Otevřete nebesa skrze chrámovou práci a práci na rodinné historii
President Russell M. Nelson
President Kvora Dvanácti apoštolů
a Wendy W. Nelsonová
Z prezentace na konferenci o rodinné historii RootsTech 2017, která se konala 11. února 2017 v Salt Lake City v Utahu (USA). Chcete-li zhlédnout záznam prezentace v angličtině, portugalštině nebo španělštině, navštivte stránku lds.org/go/1017Nelson.
President Russell M. Nelson se svou manželkou Wendy během své prezentace na konferenci RootsTech 2017 vyzvali Svaté posledních dnů, aby s modlitbou zvážili, jakou oběť mohou přinést, aby se více věnovali chrámové práci a práci na rodinné historii.
President Nelson: Když byl můj dědeček A. C. Nelson ve věku 27 let mladým manželem a tatínkem, zemřel mu otec. Asi o tři měsíce později ho jeho zesnulý otec, můj pradědeček, přišel navštívit. Tato návštěva se uskutečnila v noci 6. dubna 1891. Na mého dědečka návštěva jeho otce tak zapůsobila, že si tento zážitek zapsal do deníku pro své rodinné příslušníky a přátele.
„Byl jsem v posteli, když vtom do místnosti vstoupil otec,“ napsal dědeček. „Přišel a posadil se na kraj postele. Řekl: ‚Synu, vzhledem k tomu, že mám pár volných minut, dostal jsem svolení přijít a na chvíli tě navštívit. Mám se dobře, synu, a od chvíle, co jsem zemřel, mám hodně práce.‘“
Když se ho dědeček zeptal, co dělá, jeho otec mu odpověděl, že má hodně práce s výukou evangelia Ježíše Krista v duchovním světě.
„Neumíš si představit, můj synu, kolik je v duchovním světě duchů, kteří dosud nepřijali evangelium,“ řekl. „Ale mnozí ho přijímají a naplňuje se veliké dílo. Mnozí dychtivě vyhlížejí své přátele, kteří dosud žijí, s nadějí, že za ně vykonají obřady v chrámu.“
Dědeček svému otci řekl: „Máme v úmyslu, jakmile to půjde, jít do chrámu a být k tobě, otče, připečetěni.“
Pradědeček odvětil: „Toto je, můj synu, zčásti důvodem, kvůli kterému jsem tě přišel navštívit. Vytvoříme rodinu a budeme žít celou věčnost.“
Pak se dědeček zeptal: „Otče, je evangelium, tak jak mu učí tato Církev, pravdivé?“
Jeho otec ukázal na obrázek Prvního předsednictva, který visel na stěně ložnice.
„Můj synu, tak jistě, jako vidíš tento obrázek, tak jistě je evangelium pravdivé. Evangelium Ježíše Krista má v sobě moc spasit každého muže a ženu, kteří ho budou poslušni, a nijak jinak spasení v království Božím nikdy dosáhnout nemohou. Synu, drž se vždy evangelia. Buď pokorný, buď naplněn modlitbou, podřizuj se kněžství, buď upřímný, buď věrný smlouvám, které jsi s Bohem uzavřel. Nikdy nedělej nic, co by se Bohu nelíbilo. Evangelium je velké požehnání! Buď hodný chlapec, synu.“
A. C. Nelson, dědeček presidenta Russella M. Nelsona.
Ilustrace: Bjorn Thorkelson; pozadí a obrázky mobilního telefonu a tabletu: Getty Images
Sestra Nelsonová: Moc se mi líbí všechny ty rady. „Buď pokorný, buď naplněn modlitbou, podřizuj se kněžství, buď upřímný, buď věrný smlouvám, které jsi s Bohem uzavřel. … Buď hodný chlapec.“ Šest rad, které ti dal tvůj zesnulý pradědeček. Rozhodně se to velmi podobá šesti radám presidenta Gordona B. Hinckleyho (1910–2008).1
President Nelson: To ano. Má pro mě velkou cenu, že můj dědeček nám onen záznam zanechal. Zjistili jsme, že jeho otec byl se svými dětmi nakonec zpečetěn. A tak se to, proč přišel, podařilo uskutečnit.
Duch Eliášův
President Nelson: Jedno velmi významné jméno v písmech vysvětluje, proč je rodina tak důležitá. To jméno zní Eliáš. ELÍ-JÁHU hebrejsky doslova znamená „Jehova je můj Bůh“.2 Jen si to představte! V Eliášově jméně se skrývají hebrejská označení pro Otce i Syna.
Sestra Nelsonová: Eliáš byl posledním prorokem před příchodem doby Ježíše Krista, jenž byl držitelem pečeticí moci Melchisedechova kněžství. Eliášovým posláním bylo obrátit srdce dětí k otcům a srdce otců k dětem, aby mohli být zpečetěni, jinak by „celá země … byla zcela zpustošena při jeho příchodu“. (Joseph Smith–Životopis 1:39; zvýraznění přidáno.) To jsou dost silná slova.
President Nelson: Rád si představuji ducha Eliášova jako „projev Ducha Svatého, který svědčí o božské podstatě rodiny“.3 Podle Průvodce k písmům je „moc Eliášova … pečeticí mocí kněžství, skrze niž věci, které jsou svázány nebo rozvázány na zemi, jsou svázány nebo rozvázány v nebi“. („Eliáš“.)
Sestra Nelsonová: Takže když říkáme, že duch Eliášův působí na lidi, aby je pobízel k vyhledávání zesnulých příbuzných, ve skutečnosti tím máme na mysli, že Duch Svatý nás nabádá dělat to, co rodinám umožní být zpečetěny na věky.
President Nelson: Je úžasné obracet srdce dětí k jejich otcům tím, že se s nimi dělíme o důležité příběhy z rodinné historie tak, aby pro ně byly dostupné a zapamatováníhodné. Možná, že když máme neustále před očima dokumenty, příběhy, fotografie a památky týkající se rodinné historie, může to posilovat naše svědectví (viz Mosiáš 1:5). Když si je dáme na stěnu, na stůl, do počítače, iPadu nebo i do mobilního telefonu, možná nás to bude podněcovat k tomu, abychom se rozhodovali lépe a byli více nablízku Pánu a své rodině.
Pokud ale skončíme jen na této úrovni, ve skutečnosti jsme toho neudělali dost. Náš zájem, jakožto členů Církve, o práci na rodinné historii je motivován pokynem od Pána, že naši předkové bez nás nemohou být učiněni dokonalými a my nemůžeme být učiněni dokonalými bez nich. (Viz NaS 128:15.) To znamená, že máme být spojeni posvátnými pečeticími obřady chrámu. Máme být silnými články v řetězu spojujícím naše předky s našimi potomky. Pokud by se sbírka příběhů a fotografií měla stát naším konečným cílem – pokud víme, kdo naši předkové jsou, a známe o nich všechny ty úžasné věci, ale necháme je bez obřadů uvázlé na druhé straně – pak takováto kratochvíle našim předkům, kteří zůstávají ve vězení duchů, nijak nepomůže.
Sestra Nelsonová: Uchovávání příběhů o předcích je důležité, ale nikdy by nemělo být na úkor vykonávání obřadů za ně. Musíme si najít čas na to, abychom o svých předcích vyhledali takové údaje, které jsou potřebné pro zajištění obřadů.
President Nelson: A to znamená obětovat čas, který obvykle trávíme jinými činnostmi. Je zapotřebí, abychom trávili více času v chrámu a bádáním v rodinné historii, což zahrnuje i indexování.
Sestra Nelsonová: Oběť vskutku přináší nebeská požehnání.4 Byla jsem požehnána tím, že jsem našla mnoho předků, u kterých si jsem jistá, že byli připraveni uzavřít s Bohem smlouvy a obdržet nezbytné obřady. Časem jsem si uvědomila, že když jsem pracovala na nějakém náročném projektu a docházel mi čas, energie a nápady, tak když jsem obětovala čas tomu, abych našla údaje potřebné pro zajištění obřadů pro některé své předky, nebo když jsem šla do chrámu sloužit v jejich zastoupení, nebesa se otevřela a energie a nápady začaly přicházet. Z nějakého důvodu jsem měla dost času, abych stihla vše dodělat v termínu. Vypadalo to naprosto neskutečně, ale pokaždé se tak stalo. Chrámová práce a práce na rodinné historii mi přinášejí radost, která vskutku nepochází z tohoto světa.
Rodinná historie a misionářská práce
President Nelson: Pokud bych byl dnes misionářem, moji dva nejlepší přátelé ve sboru nebo v odbočce, kde bych sloužil, by byli vedoucí misie sboru a konzultant pro chrámovou práci a rodinnou historii.
Lidé mají vrozenou touhu dozvědět se něco o svých předcích. Z toho vyplývá přirozená příležitost pro naše misionáře. Když se misionáři učí mít rádi ty, které učí, chtějí se jich samozřejmě zeptat na jejich rodinu. „Žijí vaši rodiče? Žijí vaši prarodiče? Znáte své čtyři prarodiče?“ Když jsou lidé, kteří chtějí mluvit s misionáři, vybídnuti, aby mluvili o těch, které mají rádi, rozhovor plyne bez obtíží.
V tom okamžiku se mohou misionáři, včetně členů-misionářů, přirozeně zeptat: „Znáte některé své praprarodiče? Znáte je jménem?“ Je pravděpodobné, že zájemci nebudou znát jména všech svých osmi praprarodičů.
Misionáři pak mohou navrhnout: „Jeden z mých přátel v naší církvi vám může pomoci. Pokud bychom dokázali najít jména některých, či dokonce všech vašich praprarodičů, stálo by za to věnovat pár hodin svého času tomu, abyste zjistili, kdo vaši praprarodiče byli?“ Oním přítelem v církvi je samozřejmě sborový konzultant pro chrámovou práci a rodinnou historii.
Sestra Nelsonová: Myslím, že pro misionáře může být uklidňující vědět, že když hledají a učí ty, kteří jsou vnímaví vůči pravdám znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista, nejsou na to sami. President George Q. Cannon (1827–1901), který sloužil jako rádce čtyřem presidentům Církve, učil tomu, že v těchto posledních dnech ti, kteří vstupují do Církve, do ní vstupují právě proto, že jejich předkové se modlí za to, aby některý z jejich potomků vstoupil do Církve, aby tak mohli v zastoupení obdržet nezbytné obřady.5
Oslavení – rodinná záležitost
President Nelson: Oslavení je rodinnou záležitostí. Rodiny mohou být oslaveny jedině skrze spásné obřady evangelia Ježíše Krista. Konečným cílem, jehož se snažíme dosáhnout, je to, abychom se stali jako rodina šťastnými – obdarovaní, zpečetění a připravení na věčný život v přítomnosti Boží.
Sestra Nelsonová: Každá církevní třída, kterou navštěvujeme; pokaždé, když sloužíme; každá smlouva, kterou s Bohem uzavíráme; každý kněžský obřad, který přijímáme – vše, co v Církvi děláme, nás vede do svatého chrámu, do domu Páně. Když manželský pár a jejich děti dodržují své smlouvy, mají skrze pečeticí obřad k dispozici velikou moc.
President Nelson: Každý den se rozhodujeme, kde chceme na věky žít, tím, jak přemýšlíme, vnímáme, mluvíme a jednáme. Nebeský Otec prohlásil, že Jeho dílem a Jeho slávou je uskutečnit nesmrtelnost a věčný život svých dětí. (Viz Mojžíš 1:39.) To, abychom se rozhodli k Němu vrátit, si však přeje. Nebude nás nijak nutit. To, jak důsledně dodržujeme své smlouvy, Mu ukazuje, jak moc si přejeme se k Němu vrátit, abychom s Ním mohli žít. Každý den nás přibližuje nebo vzdaluje od velkolepé možnosti získat věčný život. Je zapotřebí, aby každý z nás dodržoval své smlouvy, každý den činil pokání a usiloval o to, aby byl více takovým, jako je náš Spasitel. Pak, a jedině pak, mohou být rodiny spolu na věky.
Sestra Nelsonová: Mám svědectví o tom, že jakkoli úžasný je právě teď váš život, nebo jakkoli neradostně a zarmouceně se můžete cítit, když se zapojíte do chrámové práce a práce na rodinné historii, váš život se zlepší. Co právě teď ve svém životě potřebujete? Více lásky? Více radosti? Více sebeovládání? Více klidu? Více smysluplných okamžiků? Více pocitu, že můžete něco změnit? Více zábavy? Více odpovědí na sebezpytující otázky? Více srdečného kontaktu s druhými? Více porozumění tomu, co čtete v písmech? Více schopnosti milovat a odpouštět? Více schopnosti mocně se modlit? Více inspirace a tvůrčích nápadů pro svou práci a další projekty? Více času na to, na čem skutečně záleží?
Snažně vás prosím, abyste Pánu přinesli oběť ve formě času tím, že strávíte více času chrámovou prací a prací na rodinné historii, a poté sledovali, co nastane. Mám svědectví o tom, že když Pánu ukážeme, že to s pomáháním svým předkům myslíme vážně, nebesa se otevřou a my obdržíme vše, co potřebujeme.
President Nelson: Zážitky spojené s chrámem a rodinnou historií, které mají druzí, nás mohou inspirovat celý den. Ale abychom tuto radost zažili my sami, musíme něco udělat. Rád bych každému z nás předestřel určitou výzvu, abychom si nadále udrželi onen úžasný pocit doprovázející tuto práci a aby tento pocit ještě sílil. Vyzývám vás, abyste se s modlitbou zamysleli nad tím, jaký druh oběti – nejlépe oběť času – můžete přinést, abyste se letos více věnovali chrámové práci a práci na rodinné historii.
Jsme zapojeni do díla Všemohoucího Boha. On žije. Ježíš je Kristus. Toto je Jeho Církev. Jsme Jeho děti smlouvy. Spoléhá na nás.