Jak se stát opravdovými učedníky

President Henry B. Eyring

První rádce v Prvním předsednictvu

Na každém shromáždění svátosti máme výsadu slíbit Nebeskému Otci, že budeme vždy pamatovat na Spasitele a dodržovat Jeho přikázání, abychom mohli mít Jeho Ducha, aby byl s námi. (Viz Moroni 4:3; 5:2; NaS 20:77, 79.) A vždy na Něj pamatovat bude pro nás přirozené, když na sebe vezmeme Jeho jméno. Jeho jméno na sebe bereme mnoha způsoby, ale zejména tím, že sloužíme v Jeho jménu druhým, čteme Jeho svatá slova a modlíme se, abychom zjistili, co by si přál, abychom dělali.

U mě tato situace nastala tehdy, když jsem křtil jednoho mladého muže. Věděl jsem, že mě Spasitelovi vysvěcení služebníci povolali jako misionáře, abych učil Jeho evangeliu a svědčil o Něm a o Jeho pravé Církvi. S misionářským společníkem jsme onomu mladému muži slíbili, že když bude s vírou ve Spasitele činit pokání a dá se pokřtít jedním z Jeho oprávněných služebníků, bude skrze moc Usmíření Ježíše Krista očištěn.

Když jsem tohoto mladíka ve křtitelnici pozvedl z vody, zašeptal mi do ucha: „Jsem čistý, jsem čistý.“ V tom okamžiku jsem si vzpomněl na to, jak Jan Křtitel pokřtil Spasitele v řece Jordánu. Navíc jsem si připomněl, že konám spásnou práci vzkříšeného a žijícího Spasitele – a že mě, stejně jako tehdy Jana, doprovází Duch Svatý.

Pamatovat na Spasitele může pro mě i pro každého z nás znamenat něco více, než jen být odkázáni na to, že si dokážeme vybavit, co o Něm víme a jaké zkušenosti s Ním máme. Každý den se můžeme rozhodovat tak, abychom se k Němu přibližovali i nyní.

Tím nejjednodušším rozhodnutím může být čtení písem. Díky tomu můžeme pociťovat Jeho blízkost. Já osobně tuto blízkost nejčastěji pociťuji tehdy, když čtu v Knize Mormonově. Během prvních několika minut poté, co začnu číst kapitoly ve 2. Nefim, slyším v duchu hlasy Nefiho a Lehiho, jak popisují Spasitele, jako kdyby Ho osobně znali. A přichází pocit blízkosti.

Pokud jde o vás – možná vás k Němu obzvláště přibližují jiná místa v písmech. Ale ať již čtete slovo Boží kdekoli či kdykoli, s pokorným a opravdovým záměrem pamatovat na Spasitele, vaše touha brát na sebe v každodenním životě Jeho jméno se prohloubí.

A tato touha změní to, jak sloužíte v Pánově Církvi. Budete se modlit k Nebeskému Otci, aby vám pomohl zvelebit i z vašeho pohledu nevýznamné povolání. A budete prosit o to, aby vám pomohl zapomenout na sebe a zaměřovat se více na to, co si Spasitel přeje pro ty, kterým jste povoláni sloužit.

Já jsem Jeho ruku a Jeho blízkost pocítil při své službě se svými dětmi, když jsem se modlil, abych poznal, jak jim pomoci najít pokoj, který přináší jedině evangelium. V takovýchto okamžicích mně moc nezáleželo na tom, zda budu vypadat jako úspěšný rodič, ale nesmírně mi záleželo na úspěchu a blahu svých dětí.

Touha dát těm, kterým sloužíme, to, co by jim dal Spasitel, vede k modlitbám, které jsou naléhavou prosbou k Nebeskému Otci – vskutku ve jménu Ježíše Krista. Když se takto modlíme – ve Spasitelově jménu a s vírou v Něho – Otec odpovídá. Sesílá Ducha Svatého, aby nás vedl, utěšoval a povzbuzoval. Vzhledem k tomu, že Duch vždy vydává svědectví o Spasiteli (viz 3. Nefi 11:32, 36; 28:11; Eter 12:41), se naše schopnost milovat Pána celým srdcem, myslí a silou prohlubuje (viz Marek 12:30; Lukáš 10:27; NaS 59:5).

Když budeme Pánu sloužit, hodovat na Jeho slově a modlit se s vírou v Jeho jméno, budou požehnání plynoucí z toho, že na Něj každý den a nyní pamatujeme, pomalu a vytrvale přicházet. A toto pamatování nás bude utvářet, abychom se stali opravdovými učedníky Pána Ježíše Krista v Jeho království na této zemi – a později s Jeho Otcem ve vznešeném světě, který přijde.