Pionýři v každé zemi
Obrácení a proměny v Chile
K prvním křtům zde došlo v roce 1956. Nyní má Církev v Chile 1 chrám, 9 misií, 74 kůlů a téměř 600 000 členů.
Členové Církve v Chile projevili během své 58leté historie schopnost změnit směr své cesty a sladit svůj život s pokyny proroků. Tento postoj přispěl během posledního půlstoletí k neobyčejnému růstu Církve. Dnes je v Chile téměř 600 000 členů, což znamená, že každý 30. Chilan je členem Církve.1
Návštěva apoštola v Chile
V roce 1851 dorazil starší Parley P. Pratt (1807–1857) z Kvora Dvanácti apoštolů do Valparaísa s úmyslem založit tam Církev. Avšak ani on ani jeho společníci nemluvili španělsky, měli jen velmi málo finančních prostředků a v zemi nebyla náboženská svoboda, a tak se jim Církev založit nepovedlo.
Starší Pratt doporučil presidentu Brighamu Youngovi (1801–1877): „Kniha Mormonova by měla být spolu s několika levnými publikacemi přeložena do španělštiny a vytištěna, aby se pak těmto národům předal klíč, zatímco by živoucí kněžství doprovázelo něco, co budou moci číst – a to ony spisy, jež obsahují zaslíbení Boží, modlitby a víru lidí z dávných dob, a moc Boží a Ducha Božího, jež by na ně působila při znovuzřizování domu Izraele.“2
Založení Církve
Navzdory prvotním snahám staršího Pratta uplynulo více než 100 let, než byla Církev v Chile ustanovena natrvalo. V roce 1956 byli z Argentinské misie vysláni starší Joseph Bentley a Verle Allred, aby kázali evangelium v Chile, které se již těšilo větší náboženské toleranci. V Santiagu těmto misionářům pomáhala rodina Fotheringhamových, což byli členové, kteří se přistěhovali z Panamy a kteří doufali v příchod misionářů.
První křty v Chile proběhly 25. listopadu 1956 v bazénu jednoho společenského klubu v Santiagu. Starší Allred vzpomíná: „Než vyšlo slunce, vyrazili jsme do společenského klubu a měli jsme bohoslužbu s modlitbou a krátkými proslovy. Vstoupil jsem do vody s bratrem Garcíou – pokřtil jsem ho jako prvního a po něm dalších osm lidí. Byla to velmi mimořádná událost. To, co jsme všichni pociťovali, bylo nezapomenutelné. … Tito členové budou pionýry Církve v Chile a věřím, že každý z nich zůstane věrný až do smrti: Garcíovi, Saldañovi i sestra Lanzarottiová.“3
Povolání vedoucích
V únoru 1959 navštívil Chile Spencer W. Kimball (1895–1985) z Kvora Dvanácti apoštolů a zdůraznil, že je zapotřebí připravit a vychovat místní vedoucí. Jedním z prvních místních vedoucích byl Carlos Cifuentes, který byl rádcem Roberta Burtona, presidenta misie. Starší Julio Jaramillo, který se později stal územním sedmdesátníkem a presidentem chrámu, vyprávěl: „Poprvé jsem se setkal s bratrem Cifuentesem, když jsem byl po svém křtu pozván na kněžské shromáždění. Když shromáždění začalo, postavil se k řečnickému pultu a to jediné, na co jsem se dokázal soustředit, byly jeho špinavé a černé nehty na rukou. Pomyslel jsem si: ‚Jak může takový muž vést shromáždění po boku presidenta misie, když má špinavé ruce?‘ Když ale začal mluvit, zapomněl jsem na vše ostatní a pociťoval jeho ducha. Prostými slovy nám sděloval hluboké myšlenky. Byl to mechanik těžkých strojů a o sobotách pracoval pozdě do noci a pak si umyl ruce, ale v dílně neměl tolik prostředků, aby dokázal kompletně smýt veškerou kolomaz. Tehdy jsem se naučil, že nemám posuzovat druhé podle toho, jak vypadají, ale spíše si jich mám vážit za to, kým opravdu jsou.“4
Posilování dorůstajícího pokolení
Během 60. a 70. let 20. století Církev v Chile sílila nejen díky čím dál zkušenějším místním vedoucím, ale i díky novým stavebním a vzdělávacím programům. Mezi tyto programy patřila výstavba kaplí a zakládání církevních škol, seminářů a institutů.
V březnu 1964 byly v Chile založeny první dvě základní školy provozované Církví. Nakonec bylo otevřeno několik dalších škol, do nichž se přihlásilo více než 2 600 studentů. Na konci 70. let a na začátku 80. let 20. století začaly být dostupnější odpovídající veřejné školy, a tak Církev oznámila, že své školy v Chile zavře.
Starší Eduardo A. Lamartine, bývalý územní sedmdesátník a stávající poradce pro církevní historii v Chile, o vzdělávacím programu řekl: „Školy v Chile měly velký vliv na akademické i duchovní vzdělávání tisíců mladých lidí a v dalších letech přispěly k přípravě vedoucích a misionářů.“5
Program seminářů a institutů zahájil v Chile svou činnost v roce 1972. Zpočátku se studenti účastnili programu domácího studia a každotýdenních společných lekcí. Později byla zorganizována častější výuka. Tyto programy byly pro mladé lidi v zemi požehnáním a pomohly je připravit na službu na misii na plný úvazek. Starší Eduardo Ayala, bývalý člen Sedmdesáti, byl jedním z prvních učitelů semináře a později pracoval v chilském Církevním vzdělávacím systému. Řekl: „Pán si vybral ony mladé lidi, kteří tam tehdy chodili, a mnozí z nich jsou nyní navrátivší se misionáři a skvělí vedoucí s dobrou rodinou. … Podle mě byl seminář a institut v té době, kdy byla naše země zmítána tolika konflikty, prostředkem spasení a jsem vděčný za to, že jsem byl povolán ve vzdělávacím systému pracovat.“6
První kůl
19. listopadu 1972 starší Gordon B. Hinckley (1910–2008), tehdy člen Kvora Dvanácti apoštolů, zorganizoval kůl Santiago Chile a povolal Carlose Cifuentese jako jeho presidenta.
Příprava na kůl odhalila charakter chilských Svatých a jejich ochotu následovat proroka. Starší Hinckley přijel do Chile zorganizovat kůl v předstihu několika měsíců. Avšak poté, co provedl pohovory, byl záměr zorganizovat kůl odložen. V té době měli mnozí finanční problémy a pro některé členy bylo těžké žít podle zákona desátku.
Starší Hinckley vysvětlil: „Vrátil jsem se za šest měsíců a když jsem prováděl pohovory, našel jsem vzkvétající víru; znovu kráčeli s upřímným srdcem před Pánem, kůl byl zorganizován a od té doby rostli a vzkvétali.“7
Pionýři na hranicích
V dnešní době jsou v Arice, nejsevernějším městě v Chile, dva kůly. Příběh Gladys a Juana Benavidezových, prvních obrácených v Arice, je příkladem pionýrského ducha a božského vlivu při zakládání Církve v Chile.
Bratr Benavidez se s Církví seznámil v roce 1961, když mu vítr do cesty zavál nějaké papíry: „Byly to stránky z časopisu Reader’s Digest – Výběr, kde byl obšírný článek o ‚mormonech‘, který popisoval jejich životní styl a náboženské přesvědčení,“ řekl.
Krátce poté onemocněl závažnou chorobou, která vyžadovala léčbu v Santiagu. „Když jsem byl v Santiagu, navštívil jsem svou sestru a dozvěděl se, že se stala členkou Církve,“ řekl. „Pozvala mě na jednu mimořádnou konferenci. Když jsem naslouchal úvodní modlitbě a v duchu jsem se zamýšlel nad pronášenými slovy, pociťoval jsem velkou radost, která procházela celým mým tělem, a rozpoznal jsem vliv Svatého Ducha. Na konci konference mě misionáři vzali dopředu, abych si mohl podat ruku s navštěvující autoritou – se starším Ezrou Taftem Bensonem (1899–1994), který byl tehdy členem Kvora Dvanácti.“
Bratr Benavidez se vrátil do Ariky a podělil se o svůj zážitek se svou dívkou Gladys Aguilarovou, která je nyní jeho manželkou. O několik dnů později Gladys zahlédla dva misionáře, kteří procházeli kolem jejího domu. „Rychle jsme se je vydali hledat,“ řekl bratr Benavidez. „1. července 1961 jsme byli společně s rodinou mé manželky pokřtěni. Dnes máme v Církvi děti i vnoučata. Jsem velmi vděčný Pánu za onen poryv větru, který mi do cesty přivál informace o Církvi.“8
Období zkoušky
Ve volbách v roce 1970 se stal presidentem Dr. Salvador Allende a nastolil marxistickou vládu. Členové Církve se potýkali s nedostatkem potravin a léků, misionáři byli často napadáni a sdělovací prostředky se o Církvi vyjadřovaly negativně.
Finanční a sociální krize vedla v roce 1973 k vojenskému převratu a diktatuře, která trvala až do roku 1990. I když je dnes Chile vzkvétající demokracií, ona dvě desetiletí byla pro členy těžkým obdobím. Skupiny, které se stavěly proti vojenské diktatuře, napadaly kaple a členy, protože se domnívaly, že Církev zastupuje zájmy vlády Spojených států. Starší Ayala, který tehdy sloužil jako president kůlu, řekl: „Když jsme se tehdy setkávali s generálními autoritami, říkaly nám: ‚Buďte prosím moudří, často se modlete, dělejte to, co je správné, aby členové v kongregacích zachovávali řád.‘“9
Bez ohledu na finanční těžkosti v zemi a politické rozpory, které na začátku 80. let 20. století rozdělovaly chilskou společnost, Církev rychle rostla. Mezi lety 1970 až 1985 se počet členů v Chile zvýšil z 15 728 na 169 361.
Chrám Santiago
V roce 1980 byli Svatí požehnáni tím, že byla oznámena stavba chrámu v chilském městě Santiagu.
Když president Spencer W. Kimball zasvěcoval chrámový pozemek, byl fyzicky velmi zesláblý, ale jeho přítomnost byla důkazem jeho lásky k Svatým v Jižní Americe, s nimiž spolupracoval již od roku 1959. Sestra Adriana Guerra de Sepúlveda, která při té události tlumočila pro sestru Kimballovou, řekla: „Když jsem spatřila proroka, jeho malou postavu s andělskou tváří, začala jsem plakat a nedokázala jsem najít slova, abych s ním promluvila. Bylo to poprvé, co jsem stála po boku žijícího proroka. Když jsem ve své zemi viděla soudobého mluvčího Páně, bylo to něco úžasného.“10
Chrám byl zasvěcen v roce 1983 a stal se druhým chrámem v Jižní Americe a prvním ve španělsky mluvící zemi.
Starší Jeffrey R. Holland v Chile
V srpnu 2002 První předsednictvo pověřilo dva členy Kvora Dvanácti apoštolů, aby předsedali dvěma územím Církve: starší Dallin H. Oaks byl povolán na Filipíny a starší Jeffrey R. Holland do Chile. Služba a vliv staršího Hollanda v Chile se nedá s ničím srovnat a bude mít dopad na celé generace.
Hlavním cílem staršího Hollanda bylo poskytnout příklad vedení Pánovým způsobem. Pomáhal školit nové vedoucí a dohlížel na reorganizaci, uzavírání a slučování stovek sborů a několika desítek kůlů. Tyto reorganizace a tato školení byly nutné kvůli rychlému růstu Církve v Chile. Jeho vedení pomohlo posílit církevní jednotky a připravit zdejší Církev pro budoucnost.
Navíc se starší Holland v Chile seznámil s důležitými lidmi. Starší Carl B. Pratt ze Sedmdesáti, rádce v předsednictvu území, se zmínil o některých těchto důležitých známostech: „Starší Holland si vytvořil blízký vztah s Ricardem Lagosem [presidentem Chile] a s jeho manželkou; společně realizovali několik humanitárních projektů. Také se seznámil s apoštolským nunciem [vysokým představeným katolické církve] a dalšími důležitými osobnostmi v Chile.“11
Důvěra v budoucnost
Úsilí starších Parleyho P. Pratta a Jeffreyho R. Hollanda; oběti prvních misionářů, kteří přijeli do Santiaga; oddanost vedoucích, jako byl Carlos Cifuentes a ostatní pionýři v Chile – to vše, spojeno s vírou a oddaností stovek tisíců těch, kteří vstoupili do Církve během posledního více než půlstoletí, vytvořilo pro Církev v Chile pevný základ. Dnes je tato země domovem jednoho chrámu (a výstavba dalšího byla oznámena), misionářského výcvikového střediska, 9 misií a 74 kůlů. Budoucnost této duchovní práce – úsilí zvát všechny lidi, aby přišli ke Kristu – nemá hranic.
Mnoho fotografií v tomto článku laskavě poskytl Néstor Curbelo; vlevo nahoře: foto filipefrazao/iStock/Thinkstock; dole: foto kavram/iStock/Thinkstock
Učitelky a jejich žáci ze čtvrté třídy před Církví sponzorovanou školou Colegio A. D. Palmer, kolem roku 1966.
Institut náboženství ve městě Temuco je jedním z 50 obdobných institutů v Chile.
Vlevo: foto Flora Decker Donaldsonová; fotografie staršího Melvina J. Ballarda, S. W. Ecker © IRI
President Gordon B. Hinckley promlouvá k 48 000 chilských Svatých na konferenci v Santiagu v roce 1996.
V rámci humanitární akce po zemětřesení v roce 2010 připravovali chilští mladí i dospělí z Mormonských pomáhajících rukou balíčky s hygienickými potřebami.
Vlevo: fotografie chlapce, Oscar A. Schmittner Brisso, nesmí být kopírováno; vpravo: grafika, Marcelo Silva/iStock/Thinkstock