Neomezená svoboda jednání, nebo mravní svoboda jednání?
Moudré používání svobody jednání nám umožňuje svobodně se rozhodovat a posiluje naši schopnost rozhodovat se správně.
Ilustrace Bryan Beach
Dodnes si pamatuji, jak jsem byl neklidný, když jsem se připravoval na pohovor s biskupem ohledně služby na misii. Přemýšlel jsem, zda jsem pro to dost dobrý. Stejně jako Prorok Joseph Smith jsem ani já nebyl „vinen jakýmikoli velikými neboli zhoubnými hříchy“ (Joseph Smith–Životopis 1:28), ale i tak jsem byl nervózní.
Byl jsem nervózní, protože jsem musel myslet na svého kamaráda Dannyho. [Jméno bylo změněno.] Celé měsíce mluvil Danny o tom, jak moc se těší na to, až bude moct sloužit na misii. Po schůzce s biskupem se to ale změnilo.
Jak mi Danny později řekl, kvůli nevhodnému chování s několika mladými ženami se stal nezpůsobilým sloužit na misii na plný úvazek. Už si nemohl svobodně zvolit, že půjde na misii.
Danny, slovy presidenta Boyda K. Packera, presidenta Kvora Dvanácti apoštolů, podlehl Satanovým pokušením a „mravní svobodu jednání [použil] nesprávně“.1
Opravdovou svobodu, jak se o tom píše v brožurce Pro posílení mládeže, získáváme tehdy, když svobodu jednání používáme k tomu, abychom si zvolili poslušnost. Danny poznal, že když si zvolíme neposlušnost, svobodu ztrácíme.
„Ačkoli máte svobodu rozhodnout se, co učiníte, nemáte svobodu v tom, abyste si zvolili následky svých činů. Ať jsou tyto následky dobré, nebo špatné, dostavují se jako přirozený důsledek rozhodnutí, která činíte.“2
Jednáme sami za sebe
Protože se z písem učíme, že máme svobodu volit si, svobodu jednat a svobodu konat „ze své vlastní svobodné vůle“ (viz 2. Nefi 2:27; 10:23; NaS 58:27; Helaman 14:30), často používáme pojem „neomezená svoboda jednání“.
Věděli jste ale, že slova „neomezená svoboda jednání“ se v písmech nikde nevyskytují? Namísto toho písma učí: „Aby každý člověk mohl jednati ohledně nauky a zásady … podle mravní svobody jednání, kterou jsem mu dal, aby každý člověk mohl býti v den soudu zodpovědný za své vlastní hříchy.“ (NaS 101:78; zvýraznění přidáno.)
Starší D. Todd Christofferson z Kvora Dvanácti apoštolů učil: „Slova svoboda jednání se [v písmech] objevují samostatně nebo s přívlastkem mravní. … Když používáme pojem mravní svoboda jednání, vhodným způsobem zdůrazňujeme odpovědnost, která je nezbytnou součástí božského daru svobody jednání. Jsme mravní bytosti a jednáme sami za sebe – máme svobodu se rozhodovat, ale za svá rozhodnutí jsme zároveň zodpovědní.“3
President Packer dodává: „Svoboda jednání je v písmech definována jako ‚mravní svoboda jednání‘, což znamená, že si můžeme vybírat mezi dobrem a zlem.“4 Tento Bohem daný dar znamená, že jsme „svobodni, [abychom] si zvolili svobodu a věčný život skrze velikého Prostředníka všech lidí, nebo [abychom] si zvolili zajetí a smrt podle zajetí a moci ďáblovy“. (2. Nefi 2:27.)
Satanův boj proti svobodě jednání
Protože mravní svoboda jednání hraje v plánu spasení důležitou roli, Satan se ji snažil v předsmrtelném světě zničit. Za svou vzpouru byl vyhnán a nyní se snaží, „aby klamal a zaslepoval lidi a odváděl je do zajetí podle vůle své“. (Mojžíš 4:3–4.)
Satan si přeje, abychom činili taková rozhodnutí, která omezují naši svobodu, vedou ke zlozvykům a závislostem a připravují nás o sílu odolávat jeho pokušením. Krása evangelia spočívá v tom, že evangelium nás vede k tomu, abychom si uvědomovali svá rozhodnutí a následky těchto rozhodnutí. Moudré používání svobody jednání nám umožňuje svobodně se rozhodovat a posiluje naši schopnost rozhodovat se správně.
Spasitelův příklad
Když nám byl během Velké rady v nebi předložen plán spasení, Spasitel nám ukázal, jak mravní svobodu jednání správně používat. Řekl: „Otče, staň se vůle tvá a sláva buď tvou na věky.“ (Mojžíš 4:2.) Ježíš byl ochoten činit Otcovu vůli tehdy i později v zahradě getsemanské a na kříži (viz Matouš 26:39; Lukáš 22:42), a tak zaplatil cenu za naše špatná rozhodnutí a poskytl nám příležitost získat odpuštění skrze pokání.
Pokud se řídíme Spasitelovým příkladem, místo toho, abychom říkali: „Dělám si, co chci,“ prohlašujeme: „Dělám to, co chce Otec.“5 Když používáme svobodu jednání tímto způsobem, přinese nám to svobodu a štěstí.
Když jsem šel za naším biskupem na svůj první pohovor ohledně misie, byl jsem vděčný, že jsem se v životě rozhodoval správně. Za několik měsíců jsem sloužil Pánu v Guatemale – učil jsem druhé o plánu spasení a o tom, jakou nezastupitelnou roli má v tomto plánu mravní svoboda jednání.