Pozvedla jsem druhé i sebe

Cathy Whitaker Marshallová, Washington, USA

Byl Den díkůvzdání roku 1990. Právě jsem měla za sebou náročný rozvod a byla jsem studentkou prvního ročníku práv v neznámém městě. Moje děti měly strávit svátek u svého otce, a pro mě to bylo poprvé v životě, kdy jsem měla být na Den díkůvzdání sama.

Nejprve jsem se chtěla litovat a pobrečet si. Ale pak jsem začala sčítat svá požehnání. Mám dvě nádherné děti, pěkný dům, příležitost k získávání znalostí a evangelium Ježíše Krista, které mě v životě vede. Byla jsem skutečně požehnána mnoha věcmi.

Jak se Den díkůvzdání přibližoval, zjistila jsem, že si jedna skupina studentů práv naplánovala, že půjdou na místní faru a budou tam bezdomovcům podávat předčasnou tradiční večeři. Rozhodla jsem se, že bude lepší, když budu pomáhat na faře, než když budu sedět doma a cítit se osaměle a zahořkle. A tak jsem se přidala ke svým spolužákům.

O několik dnů později jsem hladovým, vděčným a životem otřeseným lidem nandávala na talíř teplou bramborovou kaši. Slzy, které se mi hrnuly do očí, nepramenily ze smutku, který jsem pociťovala sama za sebe; byly to spíše slzy lásky ke všem Božím dětem, bez ohledu na okolnosti, v nichž žijí.

Den díkůvzdání není tím správným svátkem, pokud nemáte v troubě krocana. Ale 6kilový krocan by pro mě byl příliš velký, a tak jsem pozvala několik studentů, kteří pocházeli z z různých zemí a ze vzdálených států Ameriky, aby se ke mně přidali. Chtěla jsem se s nimi podělit o tradiční americkou večeři, podávanou na Den díkůvzdání, ale požádala jsem je o to, aby i oni něčím přispěli. Každého jsem poprosila, aby donesl oblíbené jídlo ze své vlasti. Z naší tradiční večeře na Den díkůvzdání se nakonec stalo výborné a nezapomenutelné jídlo, kde nechyběly ani vaječné závitky.

Král Beniamin prohlásil: „Vizte, říkám vám tyto věci, abyste se mohli naučiti moudrosti; abyste se naučili, že když jste ve službě bližních svých, jste pouze ve službě svého Boha.“ (Mosiáš 2:17.)

V tento Den díkůvzdání jsem se naučila moudrosti. Tím, že jsem poskytla službu, i když bylo jednodušší zůstat sedět doma a soužit se, jsem nalezla radost. Služba je klíčem ke štěstí nejenom o svátcích, kdy je snadné nechat se pohltit tím, co nám v životě schází, ale také kdykoli během roku. Ať jsme v jakékoli situaci, můžeme vždy nalézt někoho, komu můžeme pomoci. Když pozvedáme své bratry a sestry, pozvedáme rovněž sami sebe.

Rozhodla jsem se, že bude lepší, když budu pomáhat na faře, než když budu sedět doma a cítit se osaměle a zahořkle. O několik dnů později jsem hladovým lidem nandávala na talíř teplou bramborovou kaši.