Řešení konfliktů v manželství
Autor žije v Utahu v USA.
Z řešení konfliktů v atmosféře lásky pramení úžasná požehnání.
Ilustrace: Sally Wern Comportová
Daniel a Veronika (všechna jména jsou změněna) po závěrečném zasedání generální konference vypnuli televizi. Poselství byla inspirující a oni si užívali pozitivní atmosféry, která v jejich domově onoho víkendu vládla.
A nikdo nemohl zažívat větší zklamání než Daniel a Veronika, když se za necelých 24 hodin ocitli uprostřed prudké hádky ohledně toho, zda nečekanou prémii, kterou Daniel dostal v práci, uložit na spoření, nebo ji využít na nákup oblečení do školy pro starší děti. Spor zůstal nevyřešen a Daniel a Veronika se šli s pocitem nepochopení věnovat každý něčemu jinému.
Aby partneři vytvořili trvalé a šťastné manželství, musí se naučit řešit konflikty tak, aby oba měli pocit, že je ten druhý chápe, a aby dospěli k rozhodnutím zahrnujícím přijatelný kompromis.
Duchovní varování a vedení
Písma i slova proroků a apoštolů obsahují mnohá varování ohledně svárů. Ve 3. Nefim čteme: „Ten, kdo má ducha sváru, není ode mne, ale je od ďábla, který je otcem sváru.“ (3. Nefi 11:29.) Starší M. Russell Ballard z Kvora Dvanácti apoštolů učil, že Satan „se snaží zatlouct klín nesouladu mezi otce a matku. Pobízí děti, aby neposlouchaly své rodiče. … Satan ví, že tím nejspolehlivějším a nejúčinnějším způsobem, jak rozvrátit dílo Páně, je oslabit účinnost rodiny a posvátnost domova.“1
Rozdíly v názorech, zvycích či osobních zkušenostech jsou nevyhnutelné, ale máme mnoho zdrojů, které nám mohou pomoci poznat, jak se s tím vyrovnat. Pomoci mohou nauka a pokyny vyučované na nedělních bohoslužbách a v církevních publikacích a podle potřeby je lze doplnit kvalitními informacemi od profesionálů. Manželští partneři si mohou osvojit metody, jak řešit konflikty. Inspirace může vést ke změně srdce, která obměkčí nitro obou manželských partnerů.
President Thomas S. Monson upozornil na toto: „Jedny z největších příležitostí k projevování lásky máme mezi zdmi svého vlastního domova. Láska má být skutečným jádrem rodinného života, a přesto tomu tak někdy není. Může se v něm vyskytovat až příliš mnoho netrpělivosti, příliš mnoho dohadování, příliš mnoho potyček, příliš mnoho slz.“2
Když potíže přetrvávají a začnou ničit rodinný život, je možné, že příčiny konfliktu jsou závažnější – patří mezi ně nevyzrálost, sobeckost, touha mít vždy navrch a pýcha. President Gordon B. Hinckley (1910–2008) učil: „Již dlouho se domnívám, že tím, co nejspíše učiní manželství šťastným, je to, když bude každý starostlivě pečovat o pohodlí a dobro toho druhého. Sobectví je v mnoha případech tou hlavní příčinou hádek, odloučení, rozvodů a zlomených srdcí.“3
Starší Marvin J. Ashton (1915–1994) z Kvora Dvanácti apoštolů také poznamenal: „Když se člověk zamyslí nad špatnými pocity a nepříjemnou náladou, kterou sváry způsobují, je dobré si položit otázku: ,Proč se toho vůbec účastním?‘ …
Je důležité uvědomit si, že my jsme tím, kdo se rozhoduje, jak se budeme chovat. V jádru této záležitosti je onen pradávný problém pýchy.“4
Ať již je příčina jakákoli, když problémy přetrvávají, je zapotřebí se naučit novým dovednostem a obměkčit své srdce.
Příčiny konfliktů
Existuje mnoho různých příčin konfliktů – od povrchní osobní zaujatosti až po hluboce zažité styly komunikace. Kromě překonávání sobeckosti a nevyzrálosti budou manželští partneři čelit i dalším běžným příčinám konfliktů, které mimo jiné zahrnují i tyto faktory:
-
Novomanželé se učí vzájemně přizpůsobovat stylu života toho druhého
-
Přirozené odlišnosti mezi muži a ženami
-
Podrážděnost vyvolaná vyčerpaností
-
Rozdílné názory na to, jak nejlépe vychovávat děti nebo hospodařit s penězi
-
Děti se učí používat svobodu jednání
-
Odlišné preference a averze
-
Přehnaná reakce na stres
-
Nedostatek pochopení nebo nedostatečné dovednosti při řešení konfliktů
Manželské či rodinné konflikty často vznikají kvůli nezvladatelnému hněvu. Nebudeme-li opatrní, může se stát, že po nějaké hněvivé příhodě budeme neustále myslet na to, jak nám bylo ukřivděno. Čím déle se na to soustředíme, tím více důvodů k ospravedlnění svého postoje dokážeme najít. Takovéto přemýšlení nám může bránit v tom, abychom se zklidnili, a když druhá vlna hněvu přijde ještě předtím, než bude vyřešena ta první, mohou vést hormonální reakce k dalším výbuchům zlosti.
Například během jednoho poradenského sezení Marilyn popisovala, jak frustrovaně se cítila, když ležela v posteli poté, co na sebe s manželem křičeli. „Věděla jsem, že jsem v právu,“ řekla. „Věděla jsem, že rozsvítí a omluví se, ale on to neudělal. Čím více jsem na to myslela, tím jsem byla rozzlobenější. A když jsem slyšela, jak začal chrápat, už jsem to nemohla vydržet – vyskočila jsem z postele a znovu jsem na něj něco zakřičela a pak jsem sešla dolů. Věřil byste, že se přesto neomluvil?“ Marilynin zážitek je dobrým příkladem toho, jak se nevypořádávat s pocity zloby.
Zdá se, že zvyky, dokonce i ty krátkodobé, lze jen těžko změnit. Ale manželští partneři se mohou naučit dovednostem, které jim pomohou. Zde je uvedeno několik užitečných postupů:
7 tipů na zklidnění
Ihned své myšlenky rozeberte. Marilyn si například mohla říci: „Připadá mi, že jsem v právu, ale kladu na to nepřiměřený důraz. Na vztahu s manželem mi záleží více než na tom, ohledně čeho se hádáme.“
Nejprve umožněte emocím, aby ochladly, a až poté začněte problém řešit. Počkejte, až chemické reakce, které ve vás možná probíhají, odezní.
Najděte něco, co vás od problému odvede. Rozhodněte se, že budete myslet na něco jiného nebo že se půjdete projít.
Své myšlenky si zapište. Některým lidem to pomáhá v tom, aby si lépe uvědomili sami sebe.
Vyjádřete své pocity nějakým produktivním způsobem. Když o svých pocitech na druhého křičíte, nepomůže vám to „dostat to ze sebe“. Čím více budete své emoce ventilovat v hněvu, tím intenzivnější budou.
Zaposlouchejte se do uklidňující hudby nebo si přečtěte něco povznášejícího.
Vraťte se na začátek. Zastavte se již na začátku neshody. Výzkumy ukazují, že během prvních tří až pěti minut konverzace se kladou základy toho, co bude pravděpodobně následovat. Navrhněte: „Tohle jde špatným směrem. Začněme znovu.“
Kroky k vyřešení konfliktu
Příručka Rodinných služeb SPD s názvem Strengthening Marriage [Posilování manželství] doporučuje pro řešení konfliktu tři kroky: 1) vyjádřit své názory, 2) prozkoumat, co toho druhého znepokojuje, a 3) vybrat oboustranně uspokojivá řešení.5 Tyto kroky jsou založeny na modelu komunikace a sdílení, který vychází ze spolupráce a bere v úvahu zájmy všech zúčastněných.
1. Vyjádřete své názory
Každý otevřeně vyjádří svůj názor, aniž by na druhého nějak útočil. Někdy daný problém vyřeší, když se nad ním důkladně zamyslíme, protože se vysvětlí, že dotyčná neshoda byla pouhým nedorozuměním. Například manželka, která se domnívá, že její manžel sobecky trvá na tom, aby s ním šla na středoškolský basketbalový zápas, namísto toho, aby si vyrazili na rande a zašli na večeři, může dospět k pochopení, že manžel se ani tak nezajímá o basketbal, jako spíše o to, aby projevil zájem o konkrétního hráče z basketbalového týmu, který přestal chodit do jeho třídy Nedělní školy.
2. Prozkoumejte to, co toho druhého znepokojuje
Manželští partneři na hlubší úrovni zkoumají to, co toho druhého znepokojuje. Zaměřují se na pochopení a akceptování toho, z čeho má ten druhý obavy. Budeme-li pokračovat v příkladu s basketbalovým zápasem, manželka, i když zájem svého manžela o dotyčného studenta chápe, si může myslet, že její manžel si zvyká upřednostňovat potřeby druhých před potřebami jejich manželského vztahu. V tomto případě je nutná ohleduplnější diskuse, při níž oba citlivě vyjádří své pocity a namísto nepřátelského postoje se nastolí spolupráce.
3. Vyberte oboustranně uspokojivá řešení
Manželští partneři se společně zamyslí a dohodnou se na oboustranně uspokojivých řešeních. Zaměřují se spíše na to, co mohou oni sami udělat, aby dané problémy vyřešili, než na to, co může udělat ten druhý. Takováto vzájemná domluva může být prověrkou vyzrálosti a trpělivosti, ale časem vede k přesvědčení, že lze bezpečně vyjádřit vlastní pocity a že lze mít důvěru v to, že bude zohledněno přání každé osoby. Náš manželský pár se může shodnout na tom, že jeden páteční večer stráví na basketbalovém zápase společně, jeden páteční večer půjde na zápas jen sám manžel a dva páteční večery budou mít jen pro sebe. To, jak se rozhodnou páteční večer strávit, není až tak důležité jako to, že kvalita tohoto rozhodovacího procesu je pro oba uspokojující.
Výsledky plynoucí z řešení konfliktu
Z řešení konfliktů v atmosféře lásky vyplývají úžasná požehnání. Patří mezi ně pocit bezpečí; osobní růst, který vede k vnitřnímu pokoji; posílená víra; obohacený charakter; a osobní spravedlivost.
Když se konflikty daří řešit, mohou jejich místo zaujmout nové vzorce jednání. Otevírají se dveře k tomu, aby oba manželští partneři vyjadřovali pozitivní myšlenky a vzájemně si projevovali podporu. Sestra Jean B. Binghamová, generální presidentka Pomocného sdružení, řekla: „Slova mají překvapivou moc pozvedat i srážet dolů. [Všichni] si zřejmě vzpomínáme na to, kdy nás něčí negativní slova srazila, a jiná slova pronesená s láskou povznesla našeho ducha k oblakům. Když se rozhodujeme říkat o druhých a druhým jen to pozitivní, pozvedáme a posilujeme lidi kolem sebe a pomáháme jim kráčet ve Spasitelových šlépějích.“6
Manželští partneři, kterým se dlouhodobě daří konflikty řešit, sklízejí žádoucí odměny. Jistý manžel, který dříve ve svém manželství zápolil s problémy, řekl: „Je pro mě těžké vzpomínat na to, jak to bývalo, a věřit, že tomu tak opravdu bylo. Jak jsem se mohl tehdy k manželce takto chovat? Jsem vděčný za to, že mě na to Duch upozornil, a za trpělivost, kterou se mnou manželka má.“
Závěr
Překonávání konfliktů vyžaduje vědomé úsilí a snahu dotáhnout řešení do zdárného konce. To, jak na konflikt budete svými slovy nebo činy bezprostředně reagovat, může stát u zrodu pozitivnějších komunikačních vzorců ve vašem manželství. A i vy pak budete moci sklízet ovoce Ducha, jak to zažívali Nefité: „V zemi nebylo žádného sváru pro lásku Boží, která přebývala v srdci lidí.
A nebylo žádné závisti ani rozbrojů ani nepokojů …; a zajisté nemohlo býti šťastnějšího lidu.“ (4. Nefi 1:15–16.)