Výuka v domově – radostná a posvátná zodpovědnost
Devin G. Durrant
První rádce v Generálním předsednictvu Nedělní školy
Prosím o nebeskou pomoc, zatímco se snažíme být v našich domovech takovými učiteli, jako je Kristus.
Se svou drahou manželkou Julií jsme vychovali šest drahocenných dětí a nedávno naše hnízdo osiřelo. Chybí mi možnost mít naše děti doma na plný úvazek. Chybí mi možnost se od nich učit a také učit je.
Dnes chci mluvit ke všem rodičům a všem těm, kteří si přejí být rodiči. Mnozí z vás nyní děti vychováváte. U dalších ta doba nastane již brzy. A pro jiné možná přijde požehnání rodičovství až v budoucnu. Modlím se o to, abychom si uvědomovali, jak radostnou a posvátnou zodpovědností je učit děti.1
Jako rodiče seznamujeme své děti s Nebeským Otcem a s Jeho Synem Ježíšem Kristem. Pomáháme jim s jejich první modlitbou. Poskytujeme jim vedení a podporu, když skrze křest vstupují na cestu smlouvy.2 Učíme je dodržovat Boží přikázání. Vzděláváme je ohledně plánu, který má Bůh pro své děti, a pomáháme jim rozpoznávat našeptávání Ducha Svatého. Vyprávíme jim o dávných prorocích a povzbuzujeme je, aby následovaly ty žijící. Modlíme se za jejich úspěch a trpíme s nimi, když procházejí zkouškami. Vydáváme jim svědectví o chrámových požehnáních a snažíme se je připravit na službu na misii na plný úvazek. A nabízíme jim s láskou rady, když se samy stanou rodiči. Ale ani poté nepřestáváme být jejich rodiči. Nepřestáváme být jejich učiteli. Z těchto věčných povolání nebudeme nikdy uvolněni.
Zamysleme se dnes nad několika úžasnými možnostmi, jak můžeme doma učit své děti.
Výuka na rodinném domácím večeru
Začněme rodinným domácím večerem, který měl v domově naplněném vírou, v němž jsem vyrůstal, velkou prioritu. Nevzpomínám si na konkrétní lekce z rodinného domácího večera, ale pamatuji si, že jsme žádný týden nevynechali.3 Věděl jsem, co je pro mé rodiče důležité.4
Vzpomínám si na jednu oblíbenou činnost z rodinného domácího večera. Tatínek vždy vyzval některé z dětí, aby splnilo určitou „zkoušku“. Dal dítěti několik pokynů jako například: „Nejprve jdi do kuchyně a otevři a zavři ledničku. Pak běž do ložnice a vezmi z prádelníku pár ponožek. Pak se vrať ke mně, třikrát vyskoč a řekni: ‚Tati, zvládl jsem to!‘“
Vždy jsem se těšil, až přijde řada na mě. Chtěl jsem vše splnit správně a nejvíc se mi líbilo, když jsem mohl říci: „Tati, zvládl jsem to!“ Tato činnost podporovala mé sebevědomí a pomohla neposednému chlapci dávat pozor, když maminka nebo tatínek učili nějaké zásadě evangelia.
President Gordon B. Hinckley řekl: „Máte-li nějaké pochybnosti o přínosu rodinného domácího večera, vyzkoušejte ho. Shromážděte kolem sebe své děti, učte je, vydávejte jim svědectví, čtěte spolu písma a bavte se.“5
Vždy vám bude něco bránit rodinný domácí večer pořádat.6 Ať je to jakkoli, vyzývám vás, abyste překážky překonali a stanovili si rodinný domácí večer jako prioritu – a důležitou součástí ať je zábava.
Výuka skrze rodinnou modlitbu
Další skvělou příležitostí k výuce je rodinná modlitba.
Líbí se mi, jak presidenta N. Eldona Tannera učil během rodinné modlitby jeho otec. President Tanner řekl:
„Pamatuji si, jak jsme jednou večer klečeli u rodinné modlitby a tatínek řekl Pánu: ‚Eldon dnes udělal něco, co neměl; ale mrzí ho to, a pokud si přeješ mu odpustit, už to nikdy neudělá.‘
Díky tomu jsem se rozhodl to již nikdy neudělat – odhodlaněji, než kdybych dostal nařezáno.“7
Jako chlapci mi někdy vadily naše zdánlivě přehnaně časté rodinné modlitby a říkal jsem si: „Cožpak jsme se nemodlili před pár minutami?“ Dnes jako rodič vím, že se jako rodina nikdy nemůžeme modlit přespříliš.8
Vždy na mě dělá velký dojem, jak Nebeský Otec představuje Ježíše Krista jako svého Milovaného Syna.9 Rád se jmenovitě modlím za své děti, když naslouchají tomu, jak Nebeskému Otci říkám, jak milovaní pro mě jsou. Myslím, že neexistuje lepší možnost, jak svým dětem vyjádřit lásku, než když se s nimi modlíte nebo jim žehnáte. Když se rodiny scházejí k pokorné modlitbě, dochází k mocné a trvalé výuce.
Výuka na zavolání
Rodičovská výuka se podobá lékaři na zavolání. Musíme být vždy připraveni své děti učit, protože nikdy nevíme, kdy se naskytne vhodná příležitost.
Jsme jako Spasitel, jehož výuka se většinou „neodehrávala v synagoze, ale v běžném, všedním prostředí – když jedl se svými učedníky, při čerpání vody ze studny nebo když šel kolem fíkovníku“.10
Před lety mi maminka vyprávěla, že dva nejlepší rozhovory o evangeliu, které vedla s mým starším bratrem Mattem, se odehrály tehdy, když skládala prádlo a když ho vezla k zubaři. Jednou z mnoha věcí, které jsem na mamince obdivoval, byla její připravenost učit své děti.
Její rodičovská výuka nikdy neskončila. Když jsem sloužil jako biskup, maminka, které tehdy bylo 78 let, mi řekla, že bych se měl nechat ostříhat. Věděla, že musím být dobrým příkladem, a neváhala mi to říci. Mám tě rád, mami!
Jako otec pociťuji motivaci osobně studovat písma a přemítat o nich, abych byl schopen reagovat, když mi děti nebo vnoučata připraví příležitosti k výuce.11 „Některé z nejlepších momentů učení mají původ v otázce či obavě, kterou má v srdci některý ze členů [rodiny].“12 Nasloucháme během těchto momentů?13
Líbí se mi výzva apoštola Petra: „Hotovi pak buďte vždycky k [poskytnutí odpovědi každému, kdo vás požádá o zdůvodnění naděje, která je ve vás].“14
Jako dospívající jsem s tatínkem rád soutěžil v tom, kdo má silnější stisk ruky. Snažili jsme se tomu druhému co nejsilněji stisknout ruku, aby se mu bolestí zkřivil obličej. Dnes se mi to nezdá jako něco zábavného, ale tehdy nám to tak připadalo. Po jednom takovém zápase se mi tatínek podíval do očí a řekl: „Máš silné ruce, synku. Doufám, že je budeš mít natolik silné, aby se nikdy nevhodně nedotýkaly mladé ženy.“ A vybídl mě, abych se uchovával morálně čistým a pomáhal v tom i druhým.
Starší Douglas L. Callister vyprávěl o svém otci toto: „Když jsme spolu jednou jeli z práce, tatínek mi najednou řekl: ‚Dnes jsem zaplatil desátek. A na šek jsem napsal „děkuji“. Jsem tak vděčný Pánu, že žehná naší rodině!‘“
Starší Callister pak vzdal hold svému otci-učiteli těmito slovy: „Učil mě prostřednictvím skutků i svým postojem poslušnosti.“15
Domnívám se, že je moudré se občas sami sebe zeptat: „Čemu své děti budu učit nebo čemu je učím svými skutky a postojem poslušnosti?“
Výuka skrze rodinné studium písem
Rodinné studium písem je ideálním prostředím pro výuku nauky v domově.
President Russell M. Nelson řekl: „Rodiče nejenže se mají držet slova Páně, ale také na nich spočívá božské nařízení učit mu své děti.“16
Když jsme s Julií vychovávali své děti, snažili jsme se být důslední a kreativní. Jednou jsme se rozhodli, že budeme jako rodina číst Knihu Mormonovu ve španělštině. Bylo to důvodem, proč Pán povolal každé naše dítě, které sloužilo na misii, do španělsky mluvící misie? Es posible. [Je to možné.]
Velmi na mě zapůsobilo, když mi bratr Brian K. Ashton vyprávěl, jak během posledního ročníku střední školy přečetl každou stránku Knihy Mormonovy společně se svým otcem. Bratr Ashton miluje písma. Má je vepsaná v mysli i v srdci. Když byl dospívající, zasadil jeho otec seménko a z tohoto seménka17 vyrostl strom pravdy s hlubokými kořeny. A totéž dělá bratr Ashton sám i dnes se svými staršími dětmi.18 Nedávno se ho jeho osmiletý syn zeptal: „Tati, kdy už s tebou budu moci číst Knihu Mormonovu?“
Výuka příkladem
A konečně – rodičovskou výukou, která má ten největší vliv, je náš příklad. Jsme nabádáni, abychom byli „příkladem [věřících] v řeči, v [jednání], v lásce, v duchu, u víře, v čistotě“.19
Během jedné nedávné cesty jsme s Julií byli na shromáždění svědky uplatnění tohoto verše v praxi. Na shromáždění svátosti mluvil mladý muž, který měl brzy odjíždět na misii.
Řekl: „Všichni si myslíte, že na shromáždění se můj tatínek chová skvěle, ale…“ – odmlčel se a já jsem s napětím čekal, co asi řekne. A pokračoval: „Ale doma se chová ještě lépe.“
Později jsem tomuto mladému muži poděkoval za to, jak inspirující hold svému otci vzdal. Pak jsem zjistil, že jeho otec je biskupem onoho sboru. I když tento biskup věrně sloužil svému sboru, jeho syn byl přesvědčen, že tu nejlepší práci otec odvádí doma.20
Starší D. Todd Christofferson nám radí: „Máme řadu možností, jak učit … nastupující generaci, a měli bychom zasvětit své nejlepší nápady a úsilí tomu, abychom je plně využívali. A především musíme dál povzbuzovat rodiče a pomáhat jim být lepšími a důslednějšími učiteli, … zvláště svým příkladem.“21
Právě tak učí Spasitel.22
Minulý rok, zatímco jsme byli na dovolené s našimi dvěma nejmladšími dětmi, Julie navrhla, abychom se v chrámech St. George a San Diego zúčastnili křtů za mrtvé. V duchu jsem reptal a říkal jsem si: „Do chrámu chodíme doma a teď jsme na dovolené. Proč nedělat něco více dovolenkového?“ Po křtech nás Julie chtěla vyfotit před chrámem. Opět jsem v duchu reptal. Asi uhodnete, co se stalo pak – fotili jsme se.
Julie chtěla, aby naše děti měly vzpomínky na to, jak jsme pomáhali svým předkům, a totéž chci i já. Nepotřebovali jsme formální lekci o důležitosti chrámů. Prožívali jsme ji – díky matce, která miluje chrám a přeje si tuto lásku sdílet se svými dětmi.
Když rodiče chovají lásku jeden k druhému a jsou spravedlivým příkladem, jsou děti požehnány na věčnost.
Závěr
Kéž každý z vás, kdo se snaží co nejlépe učit ve svém domově, nachází v tomto úsilí pokoj a radost. A pokud máte pocit, že byste mohli něco zlepšit nebo se lépe připravovat, pokorně přijměte to, co vám Duch našeptá, a dejte si závazek, že podle toho budete jednat.23
Starší L. Tom Perry řekl: „Zdraví jakékoli společnosti, štěstí jejích lidí a jejich potomstva i jejich pokoj – to vše má společné kořeny ve výuce dětí v domově.“24
Ano, naše rodinné hnízdo je nyní prázdné, ale já jsem dál připraven na zavolání a čekám na další drahocenné příležitosti učit své dospělé děti, jejich děti a jednou, doufám, i jejich děti.
Prosím o nebeskou pomoc, zatímco se snažíme být v našich domovech takovými učiteli, jako je Kristus. Ve jménu Ježíše Krista, amen.