Mladí dospělí
Jak se stát lepšími správci země, kterou pro nás Bůh stvořil
Starší Marcus B. Nash
Sedmdesátník
Z proslovu proneseného 12. dubna 2013 na 18. výročním sympoziu Stegnerova centra na Utažské univerzitě v Salt Lake City.
Čím lépe se budeme starat o tento svět a o vše, co na něm je, tím lépe nás bude živit, inspirovat, posilovat, podněcovat a těšit naše srdce a našeho ducha.
Mou zálibou je pobyt v přírodě, ať už chození na túry, lyžování, jízda na kajaku na moři, cyklistika nebo i projížďka po safari. Jako dítě jsem miloval pobyt v lese a vnímání onoho tichého, avšak výmluvného svědectví, které o Stvořiteli přinášely nebetyčné jehličnany. Když jsem dospěl, studiem a vírou jsem poznal, že když porozumíme tomu, kdo jsme, jaký smysl má život a proč byla země vůbec stvořena – a když to budeme mít na paměti – budeme se zemí a vším, co na ní je, zacházet vyšším a ušlechtilejším způsobem.
Účel, s nímž Bůh stvořil zemi
Pán se nám skrze své dávné i novodobé proroky snaží pomoci porozumět tomu, že žít na této nádherné zemi je dar, a tohoto daru si vážit. David ve Starém zákoně obdivoval majestátnost Božího stvoření a kladl si nahlas otázku, proč se Bůh – mezi všemi těmito zázraky – zajímá právě o člověka. (Viz Žalm 8:4.) David došel k závěru, že lidstvo je mimořádné, jen o málo menší než andělé. (Viz Žalm 8:6.)
Mojžíš také spatřil ve vidění světů bez počtu1 a řekl: „Nyní, pro tuto příčinu vím, že člověk není ničím, což jsem se nikdy nedomníval.“ (Mojžíš 1:10.)
Mojžíš, ohromen velkolepostí Božího stvoření, nedokázal obsáhnout onu velkou pravdu. Pán mu tedy opět ukázal nekonečnost svého stvoření a přímo prohlásil, že On – Bůh – toto vše stvořil s cílem „uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka“ (Mojžíš 1:39). Tato země – vskutku veškeré stvoření – je určena k tomu, aby nám pomohla získat nesmrtelnost a věčný život.
Pán o účelu země mluvil znovu, když řekl: „Učiníme zemi, na níž tito [čímž myslel nás] budou moci přebývati; a budeme je tím zkoušeti, abychom viděli, budou-li činiti všechny věci, jež jim Pán, jejich Bůh, přikáže.“ (Abraham 3:24–25; viz také verš 26.) Život na této zemi nám spolu s darem morální svobody jednání poskytuje příležitost zvolit si, že budeme usilovat o vše, co Bůh nabízí, a jednoho dne to obdržet.2
Když bylo stvoření země dokončeno, Bůh byl spokojen, protože viděl, že země bude sloužit záměru, který pro nás, své děti, má.3 Synové a dcery Boží a rodiny, které tvoří, nejsou na této zemi pouhými nevítanými návštěvníky; naopak mají pro její účel zásadní význam.4
Máme být dobrými správci
Život na této zemi je současně požehnáním i zodpovědností. Pán prohlašuje: „Neboť viz, zvěř polní a ptactvo ve vzduchu a to, co pochází ze země, je ustanoveno člověku k užitku pro pokrm a pro oděv, a aby mohl míti v hojnosti.“ (Nauka a smlouvy 49:19.) Protože však země a vše, co je na ní, je dílem Jeho rukou (viz Nauka a smlouvy 29:25), vše patří Jemu.5 Jako dočasní obyvatelé této země jsme správci, ne vlastníky. Jako tací máme odpovědnost vůči Bohu, který je vlastníkem, za to, jak s Jeho stvořením nakládáme: „Neboť je žádoucí, abych já, Pán, učinil každého člověka zodpovědného, jako správce pozemských požehnání, která jsem učinil a připravil pro stvoření svá.“ (Nauka a smlouvy 104:13.)
To, jak o zemi pečujeme, jak využíváme její bohatství, jak se o ně dělíme a jak zacházíme se vším, co nám bylo poskytnuto, je součástí naší zkoušky ve smrtelnosti. Máme s vděčností využívat to, co nám Pán poskytuje, vystříhat se plýtvání životem a zdroji a používat dary země k péči o chudé.6 Pánu velmi záleží na všem živém, a zvláště na Jeho dětech, a On nás bude volat k zodpovědnosti za to, co se rozhodneme s dary Jeho stvoření dělat (nebo nedělat).
Pán nám slibuje, že když Ho budeme následovat a rozvážně používat zdroje země s díkůvzdáním a úctou, „plnost země [bude naše], zvěř polní a ptactvo ve vzduchu. … A těší Boha, že dal všechny tyto věci člověku; neboť k tomu účelu byly učiněny, aby byly používány se soudností, nikoli s nestřídmostí, ani s vynucováním.“ (Nauka a smlouvy 59:16, 20.)
Tyto zdroje máme používat s rozvahou, vděčností a se záměrem pomáhat druhým – současným, minulým i budoucím generacím – obdržet požehnání, která si pro své děti přeje Nebeský Otec.
Vidět více než sebe samé
Naneštěstí dnes žijeme ve světě, v němž si jednotliví lidé mohou volit, že Boha odmítnou a že se k Jeho stvoření budou chovat přezíravě. Když se toto stane, Boha a celého stvoření se to bolestně dotýká.
Enoch píše, že Bůh plakal kvůli špatným rozhodnutím a dusivé sobeckosti Jeho dětí.7 Moroni prorokoval, že v posledních dnech se bude „proslýchati o požárech a bouřích a párách dýmu“ a že „na tváři země bude veliká špína“ a tento stav budou doprovázet „všeliké ohavnosti; kdy budou mnozí, kteří budou říkati: Čiňte toto nebo čiňte ono a nezáleží na tom“ (Mormon 8:29, 31). Když člověk znečišťuje tento svět duchovně nebo časně, trpí tím nejen Bůh, ale i příroda!8
A co je důležité, požehnání a moc dostupné skrze Pánovu znovuzřízenou Církev a evangelium mají schopnost rozpínat a měnit duši člověka nad to, co je mu vlastní, a inspirovat ho k lásce k Bohu a k Jeho stvořením a k tomu, abychom mysleli na blaho druhých a brali ohled na potřeby budoucích generací.
Příroda nás přivádí blíže k Bohu
Země a vše živé na ní je něčím více než jen věcmi, které je třeba konzumovat nebo konzervovat; některé části a díly je třeba také ochraňovat! Nedotčená příroda a „všechny věci, které pocházejí ze země …, jsou učiněny k prospěchu a užitku člověka, aby potěšily oko a rozveselily srdce … a oživovaly duši“ (Nauka a smlouvy 59:18–19).
Příroda ve svém původním stavu nás přibližuje k Bohu, očišťuje mysl a srdce od hluku a rozptýlení materialismu, povznáší nás k vyšším, vznešenějším sférám a pomáhá nám lépe poznat Boha: „Země se valí na křídlech svých a slunce dává světlo své ve dne a měsíc dává světlo své v noci a hvězdy také dávají světlo své. … Kterýkoli člověk, který viděl kterékoli nebo nejmenší z nich, viděl Boha pohybujícího se ve své majestátnosti a moci.“ (Nauka a smlouvy 88:45, 47.)
Stále nesmírně rád chodívám po vrcholcích hor mezi majestátními žulovými skálami a štíty. I když jsou tiché, hovoří o moci a majestátnosti Boha – a o Jeho nedostižném nadání pro krásu. Jak svědčil Alma: „Všechny věci ukazují, že Bůh jest; ano, dokonce země a všechny věci, jež jsou na její tváři, … dosvědčují, že jest Nejvyšší Stvořitel.“ (Alma 30:44.)
Velmi rád v noci pohlížím na hvězdy a snažím se pochopit onu věčnost před svýma očima jak v čase, tak v prostoru. Vždy žasnu nad poznáním, jež přichází v těchto poklidných chvílích, že navzdory nesmírnosti toho prostoru, Pán vesmíru mě, maličkého, zná. A zná každého z nás. Stvoření je svědectvím o Stvořiteli, a pokud uchováme tato výjimečná místa nenarušená, budou výmluvně a hluboce svědčit o našem Bohu a inspirovat nás k tomu, abychom šli dál.
Čím lépe se budeme starat o tento svět a o vše, co na něm je, tím lépe nás bude živit, inspirovat, posilovat, podněcovat a těšit naše srdce a našeho ducha – a připraví nás to na to, abychom společně se svou rodinou mohli přebývat s naším Nebeským Otcem v celestiální sféře, což bude tatáž země, na níž dnes stojíme, avšak v oslaveném stavu.9
Kéž s vděčností pečujeme o tuto zemi – o svůj současný a potenciální budoucí domov.