Síla vytrvat
Naše schopnost vytrvat do konce ve spravedlivosti bude přímo úměrná síle našeho svědectví a hloubce našeho obrácení.
Každé ráno se probouzíme vstříc novému dni plnému životních zkoušek. Tyto zkoušky mají mnoho podob – fyzické zkoušky, finanční nezdary, problémy ve vztazích, citové zkoušky, či dokonce zápolení s vlastní vírou.
Mnoho zkoušek, kterým v životě čelíme, lze vyřešit a překonat; jiné však může být těžké pochopit a nemožné překonat a provázejí nás až do doby, kdy přejdeme do příštího života. Zatímco dočasně vytrváváme ve zkouškách, které můžeme vyřešit, a nadále vytrváváme i ve zkouškách, které vyřešit nemůžeme, je důležité pamatovat na to, že duchovní síla, kterou rozvíjíme, nám pomůže úspěšně vytrvat ve všech životních zkouškách.
Bratři a sestry, máme milujícího Nebeského Otce, který naplánoval naši pozemskou existenci tak, abychom mohli individuálně získat ponaučení, která potřebujeme, abychom byli hodni věčného života v Jeho přítomnosti.
Tuto zásadu dokládá příhoda ze života Proroka Josepha Smitha. Prorok byl několik měsíců uvězněn s několika společníky v Liberty v Missouri. Během útrap ve vězení Prorok žádal Pána v pokorné modlitbě, aby Svaté zprostil jejich tehdejších strastí. Pán ve své odpovědi učil Proroka Josepha i nás všechny, že tyto naše zkoušky, pokud v nich úspěšně vytrváme, budou nakonec pro naše dobro. Toto je Pánova odpověď na Josephovu žádost:
„Synu můj, pokoj buď duši tvé; protivenství tvé a strasti tvé potrvají jen malou chvilku;
A potom, jestliže v tom vytrváš dobře, Bůh tě oslaví na výsosti.“1
Nebeský Otec nám připravil cestu životem tak, aby byla zkouškou našeho charakteru. Jsme vystaveni dobrým i zlým vlivům a je nám dána mravní svoboda jednání, abychom se sami rozhodli, kudy se vydáme. Dávný prorok Samuel z Knihy Mormonovy učil: „Jste svobodni; je vám dovoleno, abyste jednali sami za sebe; neboť vizte, Bůh vám dal poznání a učinil vás svobodnými.“2
Nebeský Otec také věděl, že vzhledem k naší smrtelnosti se nebudeme vždy rozhodovat správně a spravedlivě. Protože nejsme dokonalí a chybujeme, potřebujeme v návratu do Jeho přítomnosti pomoc. Tuto nezbytnou pomoc nám poskytují nauky Ježíše Krista, Jeho příklad a smírná oběť. Spasitelova smírná oběť umožňuje naše budoucí spasení a oslavení skrze zásadu pokání. Činíme-li upřímné pokání, Usmíření nám může pomoci stát se čistými, změnit naši povahu a úspěšně vytrvat ve zkouškách.
Vytrvalost je v nauce Ježíše Krista důležitou zásadou. Je důležitá, protože kvalita naší věčné budoucnosti je úměrná naší schopnosti vytrvat ve spravedlivosti.
Ve 2. Nefim 31 učí prorok Nefi tomu, že poté, co obdržíme spásný obřad křtu, který obdržel i Ježíš Kristus, a následně obdržíme dar Ducha Svatého, musíme se „tlačiti kupředu, hodujíce na slově Kristově, a [vytrváme-li] do konce, vizte, tak praví Otec: [Budeme] míti život věčný.“3
Abychom tudíž obdrželi od Nebeského Otce největší ze všech požehnání, což je věčný život, musíme přijmout příslušné obřady a poté neustále dodržovat s nimi spojené smlouvy. Jinými slovy, musíme úspěšně vytrvat.
Naše schopnost vytrvat do konce ve spravedlivosti bude přímo úměrná síle našeho svědectví a hloubce našeho obrácení. Když je naše svědectví silné a jsme opravdu obrácení k evangeliu Ježíše Krista, naše rozhodnutí budou inspirována Duchem Svatým, budou zaměřena na Krista a budou podporovat touhu vytrvat ve spravedlivosti. Je-li naše svědectví slabé a naše obrácení povrchní, je mnohem větší riziko, že nás svedou falešné světské tradice a budeme se rozhodovat špatně.
Rád bych se podělil o zážitek, který znázorňuje, jakého úsilí je zapotřebí k fyzickému vytrvání, a poté ho porovnal s úsilím nutným k duchovnímu vytrvání. Po návratu z misie jsem měl příležitost hrát basketbal pod vedením jednoho uznávaného trenéra a spisovatele na vysoké škole v Kalifornii. Tento trenér považoval za velmi důležité, aby jeho hráči byli před začátkem basketbalové sezóny v kondici. Jednou z podmínek tréninku, než mohl kdokoli z nás sáhnout na míč na hřišti, bylo uběhnout trasu v přespolním běhu v horách nedaleko školy ve velmi těžko dosažitelném čase. Pamatuji se na svůj první pokus o uběhnutí této trasy bezprostředně po návratu z misijního pole. Myslel jsem, že umřu.
Musel jsem několik týdnů pilně trénovat, než jsem konečně dosáhl času, který trenér stanovil. Měl jsem skvělý pocit nejen z toho, že jsem dokázal trasu uběhnout, ale také jsem byl schopen na cílové rovince zrychlit.
Aby se vám dařilo v basketbalu, musíte být v kondici. Být v dobré fyzické kondici něco stojí a touto cenou je oddanost, výdrž a sebekázeň. Duchovní vytrvalost také něco stojí. Cena je stejná – oddanost, výdrž a sebekázeň.
Svědectví musí být v kondici stejně jako tělo, chceme-li, aby nám vydrželo. Jak si tedy můžeme udržet svědectví v kondici? Tělo nedostaneme do kondice prostě tím, že budeme sledovat basketbal v televizi. Stejně tak nedostaneme svědectví do kondice prostě tím, že budeme sledovat generální konferenci v televizi. Musíme studovat základní zásady evangelia Ježíše Krista a pak se musíme ze všech sil snažit podle nich žít. Tím se staneme učedníkem Ježíše Krista a vybudujeme si trvalé svědectví.
Když v životě čelíme protivenství a máme touhu napodobovat vlastnosti Ježíše Krista, je nutné být duchovně připravený. Být duchovně připravený znamená, že jsme v sobě rozvinuli duchovní vitalitu neboli sílu – budeme duchovně v kondici. Budeme v natolik dobré duchovní kondici, že se budeme vytrvale rozhodovat správně. Staneme se neochvějnými v touze a schopnosti žít podle evangelia. Jak prohlásil neznámý básník: „Musíte se stát balvanem, který řeka neodnese.“
Zkouškám čelíme každý den, a proto je důležité, abychom každý den na duchovní vitalitě pracovali. Když rozvineme duchovní vitalitu, falešné světské tradice i každodenní osobní zkoušky nebudou mít negativní vliv na naši schopnost vytrvat ve spravedlivosti.
Úžasné příklady duchovní vitality pocházejí z historie naší vlastní rodiny. Mezi mnoha příběhy o našich předcích najdeme příklady, které znázorňují pozitivní znaky vytrvalosti.
Tuto zásadu ilustruje příběh i z mé rodinné historie. Můj pradědeček Joseph Watson Maynes se narodil v roce 1856 v Hullu v anglickém Yorkshiru. Jeho rodina vstoupila do Církve v Anglii a pak odcestovala do Salt Lake City. Roku 1883 se oženil s Emily Keepovou a měli spolu osm dětí. V červnu roku 1910 byl Joseph v 53 letech povolán na misii na plný úvazek. S podporou manželky a osmi dětí se vrátil do své rodné Anglie, aby tam sloužil na misii.
Poté, co věrně sloužil asi dva roky, jel jednou se svým společníkem na kole na shromáždění Nedělní školy v Gloucesteru a najednou mu praskla pneumatika. Slezl z kola, aby se podíval, jak velká škoda vznikla. Když viděl, že je to vážné a že potrvá nějakou dobu, než to opraví, řekl společníkovi, aby vyrazil napřed a zahájil nedělní shromáždění, a že on brzy dorazí. Jakmile to dořekl, sesunul se k zemi. Zemřel na místě na infarkt.
Joseph Watson Maynes svou ženu a osm dětí v tomto životě již nespatřil. Podařilo se jim převézt jeho tělo zpět do Salt Lake City, kde uspořádali pohřeb v aule staré Waterloo Assembly Hall. Starší Anthony W. Ivins z Kvora Dvanácti apoštolů na jeho pohřbu pronesl slova, která nás učí důležitým zásadám o životě, smrti a vytrvalosti: „Právě to nám evangelium dává – ne imunitu před smrtí, ale vítězství nad smrtí skrze naši naději ve slavné vzkříšení. … To platí i pro [Josepha Maynese]. … Je potěšením a radostí vidět, že lidé pokládají život ve spravedlivosti, ve víře, věrni víře.“4
Tento příběh z mé rodiny mě inspiruje k tomu, abych se snažil následovat příklad vytrvalosti a duchovní vitality svého pradědečka. Stejně tak mě inspiruje i víra jeho ženy Emily, jejíž život byl po Josephově smrti nepochybně obtěžkán mnoha břemeny. Po zbytek života sama pečovala o osm dětí, byla věrná víře, její svědectví bylo silné a její obrácení bylo úplné.
Apoštol Pavel prohlásil: „Odvrhouce všeliké břímě, i snadně obkličující nás hřích, skrze trpělivost konejme běh uloženého sobě boje.“5 Běh, který je nám na této zemi uložen, je vytrvalostní běh plný překážek. Překážky v tomto běhu jsou zkoušky, které nás čekají každý nový den. Jsme zde na zemi, abychom běželi, používali mravní svobodu jednání a rozhodovali se mezi tím, co je správné a co špatné. Abychom tento běh uběhli úspěšně a se ctí se vrátili k Nebeskému Otci, musíme zaplatit cenu v podobě oddanosti, vytrvalosti a sebekázně. Musíme se dostat duchovně do kondice. Musíme rozvinout duchovní vitalitu. Musíme mít silné svědectví, které povede k opravdovému obrácení, a díky tomu v sobě najdeme vnitřní klid a sílu potřebnou k tomu, abychom vytrvali v jakýchkoli zkouškách.
Ať už se ráno probouzíte do jakýchkoli zkoušek, pamatujte na toto: díky duchovní síle, kterou rozvíjíte, a s Pánovou pomocí se budete moci na konci běhu těšit z důvěry, kterou vyjádřil apoštol Pavel slovy:
„Nebo já se již k tomu blížím, abych obětován byl, a čas rozdělení mého nastává.
Boj výborný bojoval jsem, běh jsem dokonal, víru jsem zachoval.
Již za tím odložena jest mi koruna spravedlnosti, kterouž dá mi v onen den Pán, ten spravedlivý soudce.“6
Svědčím o tom, že skutečně máme milujícího Nebeského Otce, a svědčím o Jeho velikém a věčném plánu štěstí, který nás přivedl na tuto zemi v této době. Kéž nás všechny Duch Páně inspiruje k tomu, abychom v sobě rozvíjeli sílu vytrvat. Ve jménu Ježíše Krista, amen.