Chceš-li zdráv býti?
Když činíme pokání a obracíme se k Pánu, jsme uzdraveni a naše vina je zahlazena.
V období radostného hodování v Jeruzalémě Spasitel opustil zástupy, aby vyhledal ty nejpotřebnější. Nalezl je u Bethesdy, rybníka s pěti sloupořadími u ovčího trhu, který byl znám tím, že k němu chodili sužovaní.
Janovo evangelium nám říká, že nedaleko rybníka „leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.
Nebo anděl jistým časem sstupoval do rybníka a kormoutil vodu. Protož kdož nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.“ (Jan 5:3–4.)
Spasitelova návštěva je vyobrazena v nádherné malbě Carla Blocha nazvané Kristus uzdravuje nemocného u Bethesdy. Bloch zachycuje Ježíše, jak odhrnuje plátěný přístřešek, pod nímž je „nemocný“ muž (Jan 5:7), který leží u rybníka a čeká. Slovo nemocný zde označuje někoho, kdo je bezmocný, a zdůrazňuje milosrdenství a milost Spasitele, který tiše přišel, aby sloužil těm, kteří si nedokázali pomoci sami.
Onen nemocný muž na malbě se choulí ve stínu u země, vyčerpaný a oslabený tím, že svou nemocí trpí již 38 let.
Zatímco Spasitel jednou rukou zvedá okraj plátna, druhou rukou kyne nemocnému muži a klade mu pronikavou otázku: „Chceš-li zdráv býti?“
Muž odpovídá: „Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, ale když já jdu, jiný přede mnou sstupuje.“ (Jan 5:6–7.)
Ježíš dává na mužovu zdánlivě bezvýchodnou výzvu hlubokou a nečekanou odpověď:
„Vstaň, vezmi lože své a choď.
A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil.“ (Jan 5:8–9.)
V jiné dojemné scéně nám Lukáš vypráví, jak Spasitel na cestě do Jeruzaléma potkal deset malomocných. Ti kvůli své nemoci „stáli zdaleka“. (Lukáš 17:12.) Byli vyhnanci – nečistí a nechtění.
„Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi,“ volali (Lukáš 17:13) – jinými slovy žádali Ho: „Nemohl bys pro nás něco udělat?“
Velký lékař, plný soucitu, nicméně věděl, že zázraku musí předcházet víra, a proto jim řekl: „Jdouce, ukažte se kněžím.“ (Lukáš 17:14.)
A jak šli s vírou, stal se zázrak. Dokážete si představit tu nesmírnou radost, kterou pociťovali na každém kroku, zatímco byli svědky toho, jak se jejich tělo přímo před jejich očima očišťuje, uzdravuje a obnovuje?
„Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se, s velikým hlasem velebě Boha.
A padl na tvář k nohám [Mistra], díky čině jemu. …
I řekl jemu [Ježíš]: Vstana, jdi, víra tvá tě uzdravila.“ (Lukáš 17:15–16, 19.)
Jako bývalý lékař-chirurg jsem ve své praxi napravoval a léčil všechno tělesné. Ježíš Kristus uzdravuje tělo, mysl i ducha, a Jeho uzdravování začíná vírou.
Vzpomenete si na nějaký zážitek, kdy jste byli až po okraj naplněni radostí a vírou? Pamatujete si na onu chvíli, kdy jste získali svědectví nebo kdy vám Bůh potvrdil, že jste Jeho synem či dcerou a že vás moc miluje – a vy jste se cítili uzdraveni? Pokud se vám zdá, že ta doba je již pryč, dá se to vrátit.
Spasitel nám radí, jak můžeme být uzdraveni – učiněni úplnými neboli zcela zdravými:
„Poďtež ke mně všickni, kteříž pracujete a obtíženi jste, a já vám odpočinutí dám.
Vezměte jho mé na se, a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete odpočinutí dušem svým.
Jho mé zajisté jestiť rozkošné, a břímě mé lehké.“ (Matouš 11:28–30.)
Slova „Poď, následuj mne“ (Lukáš 18:22) nás vyzývají, abychom za sebou zanechali starý život a světské touhy a stali se novým stvořením, pro které „staré věci pominuly [a] nové všecko učiněno jest“ (2. Korintským 5:17), a to s novým a věrným srdcem. A jsme opět uzdraveni.
„Přibližte se mi, a já se přiblížím vám; hledejte mne pilně, a naleznete mne; proste, a obdržíte; klepejte, a bude vám otevřeno.“ (NaS 88:63.)
Když se Mu přibližujeme, uvědomujeme si, že smrtelnost má být obtížná a že „protiklad ve všech věcech“ (2. Nefi 2:11) není chybou v plánu spasení. Protiklad je spíše nezbytnou součástí smrtelnosti, která posiluje naši vůli a tříbí naše rozhodnutí. Životní zvraty pomáhají tvarovat náš věčný vztah k Bohu – a vyrýt Jeho obraz do naší tváře, zatímco Mu poddáváme své srdce. (Viz Alma 5:19.)
„To čiňte na mou památku“ (Lukáš 22:19) – o to nás Spasitel požádal, když ustanovil obřad, který nazýváme svátostí. Tento obřad s chlebem a vodou obnovuje posvátné smlouvy, jež jsme uzavřeli s Bohem, a přivolává do našeho života moc Usmíření. Uzdraveni jsme tím, že opouštíme zvyky a životní styly, jež zatvrzují srdce a šíji. Když složíme „zbraně své vzpoury“ (Alma 23:7), začínáme „[jednati] sami za sebe“ (NaS 58:28) a již nejsme zaslepeni vychytralostí Satana nebo ohlušeni nelibozvučným hlukem sekulárního světa.
Když činíme pokání a obracíme se k Pánu, jsme uzdraveni a naše vina je zahlazena. Můžeme se, tak jako Enos, podivovat: „Jak se to stalo?“ Pán odpovídá: „Pro tvou víru v Krista. … Pročež hleď, víra tvá tě uzdravila.“ (Enos 1:7, 8.)
Corrie ten Boomová, oddaná křesťanka z Holandska, takové uzdravení nalezla i přesto, že byla za druhé světové války vězněna v koncentračních táborech. Nesmírně trpěla, avšak na rozdíl od své milované sestry Betsie, která v jednom táboře zemřela, Corrie přežila.
Po válce o svých zážitcích, o uzdravování a o odpuštění často veřejně promlouvala. Při jedné příležitosti za ní přišel bývalý nacistický dozorce, který se podílel na jejím bolestivém věznění v německém Ravensbrücku, a radoval se z jejího poselství o Kristově odpuštění a lásce.
„‚Jsem velmi vděčný za vaše poselství, Fräulein,‘ řekl. ‚Když pomyslím na to, že On, jak říkáte, smyl mé hříchy!‘
Natáhl se a chtěl mi potřást rukou,“ vzpomíná Corrie. „A já, která jsem tak často kázala … o tom, jak je potřeba odpouštět, jsem držela ruku u těla.
Jak se ve mně bouřily zlostné a pomstychtivé pocity, ihned jsem si byla vědoma jejich hříšnosti. … Pane Ježíši, modlila jsem se, odpusť mi a pomoz mi, abych odpustila jemu.
Snažila jsem se usmát a pokoušela jsem se natáhnout ruku. Ale nešlo to. Nic jsem necítila, ani sebemenší záchvěv vřelosti či lásky. A tak jsem se znovu v duchu pomodlila. Ježíši, nedokážu mu odpustit. Dej mi své odpuštění.
Jakmile se naše ruce setkaly, stalo se něco neuvěřitelného. Bylo to, jako by mi paží od ramene až po zápěstí projel proud, zatímco z mého srdce vyvěrala vůči tomuto cizímu člověku láska, která mě téměř celou přemohla.
A tak jsem zjistila, že uzdravení světa nezávisí na našem odpuštění ani na naší dobrotě, ale na Jeho odpuštění a dobrotě. Když nám říká, abychom milovali své nepřátele, dává nám spolu s tímto přikázáním i onu samotnou lásku.“1
Corrie ten Boomová byla uzdravena.
President Thomas S. Monson řekl: „Existuje jen jeden, jehož život uchovává ty, kteří jsou ustaraní nebo které postihl zármutek a žal – a to Pán Ježíš Kristus.“2
Máte-li pocit, že jste nečistí, nemilovaní, nešťastní, nezpůsobilí či nezdraví, pamatujte, že „vše, co je v životě nespravedlivé, může být prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista dáno do pořádku“.3 Mějte víru ve Spasitelovo načasování a v záměry, které pro vás má, a buďte trpěliví. „Neboj se, toliko věř.“ (Marek 5:36.)
Buďte ujištěni, že Spasitel se stále snaží napravit naši duši a uzdravit naše srdce. Stojí u dveří a tluče. Otevřeme Mu tím, že se znovu začneme modlit, činit pokání, odpouštět a zapomínat. Milujme Boha, služme bližním a stůjme na svatých místech s životem, který byl učiněn čistým. Nemocný muž u rybníka Bethesda, malomocný na cestě do Jeruzaléma a Corrie ten Boomová byli uzdraveni. „Chceš-li [i ty] zdráv býti?“ Vstaň a choď. Jeho milost je postačující (viz 2. Korintským 12:9) a vy nebudete kráčet sami.
Došel jsem k poznání, že Bůh žije. Vím, že jsme všichni Jeho děti a že On nás miluje takové, jací jsme a jakými se můžeme stát. Vím, že seslal svého Syna na svět, aby byl smírnou obětí pro celé lidstvo, a ti, kteří přijmou Jeho evangelium a budou Ho následovat, budou uzdraveni a učiněni úplnými – „v jeho vlastním čase a jeho vlastním způsobem a podle jeho vlastní vůle“ (NaS 88:68) a skrze Jeho láskyplná milosrdenství. Toto je mé svědectví určené vám, ve jménu Ježíše Krista, amen.