Rodinný tým
Autorka žije v Albertě v Kanadě.
Když všichni spolupracují, je snazší zvítězit.
„Když pomáháme, šťastni jsme.“ (Písně pro děti, 79.)
Ammon si povzdechl, když s tatínkem odcházeli po fotbalovém zápase z hřiště. „Já to nechápu,“ řekl. „Máme přece tolik dobrých hráčů. Proč nemůžeme dát gól?“
Tatínek uměl hrát fotbal dobře. Možná by mohl pomoci.
„Myslím, že byste se měli naučit spolupracovat jako tým,“ odvětil tatínek. „Všichni přece chcete dávat góly, ne?“
„Ano,“ odpověděl Ammon. „Ale góly nemůžeme střílet všichni. To jsi chtěl říct?“
Tatínek přikývl. „Nemůžeš střelit gól jen ty sám. Nejprve musí obránci sebrat míč tomu druhému týmu, je to tak?“
Ammon se zasmál. „Je dost těžké dát gól, když nemáš míč.“
„Přesně tak,“ řekl tatínek. „Pak obránci pošlou míč někomu, kdo může dát gól. Nikdo to nemůže udělat sám.“
„Asi máš pravdu,“ odpověděl Ammon.
Když dorazili domů, maminka chovala miminko, zatímco připravovala večeři. „Tak jaký byl zápas?“ zeptala se.
„Zase jsme prohráli,“ řekl Ammon. „Ale příště budeme hrát líp.“
„To je správný přístup,“ řekla maminka.
„Mám hrozný hlad!“ zvolal Miguel, když se Samuelem a Lucasem vběhli dovnitř.
„Kluci, pomohli byste prostřít stůl a uklidit hračky?“ zeptala se maminka.
Všichni čtyři chlapci zaúpěli.
„Ale já si s těmi hračkami nehrál,“ vymlouval se Samuel.
„To bude trvat celou věčnost!“ naříkal Miguel.
Tatínek se zasmál. „Myslím, že naše rodina má stejný problém jako Ammonův tým.“
„Jaký?“ zeptal se Samuel.
„Nespolupracujeme,“ odpověděl Ammon. „Všichni chceme dát gól – sníst si večeři. Ale necháváme všechno na mamince.“
„Přesně tak,“ řekl tatínek. „Jak můžeme spolupracovat jako tým?“
Ammon dostal nápad. „Co kdybych se Samuelem prostřel stůl? Ostatní mohou posbírat hračky.“
„Skvělý nápad!“ souhlasil tatínek.
Večeře byla brzy hotová. Ammon sepnul ruce k modlitbě. Měl radost, že jeho rodina spolupracovala jako tým. Doufal, že jeho fotbalový tým to také zvládne.
Ilustrace Mark Jarman