
Rozsah Jeho uzdravení
Jan milovaný prohlásil: „Vizte Beránka Božího, který snímá hřích světa!“29 Jaká moc! Pouze Mistr Léčitel mohl sejmout hřích světa. Máme vůči Němu nevyčíslitelný dluh.
Dobře si vzpomínám na jeden zážitek, kdy jsem hovořil ke skupině misionářů. Poté, co jsem je vyzval k otázkám, postavil se jeden starší. Se slzami v očích se zeptal: „Proč Ježíš musel tolik trpět?“ Požádal jsem ho, aby si otevřel svůj zpěvník a přečetl slova písně „Jak velký jsi“. Četl:
Když vážím Bůh, že Syna svého vydal,
zemřít za mne, lze těžko pochopit,
že On mé hříchy sám na kříži převzal,
krví svou, svou smrtí, chtěl mne vykoupit.30
Potom jsem tohoto staršího požádal, aby přečetl slova písně „Uctivě a s pokorou“. Tato slova jsou obzvláště hluboce dojímavá, protože jsou napsána tak, jako kdyby Pán sám odpovídal na přesně tu otázku, která byla položena:
Pomni, co jsem učinil,
tobě spásu připravil.
Má krev zemi skropila,
bolest tělo soužila,
kříži jsem se podvolil,
tím jsem tebe vykoupil…
Ježíš hluboce trpěl, protože nás hluboce miluje! Chce, abychom činili pokání a abychom byli obráceni, aby nás mohl zcela uzdravit.
Když na nás přijdou bolestivé zkoušky,32 je na čase, abychom prohloubili svou víru v Boha, abychom pilně pracovali a abychom sloužili druhým. On potom uzdraví naše zlomené srdce. Udělí nám osobní pokoj33 a útěchu.34 Tyto velké dary nebudou zničeny, dokonce ani smrtí.
Vzkříšení – nejvyšší skutek uzdravení
Dar vzkříšení je Pánovým nejvyšším skutkem uzdravení. Díky Pánu bude každé tělo znovuzřízeno do své vlastní a dokonalé schránky.35 Díky Němu není žádná situace beznadějná. Díky Němu nás očekávají lepší dny, zde i v životě příštím. Každého z nás očekává skutečná radost – až tato trápení pominou.
Svědčím o tom, že Bůh žije, že Ježíš je Kristus – Mistr Léčitel – v posvátném jménu Ježíše Krista, amen.