Než se opět sejdeme
Pomozte dnes někomu
Z proslovu „Co jsem dnes pro někoho udělal?“ Liahona, listopad 2009, 84–87.
Jsme Pánovy ruce. On na nás spoléhá.
Jsem si jist, že záměrem každého člena Církve je sloužit a pomáhat potřebným. Při křtu jsme uzavřeli smlouvu ‚nésti si navzájem břemena svá, aby byla lehká‘. [Mosiáš 18:8.] Kolikrát se dotklo vašeho srdce, když jste viděli někoho, kdo něco potřeboval? Jak často bylo vaším záměrem být tím, kdo mu pomůže? Nicméně jak často se do toho vložily záležitosti všedního života, a vy jste nechali na ostatních, aby pomohli, s pocitem, že ‚se o to určitě postará někdo jiný‘?
Stáváme se velmi pohlceni zaneprázdněností našeho života. Kdybychom ale trochu poodstoupili a podívali se na to, co děláme, možná bychom zjistili, že … až příliš často věnujeme většinu času starání se o to, na čem v celkovém plánu života vůbec nezáleží, a zanedbáváme věci důležitější. …
Kolem nás jsou ti, kteří potřebují naši pozornost, naše povzbuzení, naši podporu, naši útěchu, naši laskavost – ať již to jsou členové rodiny, přátelé, známí nebo někdo cizí. Jsme zde na zemi jako ruce Páně a máme zmocnění sloužit Jeho dětem a pozvedat je. Pán spoléhá na každého z nás. …
Kéž nám slova známé náboženské písně proniknou duší …:
Co jsem dobrého dnes pro svět vykonal,
když jsem pomoci v nouzi měl?
Zdali zmírnil jsem žal, pocit radosti dal?
Když ne, tak jsem neuspěl.
Měl někdo dnes břímě mnohem lehčí,
když rád jsem mu pomohl s ním?
Bylo chorému lépe, i pro mou péči,
byl jsem v nejtěžší chvíli snad s ním?
[„Co jsem dobrého dnes vykonal?“ Náboženské písně, č. 137.]
… Kéž si klademe otázku …: „Co jsem dnes pro někoho udělal?“ Mou radou pro členy na celém světě je toto: najděte někoho, kdo má těžkosti, nebo je nemocný nebo opuštěný, a něco pro něj dnes udělejte.