Získání sebeúcty díky soběstačnosti

Příběh Josého Alberta Navase (jak ho vyprávěl Miriam Sweeneyové)

San José, Kostarika

Byl jsem ženatý, měl jsem tři děti a byl jsem nezaměstnaný. Kvůli nedostatku pracovních příležitostí jsem se cítil beznadějně. Dělal jsem si starosti ohledně toho, zda má rodina bude v bezpečí, a přestal jsem si věřit.

Má manželka Carla mě povzbuzovala, abych začal chodit na setkání skupiny pro podporu soběstačnosti. Přiznat, že nemám práci, mě přivádělo do rozpaků, ale ona mě povzbuzovala, abych se ke skupině připojil, a dokázal se tak o rodinu postarat.

Neochotně jsem souhlasil, že to zkusím. Když jsem chodil na setkání skupiny, uvědomil jsem si, že má schopnost mluvit anglicky by mohla být cenným přínosem na trhu práce. Učil jsem se anglicky na misii, ale uměl jsem mluvit jen o náboženství. Zapsal jsem se do kurzů angličtiny, které Církev nabízela, abych se zdokonalil ve slovní zásobě. Když jsem se jednou vrátil z hodiny angličtiny, Carla mi podávala telefon.

„Kdo to je?“ zeptal jsem se.

„Nevím,“ odpověděla. „Mluví anglicky.“

Byl to zástupce oddělení lidských zdrojů z jedné z největších společností v Kostarice, který se mě zeptal, zda se mnou může mít pohovor. Byl jsem ohromen, ale pohovor dopadl mimořádně dobře. Později jsem se dozvěděl, že onen pohovor domluvila Carla.

Získal jsem práci a vzpomínal na to, jak mi má skupina pro podporu soběstačnosti pomohla. Pak jsem přemýšlel o tom, jak mohu lépe uplatňovat to, čemu jsem se naučil. Začal jsem se dokonce poohlížet po ještě lepší práci a nakonec jsem ji získal. Pak jsem začal pracovat na založení vlastní stavební firmy.

Neumím si představit, kde bychom já a má rodina byli bez počáteční motivace, kterou jsem získal díky iniciativě na podporu soběstačnosti. Naučil jsem se být pokorný a prosit Pána o pomoc. Také jsem se naučil umožnit těm, kteří si přáli mi pomoci, aby mi v životě požehnali. Máme tolik požehnání! Získal jsem sebeúctu a mohu nyní žehnat rodině tím, co si vydělávám. Vím, že když budeme pokorní, Duch nám bude žehnat.