Moc, radost a láska pramenící z dodržování smluv

Linda K. Burtonová

Generální presidentka Pomocného sdružení

Vyzývám každou z nás, abychom zhodnotily, jak moc milujeme Spasitele; a jako měřítko použijme to, s jakou radostí dodržujeme své smlouvy.

Na začátek se chci podělit o jeden dojemný příběh.

Jednou večer svolával jeden muž svých pět ovcí na noc pod přístřešek. Rodina s velkým zájmem sledovala, jak prostě zvolal: „Pojďte!“ a všech pět hlav se hned otočilo jeho směrem. Čtyři ovce se k němu rozeběhly. Láskyplně každou z nich pohladil po hlavě. Ovce znaly jeho hlas a měly ho rády.

Ale pátá ovce nepřiběhla. Byla to velká ovce, které se před pár týdny zbavil její majitel, jenž uvedl, že je divoká a vzpurná a že vždy svádí ostatní ovce z cesty. Nový majitel si ovci vzal a přivázal ji na svém poli na pár dní ke kolíku, aby si na nové místo zvykla. Trpělivě ji učil, aby začala mít ráda jeho i ostatní ovce, až nakonec měla kolem krku jen krátký provaz, ale už nebyla přivázaná.

Toho večera se onen muž před zraky své rodiny přiblížil k ovci, která stála na kraji pole, a znovu tiše řekl: „Pojď. Už nejsi přivázaná. Jsi volná.“ Pak k ní láskyplně vztáhl ruku, položil jí ji na hlavu a vrátil se s ní i s ostatními ovcemi zpět k přístřešku.¹

V duchu onoho příběhu se modlím o to, aby nám Duch Svatý dnes pomohl naučit se něčemu o dodržování smluv. Uzavírání a dodržování smluv znamená, že se rozhodujeme vytvořit pouto s naším Otcem v nebi a s Ježíšem Kristem. Zavazujeme se, že budeme následovat Spasitele. Důvěřujeme Mu a chceme vyjádřit vděčnost za cenu, kterou zaplatil, aby nás vysvobodil skrze nekonečný dar Usmíření.

Starší Jeffrey R. Holland vysvětlil, že „smlouva je závazná duchovní dohoda, slavnostní slib daný Bohu, našemu Otci, že budeme žít, myslet a jednat určitým způsobem – po způsobu Jeho Syna, Pána Ježíše Krista. Na oplátku nám Otec, Syn a Duch Svatý slibují věčný život v celé jeho nádheře.“² V této závazné smlouvě stanovuje podmínky Pán a my se zavazujeme je dodržovat. Uzavírání a dodržování smluv je výrazem našeho závazku stát se takovými, jako je Spasitel.³ V ideálním případě bychom si měly osvojit postoj nejlépe vyjádřený ve známé náboženské písni: „Půjdu, kam chceš, abych šel. … Řeknu, co bys chtěl, abych řek’. … Stanu se, čím chtěl bys mne mít.“⁴

Proč máme uzavírat a dodržovat smlouvy?

1. Dodržování smluv nás posiluje, uschopňuje a ochraňuje.

Nefi ve vidění spatřil velkolepá požehnání, která Pán uděluje těm, kteří dodržují smlouvy: „A stalo se, že já, Nefi, jsem spatřil moc Beránka Božího, jak sestoupila … na lid smlouvy Páně, … a byli ozbrojeni spravedlivostí a mocí Boží ve veliké slávě.“⁵

Nedávno jsem získala novou milou přítelkyni. Svědčila o tom, že poté, co přijala chrámové obdarování, pocítila větší sílu odolávat pokušením, s nimiž předtím bojovala.

Když dodržujeme své smlouvy, dostává se nám také odvahy a síly k tomu, abychom si vzájemně pomáhaly nést břemena. Jedna zarmoucená sestra měla syna, který čelil ve smrtelnosti těžké překážce. Díky víře v to, že sestry z Pomocného sdružení dodržují své smlouvy, je odvážně požádala, aby se za jejího syna postily a modlily. Jiná sestra vyjádřila přání, kdyby tak bývala mohla také požádat sestry o modlitby. Před lety její syn zápolil s nějakými problémy. Přála si, kdyby je tak bývala mohla požádat o to, aby její rodině s tímto břemenem pomohly. Spasitel řekl: „Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.“⁶

Sestry, každá máme břemena, jež musíme nést samy, a břemena, o něž se můžeme podělit. Výzva, abychom si navzájem nesly břemena, je výzvou k dodržování smluv. Rada Lucy Mack Smithové sestrám z prvního Pomocného sdružení je dnes aktuálnější než kdy dříve: „Musíme se o sebe vzájemně starat, bdít nad sebou, vzájemně se utěšovat a získávat ponaučení, abychom mohly všechny společně zasednout v nebi.“⁷ Toto je dodržování smluv a navštěvující učení v té nejvytříbenější podobě!

Kniha Mormonova nám připomíná, že dokonce i prorok Alma se musel potýkat se vzdorovitým synem. Alma byl však požehnán bratry a sestrami v evangeliu dodržujícími smlouvy, kteří byli hluboce obráceni k Pánu a věděli, co to znamená nést si navzájem svá břemena. Každá známe onen verš v Mosiášovi, kde se mluví o Almově veliké víře v modlitbách za jeho syna. Ale v záznamu je uvedeno, že „Pán vyslyšel modlitby lidu svého a také modlitby služebníka svého, Almy“.⁸

Víme, že Bůh se vždy raduje „z duše, která činí pokání“,⁹ ale toužíme především po tom, aby naše děti dbaly rady presidenta Henryho B. Eyringa a s uzavíráním a dodržováním smluv začaly včas a byly vytrvalé.¹⁰ Nedávno byla na jedné radě vedoucích kněžství a pomocných organizací položena upřímná otázka hodná zamyšlení: „Opravdu od osmiletých dětí očekáváme, že budou dodržovat své smlouvy?“ Když jsme se spolu radili, kdosi navrhl, že jedním ze způsobů, jak připravit děti na to, aby uzavřely a dodržovaly posvátné smlouvy křtu, je pomoci jim naučit se dát si prostý slib a dodržovat ho.

Věrní rodiče jsou oprávněni vědět, jak nejlépe učit své děti, aby uspokojovali jejich potřeby. Když rodiče usilují o osobní zjevení a jednají podle něj, radí se spolu, slouží a učí jednoduchým zásadám evangelia, získávají moc posilovat a ochraňovat svou rodinu. Pomáhat mohou i ostatní členové rodiny. Můj drahý dědeček nás naučil, jak důležité je dodržovat sliby, pomocí jednoduché písničky. Zněla asi takto: „Než někomu něco slíbíš, zvaž, jak je to důležité. A pak si svůj slib vyryj na srdce své. Vyryj si jej na srdce své.“ Této písničce nás děda naučil s láskou, přesvědčením a mocí, neboť on sám měl své sliby vyryté na srdci.

Jedna moudrá matka záměrně zapojuje děti do svého úsilí dodržovat smlouvy. Radostně nosí břemena svých sousedů, přátel a členů sboru – a utěšuje ty, kdo mají útěchy zapotřebí. Proto mě nepřekvapilo, když si k ní nedávno přišla dcerka pro radu, jak nejlépe utěšit kamarádku, které zrovna zemřel tatínek. Byla to skvělá příležitost ji naučit, že její touha utěšit kamarádku je jedním ze způsobů, jak může dodržovat svou smlouvu křtu. Jak můžeme od dětí očekávat, že budou uzavírat a dodržovat chrámové smlouvy, když od nich neočekáváme dodržování jejich první smlouvy – smlouvy křtu?

Starší Richard G. Scott řekl: „Jedno z největších požehnání, které můžeme nabídnout světu, je moc domova zaměřeného na Krista, ve kterém se učíme evangeliu a dodržujeme smlouvy a který oplývá láskou.“¹¹ Jak můžeme vytvořit takový domov, v němž budeme děti připravovat na uzavírání a dodržování chrámových smluv?

Můžeme společně zjistit, co to znamená být hoden chrámového doporučení.
Můžeme společně zjistit, jak naslouchat Duchu Svatému. Protože chrámové obdarování se přijímá skrze zjevení, musíme se této životně důležité dovednosti naučit.
Můžeme společně zjistit, jak se učit skrze používání symbolů, počínaje posvátnými symboly křtu a svátosti.
Můžeme společně zjistit, proč je tělo posvátné, proč se o něm někdy mluví jako o chrámu a jak souvisejí cudný oděv a upravenost s posvátnou podstatou chrámového oblečení.
Můžeme v písmech objevovat plán štěstí. Čím lépe se v písmech obeznámíme s plánem Nebeského Otce a s Usmířením, tím smysluplnější pro nás bude uctívání v chrámu.
Můžeme společně poznávat život předků, pátrat v rodinné historii, indexovat a vykonávat za své drahé zemřelé zástupnou práci v chrámu.
Můžeme společně objevovat význam slov jako obdarování, obřad, pečetění, kněžství, klíče a dalších slov spojených s uctíváním v chrámu.
Můžeme děti učit, že do chrámu chodíme uzavírat smlouvy s Nebeským Otcem – a že se vracíme domů, abychom je dodržovali!¹²

Když učíme děti, pamatujme na myšlenku „dobrého, lepšího a nejlepšího“.¹³ Je dobré učit děti o chrámu. Je lepší od nich očekávat, že uzavřou a budou dodržovat smlouvy, a máme je na to připravovat. Nejlepší však je jim svým vlastním příkladem ukazovat, že radostně lneme ke svým křestním a chrámovým smlouvám! Sestry, uvědomujeme si svou klíčovou roli v práci na spasení, zatímco vyživujeme, učíme a připravujeme děti na to, aby kráčely cestou smluv? Sílu tak činit získáme tehdy, budeme-li ctít a dodržovat své smlouvy.

2. Dodržování smluv je nezbytné pro opravdové štěstí.

President Thomas S. Monson učil: „Máme ctít posvátné smlouvy; a být jim věrný je předpokladem pro štěstí.“¹⁴ Ve 2. Nefim čteme prosté prohlášení: „A stalo se, že jsme žili šťastně.“¹⁵ Ještě předtím se v téže kapitole dozvídáme, že Nefi a jeho lid zrovna postavili chrám. Určitě s radostí dodržovali své smlouvy! A v Almovi čteme: „Ale vizte, ode dnů Nefiových nebylo nikdy mezi lidem Nefiovým šťastnější doby nežli za dnů Moroniových.“¹⁶ Proč? V předchozím verši se znovu dozvídáme, že „byli věrni v zachovávání přikázání Páně“.¹⁷ Kdo dodržuje smlouvy, dodržuje přikázání!

Mám ráda verš, který zní: „A nyní, když lidé uslyšeli tato slova [to jest znění smlouvy křtu], radostí tleskali a zvolali: Toto je přání našeho srdce.“¹⁸ Přání jejich srdce se mi moc líbí. Radostně dychtili po tom, že uzavřou smlouvy a budou je dodržovat!

Jednou v neděli jedna mladá sestra radostně zvolala: „Dnes mohu přijmout svátost!“ Kdy jsme se naposledy z této výsady radovaly my? A jak tuto radost projevujeme? Tím, že máme vždy na paměti Spasitele a vždy dodržujeme Jeho přikázání, což zahrnuje i to, že světíme den sabatu. Činíme tak tím, že na Něj vždy myslíme, když máme vždy osobní a rodinné modlitby, když každý den studujeme písma a každý týden máme rodinný domácí večer. A když nás od těchto důležitých věcí něco odvede nebo jsme-li příliš laxní, učiníme pokání a začínáme nanovo.

Uzavírání a radostné dodržování smluv uvádí v platnost a v život nezbytné posvátné spásné obřady, které musíme přijmout, abychom mohly získat „vše, co [náš] Otec má“.¹⁹ Obřady a smlouvy jsou duchovní milníky, o nichž hovořil president Henry B. Eyring, když učil: „Svatí posledních dnů jsou lidem smlouvy. Počínaje dnem křtu a během všech duchovních milníků svého života dáváme Bohu sliby a On dává sliby nám. On vždy dodržuje sliby, které nám skrze své oprávněné služebníky nabízí, avšak klíčovou zkouškou našeho života je, zda my budeme uzavírat smlouvy s Ním a zda je budeme dodržovat.“²⁰

3. Dodržováním smluv prokazujeme lásku ke Spasiteli a k našemu Otci v nebi.

Ze všech důvodů, proč máme být pilnější při dodržování smluv, je tento důvod ten nejpádnější – láska. Pokud jde o zásadu lásky, velmi na mě působí jeden verš ve Starém zákoně. Koho z nás nedojímá biblický příběh o lásce Jákoba a Ráchel, když čteme: „Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů, proto že laskav byl na ni“?²¹ Sestry, dodržujeme své smlouvy s tak hlubokou a oddanou láskou?

Proč byl Spasitel ochoten dodržet svou smlouvu s Otcem a naplnit své božské poslání usmířit hříchy světa? Z lásky ke svému Otci a z lásky k nám. Proč byl Otec ochoten dopustit, aby Jeho Jednorozený a dokonalý Syn vytrpěl nepopsatelnou bolest, když nesl hříchy, zármutek, nemoci a slabosti světa a všechny nespravedlnosti tohoto života? Odpověď nacházíme v těchto slovech: „Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal.“²²

„Pokud bychom si byli plně vědomi mnoha požehnání, která díky vykoupení, jež pro nás bylo vykonáno, máme, pak by nebylo ničeho, o co by nás Pán mohl požádat, co bychom nadšeně a ochotně neudělali.“²³ Podle těchto slov presidenta Josepha Fieldinga Smitha je dodržování smluv jedním ze způsobů, jak můžeme vyjádřit svůj cit k nepochopitelnému a nekonečnému Usmíření našeho Spasitele a Vykupitele a k dokonalé lásce našeho Otce v nebi.

Starší Holland s dojetím řekl: „Nevím přesně, co budeme prožívat během Soudného dne, ale budu velmi překvapen, pokud se v určité chvíli během tohoto rozhovoru Bůh nezeptá přesně na totéž, na co se Kristus zeptal Petra: ‚Miloval jsi mne?‘“²⁴ Dnes večer vyzývám každou z nás, abychom zhodnotily, jak moc milujeme Spasitele; a jako měřítko použijme to, s jakou radostí dodržujeme své smlouvy. Spasitel pravil: „Kdož by měl přikázaní má, a ostříhal jich, onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati, a zjevím jemu samého sebe.“²⁵ My všechny velmi potřebujeme pravidelná zjevení Spasitele v každodenním životě!

Pamatujme, že i ti, kteří v minulosti sešli na scestí nebo mají problémy nyní, mohou na hlavě pocítit dotek Dobrého Pastýře a slyšet, jak říká: „Pojď. Už nejsi přivázaná. Jsi volná.“ Spasitel řekl: „Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.“²⁶ On to může říci, neboť své smlouvy dodržoval s láskou. Otázkou tedy je: zvládneme to také? Kéž jdeme kupředu s vírou, radostným srdcem a velikou touhou dodržovat své smlouvy. Tím budeme prokazovat lásku k našemu Otci v nebi a k našemu Spasiteli, o nichž s velikou láskou svědčím ve jménu Ježíše Krista, amen.