Lidé chodící do chrámu
Rodinná historie, navazování přátelských vztahů a křty za mrtvé inspirují dospělé členy přijmout své chrámové obdarování.
Gary a Jennifer Tuckerovi měli sen. Oba chtěli věčnou rodinu. Ale Jennifer již skoro ztratila naději. Cesta k uskutečnění tohoto snu vede přes chrám, a na to Gary nebyl připraven.
Poté biskupovi přišla skrze inspiraci na mysl myšlenka, která pomohla Tuckerovým – i mnoha dalším ve sboru Three Forks v kůlu Bozeman Montana – uskutečnit sen o věčné rodině. Před několika lety byl biskup Aaron Baczuk na schůzce pro biskupy a pro nově obrácené v kůlu. Územní sedmdesátník, který předsedal, se zeptal jednoho nového člena: „Byl jste v chrámu na křtech za mrtvé?“ Odpověděl, že byl.
Biskup Baczuk nikdy neuvažoval o tom, že by vzal neobdarované dospělé do chrámu. Následující týden domluvil v chrámu Billings Montana, že tam přijdou dospělí jeho sboru vykonávat křty za mrtvé. Návštěva chrámu byla úspěšná, a v následujících měsících starší a vysocí kněží ve sboru doprovázeli do chrámu další neobdarované dospělé. „Ukázalo se, že je to pro ně velmi duchovní zážitek, který spojuje jejich touhu se závazkem přijmout obdarování,“ říká biskup Baczuk.
Příprava
Dospělí členové v rámci přípravy spolupracují s biskupem, aby byli návštěvy chrámu hodni. Potom navštěvují kurs Příprava pro chrám. Poté, co vykonají křty za mrtvé, se jejich zájem o výuku v kursu nesmírně prohloubí. Zjišťují, že hovořit o chrámu ve třídě je jedna věc, ale skutečně pociťovat Pánova Ducha v chrámu je věc druhá.
„Možnost vzít někoho do chrámu, kdo možná ještě není připraven na další smlouvy, ale kdo se přesto může podílet na určitých obřadech, má velký význam,“ říká biskup Baczuk. „Myslím si, že je to v souladu s výzvou, kterou se Církev snaží předat v příručce pro přípravu do chrámu: ‚Pojďte do chrámu!‘“1
David Boyd, president kvora starších ve sboru Three Forks, říká, že návštěva chrámu pro vykonávání křtů pomáhá vidět cíl jako reálný: „Oni začínají vidět, že je možné získat své vlastní obdarování. Mnozí z nich dokonce ještě nikdy nevstoupili na chrámový pozemek, a tak cesty dospělých na křty tuto možnost členům dávají.“
Mnozí členové sboru, kteří byli aktivizováni v nedávné době, vykonávají, než obdrží své vlastní obdarování, křty za mrtvé. „Nikdy to nebyla otázka způsobilosti,“ říká biskup Baczuk. „Byla to otázka připravenosti. Někteří byli způsobilí a byli připraveni vykonávat křty, ale nebyli připraveni duševně nebo duchovně uzavřít smlouvy doprovázející obdarování.“ A také, pokud jde o bratry, je třeba určitý čas na to, aby se připravili přijmout Melchisedechovo kněžství.
Chrámovou práci podněcuje také rodinná historie. Členové sboru, například Larry a Carolyn Isomovi, pracují ve sborovém středisku rodinné historie a připravují stovky jmen příbuzných. Tyto tři činnosti – kurs Příprava pro chrám, rodinná historie a uctívání v chrámu – působí společně. Ti, kteří se věnují rodinné historii, jsou nadšeni z toho, že mohou připravit jména pro ty, kteří jdou do chrámu. Členové, kteří jdou do chrámu, jsou nadšeni z toho, že mohou vykonávat chrámovou práci pro své vlastní předky a pro předky svých přátel, členů sboru. A chvíle strávené v chrámu motivují členy k tomu, aby se tam vrátili.
V několika uplynulých letech 22 členů ze sboru Three Forks chodilo na kurs Příprava pro chrám a 14 z nich v té době začalo navštěvovat chrám pravidelně, aby vykonávali křty za mrtvé. Když pak kurs dokončili, 13 z těchto 14 obdrželo své vlastní obdarování. Někteří z nich byli svobodní nebo ovdovělí, ale jiní, jako například Gary and Jennifer Tuckerovi, byli zpečetěni jako rodina.
Navazování přátelských vztahů
Gary vstoupil do Církve v roce 1992, několik měsíců předtím, než se s Jennifer vzali. Ona již členkou byla. Ale dlouhá pracovní doba a čas trávený se špatnými přáteli způsobily, že Gary nedokázal zůstat v Církvi aktivním, i když ho manželka podporovala. Říká, že mnoho let promrhal žvýkáním tabáku a vulgárními řečmi.
Když se narodila jejich dcera Cody, sestra Tuckerová se snažila ji vychovávat v evangeliu tím, že ji brala na shromáždění, i když bratr Tucker nechtěl doma žádné církevní materiály. Třebaže svou rodinu povzbuzoval k tomu, aby navštěvovala shromáždění, sám tam nechodil. Když bylo Cody osm let, nepokřtil ji její otec, ale misionář. Bratr Tucker říká: „Jsem moc rád, že jsem tam byl, ale velice lituji toho, že jsem se jen díval, místo toho, abych se na tom podílel.“
V následujících letech pomohli Garymu vrátit se do Církve někteří členové, kteří se s ním spřátelili. Jennifer zvala členy sboru nebo misionáře na večeři, protože věděla, že budou mít možnost s Garym mluvit. Gary je těmto členům a misionářům vděčný za to, že na něj měli dobrý vliv.
Tímto způsobem se s Garym a Jennifer seznámil například Dale Price, který byl domácím učitelem pro maminku Jennifer. Když se bratr Price sešel s bratrem Tuckerem, nejprve o evangeliu nemluvili. Mluvili o společném zájmu – o myslivosti. Priceovi si také sedávali vedle Tuckerových na akcích sboru, donesli jim ze svých zásob jídlo, když byl bratr Tucker bez práce, a dávali jim med, který měli od svých včel. Med je to, co si Tuckerovi dávají na toasty nejraději. Tento malý dar bratr Price popisuje jako to, co „oslazovalo jejich přátelství“.
Dělejme malé a prosté věci
Tuckerovým také pomohla rada jejich presidenta kůlu. President David Heap požádal členy kůlu, aby dělali „sedm malých a prostých věcí“: 1) aby každý sám studoval každý den písma; 2) aby četli písma jako rodina nejméně pět dní v týdnu; 3) aby každé ráno a večer měli osobní modlitbu; 4) aby každé ráno a večer měli rodinnou modlitbu; 5) aby byli každou neděli jako rodina na shromáždění; 6) aby měli každé pondělí rodinný domácí večer; a 7) aby každý měsíc navštívili chrám.
Gary viděl, že tyto věci jeho rodinu sbližují – a to je to, co si velice přál – a tak Tuckerovi začali mít rodinné modlitby, studium písma a domácí večery. Tyto činnosti pomohly připravit Garyho na to, aby byl vstřícný vůči biskupově výzvě připravit se na návštěvu chrámu.
V lednu 2006 se Tuckerovi zúčastnili firesidu u biskupa doma. Biskup Baczuk si vzal Garyho stranou a mluvil s ním o chrámu. A právě zde dal Gary biskupovi svou plechovku se žvýkacím tabákem, aby ho již nadále nepokoušela. Tehdy a i při dalších pohovorech s biskupem měl mnoho otázek. Biskup Garymu zdůrazňoval, aby dodržoval smlouvy, které uzavřel při křtu, a byl tak hoden Ducha.
Tuckerovi začali chodit do kursu Příprava pro chrám a Jennifer začala se svým sborem navštěvovat každý měsíc chrám, aby vykonávala křty za mrtvé. Gary pracoval na tom, aby byl hoden tam chodit. Jejich jedenáctiletá dcera Cody byla nadšená, že bude moci brzy jít do chrámu na křty. Jakmile jí bylo 12 let, Gary mohl jít do chrámu s ní. Oba byli tehdy v chrámu poprvé.
Cody říká: „Bylo to úžasné. Byl tam nádherný klid. Byl tam i můj tatínek, a díky tomu to bylo ještě lepší.“ Gary říká, že tam tehdy napoprvé pocítil „neuvěřitelný klid a radost“.
Příští neděli na kursu Příprava pro chrám byl Gary někým jiným. „Do srdce proniklo světlo,“ říká sestra Elna Scoffieldová, která učí tento kurs již několik let. Když hodina skončila, Gary zůstal ve třídě, aby se mohl na něco zeptat. Pocítil v chrámu Ducha a chtěl se vrátit – ne jen na křty, ale aby mohl obdržet své obdarování a mít svou rodinu připečetěnou k sobě.
Příští měsíc navštívili Tuckerovi s biskupem a s dalšími členy sboru chrám opět.
Překonávejme zkoušky
Tuckerovi v týdnech, které předcházely jejich obdarování a pečetění, pocítili odpor protivníka. Gary dělal pokrok, ale stále měl pochybnosti o tom, zda je hoden jít do chrámu. Jejich sen o věčné rodině byl blízko, ale stále jim unikal. Tuckerovi věděli, že se musejí modlit častěji a prosit o sílu. „Vždy jsme ji dostali ve formě utěšujícího pokoje a opětovného ujištění, že všechny věci jsou v Pánových rukách,“ říká sestra Tuckerová. „Dokonce i ve chvíli, kdy jsme procházeli chrámem, Jeho utěšující Duch byl s celou naší rodinou.“
Když Gary a Jennifer obdrželi své obdarování, poklekli v pečeticí místnosti, a s nimi jejich děti, Cody a Garrett, všichni oblečeni v bílém. Když šestiletý Garrett uviděl, jak jeho maminka pláče, natáhl se, aby jí slzy s tváří setřel. Gary a Cody plakali radostí také. Dojatý byl i pečetící.
Tuckerovi říkají, že se nyní v jejich rodině upevnily vzájemné vztahy a že lépe komunikují. Gary říká: „Jsme šťastnější. Moje žena i já stojíme při sobě, a naše děti to vidí.“ Gary má pocit, že je lepším příkladem pro členy své rodiny, kteří nejsou členy Církve, a doufá, že další rodiny v jeho sboru budou chtít stejná požehnání, jako jsou ta, která Pán dal díky chrámu Tuckerovým.
Vlevo: foto chrámu Billings Montana, Steve Bunderson; foto křtitelnice v chrámu Billings Montana, Norman Childs; vpravo: foto Drake Busath, © Busath Photography
Ti šťastní u chrámu Billings Montana v den svého zpečetění jsou Gary, Jennifer, Cody a Garrett Tuckerovi.
Členové sboru Three Forks pravidelně jezdí dvě a půl hodiny, aby sloužili v chrámu Billings Montana. Někteří z těch, kteří tam jezdí, jsou dospělí, kteří vykonávají křty za mrtvé, zatímco se se svým manželským partnerem připravují přijmout obdarování a být zpečetěni.
Fotografii laskavě poskytli Tuckerovi