Práce v misionářském poli, na rodinné historii a v chrámu

Starší David A. Bednar

Kvorum Dvanácti apoštolů

Z proslovu proneseného na semináři pro nové presidenty misií 25. června 2013.

Na posvátném shromáždění, které se konalo v chrámu Kirtland 6. dubna 1837, Joseph Smith řekl: „Po všem, co bylo řečeno, je největší a nejdůležitější povinností hlásat evangelium.“¹

O téměř přesně sedm let později, 7. dubna 1844, prohlásil: „Tou největší zodpovědností, kterou nám Bůh na tomto světě uložil, je vyhledávat naše mrtvé. Apoštol praví: ,Oni bez nás nemohou přijít k dokonalosti‘ [viz Židům 11:40]; neboť je nezbytné, abychom měli v rukou pečeticí moc, která zpečetí naše děti a naše zemřelé pro plnost dispensace časů – pro dispensaci, kdy se setkáme se zaslíbeními, která učinil Ježíš Kristus pro spasení člověka před založením světa.“²

Někteří možná přemýšlejí o tom, jak mohou být kázání evangelia a vyhledávání našich zesnulých těmi největšími povinnostmi a zodpovědnostmi, které Bůh vložil na své děti. Chtěl bych říci, že toto učení vyzdvihuje spojitost a sjednocenost práce na spasení v těchto posledních dnech. Misionářská práce, práce na rodinné historii a chrámová práce jsou navzájem se doplňující a propojené stránky jednoho velkého díla – „aby v dokonání plnosti časů [Bůh] v jedno shromáždil všecko v Kristu, … nebeské věci [i] zemské“. (Efezským 1:10.)

Modlím se o to, aby vám i mně Duch Svatý nyní pomohl zamyslet se nad onou podivuhodnou prací na spasení v těchto posledních dnech.

Srdce a kněžské obřady

Kázání evangelia a vyhledávání našich zesnulých jsou dvě Bohem určené zodpovědnosti, které se týkají jak našeho srdce, tak kněžských obřadů. Podstatou Pánova díla je změnit, obrátit a očistit srdce skrze smlouvy a obřady vykonávané řádnou pravomocí kněžství.

Slovo srdce je ve standardních dílech použito více než tisíckrát a symbolizuje vnitřní pocity jednotlivce. Naše srdce – souhrn našich tužeb, citů, záměrů, pohnutek a postojů – tedy definuje, kdo jsme, a určuje, kým se staneme.

Pánovým záměrem ve vztahu k misionářské práci je pozvat všechny lidi, aby přišli ke Kristu, přijali požehnání znovuzřízeného evangelia a vytrvali skrze víru v Krista až do konce.³ O evangelium se s druhými nedělíme jen proto, abychom zvýšili počet členů a sílu Církve v posledních dnech. Spíše se snažíme plnit božsky danou zodpovědnost hlásat, že Otcův plánu štěstí je skutečný, že Jeho Jednorozený Syn Ježíš Kristus je božský a že Spasitelova smírná oběť opravdu působí. Vyzývat všechny, aby „šli ke Kristu“ (viz Moroni 10:30–33), zažít onu „mocnou změnu“ v srdci (viz Alma 5:12–14) a nabízet spásné obřady smrtelníkům, kteří dosud nejsou součástí smlouvy – to jsou základní cíle kázání evangelia.

Pánovým záměrem ve vztahu ke stavbě chrámů a vykonávání zástupných obřadů je umožnit živým i mrtvým získat oslavení. Do svatých chrámů nechodíme uctívat Boha jen proto, abychom získali nezapomenutelný osobní či rodinný zážitek. Spíše se snažíme naplňovat božsky danou zodpovědnost nabízet obřady nutné ke spasení a oslavení celé lidské rodině. Vštěpovat do srdce dětí zaslíbení učiněná otcům, a to Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi; obracet srdce dětí k jejich otcům; věnovat se bádání v rodinné historii a vykonávat zástupné obřady v chrámu – to je práce, která přináší požehnání jednotlivcům v duchovním světě, kteří dosud nejsou součástí smlouvy.

Obřady kněžství jsou cestou vedoucí k moci božskosti:

„A toto větší kněžství spravuje evangelium a drží klíč tajemství království, a to klíč poznání Boha.

Tudíž, v obřadech jeho se projevuje moc božskosti.

A bez obřadů jeho a bez pravomoci kněžství se moc božskosti lidem v těle neprojevuje.“ (NaS 84:19–21.)

Zamyslete se prosím nad hlubokým významem těchto veršů. Jednotlivec musí nejprve projít branou křtu a obdržet dar Ducha Svatého – a pak se musí neustále tlačit kupředu po cestě smluv a obřadů, která vede ke Spasiteli a k požehnáním plynoucím z Jeho Usmíření. (2. Nefi 31.) Obřady kněžství jsou nezbytné k tomu, abychom mohli v plné míře „[přicházet] ke Kristu a [být] v něm zdokonalováni“. (Viz Moroni 10:30–33.) Bez těchto obřadů nemůže jednotlivec přijmout všechna požehnání, která jsou dostupná díky Pánově nekonečné a věčné smírné oběti (viz Alma 34:10–14) – dokonce moc božskosti.

Pánovo dílo je jedním velkolepým dílem, které se zaměřuje na srdce, smlouvy a obřady kněžství.

Co z toho plyne

Z této božské nauky vyplývají dvě věci, které jsou pro naši práci v Církvi důležité.

Zaprvé – může se stát, že budeme často klást nepřiměřený důraz na jednotlivé oblasti práce na spasení a s nimi spojená pravidla a postupy. Obávám se, že může dojít k tomu, že mnozí z nás se natolik výlučně a intenzivně zaměří na určité aspekty díla Páně, že nepochopí plnou míru této komplexní práce na spasení.

Zatímco Pán usiluje o to, aby vše bylo shromážděno v jedno v Kristu, my možná často vše rozdělujeme na jednotlivé segmenty a vymezujeme vše takovým způsobem, který omezuje naše porozumění a rozhled. Když to dovedeme do extrému, zajišťování programů a vylepšování statistik je pro nás větší prioritou než to, abychom vyzývali jednotlivce, aby uzavřeli smlouvy a způsobile přijali obřady. Takovýto přístup brání procesu očišťování, pociťování radosti, trvalému obrácení a duchovní moci a ochraně, které pramení z toho, že „[vzdáme] své srdce Bohu“. (Helaman 3:35.) Pokud budeme jen plnit a svědomitě odškrtávat všechny položky na sáhodlouhém seznamu toho, co musíme v souvislosti s evangeliem udělat, nepomůže nám to nutně k tomu, abychom přijali Jeho obraz do své tváře nebo prožili mocnou změnu v srdci. (Viz Alma 5:14.)

Zadruhé – duch Eliášův je ústřední a životně důležitou součástí hlásání evangelia. Pán možná zdůraznil tuto pravdu v samotné posloupnosti událostí, které nastaly při znovuzřízení plnosti evangelia v těchto posledních dnech.

V Posvátném háji viděl Joseph Smith Věčného Otce a Ježíše Krista a mluvil s Nimi. Toto vidění stálo na počátku dispensace „plnosti časů“ (Efezským 1:10) a umožnilo Josephu Smithovi dozvědět se o pravé podstatě Božstva a o pokračujícím zjevení.

Asi o tři roky později, 21. září 1823 večer, se v odpověď na vroucí modlitbu Josephův pokoj naplnil světlem, až byl „jasnější než v poledne“. (Joseph Smith–Životopis 1:30.) U jeho lůžka se objevila postava, oslovila mladého chlapce jménem a prohlásila, že „je poslem poslaným … z přítomnosti Boží a že se jmenuje Moroni“. (Joseph Smith–Životopis 1:33.) Moroni poučil Josepha o příchodu Knihy Mormonovy. A pak citoval z knihy Malachiášovy ve Starém zákoně, s malou odchylkou od toho, co je psáno v naší Bibli:

„Vizte, zjevím vám Kněžství rukou Eliáše, proroka, před příchodem velikého a hrozného dne Páně. … A on zasadí do srdce dětí zaslíbení učiněná otcům a srdce dětí se obrátí k jejich otcům. Kdyby tomu tak nebylo, celá země by byla zcela zpustošena při jeho příchodu.“ (Joseph Smith–Životopis 1:38–39.)

Moroniovy pokyny mladému prorokovi obsahovaly hlavně dvě základní témata: 1) Knihu Mormonovu a 2) slova Malachiášova předpovídající roli Eliáše ve znovuzřízení „všech věcí; což byl předpověděl Bůh skrze ústa všech svých svatých proroků od věků“. (Skutkové 3:21.) A tak tyto úvodní události Znovuzřízení zjevily správné poznání podstaty Božství, oznámily existenci pokračujícího zjevení, zdůraznily význam Knihy Mormonovy a předznamenaly práci na spasení a oslavení pro žijící i mrtvé.

Zamyslete se nyní prosím nad tím, jakou roli hraje Kniha Mormonova při změně srdcí – a jakou roli hraje duch Eliášův při obracení srdcí.

Kniha Mormonova je spolu s Duchem Páně „tím nejlepším nástrojem, který nám Bůh dal, abychom obrátili svět“.⁴ Tento svazek písem, který nám byl dán v období Znovuzřízení, je závěrným kamenem našeho náboženství a je zcela zásadní při přivádění duší ke Spasiteli. Kniha Mormonova je další svědectví o Ježíši Kristu – životně důležité svědectví, jež ve světě, který je čím dál tím víc sekulární a cynický, potvrzuje božskost Vykupitele. Když lidé čtou a studují Knihu Mormonovu a modlí se s opravdovým záměrem poznat, zda je pravdivá, dochází v jejich srdci ke změně.

Duch Eliášův je „projevem Ducha Svatého, který svědčí o božské podstatě rodiny“.⁵ Toto specifické působení Ducha Svatého vydává mocné svědectví o Otcově plánu štěstí a ponouká lidi k tomu, aby s láskou vyhledávali své předky a členy rodiny – minulé i současné. Duch Eliášův působí na členy Církve i na lidi mimo ni a způsobuje, že jejich srdce se obrací k jejich otcům.Součástí tohoto článku je i šest videí. Chcete-li zhlédnout první video s příběhem zachycujícím tuto zásadu, naskenujte si tento QR kód nebo jděte na stránku lds.org/go/bednar1014.

NaN:NaN

Nastal čas, kdy můžeme lépe těžit z této účinné kombinace mocné změny v srdci, k níž dochází především skrze duchovní moc Knihy Mormonovy, a obrácení srdce k otcům, k němuž dochází prostřednictvím ducha Eliášova. Touha po spojení s vlastní minulostí může jednotlivce připravit na to, aby přijal sílu slova Božího a upevnil svou víru. Srdce, které se obrací k otcům, jedinečným způsobem pomáhá jednotlivci odolávat vlivu protivníka a upevňovat jeho obrácení.

Podívejte se na druhé video s příběhem zachycujícím tuto zásadu.

NaN:NaN

Zásady

Chtěl bych nyní uvést čtyři zásady týkající se duchovní moci, která pramení ze změny srdce a z jeho obrácení.

Srdce a obrácení. Obrácení se k otcům probouzí srdce a připravuje ho na mocnou změnu. Duch Eliášův tudíž napomáhá obrácení.

Podívejte se na třetí video s příběhem zachycujícím tuto zásadu.

NaN:NaN
Srdce a udržení v aktivitě. Obrácení se k otcům vyživuje a posiluje srdce, které prošlo mocnou změnou. Duch Eliášův tudíž pomáhá udržet nově obrácené v aktivitě.

Podívejte se na čtvrté video s příběhem zachycujícím tuto zásadu.

NaN:NaN
Srdce a aktivizace. Obrácení se k otcům obměkčuje srdce, které se poté, co prožilo mocnou změnu, později zatvrdilo. Duch Eliášův je tudíž klíčem k aktivizaci.

Podívejte se na páté video s příběhem zachycujícím tuto zásadu.

NaN:NaN
Srdce a udatní misionáři. Misionář, který zažil jak onu mocnou změnu, tak obrácení srdce, dosáhne vyšší míry obrácení a posvěcení a stane se udatným služebníkem.

Podívejte se na šesté video s příběhem zachycujícím tuto zásadu.

NaN:NaN

Vzhledem k rychle rostoucí a lépe připravené misionářské síle se při stanovování toho, jakým směrem se vydáme a jaké metody zvolíme v budoucnu, jednoduše nemůžeme spoléhat jen na úspěchy při hlásání evangelia v minulosti. Pán má inspirované technologie a nástroje, které nám umožňují těžit z jednoty misionářské práce, chrámové práce a práce na rodinné historii ve větší míře, než tomu kdy v této dispensaci bylo. A není náhoda, že tyto novinky přišly přesně v době, kdy jsou tolik potřebné k tomu, aby po celém světě posunuly misionářskou práci kupředu. Pánovo dílo je jediným velkolepým dílem zaměřeným na srdce, které prochází změnou a obrací se, na posvátné smlouvy a na moc božskosti, která se projevuje v obřadech kněžství.

Shrnutí a svědectví

Pán prohlásil: „Jsem schopen vykonati své vlastní dílo“ (2. Nefi 27:21) a „urychlím dílo své v čase jeho“ (NaS 88:73). Jsme svědky toho, že On své dílo urychluje.

Žijeme a sloužíme v dispensaci plnosti časů. Pokud si uvědomujeme věčnou důležitost této zvláštní dispensace, v níž žijeme, mělo by to mít vliv na vše, co děláme a kým se snažíme stát. Práce na spasení, která má být vykonána v těchto posledních dnech, je velkolepá, nesmírně rozsáhlá, nezbytně nutná a naléhavá. Každý z nás má být vděčný za požehnání a zodpovědnosti, které máme díky tomu, že žijeme v této zvláštní době poslední dispensace. Vědomí toho, že „od toho, komu je mnoho dáno, je mnoho požadováno“ (NaS 82:3), nás má naplňovat pokorou.

Kázání evangelia a vyhledávání našich zesnulých jsou vzájemně se doplňující části jednoho velkého díla – díla lásky, jehož cílem je změnit, obrátit a očistit srdce těch, kteří upřímně hledají pravdu. Umělá hranice, kterou tak často klademe mezi misionářskou práci, chrámovou práci a práci na rodinné historii, se stírá; toto je jedna veliká práce na spasení.⁶

Dokážeme začít chápat roli, kterou hraje chrámová práce a práce na rodinné historii v tom, aby zájemci nebo méně aktivnímu členovi pomohla získat hlubší porozumění plánu spasení? Uvědomujeme si, že jedním z největších vlivů na udržení obrácených je duch Eliášův? Dokážeme ve větší míře docenit, jak důležité jsou ony okamžiky přispívající k obrácení srdce, když se s druhými dělíme o rodinné příběhy a tím nacházíme ty, které mohou členové i misionáři učit? Dokážeme pomoci těm, kterým sloužíme, mít častější přístup k moci božskosti tím, že se budou způsobile účastnit obřadů, jako jsou svátost a křty a konfirmace za mrtvé?

Kéž jasně vidíte, neomylně slyšíte a vždy pamatujete na to, jak důležitá je vaše služba v Pánově díle změny, obrácení a očištění srdce.