Velmi přitažlivý jed

Alison L. Randallová, Utah, USA

Když jsem vyšla z vchodových dveří, abych přinesla noviny, naskytl se mi nepříjemný pohled. Přes noc se nad spárou mezi trávníkem a chodníkem objevilo načervenalé mraveniště ohnivých mravenců.

Přestože jsme s manželem nežili v Texasu nijak dlouho, kvůli bolestivému zážitku jsem již věděla, že se jim tak neříká kvůli jejich barvě, ale kvůli jejich palčivému kousnutí. Zamířila jsem do garáže, kde jsme měli schovaný pesticid. Na obalu jsem si přečetla návod k použití.

„[Tento pesticid] je pro ohnivé mravence velmi lákavý,“ stálo tam. „Odnesou si ho do mraveniště, nakrmí jím královnu a celá kolonie zahyne.“ Podle návodu jsem měla granule nasypat přímo na mraveniště a okolo něj. Mravenci už zbytek zařídí sami.

Moc jsem tomu nevěřila. Ohniví mravenci mi připadali velice chytří, vždyť za jedinou noc dokáží postavit vysoké mraveniště. Sice jsem pochybovala, že se nechají oklamat maskovaným jedem, ale přesto jsem ho tam nasypala.

Zakrátko jsem zjistila, že mraveniště zachvátila horečná činnost. Držela jsem se dál, ale sehnula jsem se, abych mohla pozorovat to hemžení. Mravenci byli radostí bez sebe, jako by jim zrovna padala mana z nebe. Zvedali bílé granulky svými malými kusadly a jeden přes druhého spěchali, aby odnesli jed do mraveniště.

Dívala jsem se na to se zděšeným úžasem. Dobrovolně si brali jed k sobě domů. Slova „velmi lákavý“ zjevně nebyla vůbec přehnaná. Společnost na výrobu pesticidů dokázala zajistit, aby něco špatného – ba dokonce smrtelného – vypadalo nanejvýš dobře.

Ještě nikdy jsem neviděla jasnější příklad toho, jak se něco špatného může jevit jako něco dobrého. Přimělo mě to zamyslet se nad tím, že Satan dělá totéž. Uklidnilo mě, když jsem si uvědomila, že i když může rozsypat maskovaný jed všude kolem mého domova, nedokáže ho vnést dovnitř – tedy pokud mu to já sama nedovolím. Jak tedy mohu zajistit, aby se něco takového nedostalo dovnitř?

Na mysli mi vytanul jeden z mých oblíbených veršů z písem: „Duch Kristův je dán každému člověku, aby mohl rozeznávati dobro od zla.“ S tímto Duchem, vysvětluje Mormon, „[můžeme] věděti s dokonalým poznáním“, zda je něco od Boha, nebo od Satana. (Moroni 7:16.)

Onen zážitek, kdy jsem sledovala mravence odsouzené k záhubě, mě naplnil vděčností za to, že spolu s manželem dokážeme posoudit a víme s jistotou, zda si máme něco vpustit k sobě domů. Naším úkolem bylo naučit naše děti následovat Ducha Kristova, aby i ony dokázaly rozeznat jed, když na nějaký narazí.

Když jsem tam tak stála sehnutá a pozorovala mravence, jak si odnášejí jed do mraveniště do poslední granule, dala jsem si závazek, že udělám vše pro to, aby se ke mně domů žádný jed nedostal.

Podle návodu jsem měla granule nasypat přímo na mraveniště a okolo něj. Mravenci už zbytek zařídí sami.