Jsem dítě Boží?

Starší Brian K. Taylor

Sedmdesátník

Jak může každý z nás zažít moc pramenící z porozumění své božské identitě? Začíná to snahou poznat Boha, našeho Otce.

Nedávno jsem šel na shromáždění se svou maminkou do naší staré kamenné kaple. Zaujaly mě hlásky vycházející z téže místnosti Primárek, do níž jsem před desítkami let chodil i já, a tak jsem vešel a sledoval, jak laskavé vedoucí učí letošnímu tématu: „Jsem dítě Boží“.¹ S úsměvem jsem vzpomínal na ony trpělivé a láskyplné učitelky, jež se při společném zpěvu písní často dívaly na mě – onoho divokého chlapce na konci lavice – jako kdyby se ptaly: „Je tohle opravdu dítě Boží? A kdo ho sem poslal?“²

Vyzývám každého z nás, abychom otevřeli srdce Duchu Svatému, který „osvědčuje duchu našemu, že jsme [děti] Boží“.³

Slova presidenta Boyda K. Packera jsou jasná a cenná: „Jste dítě Boží. On je Otcem vašeho ducha. Po duchovní stránce jste vznešeného rodu, jste potomkem Krále nebe. Vštěpte si tuto pravdu do mysli a držte se jí. Bez ohledu na to, kolik generací tvoří vaši smrtelní předkové, bez ohledu na to, které rasy či kterého národu jste zástupci, rodokmen vašeho ducha lze napsat na jeden jediný řádek. Jste dítě Boží!“⁴

„Až … uvidíte našeho Otce,“ řekl Brigham Young, „uvidíte bytost, kterou již dlouho znáte, a On Vám otevře svou náruč a vy budete připraveni padnout do Jeho objetí a políbit Ho.“⁵

Velká válka o božskou identitu

Mojžíš se dozvěděl o svém božském dědictví, když mluvil tváří v tvář s Pánem. Po této zkušenosti „přišel Satan“ se lstivým a zlomyslným záměrem překroutit Mojžíšovu identitu „řka: Mojžíši, synu člověka, uctívej mne. A … Mojžíš pohlédl na Satana a řekl: Kdo jsi? Neboť viz, já jsem syn Boží.“⁶

Tato velká válka o božskou identitu zuří zběsile dál, zatímco se Satanův rostoucí arzenál snaží zničit naši víru v náš vztah s Bohem a naši znalost o tomto vztahu. Naštěstí jsme jasnou vizí a jasným porozuměním své pravé identity požehnáni již od počátku: „Řekl … Bůh: Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho,“⁷ a Jeho žijící proroci prohlašují, že každá lidská bytost „je milovaný duchovní syn nebo dcera nebeských rodičů, a jako takový má každý božskou podstatu a určení.“⁸

Poznáme-li s jistotou tyto pravdy,⁹ pomůže nám to překonávat zkoušky, potíže a protivenství všeho druhu.¹⁰ Když byl jeden z apoštolů Páně dotázán: „Jak můžeme pomoci těm, kteří zápasí s nějakou [osobní těžkostí]?“ odpověděl: „Učte ho o jeho identitě a jeho účelu.“¹¹

„Ta nejmocnější znalost, kterou mám“

Tyto mocné pravdy změnily život mé kamarádce Jen,¹² která jako dospívající dívka způsobila vážnou autonehodu. I když utrpěla vážné tělesné zranění, nejbolestivější pro ni bylo to, že druhá řidička přišla o život. „Někdo ztratil matku a byla to moje chyba,“ říká. Jen, která pouhých pár dní předtím ve stoje odříkávala: „Jsme dcery našeho Nebeského Otce, který nás miluje,“¹³ nyní pochybovala: „Jak Bůh může milovat mě?“

„Fyzická bolest ustoupila,“ říká, „ale myslela jsem, že z emočního a duchovního zranění se neuzdravím nikdy.“

Aby Jen dokázala přežít, ukryla své pocity hluboko do svého nitra a začala být odtažitá a citově chladná. Po roce, když byla konečně schopna o nehodě mluvit, ji jeden inspirovaný poradce vyzval, aby si napsala slova „Jsem dítě Boží“ a desetkrát denně je opakovala.

„Napsat ta slova bylo jednoduché,“ vzpomíná, „ale vyslovit jsem je nedokázala. … Tím se ta slova totiž stala realitou, a já jsem ve skutečnosti nevěřila, že mě Bůh chce za své dítě. Schoulila jsem se a plakala.“

Po několika měsících Jen konečně dokázala tento úkol plnit každý den. „Vylila jsem Bohu v prosbách celou svou duši,“ řekla. … A pak jsem začala těm slovům věřit.“ Tato víra dovolila Spasiteli začít její zraněnou duši uzdravovat. Kniha Mormonova jí přinesla útěchu a odvahu skrze Jeho Usmíření.¹⁴

„Kristus pocítil mé bolesti, můj zármutek, moji vinu,“ říká na závěr Jen. „Pocítila jsem čistou Boží lásku a nikdy jsem nezažila nic tak mocného! Poznání, že jsem dítě Boží, je ta nejmocnější znalost, kterou mám!“

Snaha poznat Boha, našeho Otce

Bratři a sestry, jak může každý z nás prožívat moc pramenící z porozumění naší božské identitě? Začíná to snahou poznat Boha, našeho Otce.¹⁵ President Russell M. Nelson dosvědčil: „Když se dítě Boží snaží dozvědět více o Bohu a Jeho Milovaném Synu, dochází k čemusi mocnému.“¹⁶

Poznávání a následování Spasitele nám pomáhá poznávat Otce. Ježíš, „jsa … obraz osoby [svého Otce]“,¹⁷ učil: „Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí.“¹⁸ Každé Kristovo slovo a každý Jeho čin odhaluje pravou podstatu Boha a našeho vztahu s Ním.¹⁹ Starší Jeffrey R. Holland učil: „S krví vycházející z každého póru a s úzkostným nářkem na rtech hledal Kristus toho, kterého hledal vždy – svého Otce. ‚Abba‘, zvolal, ‚Tatínku‘.“²⁰

Tak jako Ježíš naléhavě hledal svého Otce v Getsemanech, tak mladý Joseph Smith roku 1820 hledal v modlitbě Boha v Posvátném háji. Když si Joseph přečetl: „Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha,“²¹ vydal se do ústraní, aby se pomodlil.

„Poklekl jsem,“ napsal později, „a počal jsem Bohu předkládati přání svého srdce. …

Spatřil [jsem] sloup světla přesně nad svou hlavou. …

Spatřil jsem dvě Bytosti, jejichž jas a sláva se vymyká veškerému popisu, stojící nade mnou ve vzduchu. Jedna z nich ke mně promluvila, nazývajíc mne jménem a řekla, ukazujíc na druhou – [Josephe,] Toto je můj Milovaný Syn. Slyš jej!“²²

Budeme-li se řídit příkladem Spasitele a Proroka Josepha a budeme-li Boha upřímně hledat, tak stejně jako Jen velmi skutečným způsobem poznáme, že náš Otec nás zná jménem a že jsme Jeho děti.

Vy, matky, obzvláště mladé matky, jež se ve svém úsilí vychovávat „generaci odolnou vůči hříchu“²³ často cítíte vyčerpané a unavené, nikdy nepodceňujte svoji ústřední roli v Božím plánu. V obtížných chvílích – když se například snažíte dostat své rozjařené děti ke stolu a pach spáleniny z kuchyně vám napovídá, že z večeře, kterou jste s láskou připravovaly, je už zápalná oběť – vězte, že Bůh vaše nejtěžší dny posvěcuje.²⁴ „Nebojž se, nebo jsem já s tebou,“²⁵ ujišťuje nás pokojně. Vážíme si vás, protože naplňujete naději sestry Joy D. Jonesové, která prohlásila: „Naše děti si zaslouží chápat svou božskou identitu.“²⁶

Vyzývám každého z nás, abychom hledali Boha a Jeho Milovaného Syna. „Nikde jinde,“ uvedl president Nelson, „se těmto pravdám neučí jasněji a mocněji než v Knize Mormonově.“²⁷ Otevřete její stránky a poznávejte, že Bůh činí „vše pro [naše] blaho a štěstí“,²⁸ že je „milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu, trpělivý a plný dobrotivosti“²⁹ a že „všichni jsou [Mu] stejní“.³⁰ Cítíte-li se ublížení, ztracení, vyděšení, smutní, hladoví či beznadějně opuštění v mezních situacích života³¹ – otevřete Knihu Mormonovu a poznáte, že „[Bůh] nás nikdy neopustí. Nikdy to neudělal a nikdy to neudělá. Nedokáže to. Nemá v povaze [tak učinit].“³²

Poznání našeho Otce změní vše, zvláště naše srdce, neboť Jeho jemný Duch potvrdí naši pravou identitu a velkou cenu v Jeho očích.³³ Když budeme Boha hledat pomocí proseb v modlitbě, bádáním v písmech a poslušnou snahou, bude kráčet po cestě smlouvy s námi.

Výtečnost Boží povahy – mé svědectví

Miluji Boha mých otců,³⁴ Všemohoucího Boha,³⁵ který pláče s námi, jsme-li smutní, trpělivě nás ukázňuje za naši nespravedlivost a raduje se, snažíme-li se odložit všechny své hříchy, abychom Ho poznali.³⁶ Uctívám Toho, kdo vždy byl a je „otec … sirotků“³⁷ a společník těch, kteří nemají společnost. S vděčností svědčím, že jsem Boha, svého Otce, poznal, a svědčím o dokonalosti, vlastnostech a „výtečnosti [Jeho] charakteru“.³⁸

Kéž každý z nás opravdu porozumí svému „vznešenému původu“,³⁹ jež jako dítě Boží má, a váží si ho – tím, že pozná Jeho, „samého pravého Boha, a kteréhož … poslal, Ježíše Krista“⁴⁰, o to se vroucně modlím ve jménu Ježíše Krista, amen.