Slyšel jsem ty děti
Joy Cromarová, Kalifornie, USA
Klinická deprese je něco, s čím jsem se již nikdy nechtěla znovu potýkat. Ale poté, co jsem se jí na dvanáct let zbavila, se vrátila.
Byla jsem vyděšená a rozrušená. Rozmlouvala jsem s Nebeským Otcem a modlila se o sílu, abych svou zkoušku zvládla. Rovněž jsem Ho snažně prosila, aby má deprese netrvala pět let, jako tomu bylo posledně.
Máme s manželem tři děti, dva syny a dceru, kteří nás požehnali 13 vnoučaty. Moje dcera si byla vědoma toho, jakému zoufalství čelím, a tak se s rodinou domluvila, že se za mě všichni jeden den budou postit a modlit. Všechna vnoučata, od jednoho roku až do deseti let, se za babičku chtěla modlit, a tři vnoučata, která již byla pokřtěna, se chtěla i postit. Vědomí, že se za mě chtějí manžel, děti a vnoučata postit a modlit, mi dodávalo velkou útěchu.
Když jsem se druhý den probudila po krátkém zdřímnutí, deprese se nezdála být tak silná. A dalšího dne ještě zeslábla. Do pěti dnů mě deprese opustila úplně. Toho večera, když jsem uvažovala nad tím, jak se tento zázrak stal, se mé duše dotkl hlas, který mi řekl: „Slyšel jsem ty děti.“ Nebeský Otec je vyslyšel v jejich nevinnosti a zodpověděl jejich modlitby plné pokory, víry a lásky.
Spasitel učil:
„Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka, nikoli nevejdete do království nebeského.
Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto, tenť jest největší v království nebeském.“ (Matouš 18:3–4.)
Napsala jsem vnoučatům a poděkovala jim za to, že se za mě postila a modlila. Napsala jsem jim, jak moc je mám ráda. Napsala jsem jim, že je Nebeský Otec slyšel a že jejich modlitby zodpověděl.
Tak, jak budou má vnoučata vyrůstat v evangeliu, doufám, že si budou pamatovat onen okamžik, kdy Nebeský Otec řekl jejich babičce: „Slyšel jsem ty děti.“ A doufám, že tento zážitek posílí jejich svědectví a pomůže jim zůstat silnými v evangeliu.